vachu, on lásku opětuje, jenže tak divně, já nevím, prostě se snaží dělat všechno co chci, i když s tím nesouhlasí a pak mi to v hádkách strašně vyčítá a předhazuje
říká mi jak se ve všem musel přizpůsobit nám a ve všem ustoupit a že u nás má prostor 2*2 metry, ale to není pravda, byt užívá stejně jako my.

já prostě neunesu, když mi dává peníze a pak v hádce slyším, že..jak se mohl beze mě mít
prostě já nejsem ani v hádce zvyklá říkat takové věci

Ouško, tohle by u mě vypustil chlap z úst pouze JEDNOU ... a během pěti minut by měl zapakováno a šel by, odkud by přišel

Nepochopím tu neskutečnou drzost nasáčkovat se k přítelkyni do jejího bytu, stěžovat si na malý prostor a ještě jí předhazovat takovou samozřejmost, jako že se finančně podílí na chodu domácnosti kde bydlí, stravuje se a má veškerý servis

Je to na tobě, Ouško. Buď se budeš nechávat psychicky deptat pořád dál, nebo po jedné takové hádce holt pána vyzveš, aby si zabalil svých pět švestek a konečně uskutečnil svůj sen, totiž žít si dobře volný jak ten pták, bez finanční zátěže, které pro něj soužití s vámi představuje.

Selima napsal(a):

No, Ouško, tkam ožno ani ty nie si úplne bez viny(pri tých hríboch to mne osobne od teba vyznelo ako rýpanie - ako že on si dovolí ísť inam, ako si mu povedala ty, tak hneď začneš hundrať, že tam nič nebude... ), ale on je zrejme dosť výbušný a navyše "kazič pohody". Ak ho dokážeš brať aj s touto jeho črtou, tak ho tak ber. Ak nedokážeš, tak nechaj tak a neprerábaj, neočakávaj zmeny - čakala by si márne. Radšej sa nejako rozíďte... Je fakt, že môj bývalý vôbec enuznávla nejaklú svoju vinu alebo povedzme podiel na situácii - a nemal ani snahu čokoľvek naprávať.

tohle mam doma (krom toho že to není bývalý a momentálně nervy na pochodu s pocitem že už nemůžu a nechci po něm nic jinýho než psychickou podporu. Jenomže proč bych jí měla mít (dle včerejší hádky) když si za tomůžu sama, protože jsem strašná a furt něco kecam. Nedokážu mu vysvětlit že jsem už psych. vyčerpána z tohonáročního období co zrovna mám. Nechápe to. Místo aby mě podpořil a třeba aspoň objal, slyším jak jsem strašná a za všechno můžu já
omlouvám se za vzhledem k autorce

Ouška74 napsal(a):

...pak v den kdy se ke mě stěhoval, mi napsal, že klukovi řekl, že byt bude jeho celý a šmytec. Já prý do toho nemám co mluvit.
Já vím že to je jeho majetek, ale tenkrát mě to úplně dostalo, že jsme si něco domluvili a on udělá něco jiného.

Ouška74: tak v tomhle případě nechápu - když vystrčil rohy už ve chvíli, když se k tobě stěhoval - co od něj vlastně ještě čekáš ??? K tobě se nakýbloval, svůj byt určitě pronajímá, tím pádem má zajištěný příjem navíc a po Tobě v Tvém vlastním bytě řve, buzeruje a psychicky Tě deptá.
Ptáš se, jestli bychom byly s někým, kdo se chová stejně jako Tvůj přítel - nebyly (aspoň já rozhodně ne!)
Chceš vědět, jestli se Tvůj přítel změní, začne se chovat jinak, OCENÍ, POCHOPÍ, UZNÁ, vezme rozum do hrsti a začne se chovat mile - na to zapomeň, je to sobec a parazit, který si hrabe jenom na vlastním písečku a jakmile se mu něco nelíbí, začne - aby bylo po jeho - vyřvávat, napadat a ponižovat.
Takže třetí nevyřčená otázka - co máš tedy dělat - je zcela nabíledni.
Podle mě už měl být z Tvého bytu tenhle pán dávno pryč.

Ouška74 napsal(a):

ano je mi hrozně, ale nechci být sama, protože se těžko seznamuju, se spoustou chlapských věcí si neumím poradit.

Jen kvůli tomu, že si neumíš poradit se spoustou chlapských věcí - nemusíš tohle snášet.
Od čeho jsou opraváři, sousedi, bratři, kamarádi, tatínkové atd.?

Ten chlap negativně ovlivňuje i Tvoje děti.

Radím Ti, vyhoď ho z bytu, ať si jde bydlet do "svého" bytu k synovi, a Ty se neboj, že to sama nezvládneš. Lepší někdy být sama, než s člověkem, který Ti ničí život, ne? Nebo snad ne???

Díky za podporu a rady.

Je mi jasné, že takto to dál vést nemůžu, protože jsem začala mít už i fyzické problémy - projevily se nemoci, rozhozená rovnováha, tloustnutí z jezení ze smutku a tak.

Až překonám pár posledních výčitek, tak budu vědět jak se zařídit.

Ten člověk už rozložil jednu (vlastní) rodinu, takže by měl asi na svědomí další.

Mě jednou úplně dostala sms od jeho bývalé ženy - kterou mi nevědouc co dělá přečetl. Psala, že mu odpouští, ale že šťastná není.

Zkusím se vzchopit a začít si uvědomovat, kdo jsem.
Já jsem totiž pohořela na snaze dokázat mu, že to co říká o mě není pravda. Na tom jsem si málem zničila psychiku.

On je totiž mistr převraceč. Třeba pořád naříkal nad životními příběhy jedněch mladých lidí, kteří to mají s rodiči těžké, měl z toho bezesné noci. Já jsem ho jen chtěla povzbudit, bylo mi ho líto, že si to tak bere. TAk jsem řekla, že ať si to tak nebere, že může pomoct, kde se dá, ale že každý si musí řídit ten svůj život sám a on nemůže každému pomoct. Ty lidi musí taky sami. No od té doby jsou sobecká a necitlivá a slyším to v každé hádce.

Ouška74 napsal(a):

no každopádně on má skvělou myšlenku - prý pro děcka udělám cokoliv, pro něj nic

Jenom tě vydírá.
Ouško, držím palce k rozhodnutí se ho zbavit.
Pak napiš, jak si dopadla.

Ouška74 napsal(a):

jo kiaro, máš pravdu

moje děti jsou velkým kamenem úrazu

kvůli nim taky mám výčitky a proto to skončím

měla jsem ukřičené dětství a následky mám dodnes

a nikdy bych si neodpustila je ztratit kvůli někomu takovému

no každopádně on má skvělou myšlenku - prý pro děcka udělám cokoliv, pro něj nic

Ouško, hleď rozetnout ten bludný kruh, dokud je čas!!!
Ty jsi měla ukřičené dětství - souhlasíš se mnou, že to bylo trauma a jeho následky si s sebou v podstatě neseš dodnes (kdykoliv slyšíš JENOM zvýšený hlas, rozklepeš se a nejsi schopna se účinně bránit agresorovi)???
Jako dítě jsi nemohla ovlivnit prostředí, které se na Tobě tak nešťastně podepsalo.
Jako matka však můžeš - a dokonce MUSÍŠ - zabránit všemi silami tomu, aby se historie opakovala u Tvých vlastních dětí.  Nezastáváš přece nějaké prapodivné heslo: "když jsem to mohla vydržet já, tak moje děti taky", viď že ne???
Seber v sobě veškeré síly, které má v sobě matka-lvice, chránící svá mláďata, popadni přítele za flígr a vyhoď ho už proboha konečně!!! I kdybys měla být x-let sama, pořád je to lepší než žít ve vztahu, který se Ti podepisuje na nervech a celkovém zdravotním stavu, o dětech nemluvě.
Pokud se v tomhle vztahu budeš plácat pořád dál a nebudeš nic řešit, s velkou pravděpodobností skončíš v padesáti jako opuštěná psychotická pacientka někde v léčebně, tvůj přítel se mezitím vydá vycucávat další oběť a děti naprogramuješ pro život tak, že si najdou stejného výtečníka jako sis našla ty.

Rozumím ti, byla jsem podobný typ jako ty, a tak když jsem četla tvé psaní, jako bych se v něm viděla. Snaha dokázat mu, že jsem lepší než jeho bývalá, snaha omlouvat jeho chování, doufání, že se změní, neustálá snaha zachraňovat vztah, hádky, manipulace a citové vydírání z jeho strany, můj strach ze samoty a z toho, že mě nic lepšího nepotká ... To všechno jsem zažila. Pak jsem si po jednom incidentu, který měl s mým synem řekla dost, vystěhovala ho a jsem sama. Nakonec jsem přišla na to, že samota není to nejhorší co mě v životě potkalo, pořád ještě se z toho hrabu, ale je to lepší a lepší. Takže moje rada je stejná jako všech ostatních: neměj strach být sama, horší než vztah s tímto mužem to určitě nebude.

Víš já jsem vždycky jen kroutila hlavou, když jsem četla ty rezolutní rady třeba i tady na Babinetu: "to by udělal jen jednou...", "okamžitě, by měl kufry za dveřmi...", protože já taková bohužel nejsem, všechno příliš zvažuju a teď vidím, že to není dobře, nakonec to dopadlo stejně... on se odstěhoval a já jsem sama, ale kdybych byla razantnější a nespoléhala na zázraky ve smyslu změny jeho chování, tak bych si ušetřila tak dva, tři roky života v napětí a musím ti říct, že skutečně ten klid je k nezaplacení. S odstupem dokážu spoustu věcí hodnotit jinak, snažím se život uspořádat tak, aby mi co nejvíc vyhovoval a když teď u mužů vidím chování, které mi opravdu zásadně vadí, tak mi blikají varovné kontrolky a je mi jasné, že nemá smysl žádný vztah začínat. Já vím, že je to klišé, že čas to vyléčí a bude líp a taky vím, že teď ti to tak nepřipadá, ale ono to tak vážně je a já myslím, že když tento vztah ukončíš, tak mi za pár měsíců dáš za pravdu.

Rozmarila napsal(a):

Ouška74 napsal(a):

Peťuli díky,
je to strašná úleva číst o někom, že to měl podobně a teď už je za vodou.

Ouško nevěř holkám............je to jinak ..........


Vy ste se sešli nešikovně.............já bych si zařvala, on by si zařval a bylo.........vzduch by se vyčistil .........ty se z toho hroutíš..........ale to je opravdu HLAVNĚ tvůj problém.....mně by mohl omílat cokoliv a hned by to dostal zpátky a hlava by mě z toho nebolela..........

Rozmarilo,tak toto může napsat jen člověk, který vůbec neví, co to je despota a cholerik.  Neházej vinu na Ouška, protože její jediné provinění je to, že si ho nastěhovala domů a byla důvěřivá. My se zde snažíme Ouška podpořit v rozhodnutí se osvobodit.Přispívej tam, kde tomu problému rozumíš...

Ouška74 napsal(a):

ještě chci napsat, že když jsem za ním chodila a řekla mu třeba že se mi něco nelíbí co dělá - vznikla hádka, on hned používá sprostá slova, prý když se mi to nelíbí tak si mám nasr...., políbít mu pr... .. takže další hádka, nakonec mi řekl ať všichni chcípneme, že on je tady úplně sám..

Já tedy opravdu nevím - je třeba ještě o něčem diskutovat? - tohle si dnes nemůže nechat líbit svobodná bytost...
Tohle by dnes snesla snad jen otrokyně zakovaná do řetězů...

Ty musíš mít, Ouško, sebevědomí naprosto, úplně a totálně v haj.z.lu.....
Jenže víš ty co? - Bez špetky sebevědomí se ŽÍT nedá !!! - Prostě NEDÁ.

Jo Rozmarilo, on se snažil a hodně snažil.

Jenže pak mi řekne, že jsem bezcitná svině, protože se nedokážu na něj po hádce usmát a dělat jako že nic.

No asi až si budu někoho jednou za hodně dlouho hledat, tak si do inzerátu napíšu....neřvoucího, nehádajícího se....

tříska napsal(a):

Ouška74 napsal(a):

ještě chci napsat, že když jsem za ním chodila a řekla mu třeba že se mi něco nelíbí co dělá - vznikla hádka, on hned používá sprostá slova, prý když se mi to nelíbí tak si mám nasr...., políbít mu pr... .. takže další hádka, nakonec mi řekl ať všichni chcípneme, že on je tady úplně sám..

:NEDÁ.

Ale on tam JE  sám.............ty ho přestan kritizovat a začni se do něj vžívat ........je v cizím bytě , v cizím městě s cizíma lidma .....sama říkáš, žes introvert uzavřenej do sebe .........jak jsi asi schopná ho psychicky podporovat ??Jak dlouho bys ty fungovala v takovým prostředí ??Dvě cizí pubertální holky a jedna máma, co nezvládá jedinou hádku ?
Hádky patří k životu ...jsou uplně normální ........ty sis nastěhovala takovýho člověka do bytu a připravila jsi ho o zázemí ......žije v cizím městě a možná by chtěl víc podpořit .......je možné, že z toho stresu prostě řve......necítí se tam dobře.........Možná má pravdu , že jsi sobecká, když tohle nevidíš.
Jesli ti jde o to, aby tě lidi tady litovali , tak prosím,ale já jsem si jistá , že na tom máš velký podíl ty........
A to tě ještě živí .........
Já jsem totiž  zase silně alergická na lidi , co si myslí, že vztah je o tom, že se na sebe dva lidi pořád usmívají ......můj manžel řešil hádky demonstrativními sebevraždami ......tchýně také vyhrožovala, že se otráví, když s ní někdo nesouhlasil......  .....a víš co jsem dělala já, když manžel nechtěl nikdy řešit problémy a utíkal od nich ??Já jsem ŘVALA.