29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
My jsme se s partnerem dohodli, ze u porodu bude. Nebyl to natlak z moji strany, proste tam byt chtel.
Pri samotnem porodu jsem byla rada, ze tam je, i kdyz na samy zaver se malem zhroutil. Dlouhou dobu po porodu se o tom zazitku vubec nechtel bavit, proste to chtel vsechno vytesnit. Trpel primo ukazkovou formou chlapske poporodni deprese (nekdy uvaden Madonin komplex). Kvalitu sexu to vlastne neovlivnilo...protoze nebyl zadny. Ted uz je vsechno nastesti v normalu.
Jen me desi, ze F. chce jit i k pripadnemu dalsimu porodu. Pry me tam nemuze nechat samotnou. Mockrat jsem mu vysvetlila, ze radsi zvladnu porod sama, nez jeho dalsi poporodni depresi
Podotykam, ze nas vztah byl a je velmi intimni, tj. nemame pred sebou temer zadne tabu, presto nas toto postihlo a nase zkusenosti odpovidaji clanku.
Není tady
holky, já jsem z tý představy porodu tak vyplašená, že kdyby nebyl po ruce přítel, tak bych klidně vzala zavděk i tou tchýni, dlužno podotknout, že mam tchýni správňáckou. prostě mam pocit, že potřebuju, aby tam se mnou někdo "civilní" byl, že mi mezi těmi cizími lidmi nebude nejlíp a já vlasně ani nevim čeho se bojim. v každym případě muj se prvně když jsme se kdysi na tohle téma bavili, zdráhal, ale když jsem přišla teď s tím, že budeme mít konečně naše vysněný miminko, tak bez otálení sám zahlásil, že u porodu bude a že když tam bude on, že to půjde jako po másle.. je fakt, že máme vztah dost otevřený, zažili jsme spolu moc a mít obě ruce v sádře, tak vim, že on bude ten kdo mi utře zadek. sexuální život to asi neovlivní..ale radši nezakřiknout.
předporodní kurz pro otce je nutný? (pokud chce být u porodu)
Není tady
obě ruce v sádře, tak vim, že on bude ten kdo mi utře zadek.
Hezký....
Taky bych ho až to bude aktuální u porodu chtěla...ale uvidíme... on asi půjde, když budu chtít ...jako zcela bez nátlaku, kdybych viděla, že se cuká, tak bych nenutila...
Upravil(a) misha88 (28. 12. 2009 11:01)
Není tady
Měla jsem muže u prvního porodu, tedy zavolali ho jen na ten konec.
No, nevím, druhý porod byl bez něj a příště bych volila taky bez něj (a nejradši i bez doktorů, kdyby to šlo).
Nemůže za to on, jen jsem nabyla v poslední době dojmu, že porod patří ženám.
Chtěla bych být sama.
Vliv na sex to mít může, vždyť to úzce souvisí. U nás nemělo. Manžel to spláchl celkem rychle a v pohodě. Já ale ne, nějak mi to pak vadilo, že tam byl.
Jako bych ztratila kus svého ženského tajemství.
Že mají muži poporodní depresi, to slyším poprvé, to je zajímavé.
Není tady
Ciesko - předporodní kurz nutný není On ten chlap u porodu stejně moc dělat nemůže, takže co ho učit
Ale za jeho přítomnost se platí.
Jinak u nás to vliv na sex nemělo, Jediný co O. nedokáže pochopit je to, jak můžu říct, že to nebylo tak strašný. Pokaždý když vidí fotky z porodnice, tak na něj jde hrůza. On to prostě, narozdíl ode mě, nezapomněl....
Není tady
mě by přišlo ujetý leda, kdyby chtěl po vzoru toma cruise sníst mojí placentu blééééé jinak chlap stejně stojí u hlavy né? takže jakýpak traumata, bude to zážitek pro oba, doufám, doufám, že budu moct rodit normálně
Není tady
S tou placentou je to teda pěknej *hnus
Není tady
fůůůj cruise je blb¨a navíc prase jestli jí sežral placentu
podle mě chlap k porodu patří pokud se na to cítí. Já osobně bych to bez něj asi zvládala těžko, byl to hnusnej a těžkej porod a on mi hodně pomohl, nakonec byl i u císaře a tím, že já byla mimo, tak to byl on komu dali dceru hned po narození do náruče - nikdy na ten jeho výraz nezapomenu
Joo a to musím podotknout, že můj manžel se hroutí k zemi když mi jen berou krev a on na to kouká ale tohle zvládnul na 1*
Není tady
Tak já tedy chlapa u porodu neměla. A nelituju. On hned od začátku k porodu moc nechtěl a já ho ani nenutiila. Nakonec nebyl a měla jsem tam zdravotní sestřičku, se kterou jsme se znaly. Ta mi moc pomohla. Dávala mi napít, držela mě za ruku. Takže můj názor je: u porodu by někdo s Tebou být měl, ale chlap to zrovna být nemusí.
Není tady
Tak u nas to bylo naprosto obracene. Muj manzel chtel byt u porodu urcite a ja se ze zacatku hodne branila,kdyz jsem ale videla,jak se rozplyva nad kazdym ultrazvukem,tak jsem pochopila,ze mu to odeprit nechci. Myslim,ze pokud muz zenu miluje,takovou,jaka je a to se vsim vsudy,tak to musi ustat a hlavne, pokud je o tom sam presvedceny on. Me jeho pritomnost hrozne moc pomohla. Stal jen u hlavy, vic videt nechtel a byl to on,kdo me podrzel,kdyz uz jsem myslela,ze nemam silu a nepreziju to. Pak dostal Matyaska do rukou jako prvni a ty slzy,ktere jsem videla byly tak uprimne a stastne,nam to tedy hrozne v upevneni vztahu nas dvou i vztahu taty k diteti hrozne moc pomohlo a jsem rada,ze tato moznost tatinku u porodu existuje a druhe miminko opet prijde na svet za jeho asistence.
Pro me je nepochopitelne,kdyz je otec na strane doktora a nataci porod v primem prenosu se vsim vsudy, to bych nesnesla ani ja jako rodicka.
Upravil(a) Slniečko (17. 1. 2010 13:37)
Není tady
Slniecko, tak to muj manzel se do toho nehrnul, ani neodmital, ja jsem ho tam chtela a vyslo nam to krasne, ze u porodu mohl byt (prijel po praci asi na posledni 3 az 4 hodiny porodu), a sedel vedle me na zidli u postele, nestal porodni asistentce za zady a nekoukal primo na porod, ani netocil a nefotil. To by se mi taky nelibilo, kdybych byla jak nejaky exemplar. Jeste bych nevydychala, kdyby u porodu byla cela rodina - od manzela, pres starsi deti, tchyni, tchana, svagra, atd., jak to obcas vidam na internetu. Ale kdyz to nekomu vyhovuje...Krom manzela bych tam nikoho nechtela mit. Prijde mi to dost intimni zalezitost, jen mezi mnou, manzelem a tim miminkem. Samozrejme doktori a a sistentky mi nevadi, jejich pritomnost jsem spis vyzadovala - obcas me tam nechaly jen na nekolik desitem minut samotnou hekat a ja jsem po nich primo volala.
Nechtela jsem na to byt sama.
Není tady
Za mojej éry pôrodov manželov k pôrodu nepúšťali, dokonca aj dieťatko mohol vidieť len cez sklo. Moje dve dcéry rodili za psychickej podpory manželov a veľmi si to pochvaľovali. Stačilo vedomie, že sú pri nich a pokiaľ viem, zaťovia nemajú z toho zážitku traumu, práve naopak, myslím, že s nimi veľmi cítili a príchod dieťaťa bol aj pre nich obrovským zážitkom. Ja som za, aby otec bol pri pôrode. Pre mňa zase bolo zážitkom to, že mi vnúčatká priniesli na vozíčkoch, ktoré pripomínali nákupné vozíky a mohli s nimi ísť ku nám do vyhradenej miestnosti, kde som sa mohla dosýta pokochať nad malým zázrakom a dotknúť sa drobných prstíkov. Bolo to veľmi krásne, ešte teraz to prežívam.
Není tady
fúúúj, baby, choďte kdesi s tým cruisom
my sme to zatiaľ až tak neriešili, nechcem ho plašiť dopredu ale myslím že bude chcieť byť pri mne. bola som pri sestrinom pôrode a viem že som jej pomohla a jemu som to opisovala takže vie, že podľa mňa to človeku pomôže. bola som s ňou od začiatku až do konca i keď ma často nevnímala, chudiatko. nápomocná som bola slovne ale aj skutkami, raz chcela otvoriť okno, raz zavrieť, teplo, zima, hladkaj mi chrbát, nedotýkaj sa ma, pusti mi teplu vodu, pusti mi studenú, drž ma,pusti ma...tie nálady sa jej menili. hrozné pre mňa bolo, že som jej nemohla nijako inak pomôcť, tá bezmocnosť ma trápila a určite aj tých chlapov to ničí. v každom prípade sa podľa tejto mojej skúsenosti blízka osoba ráta. a partner stonásobne. pozrela som sa aj na samotné porodenie, ako malá vyšla, pre mňa to bolo ok, šak sa poznám,ale muž to vidieť nemusí pokiaľ nechce. napriek tomu, že dovtedy som si myslela že dieťa pri pôrode vyzerá hrozne, krv, maz, pokrčené...keď som ju zbadala, zaliali ma slzy, že je to to najkrajšie dieťa na svete. na sestru som bola veľmi pyšná. šnúru som nestrihala, ôplne som na niečo také zabudla,fotila som a potom som šla s plačom obvolávať rodinu. takže pri šití som chýbala sestre, lebo to ju vraj bolelo najviac. kým ona ešte oddychovala, malá bola vedľa v izbe, kde ju podpísali, obliekli a dali pod to teplé svetlo, tak som ju natáčala, rozprávala sa s ňou a nosila sestre čerstvé fotky a infošky, kým jej ju nepriniesli. pre mňa veľký zážitok. muža tam rozhodne chcem. a ak sa on nebude cítiť, tak kohokoľvek blízkeho, je nás dosť
Není tady
a mihu, ku pôrodu sa partner alebo niekto iný volá pre pocit spolupatričnosti, dôvery, niekto môj...dula mi tento pocit asi nedá...
Není tady
Rodila jsem 3x a pokaždé bez chlapa. Necítil se na to, a já ho ani nepřemlouvala. A po pravdě - ani mě tam nechyběl. Jsem ráda, že jsem byla v těžké chvilce sama. Myslím, že by mi tam vadil a překážel. Takhle jsem si mohla zakřičet, že mě nikdo neslyšel (byla jsem na hekárně sama). A když jsem tlačila, soustředila jsem se sama na sebe - fakt si to nedovedu představit ještě koukat okolo, kde tam stojí a kde je.
Není tady
Za mě rozhodně ano, sice nedošlo na tlačení, ale při kontrakcích jsem se o něj mohla opřít, pomohl mi ve sprše a ve vaně a hlavně, stačilo mi, abych se na něj podívala a hned jsem měla chuť bojovat dál. Nevím, co bych si tam sama celý den počala, stačilo pár hodin samoty při kontrakcíh na rizikovém a byla jsem celkem zoufalá.
Není tady
To je velmi diskutabilní téma, v mnoha věcech je článek pravdivý, hlavně tehdy, pokud vztah mezi partnery není ideální a manžel se z jekéhokoli osobního důvodu porodu nechtěl účastnit a jen vyhověl přání své partnerky.
Potom tyto předpoklady opravdu mohou mít vliv na protrahovaný (prodloužený) porod, event.komplikace.
Platí ale, že informovanost a připravenost obou partnerů současně na tuto životní situaci, může pohled na téma změnit ve prospěch porodu a ke spokojenosti obou stran.
Mám dlouholetou zkušenost z asistence u porodu a zažila jsem exelentní partnery, kteří absolutně fantasticky o ženu pečovali, a partnery, kteří četli noviny, smskovali, vytráceli se z pokoje, dokonce dávali najevo nespokojenost s délkou porodu...
Je to výsostně intimní rozhodnutí, které má být učiněno společně a bez jakéhokoli nátlaku.
Není tady
Tak já přítele u porodu chtěla, ale on nechtěl... takže jsem nenutila. Nakonec to dopadlo tak, že jsem prakticky rodila doma a v nemocnici jen "zatlačila" Přítel tedy u porodu, dá se říci, byl, byl úžasnej a na "koncovou" fázi, která nebyla na pohled příjemná ani pro mě, jsem byla sama a byla jsem za to ráda. Vím, že by řval na doktory a nedej Bože, kdyby nastaly komplikace, to by je snad i zabil. Stačilo jak řval na sestřičku na příjmu...
Není tady
No, kdyby mi tam brblal, ze to trva dlouho, asi bych ho poslala do pryc :-)) Manza u porodu byl, po porodu rikal, ze to nebyl prijemny zazitek, ale ze je rad, ze tam byl, ze ma pocit, ze takhle mel k malemu bliz od sameho narozeni..A co se tyka pomoci v prubehu..Me hrozne pomohlo ze se mnou chodil a preddychaval mi..ja uz byla unavena a neudrzela rytmus a bylo prijemne mit tam nekoho blizkeho, ikdyz jsem ho mnohdy nevnimala a nektere faze porodu si diky totalnimu vycerpani nepamatuju..Rikal ze na konci mu v jednom okamziku bylo na omdleni, ale zrovna v tu chvili ho sestricka necim zaukolovala, tak to preslo..:-)
Není tady
tak už můžu napsat i druhou zkušenost z porodu, opět to byl císař ale tentokrát plánovaný a manžel byl zase u toho.
přišel když jsem ležela na sále už s napíchutým epidurálem, sednul si ke mě a držel mě za ruku a když pak malou vyndali, tak šel s doktorem na vážení a měření a potom mi jí přinesl.
Podle toho co říkal si myslím, že to pro něj byl větši emocionální zážitek než pro mě :-)
takže shrnutí -nevím jak u koho ale náš vztah manželova přítomnost u obou porodů spíš posílila a udělala ho intimnější.
Není tady
Taky přidám druhou zkušenost - u prvního porodu manžel byl, u druhého ne (byl v práci). A tedy pro mně to znamenalo jediné mínus - nikdo mi při druhém porodu nevyfotil čerstvě narozenou dceru
Není tady
Je to o nastavení obou jedinců v páru.
Znám pána, která se svojí ženou cca 2,5 roku (od porodu) nespal. Jejich intimita byla sice velká, ale něco proběhlo. Pak se to zlomilo a sex byl OK. Pak se manželce svěřil, že ten otřesný zážitek z porodu ho prostě vykolejil a nebyl schopen. Nijak to psychologicky nerozebíral, prostě mu to nešlo. A zároveň ten porod byl pro něj velký emocionální zážitek, to zase ano.
A pak je spousta pánů, pravděpodobně jich je většina, kteří s tím pražádný problém nemají.
Je to obdobně jako třeba s citlivostí na krev a bolest u druhého. Někdo z toho má hrůzu a s dalším to nic neudělá. Paušalizovat se asi nedá.
PS: já budu u porodu tento týden, tak jsem zvědav. Zatím řeším spíš nervozitu a aby to dobře dopadlo, než sexuální život. Ale určitě to přijde na přetřes za nějakou dobu :-)
Není tady