|
19.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 19.září : Zapomeňte na nudné podzimní barvy. Tyhle nečekané kombinace ovládnou podzim 2026: Kvůli novým trendům nemusíte měnit celý šatník. 19.září: Dědictví, o které nestojíte: křečové žíly: Podle současné genetiky je jejich vznik složitější. |
|
|
ahoj,zajímalo by mě,jestli má někdo stejný problém jako já,nebo názory ostatních.Jsem na MD s druhým dítětem.Místo abych si tyto vzácné chvilky,kdy můžu být doma s malým prckem užívala,tak se strachuju a pořád přemýšlím co bude dál po skončení MD.Mám šílený strach,že si nenajdu práci a zůstaneme bez financí.Mám strach,že nebudeme moct zaplatit dětem vše do školy,natož jim koupit to co uvidí u spolužáků.(když vidím dnešní mládež,co vše mají,tak je mi špatně).Nechci mít děti rozežrané,ale také jim nechci neustále říkat-tohle ne,na to nemáme peníze.Syn tuhle větu zná už docela dobře a začíná mi ho být líto.(tak jsme mu nakonec koupili mobil,jelikož byl ve 2.třídě poslední,kdo ho neměl,to samé bylo s pc:(Jinak peníze do školy dáváme neustále na něco a to je 2.třída.Na učení nebo střední škole je to ještě horší.Vše se neustále zdražuje a doba je čím dál náročnější.Takže si ted vyčítám,že jsem si měla první zajistit pořádnou praxi a dobré místo,než jsem šla na MD.Vrátit se nemám kam a jako prodavačka nebudu moct pracovat do večera,když nebudu mít hlídání.(manžel je dělník a dělá na směny,navíc za prací dojíždíme do města autobusem)Na konkurz bych ani nikam nešla,dnes všude šáhnou po mladých bezdětných holkách,které právě můžou dělat od rána do večera a nepotřebují paragraf.Chci se zeptat,jak to vidíte nebo jaké zkušenosti po MD máte vy?Jak to finančně zvládáte s dětma vy obyčejní lidé s minimální mzdou nebo dokonce bez práce?Vidím to jen já tak černě,zbytečně se zabývám něčím co neovlivním a mám si spíše užívat prcka na MD.Já to vím,ale myšlenky a strach je silnější než já.Poradte
Není tady

Nemusíš jim přece říkat "na to nemáme peníze". Můžeš jim říct "nemusíš mít přece každou ptákovinu, co má každý jouda". Ty přece umíš zaujmout i bez toho, aby ses pořád s něčím vytahoval.
Podle mě je chyba, kupovat mobil proto, že je poslední ve třídě, kdo ho nemá. To můžeš vědět ty, může to být i důvod, proč jej kupuješ, ale klukovi bys to neměla podávat takhle. Spíš mu říct, že mu ho koupíš proto, abys mohla s ním být kdykoli ve spojení, když u je teď velký a není všude s tebou.
Takhle ho vychováváš k tomu, aby si dělal úsudek o lidech i o sobě podle toho, co mají - a jsi to tím pádem ty, kdo si do budoucna zavaří a bude muset držet krok s dítětem každého zbohatlíka.
Jinak, ze strachu ještě nikdy nic pozitivního nevzešlo, tak se neboj
Upravil(a) mashanka (1. 10. 2009 7:55)
Není tady

Naprosto souhlasím s Mashankou.
Moje děti taky nemají vše a nikdy mít nebudou. Mobily měli vždy "poděděné" a MP3ku jako poslední ze třídy. Naštěstí se nepos*rou, protože jsem si je tak vychovala. Prostě jsou věci, co potřebují a pak ty, co ne...
Když byly menší, tak dost pomáhaly příklady dětí, co mají každý ho*no, ale na výlety nebo dětské akce jezdily s námi, protože jejich rodiče neměli čas... Možná to bylo hnusný, ale když mi syn řekl, že kamarád XY - co po sobě jeho rodiče (před ním) házeli nádobí a doprovázeli to slovním komentářem dvou dlaždičů - má nový počítač a svoje DVDčko a jak se má
, tak jsem mu řekla, že jo, a jestli by si to s ním vyměnil včetně rodičů... Nevyměnil. Celá třída věděla, co se u nich děje. DVD by braly, ale to pozadí, to ne...
Podívej, oni nejsou jen ti, co mají a teď díky krizi trochu ubyde těch, co měli...
Před prázdninama jiný synův spolužák prodával ve škole hry na PC, playstation a tak... protože neměli na nájem. A to byl ňákej King. Měl v pokojíčku fotbálek, televizi, DVD, video, kýho čerta ještě. Už nemá ani ten pokojíček. Taky už by s ním neměnil... 
Není tady

Andrejko, jsem bezdětná ale zase z toho druhého pólu. Zrovna jsme se ségrou debatovaly na téma děti. A shodly jsme se, že žádný nebudou, dokud nebudeme zajištěné. Jenže to taky nemusí být nikdy, že jo nebo pak příjde podobná pálka jako je krize a je po zajištění. Myslím si, že u spousty rodin je tenhle přepych jen pozlátko a žijí na dluh. A ono se to pak někde projeví.
Já jsem z rodiny, kde to bylo průměrné. Ani bída ani moc velké vyskakování. Když jsem chtěla něco extra, tak jsem si na to musela vydělat. Pamatuju si svého prvního discmana. Tenkrát ho kamarádka dostala jen tak a já byla zelená závistí, protože jsem ho děsně chtěla. Tak jsem šupajdila na brigádu a měla jsem ho. A přiznám se, že už je dávno dorasovaný ale pořád je v šuplíku a přísahám, že se mnou půjde do hrobu. Prostě ta radost, když jsem si ho za svoje vydřený peníze koupila byla k nezaplacení.
A teď jsem zrovna nedávno vzpomínala ne na to, co mi moji rodiče, kdy koupili ale na to, že nás táta pravidelně brával na čundry, seděl se mnou a debatoval o knižkách a muzice, že mě máma učila vařit...atd. atd. Já si myslím, že to není o tom, co děcku dáš materiálně. Ale chápu, že je těžké se tomu bránit, tahle společnost je prostě zaměřená na to, co kdo má a nemá. Ale jde o to děckám vysvětlit, že je to jen pozlátko a zkusit se soustředit na jiný věci, než to, že syn je poslední ve třídě, kdo nemá to a to.
Znám rodinu, kde si penězma můžou vytírat zadnici a věř mi, že štěstí jim to moc nepřineslo. Děti mají všechny hračky ale taky tatínka, který pracuje sedm dní v týdnu a maminku, která se o ně donedávna nebyla schopná postarat. Nepřipadá mi to jako ideální situace.
Není tady
Mashanko, ale ne vsechny deti jsou tak rozumne, aby to pochopily, zvlast deti male. Deti tohle jeste dost nechapou a dost tezce muzou nest, ze vsichni ve tride neco maji, jne ja ne. Vim, ze to je z pohledu rodicu sobeckost toho ditete a ta vec z jejich pohledu ptakovina ci vec nepotrebna. Ale to oni jen tezko pochopi.
Jinak brigady jsou dobra vec, ale tezko muzes poslat na brigadu osmilete dite. V takove situaci fakt nevim, jak se spravne jako rodic zachovat... Az treba muj syn bude v druhe tride chtit MP3, Gameboye nebo drahou hracku, jako maji vsichni ve tride.
Není tady

Malým dětem je jedno, jestli mají lopatičku zelenou nebo žlutou. Ta cizí je vždycky lepší. Platí to i o svačině, koloběžce...

Komu to není jedno, jsou rodiče. Protože Venoušek musí mít tu velkou lopatu, modrou kolobrndu s klaksonem, Lucinka mluvící panenku, růžovou tříkolku... a tady to podle mě začíná. Dětem je to fuk - my je to učíme.
Není tady

Od toho jsou rodiče, aby děti nasměrovali správným směrem.
Jinak, je to přesně naopak - čím menší dítě, tím snadněji ho ovlivní právě rodiče. Pro malé dítě je rodič Bůh.
Ono nejde o to, tu věc nekoupit, ale o to, z jakého důvodu ji kupuji. Argument "mají ji všichni" u mě nikdy neobstál a synek to brzy pochopil a naučil se sám přemýšlet, proč ji chce - sám za sebe.
Pro vysvětlení může posloužit příklad. Kdyby měly všechny maminky modrou sukni a černé vlasy, připadala by ti některá z nich zajímavější, než ostatní ?
Upravil(a) mashanka (1. 10. 2009 11:59)
Není tady

javena napsal(a):
Malým dětem je jedno, jestli mají lopatičku zelenou nebo žlutou. Ta cizí je vždycky lepší. Platí to i o svačině, koloběžce...
![]()
Komu to není jedno, jsou rodiče. Protože Venoušek musí mít tu velkou lopatu, modrou kolobrndu s klaksonem, Lucinka mluvící panenku, růžovou tříkolku... a tady to podle mě začíná. Dětem je to fuk - my je to učíme.
přesně tak 
Není tady

Sakura napsal(a):
Jinak brigady jsou dobra vec, ale tezko muzes poslat na brigadu osmilete dite. V takove situaci fakt nevim, jak se spravne jako rodic zachovat... Az treba muj syn bude v druhe tride chtit MP3, Gameboye nebo drahou hracku, jako maji vsichni ve tride.
Jasně, že ho na brigádu poslat nemůžeš ale můžeš mu vysvětlit, jak se věci mají. Přeci nepůjdeš vykrást banku nebo si půjčit, jen aby syn měl MP3, když ty si to momentálně nemůžeš dovolit. Já mám pocit, že dospěláci to občas prožívají víc než samotný děcka.
Není tady
Nemám děti, takže nemůžu přispět vlastní zkušeností. Ale ráda bych se zeptala vás ostatních. Myslíte si, že je to všechno jen dnešní dobou, že doba je taková, že dítě (vlastně i dospělý) musí mít všechno co ostatní, jinak si ani neškrtne? Vždyť ty děti nějak vychováváme a nějak na ně působíme, dáváme jim nějaký vzor. Když už si u miminka dělám starosti, že nebude mít dostatečně moderní mobil, počítač, oblečení....tak ho v tom vychvávám, předávám mu vzor ve smyslu: ty nebudeš úspěšný a oblíbený, protože my nemám tolik peněz, abysme ti mohli koupit všechny věci co mají ostatní. Mít peníze a drahý krámy = být šťastný. A naopak.
Nepodceňuju vliv kolektivu a kamarádů, ale myslím si, že rodina může vytvořit nějaký zdravý základ.
Tohle jsou moje myšlenky teď, jak už jsem psala děti nemám, až je mít budu tak uvidím jak to vlastně je 

Upravil(a) macík* (1. 10. 2009 12:10)
Není tady
Andrejko,dovol,abych tě uklidnila,že si úplně normální a ty samé obavy máme snad téměř každý-co bude,co kdyby.Dobre to napsala masch,že ze strachu nevzešlo ještě nic dobrého a já ti napíšu,že netřeba stahovat kalhoty už teď,když brod je daleko.
Buď ráda,že máš děti a že nejsi z těch single jako je Taurus,která taky správně píše-může přijít taková krize,která ji vezme i to málo,co si dosud našporovala,a bude taky v ha.zlu.Ty však budeš mít děti,které ti nikdo nevezme,nikdy nemáš nic jistého ani mít nebudeš,prostě žij přítomností,zkus si uvědomit jak je tofajn,že ste celá rodina zdráva,nemáš problém smanželem,atd.Co by za tyhle tvoje jistoty daly mnohé jiné,ať už s dětmi nebo bez.
Na tyhle svoje obavy z budoucnosti máš ale plné právo a je moc dobře že nad tím uvažuješ.Netřeba se těmto úvahám ale věnovat stále.
Není tady
No já napíšu pohled z druhé strany ... měla jsem celkem fajn dětství, rodiče se nám dost věnovali, přesto si jako jednu z nejvýraznějších vzpomínek na dětství vybavím, jak jsem "nikdy" neměla to, co jsem chtěla nebo co bylo prostě in. Když holky ze třídy nosily volné růžové tričko a černé lesklé elasťáky, já měla manžestráky a pletený svetr na zip, brrr. Ten pocit, jak jsem se za ty hadry styděla, si pamatuju doteď
Část svýho dětství jsem neměla ani kolo. Walkmana nebo dvojče jsem nedostala nikdy, jako jediná z mých kamarádek jsem měla v pokoji gramofon ze 70. let, měla jsem z toho tenkrát fakt trauma. Pamatuju si, jak mi máma často ukazovala prázdnou dlaň a říkala "vezmi si korunu, když tam není". ..... Rozhodně nemusím mít všechno a ani moje dcera všechno mít nebude, ale fakt nechci, aby měla, co se materiálna týče, takové vzpomínky jako já - a budu se snažit, aby to tak opravdu nebylo.
To jsem tě ale asi moc neuklidnila.
Jinak si myslím, že je chyba, když píšeš, že "bys ani na žádný konkurz nešla", jinak tu práci opravdu nezískáš a co ty víš, třeba budeš mít štěstí, musíš mu jen vyrazit naproti. 
Obavy, co bude v budoucnu, mám taky, ale snažím se jim nepoddávat. Jak psaly holky, nic dobrého mi-ti to nepřinese.

Yellow, tak další, kdo tahal manžestráky jsem bya já.
Ale mě to nějak nepoznamenalo. Teda až na to, že je od tý doby nemůžu nosit. Vůbec - brrr. 
Hele, já taky neměla všecko. Zrovna ty hadry - když vidím fotky... ale nejsem sama, kdo je ohozen jak z útulku. 
Jde asi o to, jak to rodiče podají. Něco jsem dostala, něco ne - vyber si. Chceš mít hezký džíny, nebo walkmana? Z hadrů vyrostu, ne?
Ale pozor - jen k vánocům a narozkám. Jen tak se u nás nic nedávalo.
No, a moje děti to mají taky tak. Chceš novej mobil? Tak jo, ale složíme se celá rodina, k narozkám dostaneš jen ten mobil a nebo žádnej mobil, ale ta spousta věcí, co sis původně vybájil. Vyhrál mobil.
Nemůžou mít všecko a je lepší se to naučit teď, než mít v dospělosti dluhy až na půdu. 
Upravil(a) javena (1. 10. 2009 13:00)
Není tady
javena napsal(a):
Yellow, tak další, kdo tahal manžestráky jsem bya já.
Ale mě to nějak nepoznamenalo. Teda až na to, že je od tý doby nemůžu nosit. Vůbec - brrr.
Javeno, jenže to byl rok 1991 a výš
Jo, tak k narozeninám jsem dostala leda tak zimní boty a bundu (ty skoro nejlevnější a pochopitelně ne in) 
Pridam se k tem,ktere nemeli vsechno a nosili manzestraky a svetry,ktere dedeli po mame a sirokem okoli. Vlastne jsem nikdy nic nemela zadarmo, od 15ti jsem si vydelala na prvni lepsi obleceni a nasetrila si na veci,ktere ostatni meli uz hodne davno. Prvni rifle jsem dostala ve 14ti a prvni nepravou Barbie v 17ti. Nejsem poznamenana, proste jsem vedela,ze na to rodice nemaji, ted uz i vim,proc,tehdy jsem to nejak nevnimala. Decka se mi ve skole smali, nemela jsem moc kamaradek,ale ja si z toho udelala prednost, hodne jsem cetla, dohanela jsem to ve znamkach,proste to,co jsem nemela v materialnim jsem se snazila dorovnat znalostmi a vsim kolem. Moje dite take nebude mit vsechno, ma to nejdulezitejsi, nas. Na hrackach nestoji svet, vidim to v okoli u ostatnich maminek. Maji sice vsechno mozne lego,ale dite je stale nekde odlozene a ve skoro 2 letech s nim nebyli skoro nikde krome zahrady. My jsme stale nekde venku, at uz je to zoologicka, aquapark jednou za tyden, detske koutky, ruzne detske akce, to jsem totiz take nezazila,ale kdyz vidim ta rozzarena ocka,kdyz se pohne parni lokomotiva a zahouka, tak je to pro me vic nez 3 krabice lega doma v detskem pokojicku. Mozna me nepochopite,ale jsem za to,co tu nektere maminky psaly, dat diteti to nejvic ze sebe a klidne a laskyplne zazemi. O hracky muze prijit vzdy,ale vzpominky a to,co se nauci mu nikdy nikdo nevezme.
Mam take strach z budoucnosti,ale stale si rikam,ze nikdy nebylo tak zle,aby nemohlo byt jeste hur. Zahanim ho usmevy a stestim sveho syna a zatim se mi to dari.
Není tady
Slniečko,v tvém příspěvku se často odvoláváš na Lego.Jako matka 2 synů,dnes už Legu bohužel odrostlých bych ti jen chtěla napsat,že tohle je hračka s velkým H a podle našich skušeností je to skvělá investice do dítěte.Ne že vše skoupíme najednou,ale dostávali kluci postupně různé druhy stavebnic k narozeninám, či hlavně k Vánocům.Obrovsky to rozvíjí jejich motoriku a manuální šikovnost a zručnost,prostorovou představivost.
Chce to ovšem,aby si s nimi někdo s tím hrál,aby jim ukázal,jak se s tím dá pracovat a co vše a hlavně jak lze stavět.U nás tuhle úlohu navýtečnou splnil manžel.Určitě i díky a hlavně jeho přístupu kluci dnes studují technické VŠ,po jejichž absolvování to budou oni,kdo si budou vybírat z mnoha prac.nabídek - i tak je dobré vychovávat dítě si myslím, s ohledem do budoucna,aby mu byla dána možnost mít se jednou dobře a neřešit exist.problémy.
Není tady
Kuty napsal(a):
Slniečko,v tvém příspěvku se často odvoláváš na Lego.Jako matka 2 synů,dnes už Legu bohužel odrostlých bych ti jen chtěla napsat,že tohle je hračka s velkým H a podle našich skušeností je to skvělá investice do dítěte.Ne že vše skoupíme najednou,ale dostávali kluci postupně různé druhy stavebnic k narozeninám, či hlavně k Vánocům.Obrovsky to rozvíjí jejich motoriku a manuální šikovnost a zručnost,prostorovou představivost.
Chce to ovšem,aby si s nimi někdo s tím hrál,aby jim ukázal,jak se s tím dá pracovat a co vše a hlavně jak lze stavět.U nás tuhle úlohu navýtečnou splnil manžel.Určitě i díky a hlavně jeho přístupu kluci dnes studují technické VŠ,po jejichž absolvování to budou oni,kdo si budou vybírat z mnoha prac.nabídek - i tak je dobré vychovávat dítě si myslím, s ohledem do budoucna,aby mu byla dána možnost mít se jednou dobře a neřešit exist.problémy.
Dnes zahálí Lego v krabicích a čeká až si sním jednou budou hrát naše vnoučátka.
Není tady

yellow108 napsal(a):
javena napsal(a):
Yellow, tak další, kdo tahal manžestráky jsem bya já.
Ale mě to nějak nepoznamenalo. Teda až na to, že je od tý doby nemůžu nosit. Vůbec - brrr.
Javeno, jenže to byl rok 1991 a výš
![]()
Jo, tak k narozeninám jsem dostala leda tak zimní boty a bundu (ty skoro nejlevnější a pochopitelně ne in)
Tak to já v tomhle období už měla džíny, heč
, ale jenom jedny a za svý. Prala jsem je večer a věšela nad topení, aby uschly...
Bydlela jsem sama a platila nájem, taky něco jíst jsem musela... ale ten pocit samostatnosti nějak přehlušil ty vlhký džíny. Občas totiž nedoschly. 

Z toho plyne poučení - mít dvoje kalhoty. 
Není tady

Kuty napsal(a):
Kuty napsal(a):
Slniečko,v tvém příspěvku se často odvoláváš na Lego.Jako matka 2 synů,dnes už Legu bohužel odrostlých bych ti jen chtěla napsat,že tohle je hračka s velkým H a podle našich skušeností je to skvělá investice do dítěte.Ne že vše skoupíme najednou,ale dostávali kluci postupně různé druhy stavebnic k narozeninám, či hlavně k Vánocům.Obrovsky to rozvíjí jejich motoriku a manuální šikovnost a zručnost,prostorovou představivost.
Chce to ovšem,aby si s nimi někdo s tím hrál,aby jim ukázal,jak se s tím dá pracovat a co vše a hlavně jak lze stavět.U nás tuhle úlohu navýtečnou splnil manžel.Určitě i díky a hlavně jeho přístupu kluci dnes studují technické VŠ,po jejichž absolvování to budou oni,kdo si budou vybírat z mnoha prac.nabídek - i tak je dobré vychovávat dítě si myslím, s ohledem do budoucna,aby mu byla dána možnost mít se jednou dobře a neřešit exist.problémy.Dnes zahálí Lego v krabicích a čeká až si sním jednou budou hrát naše vnoučátka.
Ano, za lego bych se prala. Děti (9 a 12) si staví dodneška. Je hravé, variabilní, rozvíjí fantazii... Týhle investice nelituju. 
Není tady
S Legem souhlasím, je to sice drahá hračka, ale po všech stránkách se vyplatí a určitě se vyplatí schovat i pro ta vnoučata, jak píše Kuty. Taky peníze musím počítat, takže Lego jedině k Vánocům a objednávám ho po internetu, kde vyjde o dost levněji než v obchodě. A kluci pod stromečkem stejně jásají nejvíc právě nad Legem.
K tomu oblečení - já neměla ani ty manšestráky, ale rovnou tesilky a v 8. třídě jsem si statečně vybrečela první manšestráky v obchodě, kdy začala i prodavačka mamku přemlouvat, ať jde raději do nich.... Jinak jak to šlo, tak jsem chodila na brigády a parádu si kupovala sama. Jenže tehdy ty brigády šly sehnat tak snadno.... U svých dětí nechci dopustit, aby měli ten pocit jako já, kdy jsem se před ostatními za svý oblečení vyloženě styděla a celkem to jde, být v pravý čas na pravém místě a chodí oblečený pěkně za pár korun. Syn měl svůj první mobil vloni, to už chodil do 6. třídy a byl z dětí poslední, ale on je takový splachovací, dovede si sám ze sebe udělat srandu, takže případný posměváčky hravě odpálkoval. Myslím, že rozdíliy mezi dětmi byly dříve i dnes, dřív jsem se trápila kvůli tesilkám a kvůli tomu, že ještě nemám rubikovu kostku, protože ty věci se špatně scháněly a taky část rodičů nepřikládala těm módním vlnám takovou důležitost. Dneska se sežene všechno, ale zase rodiče musí hodně finance přepočítávat, takže ve výsledku byly a jsou děti, co mají věci, který frčí a pak ty ostatní, co si musí počkat. Děti to asi hůř nesou, za sebe můžu říct, že je mi to už v podstatě jedno, že mám 5 let starý mobil nebo že nemáme satelit a tak nějak jsem k tomu postoji došla léty....
Není tady

javena napsal(a):
Malým dětem je jedno, jestli mají lopatičku zelenou nebo žlutou. Ta cizí je vždycky lepší. Platí to i o svačině, koloběžce...
![]()
Komu to není jedno, jsou rodiče. Protože Venoušek musí mít tu velkou lopatu, modrou kolobrndu s klaksonem, Lucinka mluvící panenku, růžovou tříkolku... a tady to podle mě začíná. Dětem je to fuk - my je to učíme.
No, nie je to celkom tak... moja neter chce peachoviny, ktoré vidí v reklame.
Rodičia sú pomerne rozumní, ale majú len jedny nervy a peňazí tak primerane, takže nakupujú... síce s poučnými prúpovídkami a tak, ale nakupujú. Reklama je sila. Malá ako trojročná nútila mamu kúpiť tú lodčku do záchoda(voňačku v tvare surfu), že to je dokonalé. 
Není tady
yellow108 napsal(a):
No já napíšu pohled z druhé strany ... měla jsem celkem fajn dětství, rodiče se nám dost věnovali, přesto si jako jednu z nejvýraznějších vzpomínek na dětství vybavím, jak jsem "nikdy" neměla to, co jsem chtěla nebo co bylo prostě in. Když holky ze třídy nosily volné růžové tričko a černé lesklé elasťáky, já měla manžestráky a pletený svetr na zip, brrr. Ten pocit, jak jsem se za ty hadry styděla, si pamatuju doteď
Část svýho dětství jsem neměla ani kolo. Walkmana nebo dvojče jsem nedostala nikdy, jako jediná z mých kamarádek jsem měla v pokoji gramofon ze 70. let, měla jsem z toho tenkrát fakt trauma. Pamatuju si, jak mi máma často ukazovala prázdnou dlaň a říkala "vezmi si korunu, když tam není". ..... Rozhodně nemusím mít všechno a ani moje dcera všechno mít nebude, ale fakt nechci, aby měla, co se materiálna týče, takové vzpomínky jako já - a budu se snažit, aby to tak opravdu nebylo.
![]()
To jsem tě ale asi moc neuklidnila.
Jinak si myslím, že je chyba, když píšeš, že "bys ani na žádný konkurz nešla", jinak tu práci opravdu nezískáš a co ty víš, třeba budeš mít štěstí, musíš mu jen vyrazit naproti.
Obavy, co bude v budoucnu, mám taky, ale snažím se jim nepoddávat. Jak psaly holky, nic dobrého mi-ti to nepřinese.
Taky jsem to tak měla. Nikdy nezapomenu, jak jsem na první letní aktivitě na střední škole ve skleníkách chodila ve vykasaných teplákách a tričku a celý zbytek třídy měl plavky. Jak se mě třídní ptala, proč já si plavky nepřinesu. Tolik jsem se styděla říct, že žádné plavky nemám. Když jsem prosila maminku, aby mi aspoň půjčila peníze, než dostanu výplatu, abych si ty plavky mohla koupit a nemusela se stydět, nepůjčila.
Po letech tatínek řekl, že vůbec netušil, že je to až takhle. Peníze prostě nebyly.
A tak jsem si řekla, že nedopustím, aby mé děti něco takového musely zažívat. S vypětím sil (protože peníze prostě nebyly, tak s brigádami po nocích - za hlubokého socializmu) jsem vystudovala vejšku a mám dobré zaměstnání a vždy jsem se snažila přivydělat si, i na mateřské, když byla možnost. A podařilo se mi to. Mé děti neměly nikdy úplně vše, na co si vzpoměly, ale to, co bylo běžným standardem a občas něco navíc měly. Aby se nemusely stydět, aby je to, že se tolik liší, nepoznamenalo, jako mě.
Jsou dospělé a vidím, že jsem je vychovala dobře. Źe to nechce ani jeden z extrémů. Všechno nebo nic.
Jeden moudrý pán mi kdysi řekl: když nejsou peníze, nehledám, kde ušetřit, ale hledám způsob, jak vydělat víc.
Samozřejmě, ne vždy to jde, když jsou třeba zdravotní problémy a pod. Ale dokud to jde, dokud jsme zdraví, máme hlavu a dvě ruce, většinou to jde.
To chce nebát se, nedělat hororové scénáře, prostě si věřit. A pak všechno funguje. Tak nějak samo. 
Vždy je možnost dodělat si třeba školu, nebo být šikovným řemeselníkem.
Upravil(a) majkafa (1. 10. 2009 17:48)
To chce nebát se, nedělat hororové scénáře, prostě si věřit. A pak všechno funguje. Tak nějak samo. smile
Vždy je možnost dodělat si třeba školu, nebo být šikovným řemeselníkem.
Majkafo, plně souhlasím. V rodině mám několik příkladů. Sám mám sice jen střední školu a pár semestrů výšky, ale jak šla doba, tak jsem si udělal i výuční list a pár dokladů k tomu. Bratranec je vyučený automechanik a před dvěma lety ukončil vysokou s červeným diplomem. Když člověk chce, tak to jde.
Není tady

Já jsem taky chodila oblečená jako blázen, pze moji rodiče považovali za důležitý, abych vystudovala a věci je nezajímaly ........táta mi pořád opakoval, peníze nejsou důležitý ........tehdy v pubertě jsem trpěla,ale pak jsem přišla na to, že měl pravdu a moc se mi to hodilo, když jsem zůstala sama s dětma.....
Moje děti nijak netrpěly, starší dcera měla od 14 brigády a mladší je vědecký typ a hadry jí jsou ukradený ...chce abych jí koupila soustruh ... 

Ale myslím si, že to je hlavně výchovou a vzorem.....její kamarádka pochází z trochu chudších poměrů, ale pořád řeší prachy a kde co urvat ...peníze má neustále na jazyku ......my sme jí pozvali na dovču ........ za naše peníze -protože pořád bulela, že nemá .....a pak jsme zjistili , že ona si nakoupila všechno nový , plavky, letní kalhoty , trička, šminky v ceně, která převyšovala cenu pobytu .......a my jely ve starých hadrech 
a platily jí pobyt .. 
....... to co dítě vidí a slyší doma, pak kopíruje a žije přesně podle toho.
Není tady
Andrejka16 napsal(a):
ahoj,zajímalo by mě,jestli má někdo stejný problém jako já,nebo názory ostatních.Jsem na MD s druhým dítětem.Místo abych si tyto vzácné chvilky,kdy můžu být doma s malým prckem užívala,tak se strachuju a pořád přemýšlím co bude dál po skončení MD.Mám šílený strach,že si nenajdu práci a zůstaneme bez financí.Mám strach,že nebudeme moct zaplatit dětem vše do školy,natož jim koupit to co uvidí u spolužáků.(když vidím dnešní mládež,co vše mají,tak je mi špatně).Nechci mít děti rozežrané,ale také jim nechci neustále říkat-tohle ne,na to nemáme peníze.Syn tuhle větu zná už docela dobře a začíná mi ho být líto.(tak jsme mu nakonec koupili mobil,jelikož byl ve 2.třídě poslední,kdo ho neměl,to samé bylo s pc:(Jinak peníze do školy dáváme neustále na něco a to je 2.třída.Na učení nebo střední škole je to ještě horší.Vše se neustále zdražuje a doba je čím dál náročnější.Takže si ted vyčítám,že jsem si měla první zajistit pořádnou praxi a dobré místo,než jsem šla na MD.Vrátit se nemám kam a jako prodavačka nebudu moct pracovat do večera,když nebudu mít hlídání.(manžel je dělník a dělá na směny,navíc za prací dojíždíme do města autobusem)Na konkurz bych ani nikam nešla,dnes všude šáhnou po mladých bezdětných holkách,které právě můžou dělat od rána do večera a nepotřebují paragraf.Chci se zeptat,jak to vidíte nebo jaké zkušenosti po MD máte vy?Jak to finančně zvládáte s dětma vy obyčejní lidé s minimální mzdou nebo dokonce bez práce?Vidím to jen já tak černě,zbytečně se zabývám něčím co neovlivním a mám si spíše užívat prcka na MD.Já to vím,ale myšlenky a strach je silnější než já.Poradte
Andrejko,kdyz jsem te zacala cist rikala jsem si,dalsi osamela maminka,kdyz jsem te docetla tak jsem si rekla o co ti jde?mas prece manzela jste na vsechno dva.Nechci,aby me nikdo litoval,ale ja zustala sama s detma ve veku 2 a 4 roky navic me byvaly neplatil ani alimenty.
Deti jsem oblekala v sekaci a ver,ze mobil meli az v 15 letech a to diky tomu,ze jsem mela zamestnani kde se bral 13 plat jinak by ty deti nemeli ani vanoce,pocitac jsme taky nemeli ten jsem detem koupila,kdyz me zemrela moje mamka tak jsem jako dedictvi dostala 30 tisic jinak by jsme ho nemeli ani ted.O praci jsem pred nedavnem prisla a v novem zamestnani mam prijem 8 tisic cisteho.Kdybych ted nemela pritele tak jsme bezdomovci ,protoze cely muj plat jde na slozenky.Mam take strach z budoucnosti pocitam mesice,kdy se me dcera vyuci,protoze nebyt pritele tak bohuzel nemohu zajistit dceri ani ten ucnak,ale jsme na to dva tak dame s pritelem dohromady 18 tisic s toho 3 tisice mu jdou jeste na vyzivne.
Upravil(a) eremuruss (1. 10. 2009 18:49)
Není tady