29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Já jsem uvedla příklad a přála jsem si, abyste ho nepitvaly, mohla to být jakákoliv jiná situace, jakákýkoliv jiný úkol pro tento život.
Není tady
Tak se omlouvam, nepochopila jsem, ze se k tomu nemam vubec vyjadrovat.
Pitva se az mrtvola ne? A tady jeste nikdo neumrel
Není tady
Mari, jsou lidé, kteří se děsí prázdnoty, proč se vlastně honili, když vše končí smrtí , mají třeba strach, že je sežerou červi, že je bude pálit oheň při žehu, ale vůbec nevěří, že je to jen přechod duše někam jinam, třeba návrat domů.. Nebojím se, že vše končí smrtí, ale toho ostatního, co jsem napsala , už se mi to nechce znova psát.
Kolegyně má maminku po mrtvičce, mozek jí funguje, tělo neposlouchá, takže si plně uvědomuje , co se s ní děje, jak to mají její děti složité, aby u ní každý den někdo byl, přišel s teplým slovem, umyl zadek, namasíroval a procvičil nepracující svaly, atd. To je dost velký důvod k obavám , než přijde zubotá naostro, nemyslíš?
To už pak není o těch druhých, co se nás netýká, to je pak na tělo.
A možná jsem ještě nebyla tak blízko vlastní smrti, abych to mohla opravdově říct. Před narkozou jsem to brala tak, že se buď probudím, nebo taky ne, a když ne, tak už mi to stejně bude jedno.
Bohužel u druhé narkozy jsem si takový nadhled neudržela.
Maminka chtěla zemřít doma, jenže přišly potíže s dechem, sestra zavolala sanitu a v nemocnici podnikli vše pro záchranu. Kdyby zemřela doma, sestra by si vyčítala, že tomu mohla zabránit, není to jednoduché. Taky bych ji nedokázala nechat trpět a nevolat pomoc. Umřela o 14 dní později.
Málokdo má tolik štěstí v životě, že usne a už se neprobudí, že odejde tiše a bez velké bolesti.
Není tady
Heluška napsal(a):
Hir, Ty o této možnosti uvažuješ v souvislosti se sebou? K čemu jsi dospěla?
Helus, mas na mysli zda premyslim o odchodu ze sveta pomoci eutanazie? Pokud ano,odpoved zni ,ze o takovem odchodu ze sveta neuvazuju.
Rada rozjimam o takovych velice slozitych vecech a jak rekla pomnenka,me myslenkove pochody jsou takovy.Od bodu A. skokem k bodu Z.
Ten impulz od ni me dovedl az k tomu badani.
A k cemu jsem pri tom badani a rozjimani dosla? O tom napisu pozdeji.
Není tady
Mari...?
pitvat... jen slovní obrat
Není tady
Helusko, to o te prazdnote i to o tech cervech apod. mi pripada vsechno do kupy jen strach z neceho co muze prijit nebo taky nemusi. Takovy strach dopredu z neceho co treba vubec nemusi takove jake si to predstavujeme byt. Pak kdyz se na to podivam z tohohle pohledu, vidim ten strach jako zbytecny, nesmyslny. Ja si Ti kolikrat predstavuju jak neco spatne dopadne (treba hloupost - ze mi uleti letadlo) a ono to pak skoro vzdycky dopadne dobre a ja se smeju, ze ten strach byl uplna blbost, uplna pitomost, nanic .
K te kolegyni s maminkou doma me jen napadlo, ze kdyz je clovek ze sve podstaty "dobry", verim tomu, ze vzdy se mu to vrati zpet. Lide okolo nej to vzdycky vi, dobreho clovek vzdycky pozname. A ja ze sve zkusenosti i z okoli vim, ze takovy clovek tu pomoc vzdy dostane. Pak se nemusi bat, ze by se o nej nikdo nepostaral.
Tvoji sestru naprosto chapu, ne vzdy (kdyz se o takova temata, jako to ma treba Hirondel, nezajima) clovek VI. Ale nekdy ano
Není tady
hirondel napsal(a):
mariposa napsal(a):
Nebo o strachu z utrpeni, bolesti (fyzicke, psychicke), na jejimz zaklade se pak clovek pro eutanazii rozhoduje?
Takhle mari.
Tak to ten strach z utrpeni nebo to utrpeni samo, ta bolest musi byt tak obrovske, ze clovek dobrovolne zvoli smrt. Ze by strach ze smrti pak nebyl tak velky jako utrpeni samo? Zivot je obsazen ve smrti a smrt v zivote. Ale kdyz clovek voli dobrovolnou smrt neveri uz v zivot.
Musim priznat, ze eutanazie se mi hodne prolina do sebevrazdy. Splyva mi to v jedno.
Není tady
Ja uplne chapu ze chce nekdo odejit ze zivota .je to jen tim ze prochazi znacnym utrpenim jak fyzickym nebo i dusevnim.mela jsem klistovou encefalitidu a kdyz jsem byla cela ochrnuta a na pristrojicj tak jsem si taky prala umrit.pocase dyz otoky ustupovali a ja jsem mohla hybat jen prstem tak me to preslo.ale uplne verim ze jen pri opravdovem utrpeni vznika prani eutanazie.mariposa to napsala vystizne.
Upravil(a) ilonka1 (19. 10. 2009 19:59)
Není tady
já pro eutanázii jsem.Než ,aby se člověk trápil.Jenže ,kde je ta hranice ,tohle je těžký.
a hlavně si myslím,že pokud vidí člověk ,že mu umírá někdo blízký,a nejde nijak pomoci,pak trpí vlastně všichni!!!!
....ale jak se říká naděje umírá poslední!!!!
Není tady
Tak jdu na vec. Zkusim to nejak napsat,zkusim.....
Bolest a strach z utrpeni,z bolesti muze naprosto ovlivnit cloveka. Zvoli smrt a to i presto ze se predtim smrti bal.
Stejne tak muze byt ovlivnen i clovek ktery se smrti nebal,neboji -ale nesnese bolest,utrpeni.
Cloveka v takove situaci ovlivnuje i mnoho dalsich faktoru (jak rekla pomnenka) k takovemu rozhodnuti.
Helus ,osobne znam taku jake to je byt sama bez pomoci (jak jsi psala v posteli a nebyt schopna pochybu).
A v tu chvili me nahle vplulo do mysli ze verim hluboce na to,ze pomoc prijde jako blesk z cisteho nebe. (nevim jak to vyjadrit slovem). Naproste presvedceni o tom ze nemusim mit strach.
Vim,ze pokud bych mela umrit neprirozenou smrti,umru radeji nekde v lese a sama nez v nemocnici.
Myslim si ze eutanazie je aktem selhani. Ze je to sebevrazda (mari) .
Nikdy bych nechtela byt tim clovekem kdo asistuje k sebevrazde.
Mela jsem sen. V nem jsem snedla smrtici tabletku-pranim bylo umrit. O chvili pozdeji vesel do mistnosti muz(podle toho jak jsem ho vnimala,byl zosobnenim moudrosti) a povida me- " vis o tom ze za takovych okolnosti neumres spravne?" "To nebyla spravna volba."
Bylo pozde vratit situaci. Chvili na to jsem si uvedomila ze jsem mrtva ale vubec me to nerozhodilo. V tom snu jsem vedela ze snim a dost me to udivilo,pak jsem se probudila. =Tohle je zhruba zapamatovano.
Z toho prameni muj nazor.
Není tady
Mari, když chytnu pomyslně teď za slovo já Tebe, tak sice rozumíš tomu, že si někdo pro veliké utrpení vybere uspávačku, ale současně Ti dobrovolně vybraná smrt eutanázií splývá se sebevraždou.
Takže jsi taky plná pochybností, nebo se pletu?
Ilonko, tyhle okolnosti , kdy se nám jeví poslední včelička jako jediné řešení, já přece vůbec nezpochybňuji, jen si to téma pro sebe a přes písmenka převaluji, když už ho Hir- nepřítomná autorka- napočla.
Ilonko, jak jsi na tom teď?. Napadají mě nějaké otázky, ale je to pro Tebe asi citlivé téma, tak to nechám být.
Není tady
Než jsem to doklepala, autorka dorazila.
Musím říct , Hir, že jsi mě nepřekvapila svým postojem a líbí se mi.
jenže já v tom nemám takové jasno. Nevím, k čemu mě život dotlačí, stokrát si můžu říkat, že je to sebevražda a že to není správné...dál to nechám otevřené, nechám to v sobě zrát....
a snad budu mít kliku a do takového stavu se nedostanu, nebo budu mít takovou ochranu a zázemí, které povede mé kroky po jiných cestičkách až do úplného fyz. nežití.
Není tady
Velmi těžká otázka. Kdy už je to na eutanasii...
Já myslím, že problém je v tom, jak jsme dnes jako lidstvo schopni léčit nemoci, operovat... Kdybychom to neuměli, možná bychom umírali přirozeně, jistě ne bez bolestí, ale nebylo by, čím život a utrpení prodlužovat.
Kamarádky maminka měla rakovinu. Museli ji operovat a po té operaci zůstala jako ležák, tlumený léky a v poloze ležmo čekala na smrt, jako na vykoupení. Kdyby nešla na tu operaci, možná by chodila a žila ještě pár let, než by zemřela. Možná by dopadla stejně, ale co když ne.
Kdybychom nebyli schopni diagnostiky a operací, neprodlužovali bychom uměle život tam, kde to dnes umíme a dřív jsme to neuměli. Hodně lidí by nepřežilo to, co dnes - díky práci lékařů, kterou tímto nechci nijak shazovat - přežijí.
Pokud není problém napojit někoho na přístroje, aby mu fungoval třeba jen mozek, pak by neměl být problém ten přístroj odpojit. Podat někomu, kdo nemá naději na uzdravení, poslední lék, který to skončí.
Myslím etický problém pro společnost. Jako blízký člověk si to neumím představit a doufám, že se do této situace nikdy nedostanu.
Není tady
Heluška napsal(a):
Mari, když chytnu pomyslně teď za slovo já Tebe, tak sice rozumíš tomu, že si někdo pro veliké utrpení vybere uspávačku, ale současně Ti dobrovolně vybraná smrt eutanázií splývá se sebevraždou.
Takže jsi taky plná pochybností, nebo se pletu?
Helusko, to, ze rozumim tomu, ze nekdo si zvoli eutanazii, protoze uz nevidi zadne jine reseni, neznamena, ze ja sama bych tak volila (eutanazii nebo sebevrazdu). Osobne jsem presvedcena, ze tak bych si nevybrala, nejak mi to ke mne nesedi.
Není tady
javena napsal(a):
Velmi těžká otázka. Kdy už je to na eutanasii...
Já myslím, že problém je v tom, jak jsme dnes jako lidstvo schopni léčit nemoci, operovat... Kdybychom to neuměli, možná bychom umírali přirozeně, jistě ne bez bolestí, ale nebylo by, čím život a utrpení prodlužovat.
Kamarádky maminka měla rakovinu. Museli ji operovat a po té operaci zůstala jako ležák, tlumený léky a v poloze ležmo čekala na smrt, jako na vykoupení. Kdyby nešla na tu operaci, možná by chodila a žila ještě pár let, než by zemřela. Možná by dopadla stejně, ale co když ne.
Kdybychom nebyli schopni diagnostiky a operací, neprodlužovali bychom uměle život tam, kde to dnes umíme a dřív jsme to neuměli. Hodně lidí by nepřežilo to, co dnes - díky práci lékařů, kterou tímto nechci nijak shazovat - přežijí.
Pokud není problém napojit někoho na přístroje, aby mu fungoval třeba jen mozek, pak by neměl být problém ten přístroj odpojit. Podat někomu, kdo nemá naději na uzdravení, poslední lék, který to skončí.
Myslím etický problém pro společnost. Jako blízký člověk si to neumím představit a doufám, že se do této situace nikdy nedostanu.
Javeno, mne se Tvuj nazor hodne libi
Není tady
Nemám žádný názor na eutanasii u jiných.
U sebe říkám - ano. Pokud by to nebylo možné, doufám, že budu mít dost síly ukončit trápení sama, pokud bolest bude tak veliká, nebo se stane cokoliv, že tady už prostě nebudu moct být.
hirondel napsal(a):
Myslim si ze eutanazie je aktem selhani. Ze je to sebevrazda (mari) .
Nikdy bych nechtela byt tim clovekem kdo asistuje k sebevrazde.
Mela jsem sen. V nem jsem snedla smrtici tabletku-pranim bylo umrit. O chvili pozdeji vesel do mistnosti muz(podle toho jak jsem ho vnimala,byl zosobnenim moudrosti) a povida me- " vis o tom ze za takovych okolnosti neumres spravne?" "To nebyla spravna volba."
Bylo pozde vratit situaci. Chvili na to jsem si uvedomila ze jsem mrtva ale vubec me to nerozhodilo. V tom snu jsem vedela ze snim a dost me to udivilo,pak jsem se probudila. =Tohle je zhruba zapamatovano.
Hir, trebaze je to selhani, beru to jako svobodnou volbu. Diky vede jsme se jako lidstvo dostali tak daleko, ze dokazeme desitky let umele drzet temer mrtveho clovek pri zivote. Jsme tak daleko, lidstvo proslo tolika udalostmi, ktere se na nem podepsaly, ze volbu eutanazie beru jako akt svobodne volby.
Uvedomit si zasadni veci clovek muze i v momente smrti (Tvuj sen). A kdyz ma moznost byt pri vedomi, jsem pro prave z duvodu toho, ze dnes dokaze medicina leta udrzovat pri zivote mrtvoly.
Není tady
Heluška napsal(a):
Hir a jak se tato věc jeví lidem kolem Tebe?
Holandsko je tomu otevřenější než jiné země?
Helus ,nazory jsou ruzne. Holandsko a Belgie.
Není tady
mariposa napsal(a):
Hir, trebaze je to selhani, beru to jako svobodnou volbu. .... ze volbu eutanazie beru [/b] jako akt svobodne volby. [/b]
Uvedomit si zasadni veci clovek muze i v momente smrti (Tvuj sen).
Chapu. Z jineho uhlu se lze na to divat i takhle.
Ano-Moment smrti je vubec nejzasadnejsi a nejvice rozhodujicim momentem k uvedomeni.
Není tady
Mariposo, dík. ale to bude tím, že na věc koukáme podobně. Někoho, kdo ochrne na celé tělo dnes posadíme na vozík, napojíme ho na přístroje... Namontujeme čidlo, které mu hlídá hlavu. Kdyby se mu špatně hla - zaklonila nebo předklonila, tak se ususí. Takhle může "žít" několik let. Kdybychom tu možnost neměli, nemusel by prosit o eutanasii. Vzpomněla jsem si na toho herce, co hrál supermana. Ten takhle skončil. Sice bojoval a věřil, že se to může zlepšit, ale co měl asi dělat? Osobně nevěřím, že ho otázka, jestli to má vůbec smysl nenapadla. Možná uvažoval o eutanasii. Já bych takto žít nechtěla... Něco jiného je život a něco jiného přežívání.
Kamarádky bratr dopadl podobně. Leží doma už několik let. Občas ho vezmou ven, ale je to náročné. Neslouží mu nohy, ani ruce. Na vozík ho musí posadit. Stará se o něj maminka. Až to nebude zvládat, co bude? Převezou ho někam, kde se o něj budou starat cizí lidé. Je to strašné. Naděje na zlepšení není. Když nad tím uvažuje, má deprese. Dostane prášky. Maminka taky. I když věřím, že je ráda, že ten skok díky lékařům přežil, musí být těžké smířit se s tím, že za tuto cenu. Někdy řekne, že by raději chodila na hřbitov a oplakávala ho mrtvého. Takhle pláče nad živým.
Není tady
Myslím si, že volbu, do kdy žít nemáme. Můžeme se na euthanasii dívat jako na sebevraždu. Můžeme. Ale existují situace, kdy po vážném úraze nebo nemoci přestane fungovat mozek a tělo je závislé pouze na přístrojích nebo stimulech zvenčí. V tom případě bych nechtěla být příbuzným, který má rozhodnout tohle ano a tohle ne. Já bych brala za vděk možností, stanovit si předem, neovlivněná bolestí či jiným traumatem, že oživovat nebo být závislá na umělé výživě prostě nechci. Jenže stále tam bude ještě vůle toho druhého toto rozhodnutí respektovat. Není to vůbec snadné a není to vůbec jednoznačné.....
Není tady
hirondel napsal(a):
Nikdy bych nechtela byt tim clovekem kdo asistuje k sebevrazde.
Hir, a jak by ses zachovala kdyby Tobe nekdo hodne blizky se dostal do stavu, kdy by si pral eutanazii a pozadal by Tebe? Ja jednou videla na toto tema film a ta zena to pro nej udelala. Nebo jiny film, kdy tehotna manzelka nechala sveho muze odejit tancit s delfiny, vedela, ze se uz nikdy nevrati, ale nechala ho jit. Obcas si na tuhle situaci vzpomenu a myslim, ze bych se zachovala jako obe tyto zeny. Ale nejsem si jeste uplne jista.
Není tady
PavlaH napsal(a):
Ale existují situace, kdy po vážném úraze nebo nemoci přestane fungovat mozek a tělo je závislé pouze na přístrojích nebo stimulech zvenčí. V tom případě bych nechtěla být příbuzným, který má rozhodnout tohle ano a tohle ne. Já bych brala za vděk možností, stanovit si předem, neovlivněná bolestí či jiným traumatem, že oživovat nebo být závislá na umělé výživě prostě nechci. Jenže stále tam bude ještě vůle toho druhého toto rozhodnutí respektovat. Není to vůbec snadné a není to vůbec jednoznačné.....
Ano je to prilis slozity tema.
I v takovem pripade ze by byla moznost stanovit si predem (nicim neovlivneni) nebyt ozivovani a nebyt umele vyzivovani,ze v momente kdy k tomu skutecne dojde,se ten clovek stava nekym kdo za sebe ten vykon neprovede.
Videl nekdo film -Milion dolar baby?
Není tady
mariposa napsal(a):
hirondel napsal(a):
Nikdy bych nechtela byt tim clovekem kdo asistuje k sebevrazde.
Hir, a jak by ses zachovala kdyby Tobe nekdo hodne blizky se dostal do stavu, kdy by si pral eutanazii a pozadal by Tebe?
Neudelala bych to. Jina vec je,nechat nekoho se rozhodnout odejit umrit a nedrzet ho.
Není tady
Diky za odpoved
Není tady