Barborka napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Barborka napsal(a):

Modroočko, teď jsem se od srdce zasmála - jseš na tom úplně stejně jako já! Mě přijít do bytu někdo cizí, tak před tím taky dělám generální úklid . Jinak souhlasím se vším, co jsi napsala, mám to stejně.

No jo, ale ve chvíli, kdy "padáš na hubu" jsi ráda, že ti někdo utře prach, vyluxuje a vytře .... případně vyžehlí. Já sním o tom, že jednou přijdu a koš s nevyžehleným prádlem bude konečně prázdný

No, nevím nevím... asi jsem nejspíš nikdy ještě nepadala na hubu . Ale taky mám období, kdy jsem v práci 12-14 hodin, tudíž doma nemám na nic čas, tak v tomto období to tam stojí občas za to (jako prasáků ), ale prostě to obzvlášť bych si tam nikoho nepustila... fakt bych si předtím musela vzít volno a vyšůrovat... blázen no

Právěže mám představu, že když tam někdo přijde pravidelně utřít prach, luxovat a umývat podlahu, tak tam i při mém návratu v 8 večer bude relativně pořádek a nebudu se muset stydět někoho pozvat

Tak a ted by ještě mohla přijít diskuze, kdo je zdatnější uklízečka, co všechno za den stihne:P

Klubko napsal(a):

Tak a ted by ještě mohla přijít diskuze, kdo je zdatnější uklízečka, co všechno za den stihne:P

Dobrovolně se přiznávám, že já teda určitě tuhle soutěž nevyhraju..

Mě by taková slečna na úklid, žehlení, praní a další otravné domácí práce vůbec nevadila. Ale vůbec. Umím si vymyslet lepší zábavu než uklízet...vlastně cokoliv je lepší, i zírání do zdi :-).

Jo tak to si jeste pamatuju. Obrovska prosklena stena jako nejvetsi monstrum moderniho obyvaku. 3x do roka jsem musela vyndat vsechny talirky, hrnky, sklenicky a pi.....ky, umyt jarem ooplachnout a vylestit. Mama zatim celou stenu vydrhla saponatem, nalestila smradlavou lestenkou a pak se praly koberce rucne na kolenou. Tak mesic pred vanocemi jsem musela vyndat pradlo ze vsech skrini a jeden kousek podruhem prerovnat a naskladat spatky, umyly se okna vcetne ramu se sroubovalo, praly se zaclony, zavesy.... kdeco se odtahlo od steny aby se za tim vysal a vytrel prach
No reknu vam, ze my dneska mame nastesti mycky na nadobi, susicky na pradlo a parni zehlicky jinak bych se asi picla a pani na uklid bych si poridila rovnou 3

My mame 56 m2.Bydlime tam 4 a pes.

Dita.L napsal(a):

Jo tak to si jeste pamatuju. Obrovska prosklena stena jako nejvetsi monstrum moderniho obyvaku. 3x do roka jsem musela vyndat vsechny talirky, hrnky, sklenicky a pi.....ky, umyt jarem ooplachnout a vylestit. Mama zatim celou stenu vydrhla saponatem, nalestila smradlavou lestenkou a pak se praly koberce rucne na kolenou. Tak mesic pred vanocemi jsem musela vyndat pradlo ze vsech skrini a jeden kousek podruhem prerovnat a naskladat spatky, umyly se okna vcetne ramu se sroubovalo, praly se zaclony, zavesy.... kdeco se odtahlo od steny aby se za tim vysal a vytrel prach
No reknu vam, ze my dneska mame nastesti mycky na nadobi, susicky na pradlo a parni zehlicky jinak bych se asi picla a pani na uklid bych si poridila rovnou 3

Jo, moje vánoční noční můra. Jen co se zarovnalo sklo, tepovaly se koberce... Máti byla taky takhle střelená, ale postupně jí to přestalo bavit. Nebo si myslela, že když ježíšek přijde do neuklizenýho bytu, nenechá tam dárky a ve čtyřiceti jí někdo řekl, že žádnej ježíšek není. Moje děti ani netuší, jakou mají kliku, že jsem normální. A není to těma vymoženostma, protože myčku a sušičku nemám a žehlení nenávidím nezávisle na kvalitě žehličky. Mám to nějak od přírody. Provozní bordel není nepořádek.

U nás byl pořádek vždy,ale mamka byla normální. Uklízelo se spíše na jaře. Razila heslo, že se stejně drobky zadupou do koberce, a proč by se stresovala. A halvně mýt okny, když je hnusně? To pak odnesu nachlazením.
Myslím, že je to o tom, jaký si to udělám takový to mám. Hned mě ženské v práci trumfují, že mě se to kecá, když jsem svobodná. Myslím, že je jedno, jestli mám děti nebo jsme sama. Co si budou ty děti pamatovat? Sedřenou mámu, která ječí na ostatní členy rodiny,aby si dali pozor, že práve vyluxovala. To byla matka bývalého. Vánoce, oslavy = stres. Všechno nastrojený, dávat pozor,aby nezbylo po skleničce kolečko na skleněné desce stolu, umělé úsměvy. Brrrr.

Tedy vzít si dovolenou na úklid to považuju za maximální zvrhlost. Takhle dovolenou na válení se, to jo :-).
Vánoční úklid mě taky celkem nechává klidnou, mám kontinuálně bordel celý rok, tak proč by se vánoce měly nějak lišit.

Kromě toho, udržovat sterilní pořádek v domě, který se tak nějak pořád opravuje, kde lítá pes 10x denně ven a dovnitř, pouští chlupy všude možně ( až vám někdo bude tvrdit, že z krátkosrstých psů není tolik chlupů, nevěřte mu ) ani není technicky možný. A nebo je, ale je 24/7 job.

Ja uz paty rok resim Vanoce tak, ze zamknu dum a jdu na svatky k nekomu na navstevu. A je to.

U mě to vypadá takto:  72m , 3+1 a bydlím si sama a konečně mám dost místa.
Jakmile dojede někdo na noc nebo na dýl ,je nás tam moc. Překračuji tašky, obcházím židle obložené oblečením, v koupelce musím uhnout , nemám šňůry, takže i ručníky se suší a všude, nejlépe však na balkoně. Jsem ráda, že je tam mám (Ne ty ručníky, myslím lidi v bytě  ), jen bych přivítala větší ohledy v tomto smyslu. Vždycky vyklidím dost místa, aby mohlo být uklizeno.  Bordel  (provozní nepořádek)  vyrobený druhou osobou  mě vyhazuje z kolejí, jenže mě nikdo nebere vážně banda jedna. Fakt z toho bývám rozladěná  . Nebývalo to se mnou tak zlé, ale asi jsou to ty roky, co žiju sama .
Taky už vůbec nechápu, jak se nás tam mohlo vejít pět.
Kamarádka mé dcery žije v Anglii a má paní na úklid. Začínala tak , jak píše Modroočka, než paní přišla, tak pouklízela, aby si paní nemyslela, že je bordelář Už si zvykla.
Já bych nějakého domácího šotka na úklid  taky přivítala, ale slečna na úklid je moc skutečná a je cizí a zase tolik nenakrámuju...
Jeňo, zajistil jsi mi dnešní dávku smíchu, díky

Razila heslo, že se stejně drobky zadupou do koberce, a proč by se stresovala.

Tak to je síla
Taky asi uklízím jen "průměrně", ale mám ráda i věci načinčané, ovšem uklidím si sama, zbytek rodiny do toho nenutím. Zbožňuji právě umytou podlahu, vyprané vonící záclony a prázdno na kuchyňské lince. Ne, že by to u nás byl častý jev. Tak asi právě proto mám úžasný pocit, když je občas OPRAVDU naklizeno - lépe řečeno, vygruntováno. Pro mě to teda důležité je, ale nikdy jsem nešla "přes mrtvoly". Ale ty drobky, to by neexistovalo. To už beru jako "organický" binec, což je horší, než když leží nějaké noviny nebo knížky tam, kde být nemají Pes na koberec nesměl a už vůbec ne se válet po peřinách v postelích. Čistotu mám dost ráda, i když nepochopím lidi, kteří se kvůli "chvilkovému" nepořádku vyloženě vytáčejí.
Prostě uklízím jen pro svůj dobrý pocit.
Rozhodně je velký rozdíl, když děti jsou a když nejsou. Ale to pozná nejlíp každý sám u sebe.

Jak píše Ronja:
" Nechápu, co je za problém být ve velkém baráku, když mám čtyři děti, a pak, když zůstanu sama, najít si něco menšího."

To může platit tehdy, když má člověk (obzvlášť bezdětný) plány na "lepší - jiné - chtěné" bydlení. Ale jakmile jednou mám svůj byt, s kterým jsem spokojená, pak se z různých důvodů opouští velice  těžko. Nejde přece jen o metry, jde třeba o bezva sousedy, o přístupnost k MHD, nákupům, výhledu, o polohu lodžie (květinářky pochopí), atd...

Jsme dva, občas tři , na asi 73 m2 a je to tak akorát, větší bydlení bych nechtěla, spíš jen větší koupelnu a nějakou místnost na šití, žehlení, ukládání různých "domácích pomocníků" . Nikdy jsme neprahli po nějaké chatě či chalupě, a přestože máme několik aut, ani po garáži .
S manželem jsme se shodli, že cizího člověka v naší domácnosti (na úklid) bychom nechtěli.

Jinak Jeňýku, já tu paní ale chápu .  Je to totiž úplně stejný případ, jako když se na milovníka jižních moří dívá člověk s vysokým tlakem a strachem z rakoviny jako na blázna .

Vidíš Terci, mě zase vadila bývalá skorotchýně, kde bylo vše nažehleno, načinčáno, že jsem se tam bála i dýchat. Hnus, upjato, skleničku jsem se bála odložit na konferenční stolek, aby tam nebylo kolečko. Jediny upadlý drobek byla hrůza. Ona se asi celý život prouklízela. Hrozný život.
Nevím,myslím, že lidé až tolik upjatí na pořádek jsou upjatí i uvnitř. Chybí jim to uvolnění.
Já tedy mít psa a nesmět na koberec . Takoví lidi by si měli pořídit raději rybyčky, nebo ani to ne.
Se mnou pes spí v posteli a je mi to moc příjemné.
Ještěže každý má takový domov, který si přizpůsobí k obrazu svému.A o tom to je.