šanca je vždy... otázka je, či by to bolo dobré... a či by si ho ty vzala späť. Teraz máš pocit, že áno, ale ktovie... A dôležitá otázka znie, PREČO to celé... Čo sa stalo, apod. Neviem ale, či sa odpoveď na túto otázku dá nájsť teraz - je to celé ešte príliš čerstvé, boľavé a plné emócií - pre všetkých.

Kačátko, vím, že je to smutné, moc to bolí. Sama jsemsi to také zažila před 2 lety.
Zkus nehrotit a hlavně s ním nějak neřešit situaci. POkud to půjde z Tvé strany, i když sama taky vím, že mi to nedalo spát.
Opravdu záleží na tech aktérech. Kolik je manželovi? Zřejmě si až doposud neuvědomuje co to všechno ted bude obnášet, hlavně starost o děti, tomže si je bere,placení atd.
Také hlavně to, že toho dotyčného  a zda to bude fungovat se pozná až když ti dva spoku žijí. V mém případě M odešel k rodičům, takže si ani nezkusil žít se svou vyvolenou.A to myslím byla chyba. Ale zpět k tobe....on to pozná a bud to tam bude klapat nebo ne. Na to ho znáš ty zase určitě lépe jak se chová k rodině, hospodaření , společným financím. Což pak může být třeba problém u něj a u té slečny či paní. Ale nepředbíhejme. Zkus vyčkat, může také být za týden či dva zpět. Ale záleží na tobě jak se k tomu postavíš a jak vše chceš. tak vem tento čas, který je plný emocí, pláče, zoufalství hodně o tom, že popřemýšlíš co a jak jak se chovat k M, co si necháš líbit, co ne a popř, kdyby se vracel zpět a já už nevím co co mu říct a jak se zachovat at tak či onak. Prostě si to promyslet.
A jinak uvidíš, že budeš míti také dost času pro sebe.

Jinak kouknu kolem sebe v dnešní době a je to skoro každej, kam se podívám. Ti chlapi snad nestojej o zodpovědnost.

Přeji hodně síly!

...Kačátko hodně sil, hodně z nás to tu zažilo, je to těžký a jestli se vrátí je ve hvězdách  a jestli by to bylo pro tebe dobré je ve hvězdách uplně stejně. Jedno ti můžu síbit, za pár let se může stát, že tomu budeš ráda jako to bylo třeba u nás Drž se bude líp. Jak už tu někdo poznamenal, kam se kouknu chovají se chlapi podobně, svět se pr..l obrací

Kacatko, jen Ti chci poprat hodne sily.
Taky se mi chce uplne brecet, ale uvidis, za par tydnu nebo mesicu to bude lepsi a lepsi..

Ja si neco podobneho zazila, ale bez deti, coz je nesrovnatelny rozdil. I tak to byly jedny z nejhorsich chvil v mym zivote.

Na druhou stranu, treba zrovna deti Te ted podrzi a daji Ti silu to vsechno zvladnout.

Mne tehdy pomohlo tak nejak doufat, ze se to zase vsechno vrati zpet, tehdy mi partner (po 10ti letech vztahu) taky moc ublizil a stejne jsem si v prvnich dnecha tydnech prala, aby se vratil.. pak to bylo ale najednou jinak a ja zjistila, ze uz bych ho zpet nechtela.
Ted jsem rada, ze se to stalo a ze zbytek zivota neziju s nekym, kdo mi po tolika spolecnych letech dokazal tak ublizit..

Takze, snaz se k tomu pristupovat tak, ze nic neni definitivni, vsechno se muze jeste zmenit a cas ukaze, jak to bude doopravdy a jestli treba casem nebudes Ty ta, ktera uz nebude nic chtit vracet a budes stastna jinak a s nekym jinym.

A nebo taky ne, oba vas to obohati a posune nekam dal.

Moc preju, aby to bylo brzy za Tebou!!!

Děkujůůůů. Je mi do breku ještě víc, když vidím že vám tu nejsem vůbec lhostejná ať patřím do podzimňátek, letňátek, jarňátek nebo kamkoli. Moc vám všem děkuju za podporu. Čas vše ukáže. Ale momentálně je to hooodně bolavé a těžké

Ahojki, taky znám osobně tři ženský, které se hezky oblékaly, ale hlavně byly milé, podaly kafíčko s koláčem a nevyčítaly (vůbec nechápu, jak to dokázaly) a ti chlapi si po čase sami vynadali do kreténů a vrátili se domů.
Moc Ti přeju, aby se vzpamatoval. Oni chlapi se k dětem někdy moc nehrnou a naopak je ještě vidí jako konkurenci - sobečci - a tak místo aby chovali děťátko, mají strach, že už nejsou tak důležití a sami chtějí pochovat...a slyšet, že jsou taky úžasní, ne jen ten drobeček, co udělal bobeček - to jejich ješitnost neunese. Ale zase pomůže nepromeškat příležitost vyzdvihnout cokoliv, co udělali dobře.
Káčátko, drž se, jsi statečná a vy tři jste na světě nejvíc, co váš zmatený tatínek má. Hodně síly, důstojnosti a naděje!

Kačátko, tohle období je hodně smutné, a taky se objevují strachy, co bude dál, a tak, viď. Taky ale člověk v tomhle období udělá nejvíc chyb, často nespravitelných. Nechceš se poradit s nějakým odborníkem na vztahy, aby tě přes nejhorší dobu převedl a pomohl radou? Taky by ses u něj ze všeho vypovídala, to moc pomáhá a je to lepší, než to probírat třeba s kamarádkami - čím míň lidí zná tvoje trápení, tím líp.

Kačátko,
vím, že to teď bolí a že ten mrak překryl celý svět.

Přesto, že to tak vypadá,  nebude to tak stále,  všechno se změní, každý den překryje starou událost nová, lepší, či horší a pořád se jde. ..Přesto, že to bolí, zkus si říct, že to může být pro něco dobrého. Že se to nestalo jen tak pro nic za nic..A otázka "je naděje že se vrátí?" tu bych překryla jinou otázkou... "co potřebuju k tomu, abych byla spokojená já?" ta by tě už navedla lépe...

Přeju ti hodně síly a pochopení. Nejsi sama , v této situaci jsou nebo byly a bohužel i budou  tisíce ženských..

Kačátko zkusím ti tu popsat, co se stalo mě, přibližně před 3/4 rokem, asi něco podobnýho jako tobě. Asi dva měsíce jsem tušila, že manžel někoho má, zapíral, tvrdil, že ne... pak jednoho dne si jen přijel domů pro věci a odešel k ní... Máme spolu dvě děti, 5 a 4 roky, já mám ještě dceru 15ti letou, tu si ale vzal skoro jako vlastní, takže mě nechal samotnou se třema dětma. Tu bolest kdo nezažil, nemůže posoudit, člověk, který miluje celým svým srdcem a duší pochopí, co je to za bolest, pocit bezmoci, ponížení a pak si říkáš, co jsem udělala špatně? Začneme si vyčítat co jsme mohli udělat jinak... nic, tak nebo tak by to jednou asi přišlo, co se má stát stane se, to si říkám já. Nijak jsem jej netahala zpátky, neprosila apod. Nechala jsem ho, ať si žije život, který si vybral... snažila jsem se žít... sama s dětmi a časem to prostě šlo. Jak jezdil pro děti nebavili jsme se o tom, jen jednou mi řekl, že ho mrzí, že mi ublížil... Děti tátu milují a potřebují ho, nebráním mu je vídat, jsou spolu jak jen to jde, v posledních týdnech dokonce začal víc jezdit, občas něco koupí, zaplatí apod. Alimenty platí jak má. V červenci nás rozvedli, žádost podal on. Původně jsem nechtěla, chtěla jsem podat odvolání, ale nakonec jsem to vzdala a s rozvodem souhlasila, na to mi to ex vyčetl, že jsem o něj nebojovala, zeptala jsem se ho, proč bych měla? Vždyť kdyby ses nechtěl rozvést, přece by si stáhl žádost o rozvod... U rozvodu on brečel, já ne, ustála jsem to se vztyčenou hlavou, i když ve mě to všechno bouřilo, ale před ním jsem neplakala, nechtěla jsem se před ním ponížit, ukázat jak moc mi ublížil, možná jsem měla, kdo ví.... nejsem onuce, se kterou si může vláčet jak se mu líbí... Nedávno mi naznačil, že to s milenkou nemá dobrý, nevyjadřovala jsem se k tomu, jen podotkl, že bych je zpátky už nechtěla... a já opravdu nevím, miluju ho a nenávidím zároveň.... chtěla bych ho zpátky, ale i nechtěla... pořád to bolí...  Káčátko, nech ho, ať si žije ten svůj život, který si vybral, on na to přijde že udělal blbost, nechej ho v tom se plácat, vím, že se mi to kecá,ale věř mi, prošla jsem si tím, ale pořád to ještě není za mnou, vím jak se cítíš, jak ti je.... ty pocity, úzkost, vztek, samota... Máš děti, pro ně tady musíš být a musíš být silná, jde to, myslela jsem že se zhroutím, když odešel, těch proplakaných nocí a pořád pláču... pokaždé, když za ním zavřu dveře, ale před ním ne, držím se... Zkoušela jsem i "převozníčky" nepomohli, pořád myslím na ex... ale teď už je to tak nějak jiné, s postupem času jsem si zvykla na ten svůj klídek, nemuset se nikomu zpovídat, co kdy, kde a jak... nikdo mi do ničeho nekecá, ale je fakt, že ta náruč mi pořád chybí... asi jsem ti touhle svou slohovkou moc nepomohla, ale aspoň víš, že i když to moc bolí a je to těžké, jde to přežít.... a časem to přebolí... uvidíš....

Blizenka napsal(a):

Je to sila, tolik pribehu se stejnou osnovou..
Ja jen chtela napsat - k tomu, ze zenska v takove situaci premysli, co udelala spatne..
Kdyz jsem se tehdy  ptala, proc to udelal, jestli byl se mnou nestastny, rekl, ze nevi, ze byl v dobe, nez si s ni zacal, nejstastnejsi ve svym zivote.. tak a ted babo rad.. Co udelat priste lip, kdyz si chlap, kterej je se mnou nejstastnejsi v zivote, zacne s jinou.. nechapala jsem tehdy, ted mozna chapu, ze ho proste palilo dobre bydlo.
Tehdy neodesel on, odesla jsem ja..on totiz chtel, abych mu dala cas, ze bude s ni i se mnou a rozhodne se.. To jsem nemohla skousnout, tak jsem se odstehovala.. pak jsem se taky doslechla, ze rikal, ze kdybych neodesla, mohlo to dopadnout jinak.. ale clovek ma taky nejakou hrdost, i v takove tezke situaci.

no, přesně tohle jsem slyšela od svého BM...

Ahoj Sonris, moc děkuju že ses mi ozvala. Tvůj příběh jsem zhruba pročítala takže ho trošku znám a taky mě to moc mrzí Máš pravdu, zažily jsme si a zažíváme hoooodně podobné příběhy. Cítím se úplně stejně tak jako ty. Svého manžela pořád velmi miluju i přesto jak moc mi ublížil a ubližuje a udělala bych vše proto aby se vrátil a my byli zase rodina. Jenže od něj zájem zatím žádný nevidím. Je teď úplně někde jinde - myšlenkama, citama, rozumem, prostě vším. Straaašně se změnil nikdo ho nepoznává, kope kolem sebe a "zavírá dveře" snad všude. Jak jsem už myslím psala, i svého nejlepšího kamaráda - vlastně vůbec kamarády, které měl mezi prvními na žebříčku svých hodnot zavrhl. Nechápu
Taky ho svým způsobem nenávidím ale jak píšeš, kdykoli přijde nejraději bych ho obejmula a už nenechala odejít. Při každém zavření dveří taky pláču. Ale co je teď správné, jak se chovat? Dávat své city najevo, nebo naopak dělat že jsem děsně vpohodě ikdyž to tak není. Nechat ho žít svůj "nový" život a možná si pak uvědomí že mu chybí rodina? Ale co když už pomýšlí budovat si život a rodinu jinde? Já fakt nevím . . .   Je mi hrozně, jeden den si říkám zvládnu to a druhý den jsem zase tam kde jsem byla  . . . v pr...
Já vím, že chce teď všechno čas, ale jak dlouho? Jak dlouho mám čekat? To taky nejde. Mám přece taky nárok na plnohodnotný život ne? Chjooo fakt

Ještě nás opustí v době kdy děti budou mít narozeniny - v listopadu, pak vánoce, vůbec si nedokážu představit jak to bude, jak oslavy apod. a hlavně jak tohle zvládnu. Vánoce, narozeniny . . .  bez táty?!

Děkuju Blíženko , ale jak píšeš je to strašně těžké