Luminko, co k tomu dodat ?

Tak teď jsem ve stadiu vyčkávání, jestli se podnik ještě více rozjede a budou nabírat těch 100 lidí, jak se čekalo, a jestli mezi nima budu já. Brigáda tam už mi skončila, vypršely mi hodiny, které jsem mohla oddělat. Takže zase sezení doma. Teď nevím, jestli se o víkendu zúčastnit oslavy, vždycky se to zvrtne na ty depresívní řeči o práci, moje nemocná tchyně to nesnáší a vždycky se jí přitíží. Naposledy v neděli se to takto zvrtlo. I kdybych měla vůli nemluvit o práci, někdo o tom začne. Maminka už mě po telefonu neodbývá, ale lituje mě, neboť v červnu by mi už končila podpora. Paní z pracáku mi velmi přeje, aby mi to v bývalé firmě vyšlo, neboť jiná práce prý není. A mám pocit, že tohle se všechno mělo stát. Naučila jsem se dost věcí. Třeba teď se z ničeho neumím radovat, vždycky mě napadne: Ale vždyť nemám práci. Naopak, když mě dříve něco trápilo, neříkala jsem si: Ale aspoň že mám ještě práci. Dneska bych se asi povznesla nad ledacos, kdybych tu práci měla. I na té brigádě se mi to snažila jedna bývalá kolegyně otrávit, teď bych se tím asi už otrávit nenechala. Naučila jsem se i spát, dřív jsem spala 3,4 hodiny, četla, seděla u internetu, ačkoliv jsem měla jít do práce a doma vařit a uklízet. Jenže při depce z té ztráty se nespat nedá. Tělo si řekne a prostě usnu, i když jsem ještě něco měla v plánu. Spím docela dost hodin. A kupodivu se mi zlepšil vzhled, jedna bývalá kolegyně, kterou jsem potkala na pracáku, mi řekla, že mi to sluší. Jen mi připadalo nespravedlivé, že si už ani nemohu postěžovat rodině, že nechtějí o mých starostech poslouchat, i když práci mají nebo ji před důchodem měli. Ale pokud přispěje k rodinné pohodě nemluvit o tom, tak to zkusím. Moje maminka sice říká, že by se to mělo probrat, ale moje rodina už nic probírat vážně nechce.

luminka napsal(a):

Tak teď jsem ve stadiu vyčkávání, jestli se podnik ještě více rozjede a budou nabírat těch 100 lidí, jak se čekalo, a jestli mezi nima budu já. Brigáda tam už mi skončila, vypršely mi hodiny, které jsem mohla oddělat. Takže zase sezení doma. Teď nevím, jestli se o víkendu zúčastnit oslavy, vždycky se to zvrtne na ty depresívní řeči o práci, moje nemocná tchyně to nesnáší a vždycky se jí přitíží. Naposledy v neděli se to takto zvrtlo. I kdybych měla vůli nemluvit o práci, někdo o tom začne. Maminka už mě po telefonu neodbývá, ale lituje mě, neboť v červnu by mi už končila podpora. Paní z pracáku mi velmi přeje, aby mi to v bývalé firmě vyšlo, neboť jiná práce prý není. A mám pocit, že tohle se všechno mělo stát. Naučila jsem se dost věcí. Třeba teď se z ničeho neumím radovat, vždycky mě napadne: Ale vždyť nemám práci. Naopak, když mě dříve něco trápilo, neříkala jsem si: Ale aspoň že mám ještě práci. Dneska bych se asi povznesla nad ledacos, kdybych tu práci měla. I na té brigádě se mi to snažila jedna bývalá kolegyně otrávit, teď bych se tím asi už otrávit nenechala. Naučila jsem se i spát, dřív jsem spala 3,4 hodiny, četla, seděla u internetu, ačkoliv jsem měla jít do práce a doma vařit a uklízet. Jenže při depce z té ztráty se nespat nedá. Tělo si řekne a prostě usnu, i když jsem ještě něco měla v plánu. Spím docela dost hodin. A kupodivu se mi zlepšil vzhled, jedna bývalá kolegyně, kterou jsem potkala na pracáku, mi řekla, že mi to sluší. Jen mi připadalo nespravedlivé, že si už ani nemohu postěžovat rodině, že nechtějí o mých starostech poslouchat, i když práci mají nebo ji před důchodem měli. Ale pokud přispěje k rodinné pohodě nemluvit o tom, tak to zkusím. Moje maminka sice říká, že by se to mělo probrat, ale moje rodina už nic probírat vážně nechce.

tyhle řeči tu už byli, když si bala minule bez práce, tak jaká změna?
vážně se jim divíš? já teda vůbec, stěžovala jsi si, když jsi práci měla, když si byla doma, když jsi měla brigádu....tak proč by to měli snášet dál,?

Inak, lumi, spomenula som si na Teba dnes v lekárni, keď som si kupovala náplasť a pani predo mnou ma obvinila (úplen nezmyselne a nespraovodivo), že na ňu vyplazujem jazyk... Asi som si oblizla pery, mám vysušené sliznice zo zhoršenej alergie - a ona v tom hneď videla osobný útok. Zrejme ju sužovala nejaká bolesť, ale aj tak... A ja som si spomenula na teba, ako vidíš v každej nevinnej poznámke hneď osobný útok. A zbytočne, aspoň si myslím. Ľudia majú väčšinou dosť práce sami so sebou (ja som spomínala, ako sa volá náplasť, čo drží na prste a nie kdekoľvek inde...), než aby sa zaoberali druhými.

Upravil(a) Selima (14. 5. 2010 13:50)

Selima napsal(a):

Inak, lumi, spomenula som si na Teba dnes v lekárni, keď som si kupovala náplasť a pani predo mnou ma obvinila (úplen nezmyselne a nespraovodivo), že na ňu vyplazujem jazyk... Asi som si oblizla pery, mám vysušené sliznice zo zhoršenej alergie - a ona v tom hneď videla osobný útok. Zrejme ju sužovala nejaká bolesť, ale aj tak... A ja som si spomenula na teba, ako vidíš v každej nevinnej poznámke hneď osobný útok. A zbytočne, aspoň si myslím. Ľudia majú väčšinou dosť práce sami so sebou (ja som spomínala, ako sa volá náplasť, čo drží na prste a nie kdekoľvek inde...), než aby sa zaoberali druhými.

To by ses divila, ale v bývalé práci na brigádě na mě jedna paní opravdu zaútočila, to jsem si nevymyslela. A nebylo to jednou, ona mě prostě nemá ráda.

Lumirko nikdy nebudes sympaticka vsem.Vzdycky jsem nasla v zamestnani nekoho,kdo me rad nemel.Ta svuj zivot jsem prosla 4 zamestnani a vzdy tam byl nekdo kdo se do me navazel,ale taky tam byli lidi u kterych jsem byla oblibena meli me radi.Az najdu dalsi praci,jsem pripravena,ze to bude zase tak.Tesim se,ze poznam nove lidi,ze najdu pratele.

Luminko, srdečně gratuluji k práci a úspěchu potomka! Dítěti splňte nějaké velké přáníčko!!
Švagrové kup kvalitní čokoládu .
Auto vyřešíte - těch je na trhu víc než dost.
Opačný názor mám tedy k Tvému postoji s neschopenkou a nezaměstnaností.
A hokejisti jsou mi naprosto ukradení , ale jsem ráda, že se máš hezky.

A ještě jedna podivnost. Víte, že když jsem se mohla vypsat, vypovídat, vynaříkat, tak se mi vůbec neulevilo, právě naopak. Až jak jsem musela brát ty ohledy, tak mi bylo o něco lépe a pak se zlepšila i ta samotná situace.

Ty drápky měla jen dvakrát. A myslím, že mě už tak nerozhází, když to někomu bude slušet. Že budu mít tu práci, co jsem měla i vloni touhle dobou, ale že to budu všechno jinak brát. Tuhle jsem si přečetla, že když prožíváme delší dobu nějaké štěstí nebo idylu, tak to tak vůbec nevnímáme, dokud nás osud na chvíli nevyhodí na mráz. My jsme to od listopadu pořád tak nějak plácali z podpory a brigád, takže bez příjmu bych se ocitla právě až příští měsíc. Tak to bylo od osudu jen "ty, ty ty".

Upravil(a) luminka (21. 5. 2010 8:12)

Luminko, taky gratuluju tak ať se ti ve staronové práci líbi, jsi tam spokojená a všechno jde tak, jak si přeješ !!!