Oznámení

4.března : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

4.března : Směňování věcí provází lidstvo od jeho počátků.Nový SWAP Babinet pro všechny!

4.března : Stálice mezi moučníky? Vláčná a rychlá hrníčková bábovka z Granka

4.března : Krásná velikonoční dekorace. Stačí stará dřevěná krabička

#1 13. 2. 2006 0:20

Eiline
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 17. 1. 2006
Příspěvky: 930

Těžká životní situace

Smazáno

Upravil(a) Eiline (29. 4. 2008 0:03)


O naději je vlastně celý život.Naděje je něco, v co musíme věřit!!!
              "DUM SPIRO, SPERO."(Dokud dýchám,doufám).

Není tady

 

#2 13. 2. 2006 4:44

Žena 2
♥♥♥----
Registrovaný: 21. 1. 2006
Příspěvky: 176

Re: Těžká životní situace

Milá Eiline,
smutný příběh.Popřemýšlím, prožiji napíši.Nějak mi vyvstávají na mysli příběhy matky Gai a jejich dětí.


Nebojte se hledat cesty ve tmě neboť světlo nosíte v sobě a to vás povede.

Není tady

 

#3 13. 2. 2006 21:01

Žena 2
♥♥♥----
Registrovaný: 21. 1. 2006
Příspěvky: 176

Re: Těžká životní situace

Milá Eiline,
píši jen a jen svůj názor, nepodložený zkušenostmi, pouze vylovený někde ze sfér, ke mně promlouvajících.
Ráno mne napadla Gaia .Nemohla jsem však dlouho toto vnuknutí rozkódovat.
Kdo je to Gaia? Je to Země.Její manžel byl Uranos, první světovládce na zemi.Měli spolu spoustu dětí a to Titány ,Hekatoncheiry a Kyklopy.Titáni byli Uranovci a bohové, leč Hekantocheiři byli storucí obři s padesáti ohromnými hlavami.Byli vzezření tak ukrutného a děsivého, že se jich vlastní otec bál ,a proto je uvěznil v Tartaru (podzemí).Kyklopové byli také obři praveliké síly, s jedním velkým ohnivým okem na čele.Nikoho se nebáli a ani bohy neposlouchali, proto je otec také vykázal do Tartaru.
Matka Gaia přece jen truchlila pro své,byť strašlivé děti a snažila se aby je otec vzal na milost.
Uranos se nedal uprosit a tak matka vyzvala Titány ke vzpouře proti otci a aby jej sesadili z trůnu.
Titáni se k tomu nechtěli odhodlat jen lstivý Saturn (Kronos) se dal přemluvit.Usekl svému otci přirození ocelovým srpem, který mu dala matka Gaia  jako zbraň,a on svrhl otce z trůnu.Titáni pak vysvobodili své sourozence z Tartaru a Kronos se stal vládcem světa.Nastolil však Hrůzovládu ,a protože se bál Hekantocheirů a Kyklopů uvalil je zpět do Tartaru.Ze strachu, aby ho nepotkal stejný osud, jako svého otce, což mu prorokoval, spolykal své děti.Jeho poslední dítě Zeus byl však matkou ukryt a lstí donutil otce své sourozence vyvrhnout.Společně s nimi spřádal vzpouru proti svému otci Saturnovi.Na straně Saturna bojovali Titáni bohové Uranovi a teď ,podrž se, na straně Dia na radu GAIE ,truchlící stále po svých dětech,zavržení HEKANTOCHEIŘI a KYKLOPOVÉ. Nastal souboj Titánů.Trval deset let.Kyklopové ukovali Diovi všeničící blesky, Poseidonovi trojzubec a Hades dostal neviditelnou přilbu.Hekantocheiři metali těžké balvany proti Titánům.Válku vyhrál Zeus a začal vládnout z Olympu.Titáni byli svrženi do Tartaru a Hekantocheíři se stali jejich strážci.Ti Titáni,kteří se boje proti svým bratrům nezůčastnili byli ponecháni ve svých hodnostech.

Proč mne napadla Gaia? Asi to byl signál, že matka ani to nejhorší dítě nikdy nedokáže v mysli opustit a udělá vše pro to, aby bylo jednou propuštěno a mohlo sloužit dobru.Jen musí dostat příležitost a nebýt uvrženo v žaláři (odvržení) na věčnost.

I panna Maria klečela jako poslední u nohou svého syna.Tam cítím spojitost, že matka jako poslední opouští svého syna, i když všichni jsou již pryč.

Nekomunikuje! Domnívám se, že je to cesta, kterou si prochází.Musí ji projít v samotě.Je to důvěryhodnější, než kdyby se ospravedlňoval a dával falešné přísliby.

Má pocit viny.Touží po matčině blízkosti a odpuštění neboť matka je jediná, která dokáže s láskou naslouchat a opravdu úlevně odpustit.

Můj názor? Dopis bych poslala.A psala při každé možnosti a to tak, aby se to stalo zvykem.Aby se na dopis těšil jako na rituál úlevy.Je to doba, kdy se formuje jeho druhá část osobnosti.Člověk je na hraně a matka může, ale nemusí, mu pomoci na kterou stranu se dát.

Teď  bez detailů, citlivé téma vzhledem k mé fotografii.Máme ve vesnici případ, kdy byl mladý chlapec odsouzen za vraždu spoluobčana.Odseděl si 11 let z původních 12. Loňského
roku se vrátil a žije s námi.V klidu a pohodě.Oženil se, lidé ho přijali.Vypadá spokojeně.Nikdo se jej nebojí.A můj syn? Vzpomíná na něj, jak od něj jako dítě dostal červeného angličáka, když jsme u nich byli na návštěvě.Vím, že je důležité co o člověku budeme šířit slovně, ale i myšlenkově.První krok je důvěra.

Nevím, zda jsem Ti pomohla, nezažila jsem realitu, je to jen pocit.

Hodně štěstí a lásky.


Nebojte se hledat cesty ve tmě neboť světlo nosíte v sobě a to vás povede.

Není tady

 

#4 14. 2. 2006 6:00

Salvator
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 1147

Re: Těžká životní situace

Milá Eiline,
možná by stálo za zo hledat opravdové příčiny svého neustálého neštěstí, nemyslíš? Myslím, že je to tvá neschopnost přijmout danou situaci bez výhrad a bez neustálého reptání.
Všimni si - dítě jsi chtěla tak, že ses neváhala modlit za to, aby zůstalo naživu, ač melo zemřít. Tím jsi narušila moudrý plán vývoje, který s ním jeho duše měla. Co když potřeboval tuto zkušenost brzké smrti jako určitého druhu vyrovnání anebo poučení? Co když by se pak narodil opakovaně později tobě samé, ovšem již s danou zkušeností, která by způsobila vhodný způsob náhledu na realitu a jeho schopnost rozpoznat životní past s onou ženou?
Teď dítě máš a přece nejsi spokojena a nechce se ti vyrovnat kredit, který ti byl poskytnut. Dnes se vyžaduje zpět i s úrokem a ty odmítáš platit své účty.
Všechno má svůj účel a jenom člověk si způsobuje problémy tím, že ačkoliv nic nechápe, chová se v životě jako slon v porcelánu.
Nyní by bylo to nejhorší, co bys mohla udělat,  kdybys syna odvrhla. Dej mu najevo, že ho budeš mít ráda vždy ale chovej se k němu jako k dospělému. Respektuj jeho život a nesnaž se ho neustále měnit ke svému obrazu. Rozhodl se, že si zpacká život, nuže, nech ho, ať si tu skutečnost vychutná až do dna. Měl by však vědět, že když jednou přestane blbnout, má někde na světě matku, která ho vždy bude mít ráda. Možná jediného člověka, který ho má doopravdy rád a bere ho i s jeho pochybeními.
Mít rád ovem neznamená neustále se stylizovat do pozice jedné velké ukřivděné výhrady vůči všemu, co představuje. Je to pocit bezvýhradného přijetí a lásky. Pěstuj tento postoj nejenom k němu, ale především k sobě a k životu. Ušetříš si tím spoustu zbytečného utrpení.


Kdo máš uši proto, abys slyšel, slyš...!

Není tady

 

#5 14. 2. 2006 10:52

Ilseli
♥♥♥----
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 181

Re: Těžká životní situace

Milá Eiline,
Tento tvůj příběh je jak onemocnění, kde se hledá pravý důvod, proč nemoc začala. Každý sám vytuší příčinu.
Každý z nás prochází určitou životní zkušeností, která je jen jeho zkušeností a nikdy není bezdůvodná, proč jí prochází. Má mnohem větší cenu než si uvědomujeme.  Někdy nejsme připraveni nést danou situaci s pokorou a o to více můžeme trpět po čase.
Vše co si přejeme je nám dáno ale jen, když si to přejeme v míru,  s pokorou a s Boží vůlí.
Vše o co usilujeme za každou cenu, nemusí být právě to, co jsme si vysnili.

Přeji krásný den, vše ostatní již bylo moudře vyřčeno Ženou2 a Salvatorem. Il.

Upravil(a) Ilseli (14. 2. 2006 12:02)


Nejlepším lékem pro člověka je člověk a nejvyšším stupněm léku je láska. Paracelsus

Není tady

 

#6 14. 2. 2006 14:51

zuzanka
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 31. 1. 2006
Příspěvky: 956

Re: Těžká životní situace

Přimlouvám se za syna, určitě mu dopis pošlete. Jsem mnohonásobná máma a nedovedu si představit, že bych někdy své dítě zatratila i kdyby se stalo cokoliv...návíc bych přemýšlela, proč se mé dítě takhle zachovalo? Přeji hodně síly a synovi, aby našel správnou cestu.

Není tady

 

#7 14. 2. 2006 18:37

Irenka21
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 11. 1. 2006
Příspěvky: 2655

Re: Těžká životní situace

K nám do práce nastupuje jedna paní, rozváděla se s manželem a jejich hádky byly časté i před skoro dospělými dětmi, otec matce nadával, také ji občas fyz.napadl, nedával jí peníze na děti, syn to ps.nevydržel, vzal mačetu a otce posekal, ten na něj podal žalobu, otec vesele dluží výživné v desítkách tisíc a je nepostižitelný a ten klučina je ve vězení. Rodiče jsou už rozvedení a matka si prožívá své peklo na zemi.
Váš příběh není popsán moc podrobně, ale třeba se syn bojí s Vámi spojit, má strach, že byste mu neodpustila, já bych ho alespoň jednou navštívila a pohovořila s ním, abych pochopila jeho pohnutky , je to Vaše dítě, kdo jiný by ho mohl osvobodit od viny a výčitek, než vlastní matka. Jsem na své syny až moc přísná, ale dala bych za ně život, určitě bych je vyslechla, tím ovšem neomlouvám tu hrůzu, co udělal ten Váš svojí babičce.


Naděje je vždy, ale ve stresu ji někdy nevidíme.

Není tady

 

#8 14. 2. 2006 18:53

Eiline
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 17. 1. 2006
Příspěvky: 930

Re: Těžká životní situace

Milá Ženo2,
musím Ti moc poděkovat  za napsání  příběhu o Gaii. Po přečtení  se mi rozsvítilo a  teď už přesně vím, co mám dělat.Tohle jsem potřebovala slyšet.Pomohla si mi ani nevíš jak.Jsi moudrá žena.  Za Tvůj citlivý přístup a radu Ti ještě jednou děkuji a přeji vše dobré.


O naději je vlastně celý život.Naděje je něco, v co musíme věřit!!!
              "DUM SPIRO, SPERO."(Dokud dýchám,doufám).

Není tady

 

#9 14. 2. 2006 19:34

Eiline
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 17. 1. 2006
Příspěvky: 930

Re: Těžká životní situace

Milá Irenko21 a Zuzanko,
upřimně Vám děkuji za Vaši projevenou pomoc a radu.Teď už vím, že dopis napíšu nový a odešlu.Máte pravdu,  syn má asi strach,že mu neodpustím,ale já jsem mu už dávno odpustila. Mám ho ráda.Jsem šťastná za Vaše názory a  rady,které mě povzbudily. Děkuji a přeji Vám oběma hodně zdraví a štěstí.smile


O naději je vlastně celý život.Naděje je něco, v co musíme věřit!!!
              "DUM SPIRO, SPERO."(Dokud dýchám,doufám).

Není tady

 

#10 14. 2. 2006 20:08

Žena 2
♥♥♥----
Registrovaný: 21. 1. 2006
Příspěvky: 176

Re: Těžká životní situace

Milá Eiline,
jsem ráda, že jsi se dokázala pohnout na své cestě k synovi.Možná mi příběh Gaie poslal jeho nešťastný andílek.
Jsem také matka a nevím co mě čeká .
Máte před sebou ještě kus života.


Nebojte se hledat cesty ve tmě neboť světlo nosíte v sobě a to vás povede.

Není tady

 

#11 14. 2. 2006 20:56

Irenka21
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 11. 1. 2006
Příspěvky: 2655

Re: Těžká životní situace

KAŽDÝ, KDO MORALIZUJE A ŘÍKÁ, ŽE JEHO DÍTĚ BY NEMOHLO NIC ŠPATNÉHO NIKDY UDĚLAT, NEMÁ PRAVDU, U NICH ČLOVĚK NIKDY NEVÍ, KOHO POTKAJÍ, DO KOHO SE ZAMILUJÍ A CO NA NĚ V ŽIVOTĚ ČEKÁ, OVŠEM CHYBOVAT JE LIDSKÉ, ANI JÁ NEČEKÁM, ŽE BUDOU TI MOJI VÝLUPCI BEZ CHYB, JEDEN JE PŘELÉTAVÝ V ZÁJMECH A TEN DRUHÝ POTŘEBUJE JEDNOU ZA MĚSÍC NEJMÉNĚ VYČISTIT ŽALUDEK A PŘIPOMENOUT JEHO POVINNOSTI A TO JE TEPRVE ZAČÁTEK JEJICH CESTY ŽIVOTEM, DRŽÍM TI PALCE, ABYS TUHLE TĚŽKOU DOBU NĚJAK PŘESTÁLA.


Naděje je vždy, ale ve stresu ji někdy nevidíme.

Není tady

 

#12 15. 2. 2006 9:48

Somaia
Host

Re: Těžká životní situace

"Nesuďte, abyste nebyli souzeni.." Taky děkuji všem účastníkům této přinejmenším velmi zajímavé diskuze a jednoznačně se připojuji k projevenému názoru. Nikomu z nás skutečně nepřísluší hodnotit a soudit skutky jiné osoby, byť jsou jsou to velmi tíživé hříchy. Vidíme je totiž jen z pohledu jedné krátké časově velmi omezené existence. Také se přimlouvám ze hledání lásky a odpuštění. Mám téměř dospělého syna a asi bych jednala stejně.... nikdy bych ho od své lásky nemohla oddělit.
Přeji hodně síly a lásky.

 

#13 15. 2. 2006 15:46

zuzanka
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 31. 1. 2006
Příspěvky: 956

Re: Těžká životní situace

Ze všech příspěvků je cítit tolik lásky a některých i moudra. Téměř každá jste zde napsala, že má děti a nedovede si představit, že by je něco zlého potkalo. Každá však bezpečně víte, že budete stát vždy na jejich straně a to je dobře. Milá Eiline, vlastně vám závidím,že váš syn má ještě šanci,že máte co řešit...Před třemi měsíci jsem přišla o nejstaršího syna, tento týden by oslavil sladké sedmnácté narozeniny. Zahynul tragicky...prostě jenom nepřišel ze školy domů???...najde se i pro mě nějaká laskavá rada? Nevím kde byl anděl mého chlapce, když jej nechal vstoupít přímo pod vlak, vůbec tomu nerozumím, čím déle tady není, tím více mi chybí a tím více ho miluji...

Není tady

 

#14 15. 2. 2006 16:13

Somaia
Host

Re: Těžká životní situace

Zuzanko, tady už se těžko hledají slova....když rodiče přichází o své děti, je v tom vždy něco nepřirozeného. Je to  nejtvrdší cvičební úkol ve škole života. Z tvé zprávy však cítím hodně pokory a časem jistě dojdeš k pochopení a akceptování toho nevratného stavu, kde již nelze nic vlastními silami změnit . Lásku ve svém srdci si určitě podržíš a věř, že na nás osud nenakládá víc, než bychom byli schopni unést.

 

#15 15. 2. 2006 16:18

Somaia
Host

Re: Těžká životní situace

Ještě jsem chtěla dodat, že to co jsi napsala cítím jako jakési memento a tečku za všemi předchozími úvahami, děkuji ti za to. Asi jsi udělala v tuto chvíli pro Eiline daleko víc než my ostatní svými "moudry".

 

#16 15. 2. 2006 16:28

Marek_
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 1244

Re: Těžká životní situace

Zuzanka, jediná útecha pre Teba môže byť asi "len" fakt, že ešte sa s ním stretneš... Tým som si 100% istý...


Moudrý jedná, aniž zasahuje a učí beze slov. Takto věci povstávají, uvedeny do pohybu a on se od nich neodvrací. Dává jim život, ale nepřivlastňuje si je. Koná, avšak nevytváří závislost. Završuje dílo, aniž si činí nárok na zásluhy.
Poněvadž na ničem neulpívá, nikdo mu nic nemůže vzít.

Není tady

 

#17 15. 2. 2006 17:30

Žena 2
♥♥♥----
Registrovaný: 21. 1. 2006
Příspěvky: 176

Re: Těžká životní situace

Zuzanko,
VŽDY ŘÍKÁM, a to je mi ten někdo nahoře co mě má rád svědkem, že i ve zdánlivě nejtěžších chvílích svého života, kdy se okolí diví, že neztrácím nervy,JSEM STÁLE ŠŤASTNÁ MÁM ZDRAVÉ DÍTĚ, JEN AŤ MI JEJ ŽIVOT NEBERE.
Tady už má schopnost končí, a Ty jednou budeš ta, která bude ukazovat a směřovat lidičky jak se se ztrátou ztrát vyrovnat.Znám matky které tuto ztrátu utrpěly.V jednom roce na mém pracovišti 3 matky přišly o své syny.Byla jsem jejich vedoucí, byla jsem svobodná a bezdětná a možná jen díky tomu jsem s nimi mohla komunikovat a nutit do práce a vytrhnout z nostalgie.Synové byly 7,17,21 let.Nebylo rozdílu v truchlení.Dnes bych to nedokázala a asi bych je rozesmutněla.Pamatuji si, že žádná o tom dobré dva roky nemluvila a pak přišel zlom.Hovořily o nich bez emocí, vlastně to bylo když jsem otěhotněla a bála se o své dítě.Měla jsem rizikové těhotenství a ony mě připravovaly na mateřství.Smutné bylo na jednom z osudů, že syn zemřel při autonehodě kdy řídil otec, který musel po soudu do věznice.Což bylo pro matku ještě horší.I další úmrtí byla tragická.
Zuzanko,
můžeme si s Tebou povídat a pozorovat TVÉ kroky neboť Ty nás povedeš.A co dělal andílek?
Třeba ten vlak přivolal sám, aby zahnal pomalou plíživou smrt v podobě rakoviny, se kterou si nezasloužil syn bojovat a z lásky k Tobě Matce, aby jsi tomu nemusela přihlížet.Věř jeho andílkovi a promluv si někdy v noci s ním.Jistě Ti to rád poví.
Hodně síly.


Nebojte se hledat cesty ve tmě neboť světlo nosíte v sobě a to vás povede.

Není tady

 

#18 15. 2. 2006 21:32

Eiline
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 17. 1. 2006
Příspěvky: 930

Re: Těžká životní situace

Před 3 dny jsem seděla sama doma a zvažovala, zda se mám podělit o své trápení s Vámi.Něco mě však popohánělo,napiš.... a tak jsem napsala.Možná to byl anděl strážný mého syna,ale ať to byl kdokoliv...děkuji.
Díky Vám,jsem si dokázala konečně srovnat věci v hlavě a nenechávat se  ovládat.Věřím, že najdem se synem zase k sobě cestu.Všem Vám děkuji a jsem šťasná za to, že jste.
Milá Zuzanko,
po přečtení Tvého příspěvku se mi vháněly slzy do očí,hledají se doopravdy těžko slova co napsat.Cítím s Tebou.Ta bolest je doopravdu ještě příliš čerstvá.Podívej se na http://www.wahlgrenis.wz.cz/kontakt1.htm   Když mi bylo doopravdy nejhůř,četla jsem si tam.Našla jsem tam i odpovědi na moje otázky.Přeji Ti hodně síly.


O naději je vlastně celý život.Naděje je něco, v co musíme věřit!!!
              "DUM SPIRO, SPERO."(Dokud dýchám,doufám).

Není tady

 

#19 16. 2. 2006 13:13

zuzanka
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 31. 1. 2006
Příspěvky: 956

Re: Těžká životní situace

Dík, že jste se ozvali, snažím se nemyslet na minulost, někdy si to přímo zakazuji:Nemysli na to,co bylo, máš další děti musíš žít a nedovolit, aby byly nešťastné...Pořád se něčím zaměstnávat, pořád něco dělat, jenom tomu nepodlehnout, nemyslet na minulost, ta je nesnesitelná. Někdy do mne vjede taková bolest, jako by mnou projel blesk a mám silnou touhu se "vypařit", prostě zmizet, neexistovat. Jsem strašně vyčerpaná, miliony myšlenek a řešení žádné, prostě nezbyvá než zapomenout...hodně sil nám všem!

Není tady

 

#20 16. 2. 2006 21:18

Žena 2
♥♥♥----
Registrovaný: 21. 1. 2006
Příspěvky: 176

Re: Těžká životní situace

Zuzanko,
je to zcela přirozené.Bolest si nezakážeš, touha zmizet je reakce na ni.Nikdy nezapomeneš o to se snad ani nesnaž, jen se tím vyčerpáváš.Je to enrgie hozená do černé díry a potom chybí tam, kde je jí třeba.Ty máš právo prožívat bolest, tak se tím netrap, že Tě navštěvuje.Ona časem poleví, ale chce to opravdu dlouhý čas.Vzpomínám si, když jsem byla dítě asi 10 let a umíral mi spolužák na zhoubný nádor na mozku, jeho máma si mne oblíbila, neboť jsem měla být jeho "nevěstou".Prosila mne, ať za ním chodím na návštěvy každý den k nim domů.Bylo to asi 2-3km lesem.Nevím proč, ale přání jsem jí plnila.Nikdy nezapomenu na ty chvíle, utrpení jeho i jeho matky.Zoufalost a jeho hluboké zapadlé oči, vyhublé tělíčko.Po smrti v jeho pokoji urna nad postelí a zatažené závěsy.Ne!!! Tak ne. Prosím jen toho nade mnou, má-li to být tak vol prosím rychlou a milosrdnou smrt.Byla jsem dítě, ale pamatuji si to jako by to bylo včera.
Vím,a také jsem to učinila, když mi zemřel milovaný otec, že jsem si nechala jen jeho pracovní zápisník a vše ostatní šlo z domu.Pochopitelně ne fotky, ale založila jsem je a nedívala se na ně.Vždy když jsem šla na procházku zastavila jsem se za ním na hřbitově a "vzala s sebou", povídala si sním na polích, lukách a v lese, ale potom jsem ho zase uložila na hřbitivě a šla domů.Nikdo nic nepoznal a já byla naopak šťastná, že jsme byli chvíli spolu.Trvalo to asi rok takřka každý den.Druhý rok tak jednou za týden a potom se to stalo.
Zdál se mi sen, bydlím na zemědělské usedlosti, která má dva dvory a potom zahradu.Na zadním dvoře jsem se v tom snu propadla pod zem.A zůstala konsternovaná.Bylo tam bílé světlo, které prozářilo loubené prostranství.Bylo tam příjemně teplo a zlatavé podzemní jezírko.Vstříc mi kráčel můj otec a starostlivě se mne ptal, zda jsem v pořádku  po tom pádu.Já mu šťastná vběhla do náruče a opravdu cítila jeho objetí.Řekl mi, že mne má moc rád a bude mi vždy na blízku, možná i více než kdyby byl mezi živými. A bude-li mi smutno mohu za ním tou dírou kdykoliv přijít.Od té doby jsem ho neviděla, ale vzpomínám na něj s úsměvem a v humoru.Je to zvláštní, ale je to tak.Vzpomínka na něj mě rozveselí a ohromně nabije sílou.
Přeji Ti, ať Ti syn také vstoupí do snu a ukončí Tvoji bolest.Opravdu se to stalo jen tak, z ničeho nic a bolest byla ta tam.Mů otec když zemřel měl 57 let.O 40 více než Tvůj syn, vím.Ale také tvrdím, že na smrt se nepřipravíš nikdy.
Hodně sil Ti přeji.


Nebojte se hledat cesty ve tmě neboť světlo nosíte v sobě a to vás povede.

Není tady

 

#21 16. 2. 2006 22:55

Eiline
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 17. 1. 2006
Příspěvky: 930

Re: Těžká životní situace

ženo2,moc hezky si to napsala, souhlasím s Tebou.Věřím,že si Zuzance alespoň trošičku pomohla v jejím trápení.
Měla jsem podobnou zkušenost,když jsem přišla o maminku.Bolest byla velká, ale po dvou letech už mám vystavenou její fotku a  každý den s ní promlouvám a radím se.

Upravil(a) Eiline (16. 2. 2006 22:57)


O naději je vlastně celý život.Naděje je něco, v co musíme věřit!!!
              "DUM SPIRO, SPERO."(Dokud dýchám,doufám).

Není tady

 
NÁŠ TIP:

    Zápatí

    Powered by PunBB 1.2.24c
    © Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
    Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
    Ochrana osobních údajů