Sakuro, nech si to vysvětlit od Pandorry.

Ježíše jsem použila jako archetypální psotavu, esenci. Může se tam třeba dosadit pan Vomáčka a jeho příběh po té, co mu zemřela žena. Je to podobné jako když řeknu, že občas  myslím např  "análně". Ale to nic.


Pokora není něco, co člověk má, nebo nemá. Je to něco k čemu se buď dopracovává, nebo nedopracovává. Je to proces.

Sakura napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Sakura napsal(a):

Nedavno jsem mela velice spatnou zkusenost s rodinnymi prislusniky. Doufam, ze se jim to jednou vrati. To proveri az zivot, zatim jsme na zacatku...

DOUFÁŠ, že se jim to vrátí?

Nu.... a kola se budou točit dál.....

Co tím přesně myslíš?

Napsala jsi, že DOUFÁŠ, že se jim to vrátí, tedy ty sama svým vlastním PŘÁNÍM - očekáváním - vysíláš negativní energii - přeješ si pro ně nějaký trest. Ta NEGATIVNÍ energie se pak zase zpět vrátí k tobě, protože  "boží mlýny" melou všem bez rozdílu stejně :jojo:

Můžeš si tedy být jistá, že i BEZ tvého přání, pokud se dopustili něčeho zlého, semelou "boží mlýny" jejich "hříchy".
Ty jen do toho celého dění naprosto zbytečně vstupuješ a negaci tak přitahuješ zpět k sobě..

Daleko silnější akt by byl, kdybys jim dokýzala odpustit a naopak k nim vyslat s odpuštěním - stejně jim nemáš co odpouštět, ale budiž - svou lásku - PŘÁNÍ dobra, které by jim otevřelo srdce, aby už nikomu "neubližovali"
Tímhle aktem zmírníš dopad negace nejen na ně, ale i na sebe a zastavíš tak "boží mlýny" mezi vámi.

Pomyslná kola se pak skutečně zastaví.
A zastavuje je vždy ten NEJSILNĚJŠÍ, NEJSTATEČNĚJŠÍ, ten, kdo má v srdci lásku a nikoliv nenávist či touhu po pomstě. Ten, kdo v sobě najde pokoru, nepotřebuje se předvádět, ukazovat svoji sílu, kterou oplývá a i když může "zabít", neudělá to.
A to není tak snadné, že?

Nharte napsal(a):

Tercila napsal(a):

Mně ta pokora rezonuje se slabostí. Někdy.

Pokora je nádherná vlastnost skutečně silných lidí. Myslím, že takový je archetyp Ježíše. Kdo v něm vidí trpitele- mučedníka, vidí v pokoře slabost. Kdo spasitele, vidí sílu. To je samozřejmě extrémní příklad, spíše metaforický.
Ale ta podstata tam je. Slabí se bojí, že bude pokořen a bude. Silný nebude, taková věc se ho netýká. Funguje to i v docela praktickém, každodenním a obyčejném životě. Ale i v situacích opravdu těžkých a existenciálních. A pomáhá přežití mnohem více než agrese, která je hlavně výrazem bezmocnosti.

Přesně tak.
Tlak vždycky budí protitlak.
A naopak

Pandorro, promiň, ale asi jsi šťastný člověk a nikdy ti nikdo v životě opravdu hodně neublížil. Mně ublížil, a to docela dost a v dost těžké chvíli (smrt blízké osoby). Dostala jsem dost ťafku a s těmi jistými osobami se už nikdy nechci vidět. Jenom čas ukáže, jestli jim dokážu někdy odpustit. Já sama bych jim ale nikdy neublížila či se nehodlám mstít. A myslím, že doufat, že si ty zlé osoby někdy nabijí svojí zlobou a nenávistí čumák není nic trestného. Jen jim přeju, aby si nabily čumec, aby se jim to vrátilo a staly se lepšími a přestaly ubližovat okolo.

Sakura napsal(a):

Tedy já té vaší diskuzi moc nerozumím. Tak když chlap zčistajasna opustí ženu a děti a nechá ji ve štychu a finančních problémech atd., má ženská odpustit tomu chlapovi, mávnout rukou nad svým údělem a jít dál? Brát ten úděl s pokorou? To je to, co chcete říct? Chtěla bych vás vidět v té situaci, opravdu.

Ano, ve výsledku má. Ono jí stejně nic jiného nezbyde. Otázka je s JAKOU půjde dál. Toho chlapa k ničemu nedonutíš a už vůbec ne budlikáním. Zato když získáš nadhled a vnitřní klid, najdeš spokojenost bez něj i s ním. I praktické otázky se tak budou řešit lépe a i dětem lépe vysvětlíš, co a jak, než když budeš jejich tátu nesnášet, nebo budeš mít pocit obrovské nespravedlnosti. Ten vztek- ta nadávací fáze, to je potřeba pro uvolnění přetlaku, ale i při něm je dobré vědět, že je to jenom vztek, který musí ven.

Nharte napsal(a):

Ježíše jsem použila jako archetypální psotavu, esenci. Může se tam třeba dosadit pan Vomáčka a jeho příběh po té, co mu zemřela žena. Je to podobné jako když řeknu, že občas  myslím např  "análně". Ale to nic.


Pokora není něco, co člověk má, nebo nemá. Je to něco k čemu se buď dopracovává, nebo nedopracovává. Je to proces.

promiň ale na tohle jsme se musela ještě přihlásit.

Děkuji, že si dovolila dosadit si místo Ježiše třeba....pana Vomáčku. Já tam vidím Pandoru - jak vyšitou. Ta síla z ní přímo čiší a ta nutkavá potřeba některých  se jí rovnat...ne, děkuji. Takto namíchanou esenci bych v životě nechtěla mít, musela bych se cítit už fakt mizerně. Každý člověk v sobě kus pokory má - jen někteří vědí, kdy a v jaký správný okamžik ji použít, jiní by ji nejraději aplikovali vždy a všude, a nejraději by ji naordinovali druhým...aby se právě těm předpisvatelům pokory lépe žilo. I to je proces, na který někdo má a někdo nemá.

Tercila napsal(a):

Nharte: Pokora není něco, co člověk má, nebo nemá. Je to něco k čemu se buď dopracovává, nebo nedopracovává. Je to proces.

Ne tak docela. Někdo k tomu vlohy má a někdo ne. Někdo není schopen vůbec žádné sebereflexe, aby si uvědomil....

Vlohy k pokoře neexistují...a já bych určitě netvrdila, že někdo není schopen vývoje- člověk se vyvíjí dokud nezavře navždy oko a naději máme každý. Jsem v tomhle optimistická a věřím ve svobodu lidské duše. Ale zřejmě to tak ze své vlastní zkušenosti vnímáš jinak...

Sakura napsal(a):

Tercilo, proč od Pandorry? Napsala jsem, že přeju těm, co mi ublížili, aby se jim to jednou vrátilo a hned jsem já ta zlá, podle ní.

Zklmaná, co ta Pandorra prodávala? Jsem nějak mimo mísu, ale ta Pandorra je opravdu asi zvláštní člověk...

Sakuro, netrap se zdejšími půtkami o slovíčko.

Tvoje DOUFÁM vzbudilo v někom   myšlenku, že  si USILOVNĚ  přeješ  pomstu.
To z hlediska  "vyšších principů mravních" není dobré pro tebe.  Pokud totiž  myšlenka má sílu- dobré se vrací stejně jako zlé. Měla by ses smířit s tím, že  "pomsta" = "boží mlýny" zafungují i bez tvého vyřčeného přání.
Smířit se s  ubližováním je buď pokora, nebo slabost- o tom by mohly vyprávět  ženy, které s "pokorou(= v tomto případě slabostí) dopustí tyranizování svých blízkých, násilí na dětech atp. aniž by zasáhly.
Pokud se  tomu "zlému" postavíš  čelem. Tj nebudeš přehlížet očividné křivdy komukoliv , neděláš chybu. Pokud se jedná o věc , kterou nejsi schopná ze svého místa ovlivnit,  měla by ses spolehnout na  "mlýny". Je to lepší než se užírat  tím, že to někomu prošlo.
Takže v případě chlapa opouštějícího dvě malé děti, bych mu to od plic řekla a pak spolehla na  mlýny. Víc nenadělám.  On si ho Osud najde. Neprosila bych, neplakala, netrávila bych se.  Pokorně(byť nerada) bych přijala roli samostatné ženy. Pokud by mi ten dotyčný skutečně ubližoval, nebudu to trpět. To už není pokora , ale blbost. Vlastní.

Nharte: Vlohy k pokoře neexistují...

No když si to myslíš, nebudu Ti odporovat.


Nharte: a já bych určitě netvrdila, že někdo není schopen vývoje-

A tohle ale nejsou moje slova. Samozřejmě že každý je schopen vývoje, ale přesto tvrdím, že něco člověku "dáno" je a něco není. Kdyby to tak nebylo, stáli bychom všichni v jedné lajně. A to tedy zdaleka nestojíme.

Sakura: Zuzi, díky. Alespoň ti jsi mě pochopila. že nejsem žádná bezcitná mstitelka.

Sakuro, ale ona Tě i Pandorra pochopila , jen Ti nepříliš výstižně sdělila, že se při jistém způsobu uvažování taky můžeš v životě motat stále dokola...

Tercilo, ale já o těch osobách, co mi ublížily, denodenně nepřemýšlím. Já si to spíš jen myslím, že si tou svou zlobou a chováním jednou čumák nabijí. Neužírám se zlostí a záští vůči nim. Což si asi Pandorra myslela, že dělám.

Sakura napsal(a):

Zuzi, díky. Alespoň ti jsi mě pochopila. že nejsem žádná bezcitná mstitelka.

Ad vytučněné-  No jen jestli?? !!!

To si dělám srandu!!!