Ježíšmarjá, Lumi, co teda vlastně chcš, o co ti jde. Seš druhej den doma a skučíš? Co máš v plánu dělat? Myslím dnes, celej den, zítra, tento týden?

Oběd jsem měla už v 11, mám v plánu vyžehlit koš prádla. Prostě to, co by dělal asi každý, jen jsem moc smutná. Druhý den a rozhodně se neválím a nebrečím, ale hrozně mi to připomíná mateřskou, to bylo nepěkné období, každý mě jen kontroloval, co mám hotovo.

Upravil(a) luminka (2. 11. 2009 14:51)

Taky jsem o víkendu luštila sudoku, abych nezblbla. Teoreticky všechno vím, co mám dělat, jen je mi moc smutno.

On by si se mnou nesed, bál by se o život.

luminka napsal(a):

Ale proč jsem vůbec psala, protože mě zaráží, že jsem ani ze začátku neslyšela: neboj, to bude dobrý, ale: ty si už práci nikdy nenajdeš, tak jim tam nebreč, nebo tě vyhoděj ještě z domu, a koukej se starat o domácnost. Tohle je mi líto. A vůbec, proč je mi ta domácnost tak souzená, když mě "nebaví praktický život", jak jsem už psala? Proč mám mít tohodle "největší krajíc"? Není to taky docela smůla? A ještě to, jak to ta maminka podá, to člověka dorazí.

Ne, není to smůla - je to důsledek toho, jak se chováš. Momentálně skutečně působíš dojmem člověka, který si už práci nikdy nenajde. Ale můžeš to změnit. Můžeš se vzchopit.

Hele, kdybych měla brát vážně rady mojí mámy, která se zasekla někde v roce 1973 - ta si zase naopak všechno představuje jak Hurvínek válku, považuje nás za bohaté, protože máme 20 tisíc plat a ona dělala za 6000 (naposledy před .15 lety)......... vyslechnu si to, v duchu se uchichtnu, zaraduji se, že má rozumného tátu, který jim ten život ošéfuje a tudíž si máma může žít ve své blahé nevědomosti, odkývám jí, jak si žijeme v blahobytu a oni v našm věku měli houno..........a jedu si po svém

Řidičák jsem si dělala ještě na škole, pak jsem neměla čím jezdit, a pak zas jsem byla 2*těhotná a sedávala  pak s dětmi na zadním sedadle...takže když jsem pak asi po 7 letech sedla za volant, nevěděla jsem ani, jak se auto startuje. Takže jsem si zaplatila kondiční jízdy, a pak začla jezdit. Asi rok jsem sedala do auta s obrovskou nechutí a taky se strachem. Pak se to ale zlomilo, a dneska jezdím dokonce celkem ráda.

Luminko, chce to jen cvik a nevzdávat to. A snažit se zjistit jak to udělat lze, a ne, proč to nepůjde. Což samozřejmě neplatí jen pro řízení auta, ale pro všechno.

Lumi, ty vlastně nechceš poradit, ty prostě chceš od jiných slyšet, že máš  naprostou pravdu.  Nic jiného tě nezajímá.   
Ohledně tvého řízení -  problém je asi v tom, že se na to necítíš,  nenadešel ten  správný čas za volant sednout.   Takže  když tě  tvá situace nedonutí se posadit za volant, tak prostě musíš  volit  jiný prostředek a nestěžovat si, že nebydlíš ve městě.   To přece záleží jen na tobě, jestli  se donutíš řídit,nebo ne.

Lumi, neřiď se tím, co říká tvoje maminka, řiď se tím, co chceš ty. Ale musíš něco chtít. Maminka nemá dycinky pravdu, i když se to říká. Jo a souhlasím s Nelou. Ale ty nemáš pravdu. Pravdu máme, ať se ti líbí nebo nelíbí, my. Radíme ti dobře, věř nám, sakra už. Holka jedna zabedněná, dej se do kupy a začni na sobě makat. A dávej vědět, jak ti to jde.

agewa napsal(a):

luminka napsal(a):

Ano, to nejde pořád. Ale já jsem opravdu nezaměstnaná teprve druhý den. Vždyť je druhého. Ale je pravda, že jsem šla mezi posledníma, tudíž si mě v práci docela asi vážili, někteří šli zjara, někteří potom, a nikdo tu nepopsal dvě stránky.

z toho tvýho stýskání a pobrekávání jsem původně pochopila, že jsi doma už několik měsíců a tak ti leze domácnost "na mozek". mmch, když jsem byla nezaměstnaná, mě se doma líbilo, všechno jsem si v klidu oběhla, vyřídila, udělala. když člověk chodí do práce je občas jako cirkusový kůn.

Tak týden by mě to doma možná bavilo, ale jinak by mi hráblo. Dnes mi doktor nabízekl měsíční neschopenku, na tenisovej loket. Odmítla jsem. Jendak teda proto, že jsem samoživitelka, takže bysme byli bez peněz, ale hlavně proto, že týden by byl maximum, co bych doma vydržela.
Ale den doma, to bych ještě neskučela. Hledala bych cokoliv, abych se někde zrealizovala.

Mash, musíš holt vydržet, já mám výhodu, že můžu do práce i s nohou v gypsu, ale pravou ruku potřebuju, ta mě bolí jako.........no strašně

luminka napsal(a):

Stejně si myslím, že mám na skuhrání trochu právo. Bydlím v takovém místě, odkud se nikam nedostanu. Bydlet tak ve městě, nebo aspoň ve vsi, co leží na nějakém hlavním tahu! To bych už tu práci měla. Já jsem totiž na řízení auta natvrdlá, a že už jsem to zkoušela, nechtěla jsem to zabalit. Říkala mi i maminka, že prostě na to někdo nemá talent. A nejen, že jiní lidé třeba bydlí ve městě, oni jsou fakt i takoví, kterým to příbuzní dohodí. Oni nejsou jen ty samoživitelky, co nemají na chleba a musejí brát i uklízení v parku, oni jsou i ti, co mají takovéto štěstí na práci a rozhodně to není uklízení v parku. Někdo dostane práci třeba i díky neštěstí druhého, který z nějakého důvodu nemůže a on jde místo něj. Ale takto bych práci získat nechtěla, nikomu nic zlého nepřeju. A ty, co nečekaly jako vovce, tu práci mají za cenu šíleného dojíždění, které kdoví jestli se vyplatí. Jedině dohodnout  se a jezdit společně autem. Ale jsou to trable, když má někdo dovolenou nebo je nemocný. Na tohle jsou potřeba opravdu dobří a blízcí kamarádi. To já nemám. A není pravda, že když pracuju doma, nemusím se stydět. Vždyť ty peníze mi odnikud nepřifučí, jen ta podpora.

No, máš pravdu, ale: vieš, o koľko drahšie je živobytie v tých veľkých mestách, alebo tam, kde je práca???? Len bývanie aké je drahé... Vždy je to niečo za niečo...

luminka napsal(a):

A opravdu neznám kolem sebe žádné nezaměstnané. Ostatní se o to možná zasloužili, ale jedné osobě pořád všechno padá samo do klína. Ona skutečně žije, to si nevymýšlím.

A robí ti dobre porovnávať sa s ňou....? Odhliadnuc od toho, že nechodíš v jej topánkach a NEVIEŠ, kde ju tlačia. Ona má určite nejaké svoje problémy...

Upravil(a) Selima (2. 11. 2009 16:30)

luminka napsal(a):

Ale proč jsem vůbec psala, protože mě zaráží, že jsem ani ze začátku neslyšela: neboj, to bude dobrý, ale: ty si už práci nikdy nenajdeš, tak jim tam nebreč, nebo tě vyhoděj ještě z domu, a koukej se starat o domácnost. Tohle je mi líto. A vůbec, proč je mi ta domácnost tak souzená, když mě "nebaví praktický život", jak jsem už psala? Proč mám mít tohodle "největší krajíc"? Není to taky docela smůla? A ještě to, jak to ta maminka podá, to člověka dorazí.

Odriekaného chleba najväčší krajec - to nepoznáš? To, čo ti povedala mama, bolo netaktné a netaktické, ale ber to, ako že aj ona sa torhcu zľakla a zneistela a takto do dáva najavo. Ja mám tiež mamu, že keby s ami neičo stalo, vo finále musím utešovať JA JU, a nie anopak. No a čo? proste sme to takto vyfasovali... ber to jedným uchom dnu, druhým von. Domáce rob len nutné, nemusí to znamenať, že sa teraz z teba stane hospodyňka - ale určite by som si namiesto toho nesadla na gauč a nezačala fňukať, ale hľadala si fakt nejakú rekvalifikáciu(trebárs zadara kurz na PC), jazykový kurz - niečo, čo by zvýšilo moje šance. A šup sadnúť za PC a hľadať prácu! Kúp si Annonci(bývajú v nej aj inzeráty, ktoré na nete nenájdeš), prípadné iné inzertné noviny.