Ouško, někdo by si řekl, jakej je to super chlap, kutil, peníze má, doma pomáhá... asi jo, ale ne pro tebe. Podívej, lidi se nemění. On bude vždycky výbušnej nervák a ty introvert. Poslechni svůj šestý smysl a skonči to. Něco ti tam nesedí... zkus si představit deset společných let.

No, jo, ale soucit není to pravé, co by mělo držet partnerství. Ale chápu tě.
Podívej, on se stěhoval taky s tím, že to nemusí vyjít. To se stává. Soužití není jednoduchý. Jen mě zajímá, když jste spolu chodili a vídali se o víkendech, to se tohle nikdy nestalo? Myslím hádka, vyčítání atd.

Ja som žila skoro 10 rokov s cholerikom. Rozišli sme sa nakoniec kvôli niečomu inému, ale ... do cholerika by som už nešla. On mal určite aj iné problémy(bol vzťahovačný, rýpavý, stále MUSEL mať pravdu a byť najlepší) a ja s mojou povahou som trpela. Možno to bolo aj na niečo dobré, naučila som sa torchu presadzovať a postaviť sa za svoje názory, naučila som sa brať hádky ako súčasť vzťahu(naši sa NIKDY nehádali - to tiež nie je dobre), ale už by som taký vzťah nechela, to budem radšej sama. Vidím, že s ním majú problém aj iní ľudia... Musíš si sama porovnať, či ti pozitíva, ktoré má, stoja za tie pocity, čo z neho máš.
A žiť s niekým ako "východisko z núdze" - to asi nie je bohviečo. Obojstranne.

Upravil(a) Selima (30. 9. 2009 8:39)

To je úplne fuck , ako to majú iní - dôležité je, že ťa to deptá...

Ouška74 napsal(a):

díky selimo,

já se právě nemůžu rozhodnout.
rozcházeli jsme se už milionkrát - to taky už nezvládám, mám pocit že ten vztah stojí na jednom bodě, nikam se nehýbe

on umí být hnusný, ale pak pohladit a prosit
také je strašně vztahovačný, a obyčejné věty nebo legrace bere vážné a dělá z toho vědu

říká mi, že jsem sobecká, že chápu jen sebe a neumím se vžít do pocitů jiných lidí - když jsem mu dřív z legrace říkala, ať tak moc neprožívá parkování na sídlišti, že já to někam vrznu a je to, on počítá každý centimentr, jako aby vyšel ostatním vstříc, auto parkuje pět minut než ho tam napasuje - to je blbost, maličkost, jen příklad

mě to nevadí, že to dělá, ale vadí mi, když mi v hádce pořád vzpomíná, že já jsem sobec, protože se při parkování neohlížím na ostatní

Ouško, s ním se budeš dohadovat STÁLE a o VŠEM. Má mamka žila s cholerikem 17 let (taky se k nám přistěhoval z dálky - teď už vím proč...). Choval se úplně stejně jako ten tvůj. Když byl konečně odejit, tak se nám všem ulevilo, akorát máma lituje ztracený roky s ním...tak si to rozmysli...

natálie, díky za příspěvek

jsem nerozhodná povaha a mám hrůzu z obou možnosti z té že budu na všechno zase sama, nebo si hledat v budoucnu někoho, nejsem ideál krásy spíš naopak a nebo z té, že se za pár let ohlédnu a budu vidět, že jsem je prohádala o blbostech a jsem vyčerpaná


když se hádám tak prostě jen o té věci co mi vadí
vždycky jsem za ním přišla a hezky jsem mu řekla...já bych ti chtěla něco říct...blabla bla - no a on i z toho udělal vědu, že prý ze všeho dělám obřad, že když přijdu a začnu mluvit tak má husí kůži.

taky mám strach jaký by to mělo vliv na moje děti, mám dvě holky, jedna ted 11 let - začíná to s ní mávat
odmlouvá, má kecy - on to moc nechápe
já se ale dokážu ještě vzpomenout na sebe, jak mi všechno co řekla mám přišlo ale úúúplně nemožný, tak se tomu co dělá holka spíš směju.

jen příklad: teď nedávno holce říkám, až půjdeš ven, vezmi odpadky......mmmm, né, ten koš smrdí.....to je pravda, ale musíš ho vzít, musíš se to naučit, ...atd.....no jo.....odešla z odpadky, pro mě vyřízeno.

on se jde podívat nachodbu, a pak slyším....zase mě to utvrdilo v tom, že jsem mezi divnými lidmi...následuje přednáška, že moje dítě je divné.

já se snažím vysvětlit že se to puberta, že je to normální, je mi z toho blbě

Javeno, právě že těch pokusů už bylo několik a vždycky mě nakonec udolal svými prosbami.

Psala jsem mu i dopisy, kde jsem mu všechno vypsala když to nešlo ústně.

Pokaždé ale zase nastala situace kterou jsem nemohla unést.

Podle něj mám ale vždycky zapomenout a držet se toho dobrého a vidět že se snaží v jiných věcech a být za to ráda.

To jsem zkoušela, ale když my se hnusně pohádáme a si chce podat ruce a abych se usmívala.

Ale já mám po slovech....rok jsem do tebe rval prachy.....stažený týden žaludek a nemůžu nic, natož se usmívat.

já už jsem se teď stáhla do sebe s tím, že končíme

a on začne nakupovat velké nákupy, péct švestkové koláče, smažit hranolky, trpělivě vysvětlovat mojí holce domácí úkol - no nechtěli byste ho

je mi jasné že mě chce přesvědčit jak ho potřebuju


já totiž takové stěstí jako ty selimo - tj. aby odešel sám a našel si třeba někoho jiného  - nemám, to vím
on dobrovolně odejít nechce, raději se snažit do konce života

Ouško... a o co jde, chceš s ním být nebo nechceš? Nebo nechceš, ale nechceš být sama a bojíš se s ním rozejít?
Já v tom vidím psychický teror z jeho strany, Ty si to necháš líbit... v podstatě v tom "jedete" oba... - on tím, že je emočně nevyrovnaný... a Ty tím, že si to necháš líbit... - jasně chápu, pokud nesnášíš řev, tak se s ním asi hádat nebudeš a ustoupíš.
Na Tvém místě bych radši byla sama než s člověkem, který je na Tebe hnusný a ani po prosbách, domluvách (i písemných) není schopný si to uvědomit a dělá to pořád znova. Navíc, asi nebude mít úplně dobrý vliv na děti, ne? - aby po vynesení koše vykládal, že je dítě divný???
To, že se přestěhoval 100 km k Tobě, z toho pocit viny mít nemusíš, je dospělý a svéprávný a kdyby to udělat nechtěl, tak to neudělal. Stejně to udělal hlavně kvůli sobě a ne kvůli Tobě. On se v životě sám neztratí, neboj, není to dítě.

No, Ouško, tkam ožno ani ty nie si úplne bez viny(pri tých hríboch to mne osobne od teba vyznelo ako rýpanie - ako že on si dovolí ísť inam, ako si mu povedala ty, tak hneď začneš hundrať, že tam nič nebude... ), ale on je zrejme dosť výbušný a navyše "kazič pohody". Ak ho dokážeš brať aj s touto jeho črtou, tak ho tak ber. Ak nedokážeš, tak nechaj tak a neprerábaj, neočakávaj zmeny - čakala by si márne. Radšej sa nejako rozíďte... Je fakt, že môj bývalý vôbec enuznávla nejaklú svoju vinu alebo povedzme podiel na situácii - a nemal ani snahu čokoľvek naprávať.

Radím ale, raději nic nevysvětlovat - říci, že bude lepší pro oba, když se rozejdete.
Raději mu řekni, že takovou potvoru, jako jsi ty, si nezaslouží (ať si klidně myslí, jaký je borec).
(Samozřejmě, že žádná potvora nejsi!) ... ale ať má teda navrch... 

Z toho, co píšeš, na 100% věřím, že rozchod je VÝHRA pro tebe!

Děkuji za příspěvky.

martinko, já nevím co chci, jsem totálně v pr...rozhozená
ano je mi hrozně, ale nechci být sama, protože se těžko seznamuju, se spoustou chlapských věcí si neumím poradit.

vachu, on lásku opětuje, jenže tak divně, já nevím, prostě se snaží dělat všechno co chci, i když s tím nesouhlasí a pak mi to v hádkách strašně vyčítá a předhazuje
říká mi jak se ve všem musel přizpůsobit nám a ve všem ustoupit a že u nás má prostor 2*2 metry, ale to není pravda, byt užívá stejně jako my.

já prostě neunesu, když mi dává peníze a pak v hádce slyším, že..jak se mohl beze mě mít
prostě já nejsem ani v hádce zvyklá říkat takové věci

------

ještě chci napsat, že když jsem za ním chodila a řekla mu třeba že se mi něco nelíbí co dělá - vznikla hádka, on hned používá sprostá slova, prý když se mi to nelíbí tak si mám nasr...., políbít mu pr... a já to nejsem schopná pak odpustit


já pak bohužel reaguju tak, že se s toho nemůžu vzpamatovat a nemluvím s ním pár dní, radši zalezu a jsem sama, jenže on se chtěl vždycky usmiřovat, přišel mě hladit a podobně, ale já jsem nebyla schopná mu to opětovat
takže další hádka, nakonec mi řekl ať všichni chcípneme, že on je tady úplně sám
to je pravda



no když si to po sobě čtu, tak jsem vážně zralá asi spolknout nějaké antidepresivum