Právě dopisuji první příspěvek na „Babinet“. Tak snad to k něčemu bude. Přece jen osobní pocity a poznatky nerostou na stromech a sám vím, jak těžké bylo něco se dozvědět ještě v nedávné minulosti.

- střih -

Vidím, že mám nějaké odpovědi u příspěvku. Někomu se to líbilo, někomu ne. Proti gustu, žádný dišputát, to je jasné. Akorát mi nějak nesedí „navážení se“ jistých lidí.. Přece jen nemám tak nějak pocit, že bych měl vysvětlovat, proč ten příspěvek vůbec píšu a hlavně proč je tak dlouhý a tím pádem rozvláčný a leze na nervy.. Hmm.. Tak to je mi líto.. Mám svůj styl psaní a prostě toto jsem já. Snažím se odepsat nějakou solidní a hlavně neutrální odpověď.. Jestli něco nesnáším, tak to jsou konflikty..

- střih -

Píše mi človíček s nickem Crabat.. Děkuji za uvítání, moc si toho vážím. Píše mi opět jiný človíček, že jsem tajnůstkář a proč píšu pod jiným nickem. Tak toto nechápu.. Vychází najevo, že jsem údajně Crabat, ale z nějakého důvodu píšu pod jiným nickem.. Tak to se teda vážně bavím ))  Odepisuji, že nemám s Crabatem nic společného. Nezabírá to, nevěří mi..  Tak hádat se nebudu, nemá to smysl. Snad jim to časem dojde, že nejsem Crabat. Odepisuji ještě na pár dotazů jiných lidiček. Některé dotazy jsou inspirací a zamyšlením.

- střih -

Venku je pošmourno. Počasí dává o sobě řádně vědět. Přemýšlím nad nickem Crabat.. Není to ten havran z pohádky od mistra Zemana? Zřejmě ano. Tak si přece říká jeden známý a také se zabývá esoterikou. No uvidíme, jestli je to on. Dávám do placu další text. Tak snad už někteří nebudou nadávat, že je to dlouhé..

- střih -

Crabat „známý“ není ten Crabat, co píše na Babinetu. V odpovědích nacházím opět výtky ohledně délky textu a něco v tom smyslu, že se snažím podsouvat názory a vše je takové jakési sladidlo.. Reaguji poněkud více naštvaně, než bych chtěl. Odpovědí je to, že si mám přečíst 4 dohody a něco v tom smyslu, že „nemyslím to s tebou zle, ale ... atd.. atd.. atd..“ Takže „milému človíčkovi“ opoveď píšu vzápětí a snažím se samozřejmě smečovat, protože se cítím uražen.. Ach to ego..

- střih -

Další pádná odpověď, nutící mne k neustálé polemice. „Jasně, dyť je to ok, vezmi větu, nasměruj na mne a já udělám totéž a budeme se dohadovat jako pitomci..“ To je přesně to, co nechci. Píše mi Tulipánka.  Psal jsem jí dotaz, zda by nešla založit sekce pro „Tajemno“.. Do dvou dnů bude. Děkuji mnohokrát.

- střih -

Znovu jsem našel v odpovědích něci v tom smyslu, že já jsem Crabat. Krucinálhimlhergotdonnerwetter! Opravdu nejsem Crabat! Píše i Crabat samotný. Už si z toho oba děláme legraci. Skoro se vsázíme, do kdy že je to přejde..

- střih -

Sekce „Tajemno“ je založena. Dávám první text. Opět nacházím v odpovědích spisek o tom, že „text je strašně dlouhý a stačí, abys dal jen tu větu na konci jako dotaz a nemusel jsi psát celý ten román, kdo to má číst?..“ No tak děkuju pěkně teda.. Už mi to nedá a milému človíčkovi píšu přímo soukromou poštu. Ptám se, proč se naváží do všeho co napíšu, protože tím mne jen odrazuje od psaní. Tak uvidím, co odepíše..

- střih -

Odepsáno mi bylo jest.. Opět mírně káravým tónem, že si vše moc beru a že přece jen mám být více nad věcí a že posílá mnoho lásky a zdaru a že nic nemám brát osobně.. Opět mi připomíná 4 dohody.. No fajn.. Snažím se být „nad věcí“, ale nějak ve mně visí křivda jako Damoklův meč.. Není to zas něco strašného, pouze takovéto malinkaté ukřivděníčko někde tam uvnitř.. Proč? K čemu mne to má dovést? Co mne to má naučit? A naučím se? Ego je někdy zvláštní věc.. A pokora též..

- střih -

uplynula nějaká doba, v sekci „Tajemno“ už několik textů mám a lidičky si je i přečtou. Narážek na délky psaní a podobně už si raději nevšímám.. Jen si vzpomínám na jednu odpověď, kde Crabat píše, že doufá, že vydržím a neuteču, jako mnozí, protože reakce některých lidí se občas nedají ustát.. Jo, něco podobného psala i Tulipánka a jiní. No jo.. Tak toto, že je „duchní fórum“?? Ach jo..

- stop -

Zastavuji se.. Pohroužen v myšlenkách se pohybuju „virtuálnem“.. Záblesky vzpomínek prokmitávají jedna přes druhou a vyvolávají emoce. Já jsem.. Kdo vlastně jsem? Co vlastně jsem? A kdo jste Vy? Co jste Vy? Jaký mám cíl? Jaký máme cíl? Proč tady píšu? Proč tady píšeme?  K čemu to všechno?

Věřím tomu, co píšu? Nebo „vím“, co píšu? Kde se to ve mne vzalo? Odkud? Kdy? Kde se to ve Vás vzalo? Odkud? Kdy? „Víte“, co píšete? Nebo věříte tomu, co píšete? Věřit, zanamená doufat, že to tak je? Věřit, je pouze předstupeň stavu, kdy „víme“? Vím, že je noc a den. Je teplo a zima... Bolest a láska.. Smutek a radost.. Chlad a žár ... Tomu nemusím věřit, to vím.. Nebo ne? Je všechno jen relativní pojem?

Život a smrt ... Smrt a život.. Kde je ta proměnná? Je nějaká? Nebo je to jen hra se slovy? Je to jen pouhá proměna? Co je smrt? A co je život? Opravdu existuje duše? Opravdu existujeme? Co je po smrti? Je vůbec něco po smrti? A co je po životě? A co je vlastně v životě? Reinkarnace? Je? A jak víte, že je? Není? A jak víte, že není? A co karma? Že ta ohřívá vodu nad umyvadlem? No sláva.. Ne? Jiná karma? Je? Není?

Moje texty.. Vaše texty.. Proč tu vůbec píšeme? Proč tu vůbec koexistujeme? Proč se zde vůbec vyskytujeme a k textům vyjadřujeme?

Moje názory.. Vaše názory.. Proč na sebe vůbec narážíme? Kdo jsem já, abych směl vůbec někomu oponovat v jeho přesvědčení? A kdo jste vůbec Vy, že smíte oponovat mému přesvědčení? Kdo mi dal to právo? A kdo Vám dal to právo?..

Záblesky myšlenek se rozlétávají prostorem. Dotazů je mnoho a zřejmě odpovědí bude stejně tolik.. Kdo hledá, najde? A co ten, co nehledá? Nenajde? Nebo jen najde později? Pročítám některé Vaše články a samozřejmě diskuze pod nimi.. Jsou tací, co dávají podněty k zamyšlení... A jsou tací, co dávají podnět k přečtení „4 dohody“.. Proč mi připadá, že jeden je šťoura a ten druhý je oběť? Co mám v sobě vyřešit, abych viděl „pravdu“? Přece konečná pravda zde neexistuje. Pro nás je neuchopitelná do té doby, dokud budeme v 3D realitě.. Nebo je to jinak? 4 dohody.. Mám si je přečíst? Vy si je máte přečíst? Zřejmě všichni si máme ty 4 dohody přečíst? Názory jednoho jsou podsouváním a názory druhého už ne? Máme se na sebe zlobit? Nemáme se na sebe zlobit? Má smysl tu něco psát? Nebo už vše podstatné bylo napsáno? Nebo vše podstatné ještě napsáno nebylo?

Kdo jste Vy, že smíte oponovat... A kdo jsem já, že smím oponovat.. Kdo jste Vy, že smíte být „spravedlivě rozhořčeni a jen Vy a Vy máte pravdu“? A kdo jsem já, že si dovoluji být rozhořčen nad tím, že si „někdo dovolil mít pravdu“? Chce to klídek? Nechce to klídek? Kde je ta třetí polarita? A kde je ta čtvrtá polarita? A kde je nekonečné množství daných polarit? Je vůbec nějaká polarita? Nebo je vše kolem nás i s námi samotnými.. jen rarita?

Vidím bod v prostoru.. Ten bod, to je Jednota. Jednota všeho, Jednota všehomíru.. Jednota všeho s m(M)írou.. Myšlenky letí prostorem.. Bod se rozpíná... Jednota expanduje.. Všichni a všechno je Jednota? Všichni a všechno – byla Jednota? Všichni a všechno – budeme JEDNOTA? Nebo Jednota neexistuje? Kdo za tím vším je? Co za tím všim je ... ?

Jednota – seznam: „kup mléko a chleba, prosím tě..“

- střih -

Realita všedního dne. Je potřeba si užívat trošku toho „mmmmmmmatrixu“, když už jsme tady, no ne? Chléb náš vezdejší nám do „huby“ sám padat nebude. To je dobré „uzemnění“.. Jsme zde. Jsme na Zemi. Snad se učíme, snad se zdokonalíme, snad se nerozzlobíme..

Jestli se rozzlobíme, budeme zlí?

Chybujeme..  Snad se sem tam i omlouváme.. Sobě, druhým, někomu, něčemu..

Peníze = energie? Jaká energie? Energie podle přání? Pomíjivá energie? Jak si kdo ustele, tak si i lehne? A co myšlenky? Jak zasejeme, tak sklidíme? Kdo to řekl? Kdo to nastavil? Kdo dal takový zákon? Je takový zákon? Nebo je to jen domněnka, že je takový zákon? Je snad domněnka pomněnka zákona?

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá? Kolik je na Zemi jam? Nebo „jam“, je jako „džem? Marmeláda je v lednici.. A samozřejmě i v Lednici..

Já JSEM.. Vy JSTE.. Kam kráčím? Kam kráčíte?

QUO VADIS, MY VŠICHNI ??