6. prosince : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 6. prosince : Objevte kouzlo brambor po římsku. Jednoduchý recept, kdy vás tlačí čas i finance! 6. prosince : Je vám čtyřicet a u řeíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
no co opravdu řekl, to těko říct, ale tohle napsali v novinách:
"Z výzkumů plyne, e neplodnost je hlavně pro eny tak stresovou situací, e je pro ně horí ne onemocnění rakovinou," říká hlavní garant projektu a jeden z největích odborníků na neplodnost v Česku Tonko Mardeić.
Není tady
Matrioshka napsal(a):
Zdravím, nedávno jsem se sem přihlásila, okukovala a dnes se rozhodla, e se taky svěřím. Sice nevím, jestli jsem a v tak správné kategorii tak mi kdytak odpuste...
Je mi 35 let, jsem svobodná, s partnerem jsme spolu za měsíc 10 let. Nikdy jsem nijak zvlá netíhla k dětem, dokonce jsem podstoupila dvě interupce, ale bylo to prostě tak. Stalo se. Ale najednou jsem začala přemýlet, jestli bych měla mít někdy dítě nebo ne. Přítel nechce. Je mu 38. Jeho bratr je v pohodě, má dvě děti. Má sestra 44 je bezdětná. Vdy kdy na toto téma narazím, přítel zamete téma pod koberec a řekne, e mám jetě čas... vypadám mladí i se tak asi chovám, moná si to neuvědomuje... Můj problém tedy je... nebo spí, chci se zeptat, kde se v eně vezme ta touha a odvaha mít dítě? Je se mnou něco patně, e jsem to dosud nepocítila? Vím, e budou negativní ohlasy, ale moná potřebuju jen dodat odvahu.. ale zase lámat to přes koleno... jsem zmatená a začíná mi zvonit hrana (mám po loňské operaci jen jeden vaječník)... díky
Buď ta touha na tebe přijde taková ,e dokáe partnera přesvědčit ,e mít dítě je opravdu něco jiného ,ne kdy spolu ijí jentak dva lidi!!
a nebo vám to prostě bude vyhovovat,e ve vaem v ivotě budete jen vy dva!!!
nikdo tě nebude soudit ,je to jen a jen tvůj ivot.
Není tady
agewa napsal(a):
Matrioshka napsal(a):
Berberka napsal(a):
Nu, já jsem a extrémně upřímný člověk a docela si zakládám na tom, e jednám s lidmi fér. Proto můj přítel, posléze partner a manel, věděl u od prvního dne, kdy jsme se znali, e chci mít děti. Před tím, ne jsem ho potkala, jsem byla na počátku hledání biologického otce pro své potomky. Ne, e by se mi to líbilo bez partnera, ale ivotní okolnosti mě k podobnému rozhodnutí více méně donutily. Stalo se jinak a já jsem za to ráda. A taky jsem docela ráda, e vím u od začátku, co chci, protoe rozhodovat se později musí být obtíné.
Jinak ta osamocenost i přes to, e má někdo potomky...hmmm...pokud ádné mít nebudu, budu to mít skoro na 100%. Já dávám přednost poměrné ne ádné jistotě Ostatně moje matka se o babičku i prababičku starala a do konce, moji rodiče na tom budou podobně a v rodině mého manela je zvykem to saméTake ance celkem sluné Hodně těstí při rozhodováníTakové vztahy jsou super , tak to větinou mají rodiny z jiní Evropy, Italové, panělé, Řekové... i více generací pohromadě a ádné oupnutí starouků do LDN nebo Domovů... ale to je u OFF TOPIC.
to má pravdu, a na to e to nemůe srovnávat. uvědom si v kolika dnes chodí lidi v tomto státě do důchodu a situace se bude zhorovat. a větina lidí si bohuel nemůe dovolit zůstat doma a starat se o nemohoucího stařečka.
já bych měla jít do důchodu v 65ti ,vůbec si to neumím představit . a hlavně vůůůbec nevím jak bych to praktikovala se o někoho starat.je to patné já vím ,ale je to opravdu tak!!
Upravil(a) sisi21 (1. 11. 2009 14:08)
Není tady
sisi21 napsal(a):
agewa napsal(a):
Matrioshka napsal(a):
Takové vztahy jsou super , tak to větinou mají rodiny z jiní Evropy, Italové, panělé, Řekové... i více generací pohromadě a ádné oupnutí starouků do LDN nebo Domovů... ale to je u OFF TOPIC.to má pravdu, a na to e to nemůe srovnávat. uvědom si v kolika dnes chodí lidi v tomto státě do důchodu a situace se bude zhorovat. a větina lidí si bohuel nemůe dovolit zůstat doma a starat se o nemohoucího stařečka.
já bych měla jít do důchodu v 65ti ,vůbec si to neumím představit . a hlavně vůůůbec nevím jak bych to praktikovala se o někoho starat.je to patné já vím ,ale je to opravdu tak!!
Teoreticky kdy měly nae maminky mateřské a staraly se o nás, měli bychom my mít nějaké prarodičovské a starat se o ty nae starí a vrátit jim tak péči... píu teoreticky, protoe to asi je opravdu těké... můj táta zemřel během 2 měsíců, co mu bylo najednou patně, v 67 letech a popravdě si neumím představit jak bych se o něj starala... je to děs. Stát snad přispívá osobám co se starají o nemocné, ale nic podrobnějího nevím...
Není tady
Matrioshka napsal(a):
Teoreticky kdy měly nae maminky mateřské a staraly se o nás, měli bychom my mít nějaké prarodičovské a starat se o ty nae starí a vrátit jim tak péči... píu teoreticky, protoe to asi je opravdu těké... můj táta zemřel během 2 měsíců, co mu bylo najednou patně, v 67 letech a popravdě si neumím představit jak bych se o něj starala... je to děs. Stát snad přispívá osobám co se starají o nemocné, ale nic podrobnějího nevím...
ano, říká se tomu příspěvek na péči,dostává ho osoba, která je závislá na péči druhé osoby a je poskytován ve 4.stupních. První stupeň je 2000Kč a čtvrtý 11000Kč.
Není tady
Matriosko, v tvém případě opravdu kadá rada drahá, nicméně kadý to z nás má nastavené jinak. Se svým partnerem hodně mluv, nenech ho od témtu utíkat a pak se rozhodni. Někdy to není lehké, ale jistotu ti v ivotě nikdo v ničem nedá. Pro mnoho en jsou děti smyslem ivota, ale pro některé prostě ně. Nelze někomu diktovat, jak má ít a co je správné. Jednej svým srdcem a rozumem zároveň, vak ono to nějak dopadne. Měj se.
Není tady
Janka77 napsal(a):
Matriosko, v tvém případě opravdu kadá rada drahá, nicméně kadý to z nás má nastavené jinak. Se svým partnerem hodně mluv, nenech ho od témtu utíkat a pak se rozhodni. Někdy to není lehké, ale jistotu ti v ivotě nikdo v ničem nedá. Pro mnoho en jsou děti smyslem ivota, ale pro některé prostě ně. Nelze někomu diktovat, jak má ít a co je správné. Jednej svým srdcem a rozumem zároveň, vak ono to nějak dopadne. Měj se.
Děkuju, to jsi napsala moc hezky, hezký den
Není tady
Matrioshka: Já bych tomu dala jetě troku času a nic nehrotila. Zkouela si představit svůj ivot za x let s dítětem a bez něj a pokusila se o objektivitu. Nic si nenamlouvala.
Jestli dítě opravdu chce, pak se ta touha bude stupńovat, to mi věř. Tak moc, a to prostě nepůjde jinak a ty si udělá z dítěte takřka svůj ivotní cíl. Který převáí i nad chlapem.
A on, pokud tě miluje, i kdyby po dětech a tak netouil, přizpůsobí se. A pokud ne, pak je to na tobě, jestli zůstane s ním a pořídí si místo dítěte pejska (znám takové, ano) nebo bude hledat těstí jinde. Ono se to vyvrbí tak nějak samo.. a chce nebo ne, rozum s tím nezvládne nic dělat.
Podle mě je hloupost udělat si dítě jenom proto, e na to má věk a bojí se, e později u to případně nemusí jít. Dítě není hračka, kterou můe odloit do skříně, kdy zjistí, e tě nebaví tak, jak jsi myslela. A mít ho s tím, e vlastně ani neví, jestli ti pasuje do ivota.. prostě to zkusit a doufat, e to bude ono.. to je přece pitomost.
Mně připadá, e ho ve skutečnosti nechce a i ví, e ho nechce. Jen ses prostě zalekla postupujícího věku. Nejspí na tebe i tlačí okolí a tím nemyslím klasické otázky "kdy u budete mít děti" apod., spí vidět větinu svých spoluaček a vrstevnic s kočárkem, s dítětem, co u chodí do koly apod.
Být tebou bych to probrala s partnerem. Racionálně se spolu s ním zamyslela, probrala pro i proti. Kde se vidíte za 5 let, za 10, za 20. Jestli s dítětem nebo bez, jestli vám pasuje do ivota nebo ne. Zní to hnusně, ale.. ale to je ivot, asi tak.
Ví, někdo na děti prostě není, nepotřebuje je k ivotu, spí je bere jako překáku, jak si ív po svém, v klidu, zabývat se svými koníčky, cestovat atd. Mít dítě není povinnost, tak to tak neber, ano?
Drím palečky, abyste se rozhodli správně. A hlavně abyste si to vyřeili a hodili to za hlavu, netrápili se pochybnosti, a u se rozhodnete tak nebo tak.
Osobně jsem vdycky věděla, e děti chci, byla to jedna z prvních věcí, co jsme si s partnerem před téměř 8letým vztahem vyjasnili, e oba budeme chtít jednou potomka a nebudeme chtít, aby byl jedináčkem, vlastně, e počet 3 je akorát (já mám starí ho sourozence a mu dva mladí).. můu říct, e čim jsem byla starí, tak jsem z toho měla větí a větí pocit respektu, a jsem se skoro začala bát, e se nedokáu rozhodnout, e u je ten správný čas..
tohle píu a malá mě pěkně nakopává do levýho ebra ten správnej čas neni nikdy, kdy nad tim člověk přemýlí do detajlu, jsem v 7. měsíci a nejsem si jistá, jestli vecko zvládnu na 100%, ale vim, e to zkusim, jak nejlíp budu moct, vdy to je příleitost zaít si znovu dětství, vidět vecko znovu poprvé dětskýma očima svého vlastního malého já ...
Není tady
Ze se k tomu vracim, vidim zblizka ty opevovane italske rodinne vztahy. Vzhledem k nim se jaksi statni aparat nezaridil k nejake plosne peci o stare lidi, procez v Italii funguje armada 1 300 000 povetsinou ilegalnich pecovatelek (ilegalni imigranty bez medicinskeho vzdelani a casto i jazykovych znalosti si rodina muze dovolit, misto v soukromem domove duchodcu nikoliv).
Není tady
Ahoj, včera a dnes jsem si udělala poprvé v ivotě těh.test - a POZITIVNI. Je mi 37 let, nikdy jsem těhotná nebyla. Nebyl nikdy správný čas, ani správný chlap... Přesto e jsem 6 let vdaná, není správný čas ani teď a můj manel rovně nesplňuje představy správného otce mého dítěte. Měla jsem dost jeho alkohol.excesů, ádného zájmu o sex a ivot pod jednou střechou s jeho 80 letými rodiči, kteří se mi postupem času úplně zhnusili. Rozhodla jsem se odstěhovat a půl roku jsem z vesnice, kam jsem se přivdala pryč a iju opět ve městě. I za cenu toho, e půlku výplaty dávám za pronajém.
Postupně zjistil, e mu chybím a začal se zajímat... Mimo to se kolem mně začlo točit spousta kolegů z práce, take i strach a árlivost. Jeliko jsem neměla kam a s kým na dovolenou, domluvili jsme se, e předse jen pojedem na 5 dnů spolu na Slovensko. Tam dolo k neplánovanému styku (mimochodem, nespali jsme spolu 10 měsíců!), co by bylo jetě ve O.K., ale jemu, nevím jak je to moné, sklouznul kondom(v ivotě se mi to nestalo, ani s ním, ani s ádným jiným chlapem) No a je to tady !!
On dítě vdy chtěl. Já ne, nebo né s ním. Vím, e se nezmění. Hospoda je mu vím. Budu doma sama s po*n tchýní, bez kamarádek (vechny mám ve městě), maminka mi umřela a mám jen nevlastního otce - alkoholika.
Nikdy pro mě dítě nebylo prioritou a kdybych ho chtěla, měla bych ho dávno. On si myslí, e ve beru příli komplikovaně a zodpovědně a hlavně se vymlouvám. Pravda je taková, e mě k mateřství nikdy nic nemotivovalo. Měla jsem dva o 10 let mladí sourozence, se kterými jsem si "uila". Moje matka mi svým druhým vdavkem a dalími dětmi doslova pokazila dětství. V 17. jsem prchla z domova bydlet k dědovi, kterého jsem zboňovala. Vechny známé co mám mají díky dětem samé starosti, ádný ivot. ijou jen pro děti, které je pak vysajou a stejně opustí. Někdy podlehnu euforii a říkám si, e by to bylo dítko jenom moje a milovalo by mě jako já jeho - snad. Ale to je starná iluze...
Take rozhodnutí je jasné - interrupce - a jemu neřeknu nic, byl by proti. Mám na to právo ?
Já říkám, e je to můj ivot.
P.S.a s tím přijdu za svoji gynekolokou, která se u léta klepe, kdy u budu rodit, asi se mnou bude jednat jako s odpadem. Ale kvůli ní, to předse také dělat nemohu, e ano.
Není tady
dasica napsal(a):
Ahoj, včera a dnes jsem si udělala poprvé v ivotě těh.test - a POZITIVNI. Je mi 37 let, nikdy jsem těhotná nebyla. Nebyl nikdy správný čas, ani správný chlap... Přesto e jsem 6 let vdaná, není správný čas ani teď a můj manel rovně nesplňuje představy správného otce mého dítěte. Měla jsem dost jeho alkohol.excesů, ádného zájmu o sex a ivot pod jednou střechou s jeho 80 letými rodiči, kteří se mi postupem času úplně zhnusili. Rozhodla jsem se odstěhovat a půl roku jsem z vesnice, kam jsem se přivdala pryč a iju opět ve městě. I za cenu toho, e půlku výplaty dávám za pronajém.
Postupně zjistil, e mu chybím a začal se zajímat... Mimo to se kolem mně začlo točit spousta kolegů z práce, take i strach a árlivost. Jeliko jsem neměla kam a s kým na dovolenou, domluvili jsme se, e předse jen pojedem na 5 dnů spolu na Slovensko. Tam dolo k neplánovanému styku (mimochodem, nespali jsme spolu 10 měsíců!), co by bylo jetě ve O.K., ale jemu, nevím jak je to moné, sklouznul kondom(v ivotě se mi to nestalo, ani s ním, ani s ádným jiným chlapem) No a je to tady !!
On dítě vdy chtěl. Já ne, nebo né s ním. Vím, e se nezmění. Hospoda je mu vím. Budu doma sama s po*n tchýní, bez kamarádek (vechny mám ve městě), maminka mi umřela a mám jen nevlastního otce - alkoholika.
Nikdy pro mě dítě nebylo prioritou a kdybych ho chtěla, měla bych ho dávno. On si myslí, e ve beru příli komplikovaně a zodpovědně a hlavně se vymlouvám. Pravda je taková, e mě k mateřství nikdy nic nemotivovalo. Měla jsem dva o 10 let mladí sourozence, se kterými jsem si "uila". Moje matka mi svým druhým vdavkem a dalími dětmi doslova pokazila dětství. V 17. jsem prchla z domova bydlet k dědovi, kterého jsem zboňovala. Vechny známé co mám mají díky dětem samé starosti, ádný ivot. ijou jen pro děti, které je pak vysajou a stejně opustí. Někdy podlehnu euforii a říkám si, e by to bylo dítko jenom moje a milovalo by mě jako já jeho - snad. Ale to je starná iluze...
Take rozhodnutí je jasné - interrupce - a jemu neřeknu nic, byl by proti. Mám na to právo ?
Já říkám, e je to můj ivot.
P.S.a s tím přijdu za svoji gynekolokou, která se u léta klepe, kdy u budu rodit, asi se mnou bude jednat jako s odpadem. Ale kvůli ní, to předse také dělat nemohu, e ano.
to mě doslova pratilo do očí. celý přispěvek je o tom, e děti nemusí a nevidí na nich ádné pozitivum. opravdu si myslí, e s tímhle názorem dokáe milovat dítě, které si nechtěla , které tě připoutá k mui kterého ani nechce...
některé eny prostě nejsou zrozené pro mateřství a pokud si to jsou schopny přiznat ( to ty ano) a nést za tento svůj názor zodpovědnost ( např. dokáí čelit nátlaku okolí ) je to jen dobře a správně
Není tady
dasica napsal(a):
Ahoj, včera a dnes jsem si udělala poprvé v ivotě těh.test - a POZITIVNI. Je mi 37 let, nikdy jsem těhotná nebyla. Nebyl nikdy správný čas, ani správný chlap... Přesto e jsem 6 let vdaná, není správný čas ani teď a můj manel rovně nesplňuje představy správného otce mého dítěte. Měla jsem dost jeho alkohol.excesů, ádného zájmu o sex a ivot pod jednou střechou s jeho 80 letými rodiči, kteří se mi postupem času úplně zhnusili. Rozhodla jsem se odstěhovat a půl roku jsem z vesnice, kam jsem se přivdala pryč a iju opět ve městě. I za cenu toho, e půlku výplaty dávám za pronajém.
Já říkám, e je to můj ivot.
P.S.a s tím přijdu za svoji gynekolokou, která se u léta klepe, kdy u budu rodit, asi se mnou bude jednat jako s odpadem. Ale kvůli ní, to předse také dělat nemohu, e ano.
ano, je to tvůj ivot, a pokud bys měla být neastná a to dítě také, protoe narodit se někomu, kdo mě nechce, asi není nejlepí deviza do ivota, tak je interupce tím jediným správným řeením.
Upravil(a) laminanonte (15. 8. 2010 19:56)
Není tady