Andreo, mít nemocný dítě a být s ním doma a mít chronicky nemocný dítě a být s ním pořád doma, to je rozdíl. To pak jdeš opravdu do práce s vědomím, že tam prostě nebudeš a tím ty kolegy rovnou bereš jako ty, co za tebe budou dělat. K tomu nemám co dodat.  A už tě vidím jako majitelku firmy, která má sociální cítění takový, že ráda zaměstná lidi, co budou často doma. O tom mi taky povídej. Něco jinýho je, když jsi v nějaké firmě a jako vedoucí a jen přerozdělíš práci. Oni ti podřízení asi sotva do očí řeknou, že už je to nebaví, neustále dělat za někoho.
A pořád mám na mysli ty maminky, co jsou doma co dva,tři týdny, ne ty, co mají děcko nemocný 3x do roka.
Ty druhou stranu moc nevidíš.  A že přiznáš, že máš chronicky nemocný dítě, pak jsi asi vyjímka, protože většina mamin v tomhle moc pravdu neříká a ani se tím nijak netají.

Martinka1 napsal(a):

Tak jsem to tady jen tak prolítla... zákony jsou takový jaký jsou, s tím nic moc nenaděláme.
Ale chci podotknout k Modroočce... - když je kolegyně nemocná... jak to, že MUSÍŠ dělat za ni? Můžeš přece šéfovi říct, "nezlob se, ale víc dělat nebudu" -  máš právo se rozhodnout. Možná namítneš, že by Tě šéf vyhodil. No a? Stejně máš možnost se rozhodnout. Buď dělat - nebo se nechat vyhodit.
Stejně jako mámy nemocných dětí mají možnost se rozhodnout: nechat je doma samotný - jít na ošetřovačku - nechat se vyhodit z práce (protože jsou tam pořád). ...

Takže, to neházej jen na ty mámy. Ty mají zodpovědnost za svoje rozhodnutí, stejně jako Ty za Tvoje. Prostě, když je kolegyně nemocná a šéf Ti "nařídí" přesčas... TAK ŘEKNI NE. To je Tvoje zodpovědnost. A nes si za něj následky, pokud budou špatné. Ale nesváděj to na kolegyni, která má nemocný dítě. Jít na ošetřovačku je její právo a určitě to nedělá kvůli tomu, aby Tobě ubllížila. Ale kvůli tomu, aby sobě a svému děcku pomohla.

Pravda je, že kdyby všichni řekli NE, šéf by je určitě nevyhodil a byl by nucen řešit tu zneužívatelku

mashanka napsal(a):

Pravda je, že kdyby všichni řekli NE, šéf by je určitě nevyhodil a byl by nucen řešit tu zneužívatelku

Jo, pokud by to opravdu zneužívala, tak ano.

Jinak holky, rada pro ty, které máte nemocné děti - jděte pracovat do státní správy. Tam vás kvůli tomu nevyhodí... :-) A to nemyslím jako ironii. V býv. práci, jsem měla kolegyni, která měla 9-letou dceru. Předtím pracovala v soukr. firmě, a když byla holka nemocná, prostě tu práci udělala po večerech, o víkendech (byla účetní). Takže to šlo.
Pak si našla práci ve státní správě. A libovala si, jak je to v pohodě, sice měla na ošetřovačce míň peněz, ale mohla být doma a naštěstí má manžela, takže finančně to zvládli.
Práce se prostě "nějak" přerozdělila, protože holčička začla být víc nemocná.
No a začátkem tohohle roku odešla na nemocenskou (sama se sebou) a tři měsíce nás držela v přesvědčení, že má nějakou hroznou angínu atd. - než z ní vypadlo, že je těhotná a do práce už nepřišla. (Mezitím jsem já odešla).
A to i přesto, že rok jsme seděly vedle sebe v kanclu a při hovoru o dětech se dušovala, že žádné další neplánují... Než vyšlo najevo (zklamalo mě to hodně), že čekala až jí dají smlouvu na dobu neurčitou (měly jsme obě na rok na dobu určitou a slíbené prodloužení)... - a pak hurá otěhotněla (podařilo se jí to hned). - hádejte, kdo tu smlouvu na dobu neurčitou nedostal? :-)
Šéf si prostě myslel, že ona je perspektivnější pracovnice... výsledek: já už tam nejsem a ona další 3-4 roky doma. Takže si moc nepomohli.

Píšu to proto, že to takhle doopravdy funguje... A že mě to tenkrát opravdu naštvalo. Protože jsem si myslela, že je to kámoška (už si to nemyslím)...

Martinko, být občas na paragrafu a být doma každou chváíli, to je rozdíl. Nevadí mi dělat za kolegyni, vloni byla na operaci se žílama, letos si zhmoždila koleno. Opravdu byla nemocn. Zkrouhli nemocenský a nemocných ubylo. Paragrafy maminky taky zneužívaly, tak teď přestanou. Budou to využívat jen když to bude nezbytný.
No a opravdu si myslím, že je sobecké jít do práce s tím, že lžu a jdu tam s tím, že to za mě někdo udělá. Ono když všichni řeknou NE, tak má pak ta maminka smůlu a o práci přijde. A Martinko, Andrea tady píše o sociálním cítění kolegů a ty ji podpoříš tím, že napíšeš, že mají maminky hledět sobecky hlavně na sebe? Tak to je dobrý. Tím je vlastně řečeno, že od kolegů čekám sociální cítění k sobě, ale já myslím jen na sebe. Hezký.
A jinak ano, my jsem tehdy řekly, že kolegyni, která je doma víc než v práci, donkonečna dělat nebudem. Když to dopadlo tak, že jsme za ni udělaly jen nezbytně nutný, nic víc ne, tak zuřila, že nestíhá. Pak ji šéfová doporučila odejít, a že možnosti jsou, tak najednou byly holky zdravý jako tuřín.

No, Martinko, o tom to je, to mám na mysli, že to prostě spousta maminek zneužívá. A doplatí na to ty, který to nezneužívají. Jenže těch zenuživatelech je nepoměrně víc. Na dovolenou? Ušetřím dovču, jedu s děckem na hory, mám paragraf.  Před Vánocema -  na úklid a cukroví paragraf. V létě o prázninávh? dovolená a paragraf. Jo, taky ta kolegyně ve zkušební době nebyla doma, měla maminku a tchýni v důchodu, ty ochotně budou hlídat. Jen tři měsíc, jakmile měla smlouvu na dobu neurčitou po zkušebce v kapse, už začaly holky marodit. Takže mi o tom nic nemusí maminky povídat. A pokud má maminka nemocný dítě občas, tak ji snížení dávek na paragrafu nijak finančně nezrujnuje.

Holky, nerozčilujte se... - ale kdyby si každý bral zodpovědnost sám za sebe, za svoje chování... a neukazoval na ty druhý "ty měli udělat to a to" - tak by se nám žilo líp :-)

A ano... po období, kdy jsem chodila nemocná do práce, s horečkou, s angínou třeba - prskala jsem bacily na ostatní... - tak teď zastávám názor, že postarat sama o sebe - a zastat sama sebe, se musím sama. Nikdo jiný to za mě neudělá.

Samozřejmě každá situace vyžaduje jinou reakci!!! - ale teoreticky, pokud to ustojím, a potřebuju práci - tak neřeknu "hele jsem vdaná, tikají mi biol. hodiny, takže není jistý jestli brzo neotěhotním" - to bych byla sama proti sobě (je to teor. příklad) takže pokud budu chtít aby mě vzali, tak je ujistím, že mimčo neplánuju.

Navíc - takovéhle otázky jsou při pohovoru zakázané, ve smyslu "máte děti", "jsou nemocný" atd.!!!

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

On ti nikdo nemůže nařídit přesčas, ale pokud jde o týmovou práci, musí být prostě hotová - to snad pochopí i  ... každý.
Do týmu se prostě maminka s chronicky nemocným dítětem nehodí. Může přece dělat práci, která týmová není. Třeba sbírat jahody v úkolu.

To máš pravdu, že práce prostě musí být hotová. Ale v práci kde je víc lidí, to může udělat kdokoli, ne Ty, pokud opravdu nechceš... :-)
A je fakt, že v posl. práci, když nebylo zbytí, tak práci dodělával náš šéf... - byl to takový "hodný kluk", práce ho bavila a neuměl být moc tvrdý. A taky bohužel, měl málo lidí v oddělení a pořád někoho pryč... tu kolegyni na ošetřovačce (a pak 3 měsíce doma, kdy za ni nemohl nikoho jiného vzít - protože nevěděl, že se nevrátí!!!) a pak další kolegyni, matku samoživitelku, která taky měla pořád nemocnou holčičku... a to oddělení bylo maličký... a navíc jsme měli každý trochu jinou náplň práce, takže jsme nebyli 100% zastupitelní a přehled o všem měl jenom šéf...

asi Klokanův brácha

Modroočka napsal(a):

No, Martinko, o tom to je, to mám na mysli, že to prostě spousta maminek zneužívá. A doplatí na to ty, který to nezneužívají. Jenže těch zenuživatelech je nepoměrně víc. Na dovolenou? Ušetřím dovču, jedu s děckem na hory, mám paragraf.  Před Vánocema -  na úklid a cukroví paragraf. V létě o prázninávh? dovolená a paragraf. Jo, taky ta kolegyně ve zkušební době nebyla doma, měla maminku a tchýni v důchodu, ty ochotně budou hlídat. Jen tři měsíc, jakmile měla smlouvu na dobu neurčitou po zkušebce v kapse, už začaly holky marodit. Takže mi o tom nic nemusí maminky povídat. A pokud má maminka nemocný dítě občas, tak ji snížení dávek na paragrafu nijak finančně nezrujnuje.

Modroočko - jasně, že jsou lidi, kteří zneužívají nemocenský a paragrafu.
Jenže tohle nemáš řešit Ty jako spolupracovnice... - ale šéf.
Ty jako spolupracovnice, řeš pouze to, když Tě šéf požádá, abys udělala práci navíc. Chci - nechci. Podle situace. Proč bys měla řešit to, co náleží Tvému šéfovi?
Leda že bys kolegyni záviděla, že ona si to dovolí a Ty ne (být doma). Jinak to nechápu?

Jak píšu. Je to o zodpovědnosti každého. I té ženské, která paragraf zneužívá. Riskuje vyhazov. I té, která za ni "musí" pracovat. Buď bude - dobrovolně... nebo nebude - prostě řekne "ne". To se musí rozhodnout sama.

Spíš mám pocit, že je to dobré cvičení na odmítání... - myslím, že naše společnost je tak "sociálně citlivá" že naučit se říkat "ne" když chci říct "ne" je dobré cvičení. Hodně z nás říká "ano" když chce říct "ne" a pak si stěžuje, že za to můžou ti druzí... protože kdyby oni nebyli nemocní atd. - nemuseli by říkat "ano" ani "ne"...

mashanka napsal(a):

aprill napsal(a):

mashanka napsal(a):

Pravda je, že kdyby všichni řekli NE, šéf by je určitě nevyhodil a byl by nucen řešit tu zneužívatelku

Tak jsem si představila, že zdravotní sestra odmítne jít ošetřit pacienta za kolegyni, protože má svých pacientů dost .

Zdravotní sestra buď má nebo nemá službu. Pokud službu přijme, půjde ošetřit pacienta. Pokud ne, vůbec tam v době, kdy bude pacient potřebovat ošetřit, nebude  -  vy máte příklady

Byla jsem v nemocnici navštívit příbuzného a sestry měly chodbu rozdělenou, jedna se starala o pravou polovinu a druhá o levou .

Martinka1 napsal(a):

Modroočka napsal(a):

No, Martinko, o tom to je, to mám na mysli, že to prostě spousta maminek zneužívá. A doplatí na to ty, který to nezneužívají. Jenže těch zenuživatelech je nepoměrně víc. Na dovolenou? Ušetřím dovču, jedu s děckem na hory, mám paragraf.  Před Vánocema -  na úklid a cukroví paragraf. V létě o prázninávh? dovolená a paragraf. Jo, taky ta kolegyně ve zkušební době nebyla doma, měla maminku a tchýni v důchodu, ty ochotně budou hlídat. Jen tři měsíc, jakmile měla smlouvu na dobu neurčitou po zkušebce v kapse, už začaly holky marodit. Takže mi o tom nic nemusí maminky povídat. A pokud má maminka nemocný dítě občas, tak ji snížení dávek na paragrafu nijak finančně nezrujnuje.

Modroočko - jasně, že jsou lidi, kteří zneužívají nemocenský a paragrafu.
Jenže tohle nemáš řešit Ty jako spolupracovnice... - ale šéf.
Ty jako spolupracovnice, řeš pouze to, když Tě šéf požádá, abys udělala práci navíc. Chci - nechci. Podle situace. Proč bys měla řešit to, co náleží Tvému šéfovi?
Leda že bys kolegyni záviděla, že ona si to dovolí a Ty ne (být doma). Jinak to nechápu?

Jak píšu. Je to o zodpovědnosti každého. I té ženské, která paragraf zneužívá. Riskuje vyhazov. I té, která za ni "musí" pracovat. Buď bude - dobrovolně... nebo nebude - prostě řekne "ne". To se musí rozhodnout sama.

Spíš mám pocit, že je to dobré cvičení na odmítání... - myslím, že naše společnost je tak "sociálně citlivá" že naučit se říkat "ne" když chci říct "ne" je dobré cvičení. Hodně z nás říká "ano" když chce říct "ne" a pak si stěžuje, že za to můžou ti druzí... protože kdyby oni nebyli nemocní atd. - nemuseli by říkat "ano" ani "ne"...

Nevím, jestli je ta správná doba se cvičit na šéfovi v odmítání. Ono se stát problémovým pracovníkem taky není nic moc.

Martinka1 napsal(a):

Leo, ale já to nemyslím paušálně. Ale tak, že když někdo řekne "ano" a nebo "ne" - to je jedno. Důležitý je, jestli se tak rozhodl a stojí si za tím. Tj. zvážil pro a proti a rozhodl se. A nebude to nikomu vyčítat.
Jakože "ano, řekl jsem ano, mám pro to důvody"
"ne, řekl jsem ne, mám pro to důvody a případné následky si ustojím".

Ale ne aby to bylo "já jsem MUSEL/A, přestože jsem nechtěl/a" - takhle nevypadá že si člověk bere odpovědnost za svá rozhodnutí... ale hází to na někoho jiného.

Martinko, já mám v pracovní náplni zástup za kolegyni, takže kdybych odmítla pracovat za ní , mohla se sebrat jít směrem k personální pro zápočtový list .

Upravil(a) aprill (26. 9. 2009 10:27)

http://www.postizenedeti.cz/
Kdo má čas a chuť, může si pohledáním na těchto stránkách zjistit, tak těžký je pečovat o postižený dítě, jak jsou děsně drahý všechny pomůcky, léky, kočárky a jak je přitom těžký dosáhnout na nějaké příspěvky a "výhody" od státu a to se jedná o opravdu těžce postižené děti. Kupodivu mě ty stránky a diskuze přímo nabíjí, ty rodiče jsou neobyčejně silný a odhodlaný pro svoje děti udělat maximum a některé matky dokonce zvládají i chodit do práce, samozřejmně s pomocí manžela, prarodičů, asistentky nebo chápajícího zaměstnavatele. Na tomhle vlákně se bavíme o "pouze" chronicky nemocných dětech, ony potřebují taky časově náročnou péči, bohužel nemají nárok téměř na nic, nevztahují se na ně nějaké kompenzace. Jejich matka buď bude s nimi doma zadarmo a nebo se prostě pokusí najít práci s tím, že hodně času bude na paragrafu. Pokud druhý rodič má slušnější příjem, tak se to při skromnosti zvládnout dá, pokud ale vydělává podprůměrný plat, tak té matce nezbyde nic jiného, než do práce i s tím rizikem nastoupit a věřím, že samotný je jí nepříjemný v práci zase oznamovat, že jde s dítětem marodit, ale i ta část výdělku, kdy může být v práci je pro tu rodinu podstatná. Chápu, že nikdo nechce dělat za ostatní, nechce obětovat svůj čas nebo odvézt práci zadarmo, ani mě by se to nelíbilo, pokud by to bylo časté a dlouhodobé. Jenže stát nedává žádný podmínky pro nějaký řešení, zaměstnavatelé jen požadují a nic nenabízí. Mě napadá, že by to mohly řešit třeba dva poloviční úvazky místo jednoho a už by tam byl nějaký prostor pro výpomoc v době nepřítomnosti. Občas se mi stalo, že měl zaměstnavatel v záloze brigádnici - studentku nebo důchodkyni, která mohla za nepřítomnýho pracovníka zaskočit,  a nebo, pokud na nějaký čas vypadla v marketu uklízečka, tak si prodavačky rozdělily její úklid po dnech mezi sebe a ten jim byl proplacen apod. Vím, že v některých provozech tohle možný není, každopádně by ta zaskakující kolegyně měla mít nějakou kompenzaci, pak by nebyla taková neochota a křik za odvedenou práci navíc. Takže není na vině jen chybějící matka, zaměstnavatel by to měl zařízený tak, aby mohl zajistit chod i když mu nějaký zaměstnanec vypadne. A nebo by měl stát rodinám chronicky nemocných dětí nějakým způsobem finančně vypomáhat, když nejsou perspektivními zaměstnanci bez své vůle. Naštěstí ty děti z toho často vyrostou a jde jen o přechodnou dobu.

Nemám v pracovní náplni zástup za kolegyni, ale kdybych zaměstnanvateli odmítla bez vážných důvodů, časem bych bych mohla jít pro zápočtový list taky.