|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Tak už jsem nezaměstnaná. Pořád slyším od maminky, nebreč jim tam, vař, uklízej, musíš být na ně hodná, musíš se zajímat, kde sehnat nějakou podporu třeba od města atd. Ona mi taky vůbec nevěří, že ještě někdy budu mít práci. To mi připadá, jako bych se měla za svou situaci, za kterou nemůžu, ještě omlouvat a dělat rodině všemožná pomyšlení. Aspoň teď na začátku na to není vůbec pomyšlení, a zvlášť když kolegyně vzali aspoň na brigádu a já to mám nejisté, jestli někdy taky půjdu. Včera jsem nebyla schopna ani vařit, ani uklízet, jen se vztekat. Nikdo mě nijak zvláš´t neutěšuje, připadám si na obtíž, za chvíli mi bude blbé i jíst a svítit si. Najednou není proč se oblékat, česat, malovat. Moje ostatní témata byla nicotná, tohle je teprv trápení.
Upravil(a) luminka (1. 11. 2009 10:58)
Není tady
Lumi, oblékat se hezky, učesat se a upravit bys měla právě proto, abys doma nezakrněla a úplně nezpustla.
Rodině se omlouvat nemusíš, ale nezlob se, vztekat se, nevařit, neuklízet a jen se litovat, to není řešení. Utěšování ti taky nepomůže. Dej se do kupy, uprav se, uvař, ukliď, když na to máš teď čas a snaž se hledat práci nebo aspoň brigádu. Jsi negativně naladěná, už dlouho, jak jsem pochopila z tvých příspěvků. Co tě vlastně v životě baví? Umíš se ty vůbec na něco těšit a z něčeho radovat? Já vím, že přijít o práci není důvod k radosti. Ale co děláš proto, abys tu práci našla? Jak dlouho jsi věděla, že o práci přijdeš?
Tobě ale radit, abys myslela pozitivně a udržovala se, to je jako házet hrách na stěnu. Ty jsi urputná ve svém stěžování si na všechno.
Umyj se, učeš se, namaluj se, prostě se uprav, ukliď doma, uvař rodině něco dobrýho k jídlu a místo stěžování si na netu zadej nabídky na práci a hledej. Aspoň brigádu. Projev aspoň snahu něco dělat. Rozhodně při hledání práce mají větší šanci lidi, co mají snahu dělat cokoliv, než dřepět doma, čekat, co jim přijde a skuhrat.
Není tady
luminko, proč by tě měl kdokoliv "nějak zvlášť utěšovat"?
Ztráta zaměstnání je (bohužel) celkem běžná věc, zvlášť v dnešní době. Když přijdeme o práci, tak si halt dříve nebo později najdeme novou. Pokud nejste opravdu ve veliké nouzi, že by nebylo co do hrnce a nebylo by na bydlení, tak se zase tolik neděje, i když psychicky to jistě nápor je. Ale chce to nepoddat se depresi, vzít si z toho to pozitivní, porozhlédnout se a začít hledat. A třeba se i rekvalifikovat na něco jiného, pokud je možnost.
Ztrátou zaměstnání nemusí nutně skončit život. Neměl by skončit život. Jsou horší věci.
Už čtu tvé stesky dlouho. Nebyla jsi v pořádku i když jsi práci měla a přesto se svou psychikou pořád neděláš nic, akorát skuhráš.
Třeba tě to teď konečně nakopne, změnit v první řadě sebe. Ale mám obavu, že budeš potřebovat ještě bohužel daleko větší kopanec.
Opravdu tě to samu se sebou takhle pořád baví? Jinak si nedovedu vysvětlit, proč stále nic neděláš.
Klídek. Pravděpodobně jsi v šoku. Nepanikař, dovol si pár dní se litovat a potom se zase pusť do života.
S tím vařením, uklízením.... to je také práce, také je potřeba... proč ji neudělat, když jsi teď doma. Možná to maminka nemyslela tak, že bys měla hned dělat vyloženě otroka, jen prostě uvař něco dobrého, zajímej se, co se děje "venku" a každý den věnuj svoji "pracovní dobu" hledání práce.
Nejsi první ani poslední, dnes je běžné, když člověk přijde o práci. Nevypovídá to o jeho neschopnosti, lenosti, ale o tom, že prostě podnik nebo firma snižuje stavy.
Proto se nediv, že tě ani nikdo nelituje. Proč by měl, vždyť nejsi žádná neschopná chudinka, která si s tím neporadí.
Není tady
Ty nepotřebuješ utěšovat, ale začít jinak přemýšlet. Možná potřebuješ psychologa.
Kdybych byla nezaměstnaná, koukám udělat doma něco užitečného: uklidím, vymaluju, budu na sobě pracovat (třeba učit se jazyk nebo bych šla do rekvalifikačního kurzu), hledala bych si dočasnou práci: brigádu, klidně bych vzala i úklid a zároveň bych si užívala, že mám tolik volného času.... Tvoje maminka má pravdu. Nelituj se. Kdybys byla ten, kdo má přijímat zaměsnance, vzala bys radši člověka=hromádku neštěstí nebo vyrovnaného člověka?
Není tady
No... s domácností, úklidem, úpravou zevnějšku jsi přece měla problémy vždycky, tak teď konečně to máš na co svést... všechno jsou to jenom výmluvy. Kdybys přiložila ruku k dílu, nezbylo by ti tolik času k sebelítosti. Musíš s tím být už otravná celé rodině.
Není tady
Jinak, zapomněla jsem odpovědět na otázku
» Má mít ohledy nezaměstnaný nebo jeho rodina?
OBA, jako ve všem, co se týká více stran. Ale ono už je divné samo to, že rozčleňuješ sebe a svoji rodinu do dvou stran. Jste přece pořád rodina. Vše, co se v ní děje, se týká všech a všichni by se měli snažit o to, tu situaci svým chováním ostatním ulehčit
Není tady
Ohledy mají být vzájemné, ať už lidi potká cokoli. Když je jeden z partnerů nezaměstnaný nebo třeba delší dobu nemocný, má se z pohledu druhého, který chodí do práce, vlastně "docela dobře". V uplynulém roce jsem osobně zažila oboje - nejdřív byl nějakou dobu na úřadu práce partner, potom já, a bylo i několik týdnů, kdy on ještě neměl práci a já už jsem věděla, že ji brzy mít nebudu - nic moc pocit.
Pochopení, podporu, vyjádření účasti si zaslouží (i když tohle je taky hloupé slovo) oba. Ideální je, když se dokážou střídat, ten, kdo je doma, se svými stesky nevyrukuje v minutě, kdy zaměstnanější z páru vstoupí po celém dni v práci do dveří a podobně. Důležité je, když oba umí ocenit toho druhého, poplácat ho po rameni nebo se uznale zatvářit, ať už je předmětem ocenění domácí vývar k obědu nebo úspěšně sjednaná schůzka v personální agentuře.
Máš právo mít špatnou náladu, máš právo se NA CHVILKU pomyslně nebo doslova zhroutit, vztekat se nebo se litovat, ale mluvím spíš o dnech než o týdnech. Ve chvíli, kdy je něco takto čerstvé, bych čekala i chápající náruč a pár milých slov. Jenže okolí je ochotné tohle poskytnout ve chvíli, kdy ví, že se za chvíli zvedneš, začneš na své situaci hledat to pozitivní a vedle pátrání po nové práci třeba i přetřídíš šatník nebo navoskuješ parkety - protože stojíš o to něco dělat, ne sedět na bobku a litovat se a kňučet.
Pokud jsou ve vašem domácím ovzduší dlouhodobě přítomné pocity zneuznání, ukřivděnosti, pocit, že někdo na někoho doplácí, že někdo někoho využívá... pak to půjde těžko, ale jít by to mohlo.
luminko, já akorát nechápu, proč pořád posloucháš maminku.
Není tady
Martinka1 napsal(a):
luminko, já akorát nechápu, proč pořád posloucháš maminku.
Já zas nechápu, proč tomu říkáš poslouchání. Podobné situaci asi každý člověk probírá s blízkými. Ne proto, že by to za něho vyřešili, ale tak, prostě od toho blízcí lidé jsou, že se člověk svěří se svými obavami, starostmi.
Mimochodem, mně se zdá názor její maminky celkem zdravý
Není tady
Luminko, ty jsi teprve na začátku a už jsi v depresi, co budeš dělat, ať půjdeš na výběrové řízení a oni tě třeba nepřijmou, což je velice reálné..Málokdo sežene novou práci napoprvé. Někdo takových neúspěšných pohovorů absolvuje celou řadu.
jak píše Mashanka, dnes je nejistá doba a lidí co přišli o práci je mnoho. Nejsi v tom sama. Tvá maminka to myslí dobře s tím, že máš rodině vařit a starat se o ně, asi tě zná a ví, že se budeš trápit a péčí o rodinu se jednak zaměstnáš a jednak si budeš připadat užitečnější alespoň pro ně.
Zkus si v tom najít něco pozitivního.Za chvíli jsou Vánoce, budeš mít čas na přípravy a pečení, nemusíš ráno vstávat do chladných rán.
Dej si za úkol, že si dáš týden úplné volno a pak se začneš zajímat o nabídky práce na netu, úřadu práce a inzertních novinách.Můžeš si i sama dát inzerát.
Jinak doma se netvař naštvaně, nejen že tím nedocílíš toho, že tě budou litovat, ale naopak je tím otrávíš.
Není tady
Ja si mylsím, že si momentálne v šoku, tak si daj čas na vydýchnutie a potom sa upokoj, niečo trebárs porob doma, zaujímaj sa o rekvalifikačné kurzy, brigády... a nenechaj sa odradiť prípadnými neúspechmi. Ak sa ti nezdá správaie rodiny ktebe, tak im skús povedať, čo potrebuješ (podporiť, vynadať, alebo aby si ťa nevšímali), ale ak vyvolávaš doma napätie, nikomu a ničomu to nepomôže. Oni prežívjaú tvoju neistotu s tebou a tiež im zrejme nie je ľahko...
Není tady
Sama jsem ještě nezaměstnaná naštěstí nebyla. Ale určitou zkušenost mám - jeden z mých bývalých partnerů se stal nezaměstnaným v době, kdy jsme spolu chodili. Já se ho tehdy snažila morálně podpořit, utěšit ho, a snažila jsem se i poptávat, číst inzeráty, chtěla jsem mu tím pomoct.
Ale bylo to zvláštní - časem jsem pochopila, že on o žádné tipy nestojí. Jedna práce byla pro něj příliš zodpovědná, další zas moc pod úroveň, no prostě na všem něco našel, proč to nebrat, proč tam ani nezavolat a nezeptat se. Když se něco vyskytlo, stavěl se k tomu divně pasivně. Naše rozhovory začly vypadat asi takhle:
A zavolal jsi tam?
Ne, ještě ne.
A proč ne?
Stejně bych se dovolal jen nějaké spojovatelce...
No, ale každá spojovatelka tě přeci přepojí dál... Tak to aspoň zkus...
Ne, to nejde, protože ...blablablabla....
Štvalo mě to. Ne to, že přišel o práci, ale že je tak strašně pasivní. Štval mě jeho postoj k jeho dětem, kterým okamžitě s nezaměstnaností snížil alimenty na absolutní minimum, ale přitom z našetřených peněz za prodej svého domu jezdil v nezaměstnanosti sám na zahraniční dovolené.
Poté, jak se postavil ke své nezaměstnanosti, a taky k svým dětem, jsem si ho přestala vážit. Ale s rozchodem jsem váhala - nechtěla jsem to udělat, dokud je bez práce, nechtěla jsem ho opustit v těžké situaci. Jenže když on to víceméně neřešil několik měsíců, došla mi trpělivost a rozešla jsem se s ním.
Nelitovala jsem toho rozchodu ani chvilku. On pak několik let střídal nezaměstnanost s krátkodobými brigádami. A životem se plácá už dost let tak celkově podivně...
Pasivní chlap, to není nic pro mě.
Když se po čase stal nezaměstnaným můj kamarád, a já si v novinách všimla inzerátu přesně na jeho vzdělání a naturel, váhala jsem, jestli ho na ten tip upozornit, zda to, po mých zkušenostech s přítelem, nebude brát taky jako protivné vměšování. Nakonec jsem mu to zavolala. A on tam hned zajel, a to místo dostal. Byl rád, a přinesl mi obrovskou kytici jako poděkování. Těší mě to, a on je na tomto místě už asi 4 roky...
Jasně, hodně je to o přístupu a odhodlání - i na tom konkurzu je potom problém - těžko přijmou člověka, na kterém je vidět, že je zlomený
Není tady
Luminko,
nevím proč by ti mělo být blbé i jíst a svítit si. Ani se nemáš za co omlouvat.
Navíc máš nárok na podporu v nezaměstnanosti, takže nějaký příspěvek do domácnosti přinášíš. Zároveň je tvoje režie momentálně nižší (odpadají různé obědy, svačiny, dojíždění do práce i dennodenní líčení, pokud ses teda byla zvyklá denně líčit a vrážet peníze do reprezentativního vzhledu v zaměstnání..)
Jinak ale k otázce - ohledy byste měli mít vzájemně. Rodina by si z tebe určitě neměla dělat služku, ale na druhou stranu když jsi doma, tak máš čas uvařit a poklidit a taky prostor dělat věci, na které sis doposud složitě dělala čas, třeba přerovnat si skříně, vyklidit spíž apod. Budeš mít dobrý pocit z vykonané práce a bude ti líp utíkat čas, obojí je v době nezaměstnanosti příjemné.
Tvoje rodina to jistě ocení víc než když tě po celém dni unavení a vyšťavení ze svých povinností najdou zdeprimovanou, jak se vztekáš u studené plotny, kterak čekáš utěšování 
Určitě brzy zase práci najdeš, tak se snaž si tohle období zařídit a vychutnat tak, abys ho zpětně vnímala jako sice mírně stresující, nicméně období, kdy sis vyřídila spoustu restů, chvíli dělala nadstandardní teplo v krbu rodinném, a celkem vám bylo fajn.
Upravil(a) Fidorka (1. 11. 2009 20:24)
Není tady
Radíte mi, vyřídit resty. Jenomže to jsme udělali v srpnu o dovolené, všechno jsme vymalovali, vybílili, přerovnali a uklidili. Ale ne že bych nic nepřerovnávala, musím, protože se k nám bohužel stahují myši. Někdy je musím i vlastnoručně utratit. Jinak ta situace mě štve tím, že to bude jako na mateřské - jsi celý den doma, tak musí být hotovo to, to a to. Já si to ale nevymyslela, že budu doma. Děti jsem chtěla, ale toto ne. Samozřejmě, že budu žehlit místo dcery, když mám víc času, ale je to proto, že by se mnou musela třískat hanba. Jinak mě to moc štve, že musím být zas hospodyně a ticho jak myška, bez nějaké možnosti si postěžovat. Že máma má zdravý názor, ale ona fakt neví, co je to nezaměstnanost, kdoví, jak by bylo jí. Všude slyším, co lidí je nezaměstnaných. A to je zajímavé, v širokém příbuzenstvu jsem sama a musím se dívat na pracující lidi. A že mám dlouho psychické problémy - uvažte ale, že ten konec se chystal rok. A neříkejte mi, máš to za sebou. Nemám, protože stále doufám, že se to rozjede znovu a vezmou mě zpátky. A práci jsem dříve nehledala, protože jsem si optimisticky myslela, že všechno dobře dopadne.
Upravil(a) luminka (2. 11. 2009 1:06)
Není tady
luminka napsal(a):
Radíte mi, vyřídit resty. Jenomže to jsme udělali v srpnu o dovolené, všechno jsme vymalovali, vybílili, přerovnali a uklidili. Ale ne že bych nic nepřerovnávala, musím, protože se k nám bohužel stahují myši. Někdy je musím i vlastnoručně utratit. Jinak ta situace mě štve tím, že to bude jako na mateřské - jsi celý den doma, tak musí být hotovo to, to a to. Já si to ale nevymyslela, že budu doma. Děti jsem chtěla, ale toto ne. Samozřejmě, že budu žehlit místo dcery, když mám víc času, ale je to proto, že by se mnou musela třískat hanba. Jinak mě to moc štve, že musím být zas hospodyně a ticho jak myška, bez nějaké možnosti si postěžovat. Že máma má zdravý názor, ale ona fakt neví, co je to nezaměstnanost, kdoví, jak by bylo jí. Všude slyším, co lidí je nezaměstnaných. A to je zajímavé, v širokém příbuzenstvu jsem sama a musím se dívat na pracující lidi. A že mám dlouho psychické problémy - uvažte ale, že ten konec se chystal rok. A neříkejte mi, máš to za sebou. Nemám, protože stále doufám, že se to rozjede znovu a vezmou mě zpátky. A práci jsem dříve nehledala, protože jsem si optimisticky myslela, že všechno dobře dopadne.
Toto ti ale nerobia druhí, to si robíš sama.... Prečo by si mala byť "hospodyně"? Naopak, pracuj na sebe! Choď na rekvalifikačný kurz, do jazykovky... A hľadaj si prácu alebo aspoň brigádu, hocičo, aj dočasné... Ty si proste hodila flintu do žita už pred rokom - ale namiesto, aby si si hľadala teda prácu inde, spoliehala si sa (na čo vlastne?)...
Mám kamarátku, ktorá je nezamestnaná a ťažko si hľadá prácu, lebo má zdravotné komplikácie po prekonanej rakovine. Ale aspoň opatruje deti, aj keď z toho nemá veľa peňazí, ale je to minimálne na zdravotné a soc. poistenie...plus nejaké vreckové. Je manuálne zručná, tak trochu doma prešíva, robí ručné práce... a hľadá si nejaké brigády. Nie je na tom psychicky najlepšie, ale ako-tak sa drží. A ty máš lepšiu pozíciu, tak nefňukaj, ale buď aktívna a snaž sa. Domácnosť je až druhoradá, prvoradá si ty a tvoja budúcnosť. A prestaň sa porovnávať s ostatnou rodinou 
, to nikam nevedie. Mňa vyhodili z ekon. dôvodov hneď z prvého zamestnania(po 5 rokoch), ale nerúcala som sa. Dali mi slušné odstupné, tak som bola 2 roky na živnosti a potom som si našla novú, zaujímavú robotu. Vyhadzov nie je koniec sveta, môže to byť aj šanca naučiť sa niečo nové.
Upravil(a) Selima (2. 11. 2009 16:01)
Není tady
Luminko, záleží na úhlu pohledu. Je jasný, že pokud bereš nezaměstnanost jako mateřskou, kde musíš mít vše uděláno a být ticho, tak se ti moc nedivím, že tu skuhráš. Ale je fakt, že tohle je všechno jen v tvojí hlavě a komplikuješ si to jen ty sama.
Myslím si, že domácnost, pokud nepracuješ, se fakt dá zvládnout levou zadní. S mateřskou to nemá moc co společného, protože starost o malé děti odpadá. Místo toho se můžeš vrhnout na to, co ty máš ráda nebo v čem by jsi se chtěla zlepšit.
Ztráta práce je podle mě hodně nepříjemná věc (já tyhle věci a celkově změny dost blbě snáším), takže občas si zanadávat není vůbec od věci. Pokud je ale tvoje představa ta, že od rána do večera budeš jen sedět, nic nedělat a nadávat popřípadě se litovat za ztrátu zaměstnaní, tak s tímhle přístupem teda hodně štěstí.
Rad už tu pro tebe i na jiných vláknech zaznělo docela dost, stačí si jen vybrat a zkusit to.
Není tady
... nebreč jim tam, vař, uklízej, musíš být na ně hodná, musíš se zajímat, kde sehnat nějakou podporu třeba od města atd... , jako bych se měla za svou situaci, za kterou nemůžu, ještě omlouvat a dělat rodině všemožná pomyšlení... Nikdo mě nijak zvláš´t neutěšuje, připadám si na obtíž...
Omlouvat se nemáš za co - ale tím "být na ně hodná" asi maminka myslí, že bys neměla dávat zbytku rodiny sežrat, že oni práci mají a ty ne. Máš teď víc času, proč jim neuvařit nějakou dobrotu, proč se nezajímat i o tu možnost podpory - jakýkoli způsob, jak přijít k penězům? A proč by tě měli utěšovat? Nejsi těžce nemocná, nikdo ti neumřel... pochop, že nejsi žádná chudinka, takových lidí je víc. Jenže když budeš vzteklá, otrávená nebo ubrečená, tak si nepomůžeš.
... stále doufám, že se to rozjede znovu a vezmou mě zpátky. A práci jsem dříve nehledala, protože jsem si optimisticky myslela, že všechno dobře dopadne.
Doufat můžeš, ale to neznamená, že budeš sedět s rukama v klíně a čekat na to. To bys taky mohla přirůst zadkem ke kanapi. Rok víš, že se něco chystá a čekáš jak vovce (sorry) na zázrak nebo na to, že to někdo vyřeší za tebe. Mohla jsi už být zaměstnaná jinde a třeba i líp.
Není tady
Že mi nikdo neumřel, není pravda, umřela mi před měsícem babička, byl to v mém dětství pro mě nejbližší člověk. Ano, celé roky člověk očekává nepříjemné události, a ony si přijdou skoro naráz.
A samozřejmě jsem teoreticky všechno věděla, že je potřeba se něco učit, práci aktivně hledat, doma využít toho množství času, jenomže je něco jiného to vědět, a něco jiného to prožívat. Ještě jsem to i v práci podepsala v klidu, ale pak jsem se dozvěděla, že všechny, co se mnou seděly, jsou vybrány aspoń na brigádu, a já ne. A to už jsem ty emoce neudržela.
Upravil(a) luminka (2. 11. 2009 8:33)
Není tady
A pomohlo ti to nejako - očakávať ich celé roky? Ony si prišli aj tak, kedy chceli... Podľa mňa si tým len kazíš život.
Není tady
luminko, to utěšování jsem myslela v souvislosti se ztrátou místa, aniž bych tušila, že ti umřela babi. Ale tehdy se ti asi nějakého utěšování dostalo, ne?.
Teorie je ti na houby, pokud jí neumíš v životě využít. Je hezké, že víš, co BYS měla, jenže když se na to vykašleš, můžeš dávat vinu jen sama sobě. Teď si dovolím lehce si vymýšlet - co když tvoje kolegyňky vzali na brigádu právě proto, že nějakým způsobem aktivní byly, nějak se snažily?
Není tady
Dělaly v práci to samé, co já. Ano, třeba je to blbá náhoda a půjdu až v druhé várce. Za jedno není jisté, že ta práce potom bude, a za druhé to v tu chvíli s člověkem zamává.
Není tady
co takhle si udělat kurz pro chůvy http://www.domestica.cz/ivpd/cz/lesson.htm
nebo kurz asistenta pedagoga a dělat pak asistentku postiženému dítěti
můžeš vzít na přechodnou dobu i práci, na kterou si myslíš, že je tě škoda.. úklid, prodávání, neříkej, že v okolí se nic nenajde.
Není tady
Přijít o zaměstnání je v dnešní době tak běžná věc, že kdybych byla obklopena nezaměstnanými s takovýmto přístupem, tak se s nima nechci scházet, protože bych se z toho asi zvencla. A že jich mám kolem sebe hromadu. Mnohdy jsou to maminy samoživitelky, které vezmou jakoukoli práci, protože jim prostě nic jiného nezbývá. Kdybys něměla z čeho uvařit, doma jsi mrzla, tak by ses rychle koukala otáčet a sháněla si "jakoukoli" práci. No a co mají říkat chplapi, kteří mají doma mrňata, ženu na mateřské a oni jako živitelé rodin o tu práci přijdou? Jenomže to je o přístupu. Moje kamarádka je s děckem sama, alimenty dostává prachmizerné, co půlrok má jinou práci, ale optimismus a chuť do života ji neopouští. Třeba by pomohlo podívat se na sebe do zrcadla a říci si: " Tak takhle holka teda ne, kdo to má s tebou vydržet!" Držim pěsti
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
