luminka napsal(a):

Dělaly v práci to samé, co já. Ano, třeba je to blbá náhoda a půjdu až v druhé várce. Za jedno není jisté, že ta práce potom bude, a za druhé to v tu chvíli s člověkem zamává.

bla bla bla bla bla, stejně jako celou dobu, minimálně rok, všechna tebou založená témata - namátkově vybírám:

Zbavím se nálepky prasátka?
Drobné nepříjemnosti
odkládání, otálení
Nebaví mě praktický život
Jak si zapamatovat ty tuctové lidi

a je toho ještě mnohem víc, pro tu legraci stačí zadat do hledáčku tvůj nick


a vůbec úplně všechno, co donekonečna omíláš ale skutek utek...

A ještě něco - jak psala Janka - máš rodinu, která vydělá na složenky, na živobytí - kdybys byla sama - a takových lidí je skutečně spousta, už dávno bys nějakou práci měla, protože by tě to donutilo. Ty máš prostor pro skuhrání, protože ty peníze přinesou ostatní a tebe to nenutí hned zítra alespoň zametat v parku. To nemyslím tak, že bys jim měla být vděčná a plazit se před nimi, ale jako konstatování. Prostě máš pro skuhrání podmínky

Upravil(a) mashanka (2. 11. 2009 10:50)

luminka napsal(a):

Stejně si myslím, že mám na skuhrání trochu právo. Bydlím v takovém místě, odkud se nikam nedostanu. Bydlet tak ve městě, nebo aspoň ve vsi, co leží na nějakém hlavním tahu! To bych už tu práci měla. Já jsem totiž na řízení auta natvrdlá, a že už jsem to zkoušela, nechtěla jsem to zabalit. Říkala mi i maminka, že prostě na to někdo nemá talent. A nejen, že jiní lidé třeba bydlí ve městě, oni jsou fakt i takoví, kterým to příbuzní dohodí. Oni nejsou jen ty samoživitelky, co nemají na chleba a musejí brát i uklízení v parku, oni jsou i ti, co mají takovéto štěstí na práci a rozhodně to není uklízení v parku. Někdo dostane práci třeba i díky neštěstí druhého, který z nějakého důvodu nemůže a on jde místo něj. Ale takto bych práci získat nechtěla, nikomu nic zlého nepřeju. A ty, co nečekaly jako vovce, tu práci mají za cenu šíleného dojíždění, které kdoví jestli se vyplatí. Jedině dohodnout  se a jezdit společně autem. Ale jsou to trable, když má někdo dovolenou nebo je nemocný. Na tohle jsou potřeba opravdu dobří a blízcí kamarádi. To já nemám.

Luminko nezdá se Ti že mluvíš trošku z cesty? Promiň když tě tak čtu tak opravdu se nedivím, že si musíš stále stěžovat, pořád čekáš jako nějaký paša,  až ostatní budou milí, budou tě chválit, přestěhujou tě do města, najdou práci, pošlou tě k vizážistce, ke kadeřnici a ty jen budeš přijímat veledary.

Nu, hlavně když ti to říkala maminka.

Stejně si myslím, že mám na skuhrání trochu právo.
Jo, na skuhrání právo máš... jak jsme tady, asi bychom si zaskuhrali všichni, že jsme přišli o práci. Ale udělat si z toho program na dalších pár týdnů, měsíců či let, to asi ne-é.
To další, co píšeš, už není skuhrání, ale jenom snůška dalších výmluv, proč to nejde... "Bydlet tak ve městě, nebo aspoň ve vsi, co leží na nějakém hlavním tahu!...  Říkala mi i maminka, že prostě na to někdo nemá talent... nejen, že jiní lidé třeba bydlí ve městě, oni jsou fakt i takoví, kterým to příbuzní dohodí... A ty, co nečekaly jako vovce, tu práci mají za cenu šíleného dojíždění, které kdoví jestli se vyplatí..."
Děvče, vzpamatuj se...

mashanka napsal(a):

Neříkám, že nemáš na skuhrání právo. Říkám, že ti skuhrání nepomůže.

Peníze přinesou jiní, kteří doma nedělali nic. A nedáš jim oběd, protože ho neuvařili ? Luminko, přestaň si vymýšlet blbosti a něco dělej.

Co se týká auta, řídit se může naučit i ten, kdo k tomu nemá vlohy. Nikdy asi nevyhraje žádnou etapu a nedostane medaili za řízení, ale rozhodně bez problémů dojede do města a zpátky. Můj bývalý muž je toho příkladem - je na to kopyto, ale naučil se. Dneska jezdí normálně. Neřídí rád, jako třeba já, nejančí, nemyškaří, ale řídí a jede - ty můžeš taky. Stačí si každý den po večeři vzít auto a sama objet okolní vesnice. Druhý den zase na opačnou stranu, třetí den na kraj nejbližšího městečka......... ale sama, aby tě nikdo nerozptyloval a do ničeho ti nekecal. Musíš s s tím autem skamarádit sama, vyzkoušet si jak reaguje, někde na volném prostranství si zkusit couvat mezi čáry, které si tam nakreslíš.
Prostě, když chceš něco umět nebo dosáhnout, musíš se tomu věnovat. Nic jiného ti nepomůže, i kdyby ses třeba právem uskuhrala

luminko...je mi 41...řídím 2 roky. Řidičák asi 10 let.....udělala jsem nevím jak protože jsem měla strach jako blázen. Řidičák v kapse a neřídila jsem nebylo čím. Po 5 letech jsem si udělala kondiční jízdy, vyhodila plno peněz pak sedla sama do auta, nastartovala,opět vypla ato na dalších 5 let. Před 2 roky jsem se naštvala a do důkladně..opět kondiční jízdy a já ráno když nebyly auta objížděla blok a to asi tak měsíc, pak jsem jela dále..podotýkám chodím do práce na 7 a ráno jsem v 5 jezdila, někdy i v noci. Protože jsem prostě nutně potřebovala jezdi..kvůli práci.

Takže te´již jezdím, nejsem žádný závodník, cizí cesty si předem promýšlím  ale..jezdím!!

Výmluvy výmluvy výmluvy máš....

Luminko, tak asi takhle - kdo chce, hledá způspby, kdo nechce, hledá důvody.
Pro tebe to platí obzvlášť. Ty jen hledáš důvody, proč něco nejde, měla bys začít hledat způsoby, jak na to, aby to šlo. Jenže ty si v tom svém "neštěstíčku" libuješ, hýčkáš si ho a v podstatě ti to takhle vyhovuje, je to pohodlnější, říkat, že to nejde, než se snažit, aby to šlo.
Ty si nedáš poradit, ty jen skučíš. Radit ti, co bys mohla udělat, to je jako mluvit do bolavýho zadku. je to zbytěčny, zase přijdeš s něčím, proč nejde to či ono.

luminka napsal(a):

Stejně si myslím, že mám na skuhrání trochu právo. Bydlím v takovém místě, odkud se nikam nedostanu. Bydlet tak ve městě, nebo aspoň ve vsi, co leží na nějakém hlavním tahu! To bych už tu práci měla. Já jsem totiž na řízení auta natvrdlá, a že už jsem to zkoušela, nechtěla jsem to zabalit. Říkala mi i maminka, že prostě na to někdo nemá talent. A nejen, že jiní lidé třeba bydlí ve městě, oni jsou fakt i takoví, kterým to příbuzní dohodí. Oni nejsou jen ty samoživitelky, co nemají na chleba a musejí brát i uklízení v parku, oni jsou i ti, co mají takovéto štěstí na práci a rozhodně to není uklízení v parku. Někdo dostane práci třeba i díky neštěstí druhého, který z nějakého důvodu nemůže a on jde místo něj. Ale takto bych práci získat nechtěla, nikomu nic zlého nepřeju. A ty, co nečekaly jako vovce, tu práci mají za cenu šíleného dojíždění, které kdoví jestli se vyplatí. Jedině dohodnout  se a jezdit společně autem. Ale jsou to trable, když má někdo dovolenou nebo je nemocný. Na tohle jsou potřeba opravdu dobří a blízcí kamarádi. To já nemám. A není pravda, že když pracuju doma, nemusím se stydět. Vždyť ty peníze mi odnikud nepřifučí, jen ta podpora.

Tak právo na skuhrání máš. Bez diskuze. Ale jak ty budeš skuhrat až budeš za 25 let v důchodu to nechyci slyšet.
Víš Luminko, plně tě chápu, že člověk zvyklý na práci, když se octne na dlažbě, tak říká, proč já?, proč teď a proč ne ti druzí?
Ještě jinak. Řekni co bys dělala, kdyby byl bez práce tvůj chlap? Asi bys skuhrala taky, jenže co a jak by se cítil on to si nedovedeš představit. Ty tak nějak můžeš teď se plně věnovat roidně a "byráku" který jsi šolíchala o těch nedělích s tím, že jednou až bude volno, čas a klid na tu práci. Teď jí máš téměř 24 hodin. Takže já bych to neviděl tak špatně.
Limi, nevěř, že se ve městě žije lépe, možná máš "relativně blíž" k práci, ale zas máš vše nejméně jednou tak předražené. A pak další pověra, že známej sežene lepší práci.  Znám ty případy, které naopak spíš ty kamarádské vztahy zbouraly. Raději se věnuj domovu a taky seběvzdělání ve svém oboru, abys v příštím okamžiku byla připravená na novou výzvu. Dovolím si říci, že občasná pracovní pauza je spíš ku prospěchu věci než pro zlost, kterou teď cítíš na sobě. Naopak, věř že časem se budeš na tento dnešní stav dívat s úsměvem.

A to se nedá zaparkovat obráceně? Abys nemusela couvat, ale vyjela přímo?

luminka napsal(a):

Pak by mi dělalo potíže zajet domů, nacouvat, 90 stupňů vlevo a do kopce. Leda že by mi někdo vždycky nacouval domů.

Zase hledáš důvod, proč něco nejde. Couvat se naučíš, chce to tréning. Lumi, nevymýšlej si, proč to nejde. SNAŽ SE, aby to šlo.

luminka napsal(a):

Taky se bojím, když musím dát přednost a přitom jedu do kopce, z této situace mám taky velký strach, ale vyjíždění u nás doma je horší.

Lumi, to všechno naučíš, to chce jen jezdit a jezdit. Věř mi, taky jsem se učila jezdit a dnes mi nedělá problém nic. nebuď pořád tak pesimistická a nehledej si pořád něco. Když budeš chctít, zvládneš to.

Lumi, práci si najdeš, ale musíš něco udělat se sebou. Nebuď furt tak negativní a hlavně pohodlná se o něco snažit. Neskuhrej pořád. Něco dělej, o něco se snaž. Zatím se snažíš jen o to, aby tě všichni litovali. To přece nejde pořád. Vzpomeň si, že celou dobu, co sem píšeš, řešíš jen to, že ti nic nevychází, že se ti nic nedaří, nic tě nebaví. Měla by ses snažit pečovat o sebe, být upravená, pozitvně se nalaď a hlavně si říkej, že když to dokážou ostatní a třeba i nějaklý trubky, tak proč bys to nezvládla, ty, nejsi přece žádná trubka.
pamatuj si, že jak se svýmu okolí prezentuješ, tak se k tobě okolí chová a tak tě bere. Když se prezentuješ jako ušlápnutá, neupravená a skuhrající troska, tak se na tebe taky jako na trosku všichni dívají. i potencionální zaměstnavatel. nauč se mít se ráda, starej se o sebe, vzdělávej se, udělej si řidičák, prostě se dej do kupy a ukaž všem, co v tobě je.