29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ahoj,
padla na mě nějaká depka, tak se potřebuju vykecat ... Štve mě, že nemám žádné opravdové kamarády.
Všechno to začalo v 16 letech. Do té doby jsem měla několik spoustu kamarádek, se kterýma jsem chodila na diskotéky, různě jsme se scházely, drbaly, podnikaly různé zajímavé akce ... Pak jsem začala chodit s klukem, který byl strašně žárlivý. Nejdřív mu vadil každý kluk, který se o mě začal zajímat, pak postupně i moji kámoši a kámošky. Na každém viděl něco špatného – někdo kouřil trávu, někdo moc pařil, někdo ho prý pomlouval, ... Na druhou stranu mě měl strašně rád a já si v té době myslela, že nikdy už nepotkám nikoho, komu by na mě tak záleželo, kdo by mě měl tak rád, ... Postupně jsem se přestávala s mými kamarády vídat, každý se pak někam odstěhoval, odešel na školu, ... S tím klukem jsem chodila 4 roky. Vydržela jsem to s ním tak dlouho, protože ke konci jsem už neměla žádného kamaráda nebo kamarádku a říkala jsem si, že když se s ním rozejdu, tak ani nebudu mít s kým jít ven nebo si s kým popovídat.
Pak jsem začala chodit s mým nynějším manželem Radkem, který je o 7 let starší. Všechno bylo najednou úplně jiné a super. On měl spoustu kamarádů a velkou partu. Strašně se zezačátku divil, proč nemám žádné kamarádky, proč si taky někdy nevyrazíme s mými přáteli. Strašně jsem se za to styděla. Nevěděla jsem, co mu říct.
Tím ale, že je o dost starší, jsou starší i jeho kamarádi a i jejich holky. V té době jsem já ještě chodila do školy a oni všichni už pracovali a vydělávali peníze. Já jsem si mezi nimi připadala trochu jako outsider. Měla jsem vždycky dost respekt ze starších, zkušenějších a autorit a i z Radkových kamarádů jsem měla takový pocit. Holky Radkových bráchů např. u manželových rodičů vařily, já uměla jen pár věcí z kuchařky, a tak jsem se styděla k nim připojit. Oni připravovali různé večírky u sebe doma, já ještě bydlela s rodiči a neměla jsem na něco takového peníze a ani by mi to rodiče doma nedovolili. Tím jsem se od holek dost vzdálila a moc mě mezi sebe nepřijaly což trvá dodnes.
U kluků v partě to naopak bylo jiné. Jsem docela hezká, takže za mnou zezačátku všichni běhali, pařili se mnou na diskotékách, skládali mi komplimenty... Nejvíc za mnou běhal Radkův brácha Honza a dost mě provokoval. Myslím, že kdybych tenkrát kývla, tak by se se mnou klidně vyspal. Jeho chování ale nesnesla jeho holka Vendula. Nevím, jestli je v tom ještě něco víc, ale ona se se mnou přestala úplně bavit, nezdraví mě a Honza se se mnou přestal taky skoro bavit a s ním i Venduly brácha, jeho holka, ... S Honzou jsem ale vůbec nic samozřejmě neměla.
V partě jsem se víc skamarádila s jednou holčinou, vždycky si spolu dobře popovídáme. Ale za nějak nej kámošku jí považovat nemůžu. Je to spíš Radkova kamarádka než moje a je to trochu taková intrikánka, i když na mě podraz asi neudělala. Když se v partě nebavím s ní, jejím klukem nebo Radkem, tak spíš tak nějak okolkuju nebo se k někomu „vnutím“, ale furt si připadám tak nějak sama.
Pak máme ještě jednu partu. Opět jsou to kamarádi od Radka. Do téhle party jsem zapadla mnohem lépe, bylo mi s nima fajn, dokud jsme se jeden večer strašně neopili a já, Radek a jeden kluk z party nešli do trojky. Ten kluk za mnou chvilku ještě běhal, a když viděl, že už nic nebude, tak se od tý doby ke mně chová divně a mě to tak nějak vadí a už se v té partě necítím jako dřív.
Jiné kamarády nemám. Mám pocit, že nejsem zrovna charismatický typ, který by přitahoval přátele. Vždycky na mě spíš letěli kluci, protože jsem se jim líbila, ale holky se na mě dívaly divně. Několikrát jsem se snažila o nějakou kamarádku, ale přijde mi, že na to musím vynakládat strašně energie, nejsem při tom přirozená, asi se moc snažím, nejsem takový ten typ „vrba“, kterému by se někdo chtěl svěřovat se svými problémy.
Tím, jak nejsem nikde moc oblíbená, se to snažím kompenzovat jinak. Dost jsem se zaměřila na práci. Jsem už na pozici vedoucí, ale na tu pozici jsem se nedostala kvůli svému charisma, že bych oslnila šéfa, ale strašně tvrdou dřinou.
Mám pocit, že pořád musím někomu dokazovat, že jsem taky v něčem dobrá, pořád se snažím něco ukázat světu, že jsem tady taky, ale ve finále to vždycky něčím podělám a jsem zase sama (jednou se strašně stydím, pak jdu s kámošem do trojky, pak se moc snažím a vypadám jak přehnaná snaživka, ...).
Není tady
Ahoj abu! taky mám dnes hroznou depku a potřebuju se vykecat, tak si třeba poradíme vzájemně. Zrovna jsem chtěla založit nové vlákno pod názvem Nic nemá cenu...
K tvému problému - kamarádi. Co v práci? Nemáš tam žádnou kamarádku, trochu víc než jen kolegyni? Jaké máš koníčky? Sport, kultura, cizí jazyky, pejsek, sousedka? Nenašla by sis tam nějakou blízkou duši?
Není tady
Já bych začala chodit třeba na aerobik, je to tam většinou takové kolektivní a tam kam chodím já se téměř všechny ženský spolu seznámily a jsou kamarádky:) nebo třeba na internetu si najít někoho, kdo má podobné zájmy jako ty ... moje mamka se takhle seznámila s jednou ženskou a jsou tedka nejlepší kamarádky:)
Není tady
Já jsem mám zas nejlepší kamarádky jednak z práce, z jazykovýho kurzu a ze školy, kterou jsem dělala při zaměstnání, jo a taky sousedku
Není tady
Holky, to chce klid. Je naprosto normální, že nejvíc kamarádů (kamarádek) máme ve škole.
Vídáme se denně a tak nám nečiní problém cestou domů něco podniknout.
Když už zaparkujeme ve vztazích, je mnohem složitější DOMLUVIT se s kýmkoli.
Věřte, že by to bylo těžké i s velmi dobrou kamoškou. Natož s těmi ostatními, ne tak oddanými ..
Život je zkrátka už o něčem jiném, když nejsme samy a máme doma někoho, kdo na nás třeba i čeká.
Na druhou stranu život nekončí za zdí našeho bytu. Jenže přesvěčte o tom i ty druhé...
Není tady
Já bych nejdříve začala pracovat na sobě, na svém sebevědomí, abych se cítila dobře. S nízkým sebevědomím se totiž špatně navazují kontakty, člověk si připadá méněcenný, protože není (neumí, nemá, ... ). V každé partě nebo u každé kamarádky si najdeš nějakou věc, ve které nejsi tak dobrá a pokaždé to může znamenat, že se pak budeš cítit špatně a méněcenná.
Začni hledat svoji hodnotu a až ji najdeš věřím, že se zlepší i vztahy v partách tvého partnera.
Není tady
tříska napsal(a):
Holky, to chce klid. Je naprosto normální, že nejvíc kamarádů (kamarádek) máme ve škole.
Vídáme se denně a tak nám nečiní problém cestou domů něco podniknout.
Když už zaparkujeme ve vztazích, je mnohem složitější DOMLUVIT se s kýmkoli.
Věřte, že by to bylo těžké i s velmi dobrou kamoškou. Natož s těmi ostatními, ne tak oddanými ..
Život je zkrátka už o něčem jiném, když nejsme samy a máme doma někoho, kdo na nás třeba i čeká.
Na druhou stranu život nekončí za zdí našeho bytu. Jenže přesvěčte o tom i ty druhé...
Moc hezky napsané
Samozřejmě, že po škole se člověk už tolik s těmi lidmi nevídá, ale aspoň 2, 3 kamarádi by zbýt měli...
Není tady
Aknella napsal(a):
Já bych začala chodit třeba na aerobik, je to tam většinou takové kolektivní a tam kam chodím já se téměř všechny ženský spolu seznámily a jsou kamarádky:) nebo třeba na internetu si najít někoho, kdo má podobné zájmy jako ty ... moje mamka se takhle seznámila s jednou ženskou a jsou tedka nejlepší kamarádky:)
Otázka je, jestli Abu stojí o přátelství s holkama, který chodí třeba na aerobik
Abu, tvým problémem je opravdu sebevědomí. Ty se hned degraduješ. Tak jeden příklad za všechny:
- Holky Radkových bráchů např. u manželových rodičů vařily, já uměla jen pár věcí z kuchařky, a tak jsem se styděla k nim připojit.
Vem si, že jsi patrně mladší než ty holky, nebo jsi prostě dýl studovala, zkrátka jsi ještě neměla čas nebo prostor se naučit vařit. No a co? Co ti brání přijít a říct: "Holky, můžu na vás voči nechat jak vám to jde, v dobrém vám to závidím, to já vařit neumím. Můžu se k vám přidat? Já vám třeba oloupu brambory, očistím zeleninu a nasekám cibuli a naučíte mě zbytek?"
Jenže tobě bránil stud a ve výsledku to dopadlo tak, že ses sama stranila a ještě jsi možná působila jako primadona.
To samé s těmi večírky - co je sakra špatného na tom, že nemám prostory ani prachy na to pořádat u sebe mejdany?
tak jdu zase s barvou ven: "hele, já ještě žádný spářky dělat nemůžu, ale můžu vám pomoct s pořádáním tý vaší, třeba něco zajistit, zařídit?" Je to pořád mnohem lepší než jen pasivně chodit na cizí večírky a cítit se blbě.
Prostě říct věci tak jak jsou ti pomůže se uvolnit a být přirozená. Tak je to mnohem lepší než se stáhnout do kouta - a působit jak primadona, nebo chudinka, nebo jenom jednoduše rozpačitě a odtažitě.
Upravil(a) Fidorka (26. 10. 2009 21:10)
Není tady
Abu, ja tu vidím viac vecí na zamyslenie... Ja mám pár priateliek ešte od školy alebo z prvého zamestnania - a tie mi vydržali bez ohľadu na to, či som mala alebo nemala vzťah - ale stále sa pridávajú aj nové kamošky a kamoši. Nadviazať kamarátstvo sa dá vždy(ak len nebývaš na samote u lesa), ale ja osobne neodporúčam "kaziť" kamarátstvo a vzťahy v partii flirtovnaím alebo nebodaj spaním do trojky. To, že si s Honzom nič nemala vidno nie je, ale ak ste spolu flirtovali, to vidieť bolo a určite to vzťahy trochu pokazilo. Tá trojka - asi ešte horšie, pokiaľ ide o vzťahy v partii.
A ak sa ti stále opakuje to, že chlapi po tebe "idú" a baby "žiarlia a závidia", tak bude chyba skôr niekde v tebe. Naozaj chceš kamarátstvo? A ako si ho predstavuješ? Čo od neho čakáš? Polož si tieto otázky a hľadaj na ne odpovede. Verím, že ak hľadáš fakt len čisté kamarátstvo, musí sa ti podariť nájsť ho; ja by som ale začala niekde mimo partiu(navyše priazeľovu), kde máš "čistý štít". Partia je super vec, ale naozaj si netreba komplikovať vzťahy v nej sexíkom, flirtmi, žiarlivosoťu a podobne.
Nemáš nejaké svoje záujmy, kde by si si našla rovnaké staré dievčatá s podobnými záujmami?
Není tady
Fidorka napsal(a):
Aknella napsal(a):
Já bych začala chodit třeba na aerobik, je to tam většinou takové kolektivní a tam kam chodím já se téměř všechny ženský spolu seznámily a jsou kamarádky:) nebo třeba na internetu si najít někoho, kdo má podobné zájmy jako ty ... moje mamka se takhle seznámila s jednou ženskou a jsou tedka nejlepší kamarádky:)
Otázka je, jestli Abu stojí o přátelství s holkama, který chodí třeba na aerobik
Řekla jsem TŘEBA aerobik! Pod tím třeba si normální člověk představí aerobik atd...čili si tam autorka může dosadit cokoliv by jí konkrétně mohlo zajímat:)
Upravil(a) Aknella (27. 10. 2009 8:18)
Není tady
Aknella napsal(a):
Fidorka napsal(a):
Aknella napsal(a):
Já bych začala chodit třeba na aerobik, je to tam většinou takové kolektivní a tam kam chodím já se téměř všechny ženský spolu seznámily a jsou kamarádky:) nebo třeba na internetu si najít někoho, kdo má podobné zájmy jako ty ... moje mamka se takhle seznámila s jednou ženskou a jsou tedka nejlepší kamarádky:)
Otázka je, jestli Abu stojí o přátelství s holkama, který chodí třeba na aerobik
Řekla jsem TŘEBA aerobik! Pod tím třeba si normální člověk představí aerobik atd...čili si tam autorka může dosadit cokoliv by jí konkrétně mohlo zajímat:)
No a já jsem řekla Otázka je, jestli Abu stojí o přátelství s holkama, který chodí třeba na aerobik
Není tady
Fidorka napsal(a):
Aknella napsal(a):
Fidorka napsal(a):
Otázka je, jestli Abu stojí o přátelství s holkama, který chodí třeba na aerobikŘekla jsem TŘEBA aerobik! Pod tím třeba si normální člověk představí aerobik atd...čili si tam autorka může dosadit cokoliv by jí konkrétně mohlo zajímat:)
No a já jsem řekla Otázka je, jestli Abu stojí o přátelství s holkama, který chodí třeba na aerobik
Řekla bych, že v její situaci, když nemá žádného kamaráda, si moc vybírat nebude...
Není tady
Fidorka napsal(a):
celkově je otázka jestli prostě o nějaký "holčičí" kamarádství stojí.
Protože se moc kamarádsky sama nechová (Selima to rozvedla líp).
Tak nevím jestli stojí o holčičí kamarádství, ale o kamarádství obecně určitě...jinak by asi nezakládala tohle vlákno:dumbom:
Není tady
Souhlasím naprosto s Fidorkou a Selimou.
Není tady
Aknella napsal(a):
Fidorka napsal(a):
celkově je otázka jestli prostě o nějaký "holčičí" kamarádství stojí.
Protože se moc kamarádsky sama nechová (Selima to rozvedla líp).Tak nevím jestli stojí o holčičí kamarádství, ale o kamarádství obecně určitě...jinak by asi nezakládala tohle vlákno:dumbom:
Tak jinak:
je chtít a chtít. Mě se zdá, že Abu by sice moc chtěla pejska, protože je to "takové pěkné", ale ve skutečnosti není ochotná ho pravidelně chodit venčit za každého počasí a pečovat o něj.
Stejně je to (možná) i s její potřebou kamarádství. Chtěla by kamarády, cítí se sama, ale nechová se kamarádsky.
A jinak se vrátím na začátek k tomu sebevědomí. Tohle chování je typické pro holku s mindrákama. Ke klukům vysílá podvědomé sexuální signály (prastarý laciný trik získání aspoň nějaké náklonnosti) a holky tím jednak odpuzuje (a popuzuje) a navíc se k nim ještě chová odtažitě (nepřidá se k nim při nějaké činnosti, jako např. to vaření).
Pak se ale není co divit, že "Vždycky na mě spíš letěli kluci, protože jsem se jim líbila, ale holky se na mě dívaly divně" a "nejsem takový ten typ „vrba“, kterému by se někdo chtěl svěřovat se svými problémy".
Už si rozumíme?
Není tady
Otázka je jak z téhle šlamastiky ven.
V první řadě bych se - přesně jak píše Selima - pokusila o navázání nějakých kontaktů mimo přítelovu partu. Už proto, že po případném rozchodu potřebuje Abu svoje přátele a ne přítelovy (kteří se navíc asi budou držet spíš na jeho straně).
Jako bonus navázání "svých přátelství" získá Abu určitou nezávislost a větší pocit sebevědomí i uvnitř svého vztahu s Radkem.
Za další - nikdy není pozdě vztahy napravit a zkultivovat. Tedy většinou. Takže bych se pokusila vyčistit vzduch a zbavit napětí. S přítelkama Radkových bratrů právě třeba tím, že nebudu chodit k hotovému obědu ale přiložím ruku k dílu, viz můj první příspěvek, pro holky z party někdy u nějaké příležitosti uspořádat party nebo nějakou akci, kteou bych se jim trefila do vkusu a klidně bych k tomu řekla: "holky, vždycky jste pořádaly party vy a zvaly mě v dobách kdy jsem byla studentka bez peněz a možností, dneska bych vám to ráda oplatila že jste se ke mě vždycky chovaly tak pěkně (ano, to není pravda, ale mělo by to být i tak proneseno vřele, bez ironie a hořkosti) a tak bych vás chtěla pozvat v sobotu na spářku u mě."
A pokud Abu ještě nemá možnost u sebe doma uspořádat něco takovýho, tak aspoň na cizí party nechodit s prázdnou, přinést nějaký pití, pohoštění a drobnost pro hostitelku/pořadatelku.
To jsou všechno takový drobnosti, kterýma bych začala.
A ještě jedna věc do budoucna: kamarádi jsou tabu. Vždycky. A pokud se i přesto stane, že je člověk pod vlivem kombinace alkoholu, momentální nálady a přemůže ho pud a s někým takhle ujede, pak je na místě si hned záhy ujasnit že to byl úlet a vyčistit vzduch a udělat tlustou čáru.
A partneři kamarádek jsou ABSOLUTNÍ tabu. A pokud dojde na scénář, že na mě dostane zálusk partner mojí kamarádky, pak je JENOM na mě jestli mu to dovolím, aby za mnou začal běhat jako pejsek nebo nedej bože něco víc. Pokud jakýkoli náznaky hned v zárodku jednoznačně odmítnu, pak se nemůže stát, že by si moji reakci chlaepc vyložil špatně a jeho holka měla důvod na mě žárlit a nesnášet mě....
Není tady
No, ak osm dobre pochopila, tak Honya-nápadník je brat jej priateľa. Tiež nič moč kombinácia na flirt.
Není tady
No, ja taky nemam pritele, nekoho "ciziho", za kym se jit vybrecet, kdyz me neco trapi. Neverim nikomu natolik, abych se sverovala. Tak nemam, no. Mam kamose, mam kolegy, mam pratele sveho muze. Moc me to trapilo tak do petadvaceti, kolikrat jsem o vikendu brecela, protoze nikdo nechtel, nemel cas, bylo to daleko... Jeeee ty oslavy narozenin, kdy jsem nakonec sedela sama nad prostrenou tabuli a lzici dlabala dort No neni to k smichu, kdyz jsme v tom.
Ze vsech mych skol, krouzku, sportovnich oddilu a praci mi nezbyli nez nezavazni kamosi. Ziju s tim. Neudrzim si pratele jen pro formu, proste nepotkavam lidi, se kteryma bych si natolik rozumela. Jsem exooooot
Není tady
Fidorka napsal(a):
Aknella napsal(a):
Já bych začala chodit třeba na aerobik, je to tam většinou takové kolektivní a tam kam chodím já se téměř všechny ženský spolu seznámily a jsou kamarádky:) nebo třeba na internetu si najít někoho, kdo má podobné zájmy jako ty ... moje mamka se takhle seznámila s jednou ženskou a jsou tedka nejlepší kamarádky:)
Otázka je, jestli Abu stojí o přátelství s holkama, který chodí třeba na aerobik
Abu, tvým problémem je opravdu sebevědomí. Ty se hned degraduješ. Tak jeden příklad za všechny:
- Holky Radkových bráchů např. u manželových rodičů vařily, já uměla jen pár věcí z kuchařky, a tak jsem se styděla k nim připojit.
Vem si, že jsi patrně mladší než ty holky, nebo jsi prostě dýl studovala, zkrátka jsi ještě neměla čas nebo prostor se naučit vařit. No a co? Co ti brání přijít a říct: "Holky, můžu na vás voči nechat jak vám to jde, v dobrém vám to závidím, to já vařit neumím. Můžu se k vám přidat? Já vám třeba oloupu brambory, očistím zeleninu a nasekám cibuli a naučíte mě zbytek?"
Jenže tobě bránil stud a ve výsledku to dopadlo tak, že ses sama stranila a ještě jsi možná působila jako primadona.
To samé s těmi večírky - co je sakra špatného na tom, že nemám prostory ani prachy na to pořádat u sebe mejdany?
tak jdu zase s barvou ven: "hele, já ještě žádný spářky dělat nemůžu, ale můžu vám pomoct s pořádáním tý vaší, třeba něco zajistit, zařídit?" Je to pořád mnohem lepší než jen pasivně chodit na cizí večírky a cítit se blbě.
Prostě říct věci tak jak jsou ti pomůže se uvolnit a být přirozená. Tak je to mnohem lepší než se stáhnout do kouta - a působit jak primadona, nebo chudinka, nebo jenom jednoduše rozpačitě a odtažitě.
Jenže tobě bránil stud a ve výsledku to dopadlo tak, že ses sama stranila a ještě jsi možná působila jako primadona.
Tak to si presne odhadla i muj problem . Ja jsem se ho nikdy nezbavila a uz se ani nepokousim.
Není tady
Mám to tak nějak podobně jako Abu i Daniela.I Fidorka to popsala a vystihla docela dobře.
Jako Abu to bylo dřív - měla jsem spoustu spíš mužských přátel,ženské mě moc nezajímaly a ani jsem nevyhledávala jejich společnost,kde se většinou probíralo jak toho mají moc,jejich problémy s dětma atd.To už mě mnohem smysluplnější připadaly řeči a pokec s pány kluky.
Na zš a sš jsem samozřejmě kámošky měla,ale neměla jsem ani potřebu se někomu chodit vyplakat na rameno.
Po škole jsem se s manželem přestěhovala cca o 100 km dál,nějaké známé jsme tu zezačátku našli,ale dnes musím konstatovat,že se vlastně s nikým nestýkáme či nenavštěvujeme.Nějak to vyšumělo.Když potkám někoho známého na ulici,tak se pozdravíme,či dáme jednu 2 věty a jdem kždá zase jinou cestou.Taky nemám teda takové kámošky,se kterýma bych pravidelně třeba šla na kafe,někdy si říkám bylo by prima se s někým kamarádit,třeba i s podobným manž.párem,na druhou stranu si dost dobře vystačíme s manželem,jsme celkem akční a tak jsme si říkali,že my holt asi nejsme ty správní týpci na tyhle kamarádčofty,už jsme si zvykli na své pohodlí,dělat si to,co se nám právě chce.Manžel třeba dělá v práci v kolektivu,zde jsou prý ale většinou lidi s takovým divným,ještě jakoby starosvětským náhledem na život,prostě názorově je můj muž někde jinde než tyto lidé většinou z vesnic.
Ale je fakt,že někdy o tom taky uvažuju,že by byl třeba život veselejší,nevím.
Není tady
Presne tak! Takove to "zajit si s kamaradkou na kafe a pokecat" - to jsem v zivote neudelala. A ne ze bych nechtela. Muze to byt pekny, verim.
Není tady
Myslím,že jsem také uzavřenější a špatně se mě navazují nová přátelství,nemám tolik v sobě sebedůvěry,mám třeba lepší dny kdy se cítím sebevědoměji a třeba na hřišti jsem se trochu více začala bavit s jednou maminkou se kterou jsme se tam už potkaly a staly se z nás kamarádky,ale nejsem si úplně jistá jestli ji můžu hodně věřit,přála bych si moc mít opravdu blízkou kamarádku,které bych se nebála cokoliv říct,ale je to moc těžké,také jsem přestěhovala přes 100 km vzdáleného místa,ale už tu nejsem nováček,jsem tu 7. rok.Také asi nejsem typ vrby...ani typ svůdkyně prostě taky exotka svým způsobem..
Není tady
Já mám pár kamarádek ze školy a ze života. Jsem hodně vybíravá, takže jsem neměla kolem sebe hejno a nikdy jsem nebyla středem pozornosti. Ale pokud mi kamarádka ,,sedla", tak to bylo na celý život. Opravdové kamarádky si hejčkám a moc si jejich přátelství vážím. Nestydím se jim to říci. Třeba potkáš kamarádku až budeš jezdit s miminem nebo v práci. Rozhodně vybírej a potom přátelství stojí za to! Teď jsem našla kamarádku na internetu-píšeme si asi dva roky a jsme k sobě hodně upřímné. Řešíme spolu věci,které bych kamarádce v domácím prostředí neřekla. V reálu se neznáme, nehrozí, že se jedna prořekne nebo informace zneužije.Je to fajn a je to zase nový rozměr kamarádství.
Upravil(a) Vladena (27. 10. 2009 14:52)
Není tady
Matali-mě teda vůbec nejde o to,abych měla kamarádku,které bych svěřovala první poslední,většinou pak takto dojdeš k bolestnému poznání.Jen by se mi občas líbilo se s nějakou kamarádkou sejít a nezávazně potlachat-co je nového,drby,a tak,abychom se zasmály a přišly na chvíli na jiné myšlenky.
Není tady