Pavli - a jak ti to dá sežrat? V tom to je. Když už jdu s takovými věcmi ven, počítám, že konkrétní věci stejně nikdo nerozpozná a taky můžu mlčet, když se mi něco nezdá. Nemám povinost cokoli vysvětlovat nebo se omlouvat. Ano na blbce natrefit můžeš, pak ho již spolehlivě poznáš, ale je dobré mít víru v druhé lidi. tech normálních je většina, protože cítí stejně jako ty.

PPavlaa napsal(a):

nemám ráda pocit, že o mě někdo ví moc a pak mi dejchá na krk. možná to není strach, prostě jen nepříjemnej pocit. taky přece nechodíš se všemi svými pocity na trh. a navíc se vždycky najde nějákej blbec, kterej ti to pak dá všechno sežrat.

Se všemi pocity asi na trh nechodím zejména z toho důvodu, že se zatraceně rychle střídají. Některé ani nerozeznám, pravda....ale s většinou jo. Je fakt, že s některými výhradně k lidem, kterým důvěřuju - ale to už jsou věci výsostně niterné.
Ono je to dost osvobozující, přestat se ohlížet, co furt na to kdo...a nikde se s tím neskrejvat
TAdy to sklo je na to vynikající trenažér: jednak si můžeš rozmyslet, co napíšeš. Nikdo (skoro) tě nezná osobně (já vím, že zrovna tohle není pro tebe moc argument). A můžeš - a to hlavně - pozorovat reakce a dávkovat dle nich.
A sežrat? Pavli - nemusíš to sežrat - totiž, když to nikomu nesbaštíš, nemůže ti do dát sežrat Což je celá ta věda.
Zkrátka - tady na skle je jedinečná příležitost, jak se naučit, aby ti některý věci (respektive reakce) byly jedno a fuk
A mmch - na duchnách jsem snad nezažila, aby se někdo posmíval citům někoho jiného - to by si dal!
Neposmívat se jiným citům je ostatně základní umění taktu a kdo se posmívá, je buran, nemrava a řeznickej pes a jako s takovým s ním budiž nakládáno