Rozhodnutí "mít/nemít" dítě je každého zcela intimní záležitost. Podle mě by měl každý dělat to, na co se cítí. Pokud se na dítě necítíš nebo je nechceš, neměj ho...je to jednoduché. Já osobně bych se nenechala lámat tlakem věku, společnosti apod. Pro dítě jsem se rozhodla až tehdy, když jsem to sama uznala za vhodné a uvědomila jsem si, že ho chci skutečně já. Rozkývala jsem se taky až po třicítce, dříve mě to ani ve snu nenapadlo. Znám bezdětné páry...dobrovolné i nedobrovolné...to je každého věc. Nedělám soudy, co je správné nebo nesprávné.

Laminanonte, záměrně jsem nevytahovala negativa, která mohou s rozhodnutím nemít dítě / děti souviset. Myslím, že si je zakladatelka diskuze sama uvědomuje. Já osobně nejsem nijak zvlášť mateřský typ...MD dovolená mě celkem ubíjí, popravdě se velmi nudím. Dovedla bych svůj produktivní věk trávit lépe podle svých představ. Ale jak píšeš, stáří si nedovedu představit v samotě. Nedovedu si představit, že bych kolem sebe neměla děti, vnoučata, když už mi věk a zdraví třeba nedovolí takové aktivity jako dříve.

Ještě jsem se chtěla vrátit ke tvému partnerovi. Z toho, co píšeš, mi připadá, že by nejraději nechtěl dítě /děti vůbec. Myslím, že by byl nejvyšší čas si na toto téma vážně promluvit. Mohlo by se klidně stát, že třeba za 3 roky se v tobě něco zlomí, zatoužíš po dítěti a partner řekne ne. Nedávno zde proběhla na toto téma podobná diskuze. Paní sháněla všechny možné informace, jak by mohla uměle otěhotnět bez partnera...najednou jí přišlo ve 40 letech, že bez dítěte nechce být. U mě bylo toto uvědomění taky prakticky ze dne na den...nikdy nevíš...

laminanonte napsal(a):

Irik napsal(a):

Rozhodnutí "mít/nemít" dítě je každého zcela intimní záležitost. Podle mě by měl každý dělat to, na co se cítí. Pokud se na dítě necítíš nebo je nechceš, neměj ho...je to jednoduché. Já osobně bych se nenechala lámat tlakem věku, společnosti apod. Pro dítě jsem se rozhodla až tehdy, když jsem to sama uznala za vhodné a uvědomila jsem si, že ho chci skutečně já. Rozkývala jsem se taky až po třicítce, dříve mě to ani ve snu nenapadlo. Znám bezdětné páry...dobrovolné i nedobrovolné...to je každého věc. Nedělám soudy, co je správné nebo nesprávné.

souhlasím s tebou. Člověk by neměl mít děti jen proto, že se to od něj očekává.Ale na druhou stranu, v produktivním věku, kdy má člověk práci a spoustu koníčků mu to nepřijde, protože si vyplní čas jinak, ale až přijde stáří a nemoci, bude možná litovat, že neměl děti a že zůstal sám.

no muzu ti rict, ze mi tata vypravel, jak pracoval urcitou dobu v domove duchodcu, delal tam nejake technicke veci, ale mel moznost pozorovat co se tam deje a dodnes ma trauma z toho co videl, jak deti za rodici nechodili bud vubec, nebo jen jednou za mesic, aby jim sebrali duchod (!!!)
tak takovi lide napr by aspon usetrili ten duchod
hnusny priklad co, ale je i to je realita aspon pro nektere lidi, a asi jich spis bude pribyvat nez ubyvat, to vis duchodcu je cim dal tim vic a deti cim dal tim min...
cetla jsem jeden clanek o cinanech, jak dnesni cinan vyrusta a zije se strasnym tlakem toho (v cine je povoleno jen jedno dite, jak asi vite) ze musi studovat, pracovat, zvladat naroky dnesniho moderniho sveta, ktere se porad stupnujou, a pritom si uvedomuje ze se bude muset sam postarat o svoje rodice, prarodice a mozna praprarodice, protoze prumerny vek se porad prodluzuje..no a sourozence mu rodice doprat nemuzou. a i financne ze, nekdo na to vse musi vydelat..
no neni to jen v cine, i tady to asi bude podobne...vlastne nevim jestli to souvisi s tim na co se ptas, jen me tak napadlo tohle vsechno najednou..

Irik napsal(a):

Nedávno zde proběhla na toto téma podobná diskuze. Paní sháněla všechny možné informace, jak by mohla uměle otěhotnět bez partnera...najednou jí přišlo ve 40 letech, že bez dítěte nechce být. .

je irik co to bylo za diskuzi nebo vlakno?? je dost mozny ze takovy info budu taky potrebovat. napis prosim..
nejsem si jista ze chci chlapa (teda ne za kazdou cenu: chtela bych lasku ale ta neni na vyzadani, takze kdovi jak to dopadne..) ale skoncit uplne bez mimina by me teda asi mrzelo..
takze si obcas rikam ze nez mit dite s nekym koho nemiluju, tak snad radsi spermabanku, nevim mozna pro nekoho divna uvaha, ale ja to tak citim.. taky jsem strasne nerozhodna, v podobne situaci asi jako autorka vlakna..

Diky vsem za nazory a za soukrome zpravy. Pritel neni moc schopny rici proc je vlastne nechce. Snad se drzi toho, ze jsem v 25 letech kdy jsem mela bezva praci a prijmy v modnim casaku po detech netouzila a davala to najevo. A myslel si, ze to tak mam navzdy. Jenze je to 10 let zpatky a kdo nemeni nazory, nevyviji se. No ne? Ted jsme si poridili na hypo 2+1 a to je dalsi argument. Neni moc mista.

Nečetla jsem, jak je mým neblahým zvykem, všechny reakce, takže možná budu něčí názor opakovat. Mně bylo 30. Dítě chci a jsem si tím jistá a můj manžel je na tom podobně. Takže v tomhle problém není. Už se druhým rokem snažíme a nic. Přitom jsme oba podle lékařů v pořádku, takže zrovna uvažuju o IVF. Jak píšeš, už 2x jsi otěhotněla, takže máš slušnou šanci, že se to stane potřetí. Kdybych byla ve Tvé situaci, a byla bych si jista, že dítě chci, neptala bych se už více partnera, co si o tom myslí, a prostě bych se pokusila otěhotnět. Všechny víme, jak na to, ne? Ať se s tím pak vyrovná jak chce. Jsem v tomhle mrcha. Je to přístup, jako při školní klasifikaci - partner má u mně známku 1, ale děti 1*. Pokud bych ve Tvé situaci neotěhotněla, pak bych teprve řešila partnerovo chci x nechci, protože pak bych potřebovala jeho spolupráci.
Je otázka, jestli děti opravdu chceš. Jak se to pozná? Nevím. Tohle jsem, jako většina žen s mateřským pudem, nikdy nemusela řešit. Vezmi to tedy z racionálního hlediska - jak Ti bude bez dětí, když Ti bude 40? 50? 80? Bude To pro Tebe pořád košer? Pokud ano, přestaň děti řešit a nic neměň. Pokud ne...nu...pak je to jen na osobním rozhodnutí. Je taky třeba vznést další racionální otázky typu - Co si od dětí slibuju? Jak to změní můj život? Je tato změna vyvážena tím, co mi to v budoucnu přinese? V budoucnu, kdy mi bude 80? Pokud mohu mluvit za sebe, nedovedu si představit, že mi bude 80 a nebudu mít okolo sebe vnuky a pravnuky. Že nebudu mít komu předávat, co vím, koho učit, s kým si hrát...
Hodně štěstí při rozhodování i řešení.

Tak to jsem rada, ze je nas vic. Rikam, ze deti nemam, protoze jak by k tomu chudinky prisly, mit takovou matku. Starani o deti jsem si uzila asi v te nejhorsi konstelaci (naprosto nezkusena, tri kousky naraz od kojence po druhaka, spolu se zamestnanim a vysokou skolou. Zahul, po dvou letech jsem se zhroutila.). Asi se mam prilis rada, neumim si vubec predstavit, jak se JA nekomu obetuju v nejzakladnejsich vecech (nemoct se VYSPAT kdy chci! Nemoct se VYS.AT kdy chci, koneckoncu...). Kolem svych rodicu a prarodicu se nebatolim, co jsem zacala rozum brat, a setkavani s nimi casteji nez jednou mesicne me po pravde receno obtezuje. Nejsem staraci typ. Heledte, a oni si ty deti/vnoucata udelali a stejne jsou v osmdesati sami, ba co vic - tlaci na me, abych JIM ty vnoucata/pravnoucata poridila, aby se batolily. No co je to za system...
Takze, nez stoprocentne dnes litovat a trpet s ditetem s tim, ze jednou budu rada, to budu radeji rada rovnou bez ditete s tim, ze mozna pozdeji budu litovat.

Mattrioshko jsi chytrá holka a určitě si na to nakonec přijdeš sama, co je pro tebe nejlepší. Souhlasím s tebou v tom, že napřed je chlap a potom případné děti. Takhle to mám i já. Můj manžel je například plodný jen velmi málo, ale já budu raději s ním, i kdyby to znamenalo být bez dětí, než s někým jiným. I když po dětech toužím.

Nesouhlasím s tím, nechat do toho chlapa spadnout bez jeho vědomí. To je podle mě podraz. Navíc když se rozejdete, chlap bude muset platit alimenty na dítě, které bys na něj upletla bez jeho vědomí?
Trochu něco jiného je, pokud ženská dítě opravdu chce a partner nikde a ona se rozhodne pro "dárce spermatu", prostě se s někým vyspí bez ochrany a pak od něj nic nechce, protlopuká se s dítětem sama. Ale ušít tohle na svého partnera, na to bych žaludek asi neměla.

Ronja napsal(a):

Mattrioshko jsi chytrá holka a určitě si na to nakonec přijdeš sama, co je pro tebe nejlepší. Souhlasím s tebou v tom, že napřed je chlap a potom případné děti. Takhle to mám i já. Můj manžel je například plodný jen velmi málo, ale já budu raději s ním, i kdyby to znamenalo být bez dětí, než s někým jiným. I když po dětech toužím.

Nesouhlasím s tím, nechat do toho chlapa spadnout bez jeho vědomí. To je podle mě podraz. Navíc když se rozejdete, chlap bude muset platit alimenty na dítě, které bys na něj upletla bez jeho vědomí?
Trochu něco jiného je, pokud ženská dítě opravdu chce a partner nikde a ona se rozhodne pro "dárce spermatu", prostě se s někým vyspí bez ochrany a pak od něj nic nechce, protlopuká se s dítětem sama. Ale ušít tohle na svého partnera, na to bych žaludek asi neměla.

Díky přesně, já bych to na něj taky nikdy neupletla... to mi přijde nefér... ani bych ho neopustila kdyby byl sterilní... kdyžtak bychom se pokusili o adopci i když vím, že to je složité....

Matrioshka napsal(a):

Ronja napsal(a):

Mattrioshko jsi chytrá holka a určitě si na to nakonec přijdeš sama, co je pro tebe nejlepší. Souhlasím s tebou v tom, že napřed je chlap a potom případné děti. Takhle to mám i já. Můj manžel je například plodný jen velmi málo, ale já budu raději s ním, i kdyby to znamenalo být bez dětí, než s někým jiným. I když po dětech toužím.

Nesouhlasím s tím, nechat do toho chlapa spadnout bez jeho vědomí. To je podle mě podraz. Navíc když se rozejdete, chlap bude muset platit alimenty na dítě, které bys na něj upletla bez jeho vědomí?
Trochu něco jiného je, pokud ženská dítě opravdu chce a partner nikde a ona se rozhodne pro "dárce spermatu", prostě se s někým vyspí bez ochrany a pak od něj nic nechce, protlopuká se s dítětem sama. Ale ušít tohle na svého partnera, na to bych žaludek asi neměla.

Díky přesně, já bych to na něj taky nikdy neupletla... to mi přijde nefér... ani bych ho neopustila kdyby byl sterilní... kdyžtak bychom se pokusili o adopci i když vím, že to je složité....

Ja to tedy mam taky tak, ze je u me partner na prvnim miste, doufam ze to tak i zustane, a myslim, ze on to vnima podobne (ma deti z predchoziho vztahu). Nechci tim rict, ze jsem PRED detmi, moc je miluje a ma s nimi pekny vztah, ale nejsem ani ZA, jestli mi rozumite. Psala jsem sice, ze bych se rozesla s partnerem, ktery nechce deti, kdyby pro me vlastni deti byly jedinym ci hlavnim smyslem a naplnenim zivota, ale dikybohu to tak u me neni. Nicmene vim, ze existuje hodne lidi, zejmena zen, ktere to tak maji, myslim, ze za tim stoji trochu i soucasna neumerna glorifikace materstvi a stigmatizovani bezdetnosti. Dost me sokovalo, kdyz se odbornik vyjadril v reality show s neplodnym parem v tom smyslu, ze neplodnost je stejne, ci dokonce vice traumatizujici nez rakovina. No, ja jsem si celkem spokojene zila 34 let bez toho abych tusila zda jsem plodna ci ne (je docela mozne, ze nejsem vzhledem k diagnoze PCOS) a troufam si tvrdit, ze moje kvalita zivota je celkem slusna po vsech strankach.   Myslim, ze totez nelze rici o pacientech s rakovinou (studovala jsem medicinu, takze jsem mela prilezitost potkat par takovych, kteri byli v mem veku, ci dokonce jeste mladsi) a proto mi podobne tvrzeni pripadne trochu hystericke.

Pro me osobne predstavuje vysazeni antikoncepce bez vedomi partnera podraz par excellence a nikdy bych to neudelala. Pokud bych po diteti touzila tak zoufale, radeji bych volila ten rozchod. Navic si myslim, ze dite si zaslouzi prijit do prostredi, kde je 100% vitano a milovano, nikoli vnimano jako komplikace nebo otravna nehoda.

Anais naprosto beru, co píšeš, včetně glorifikace mateřství. O tom, že ten doktor přirovnal psychickou zátěž z neplodnosti k onemocnění rakovinou, jsme se tu už s holkama, co s neplodností bojují a shodly jsme se, že i když je to velká psychická zátěž, přece jen je to tvrzení značně přehnané.

Jsem docela tvrďák, ale podle mě pokud má holka pocit, že její život bez dětí nemá smysl, potažmo je mateřství jediným smyslem jejich života, tak mě je líto těch dětí...udělat si z nich životní cíl a jediný svůj životní úspěch, to jsou ty děcka pak často chudáci. Vyrovnaná ženská, která zná svou cenu a dokáže se zabavit/uplatnit/realizovat i mimo rodinu (a tím nemyslím na úkor rodiny) má podle mě lepší šanci předat děti do života přiměřeně vybavené a sebevědomé.

anais.de napsal(a):

Dost me sokovalo, kdyz se odbornik vyjadril v reality show s neplodnym parem v tom smyslu, ze neplodnost je stejne, ci dokonce vice traumatizujici nez rakovina.

To opravdu někdo řekl? Kdo?

A jak to přesně řekl? Možná že to je vytržené z kontextu a řekl to jinak (třeba že "představa neplodnosti je stejne, ci dokonce vice traumatizujici nez představa rakoviny". Pro takové vyjádření už bych měla víc pochopení, protože představa neplodnosti, ztráta práce a partnera je pro hodně mladých lidí větší strašák než to, že by mohli onemocnět, natož zemřít (k mládí se ještě člověk obvykle těší pevnému zdraví a nad nemocemi nepřemýšlí).

Upravil(a) Fidorka (31. 10. 2009 18:46)