laureene napsal(a):

asi jsem to nikdy nenapsala, ale já se bojím, že mi bude dělat hrozné zle, s majetkem, s dcerou, se vším, že mi nedá pokoj, dokud mě nezničí...

Když ho pošleš do pr...., tak Tě nezničí...

Mikeš napsal(a):

laureene napsal(a):

asi jsem to nikdy nenapsala, ale já se bojím, že mi bude dělat hrozné zle, s majetkem, s dcerou, se vším, že mi nedá pokoj, dokud mě nezničí...

Když ho pošleš do pr...., tak Tě nezničí...

Myslim si totez. 

laureene napsal(a):

Javeno, takhle napsáno to vypadá tak snadné...
asi jsem to nikdy nenapsala, ale já se bojím, že mi bude dělat hrozné zle, s majetkem, s dcerou, se vším, že mi nedá pokoj, dokud mě nezničí a pak řekne, podívej se, kam jsi to TY nechala dojít...

Není to snadné, vím to dobře.
Nesmíš se bát, strach strašně svazuje.
Čeho se bojíš víc, jeho pomsty nebo toho, že se v tom budeš plácat dál a ovlivníš tím i svou dceru.
Hele, já nevím, možná jsem radikální, ale od chlapa, co spal se svojí kolegyní a vrátil se domů bych čekala, že řekne - jsem vůl, mám vás obě rád a chci začít znova. To ale neznamená, že se o tom, co je mu nepříjemné nebudete bavit a ty mu jí budeš pořád otloukat o hlavu.

Bojím se toho, jaký umí být zlý.
Netuším, co se dnes odehrálo v práci, nakonec jsem se tam nedostala a mám jak k vzteku rozbitý mobil, tak jsem komunikovala jen s jedním kolegou mailem a ten nic nevěděl. Mám strach, s jakou se M vrátí domů, jestli zas bude hnusný, odtažitý, nevím, zda se chovat jakoby nic nebo si ho moc nevšímat...a hlavně mě nebaví pořád reagovat na to, co on. Kdybych o tom včera nezačala mluvit, tak on by byl schopen celý večer o tom ani neceknout, já tohle nevydržím, pro mě je to velký tlak a potřebuju se nějak v té situaci orientovat.
Třeba ani nepřijede, nebo třeba už dnes odejde definitivně.
Včera večer říkal, že chce mít klid a že se mnou ho nemá...

Děkuju.
Vždyť já ho i lituju, už jsem to někde psala, že kdyby to byla nějaká supr ženská, tak bych si mohla říct, že mi to patří a že se od ní mám co učit. Ale tahle slečna? Opravdu k politování. Akorát, že to odnese naše rodina.

Upravil(a) laureene (24. 9. 2009 16:42)

laureene napsal(a):

(prý se v té nové kanceláři bojí, cítí ohrožená)

na to bych řekla, že zase já se bojím a cítím se ohrožená, když tam ona je...
Já bych si asi začala ulejvat bokem peníze, abych měla, až manžel práskne dveřma opravdu, a také bych se šla poradit k právníkovi, co mám dělat a kam se obrátit, až to budu potřebovat, abych byla připravená...

Vějířovka napsal(a):

A Salen, proč bys jako byla hned hotová s Lau? Co jako udělala?
Máš jí zazlé, že existuje, měla by jít z cesty nebo co?

Ale zaměstnavateli je putna, co a kdo a jak a s kým, pokud se chovají jako svéprávní. Tři nestabilní lidi na pracovišti, práce vázne a zabejvaj se tím, kdo koho kam přestěhuje. Nechala bych si toho, kdo pracuje a neřeší kraviny a ostatní pápá.

Laureen problém je, že nejenže ona bojuje s tebou, ale že ty bojuješ s ní. Nechápu k čemu řešit nějaké stěhovaní kanceláří. Že se na to nevykašleš a nejedeš si svoje. Já to částečně chápu, ješitnost je svinstvo. Ale ve výsledku uděláš zle jen sobě, protože v téhle hře jste zjevně vyrovnaně "mimo" všichni.

Pokud by tohle muž udělal- zase si jí přestěhoval, kam ona chce. Vzala bych to na vědomí a žila svůj život. Ty se ho akorát snažíš předělat, utáhnout, aby dělal co ty chceš a hlavně potřebuješ zvítězit nad ní. No takhle se fakt vyhrát nedá.

Laureen, když to překonáš a vypustíš ji, už na tebe nebude moct. Ani ona, ani excesy tvého muže. Ty jsi pořád připoutaná k ní- hodnotíš ji (zhubla, ztloustla, chce mě dostat atp.). Máš to těžké, ale pokud nechceš z práce odejít nic jiného ti nezbude. I kdyby jste se na krásně rozešli s mužem. Ty si musíš ujasnit svoje vnitřní hranice (o to zda sedí v kanceláři, nebo na klíně tvého muže, jde až ve druhé řadě) a věř mi, že když to uděláš už s tebou nebudou moct druzí smýkat. Takhle jsi pořád závislá na ní- co ona udělá a na něm.

Ona sedí s tebou v kanceláři?

Upravil(a) Nharte (24. 9. 2009 22:21)

majkafa napsal(a):

Přesně tak.
Na místě lauren bych z té firmy byla dávno pryč. Myslím si to od začátku. Nechápu, proč má zapotřebí sama sebe takhle týrat. Už dávno bych si našla jinou práci nebo byla prozatím na pracáku, než se to povede. Btw nejsem si jista, ale myslím, že má lauren tak malé dítě, že může být ještě klíďo na mateřské.

Majko, být doma za těchto okolností by bylo také velmi psychicky náročné. Člověk pak má ještě větší pocit bezmoci

werena30 napsal(a):

majkafa napsal(a):

Přesně tak.
Na místě lauren bych z té firmy byla dávno pryč. Myslím si to od začátku. Nechápu, proč má zapotřebí sama sebe takhle týrat. Už dávno bych si našla jinou práci nebo byla prozatím na pracáku, než se to povede. Btw nejsem si jista, ale myslím, že má lauren tak malé dítě, že může být ještě klíďo na mateřské.

Majko, být doma za těchto okolností by bylo také velmi psychicky náročné. Člověk pak má ještě větší pocit bezmoci

Já Laureen taky naprosto chápu. Není si jistá svým manželem, strašně by chtěla, aby to mezi nima bylo zase pěkné, ale vidí na něm, že on sám to ještě nemá vyřešené. Kdyby teď vyklidila pole, tak to sice toho jejího může trknout, ale spíš bych sázela na to, že bude v pohodě flirtovat s exmilenkou ,Laureen si bude doma kousat nehty s myšlenkami, co se děje v práci, a on jí bude tvrdit, že všechno je jenom v její hlavě.
Oba se teď nacházejí ve fázi, kdy se rozhoduje, jestli spolu zůstanou nebo ne - nebo spíš manžel Laureen asi neví, čí je. A když L. zůstane v práci, tak se bude muset rozhodnout. Kdyby odešla, tak mnohem déle nebude vědět na čem je. Já osobně bych odešla, až když bude vědět, pro koho se její m. rozhodl / ať pro Laureen nebo milenku/.

laureene napsal(a):

Přemýšlela jsem, co by na něj mohla mít, čím by ho mohla zničit ona...nemám ponětí, co jí navykládal, o čem se spolu bavili.
Můj M je člověk, který nesnese být nikým někam tlačen, reaguje na to velmi zlobně, nemyslím, že by se jí nechal vydírat...ale třeba se mýlím.
On mi to sám neřekne. A myslím, že to neřekne nikomu, choulí si své bolístky uvnitř a nikdo se k němu nedostane. O pomoc si sám neřekne a když mu ji nabídnu, tak do mě ještě obrazně kopne. Já s ním neumím v těchhle zátěžových situacích komunikovat.
Včera se mě ptal, co od něj čekám, co po něm chci...řekla jsem, že čekám jednoznačný postoj ona - já, a tomu odpovídající chování, opět zopakoval, že s ní nic nemá, a že chci vědět, co ke mně cítí - on řekl, že mě má rád a že je škoda, že to nepoznám.
Jak to mám do pr.ele poznat, když udělá takovou hovadinu! Já si pak opravdu připadám jako magor, co všechno dělá a říká špatně.
Zeptám se, co to jako má s tou kanceláří být - on odpoví, že se o tom nebude bavit a když o tom chci mluvit, tak mě sepsuje, že nerespektuju, že on o tom mluvit nechce. Takže mám to jako přijmout bez vysvětlení a ještě se omluvit, že mi to vůbec vadí?

...škoda, že ten tvůj muž není tak dobrej manžel jako je manipulátor...hezky si tě drží na distanc a dělá si co chce a opovaž se mu tu komedii kazit

Tak ti nevím, Laureen.  Jestli ona ta druhá žena není spíš tvoje spolutrpitelka než tvůj nepřítel....Podívej, co píšeš o svém manželovi:
Tak jsem se M zeptala, co mi k tomu poví...on mi řekl, že se o tom nebudeme bavit, že mi neřekne nic...že jsem si to zařídila u šéfa, aby ona šla zpátky, že on o tom nerozhodnul úplně (tak pak nechápu, kde se v ní bere ta drzost se stěhovat z kanceláře do kanceláře), že ho hrozně profesně poškozuju, že je kvůli mě v hrozné situaci, že mu to lidi dávají sežrat (ale to si myslím, že není pravda, spíš si uvědomuje, že se poškodil sám), že náš šéf má spoustu jiných starostí než řešit nás dva a jestli prý nepřestnu tahat práci do soukromí a naopak, tak že odchází. Pak se mě zeptal, o co mi jde, jestli ho chci zničit, že po nocích nespí, chlastá a bere prášky na spaní, že to prý dělám dobře, pak mě obvinil, že dceru navádím proti němu, že mu řekla, že si najdeme jinýho tátu, což má určitě z mé hlavy, že si chvílemi myslel, že už to je mezi námi fajn, ale že se nikdy nezměním a vygradovalo to ve chvíli, kdy byl zase agresivní (naštěstí se mě ani nedotkl), práskl dveřma, malá začala brečet a on mi ji donesl do obýváku, ať se podívám, CO DĚLÁM.
Doma chce mít klid, jestli nepřestanu prudit, jde, o ní se nehodlá bavit, nic s ní nemá, stěhování probíhá z důvodů, o který nemám ani ánung (prý se v té nové kanceláři bojí, cítí ohrožená).Řekl, že jestli mám s NÍ problém, tak že jeho to nezajímá, ať se teda přestěhuju já ze své kanceláře nebo to vyřeším jinak (výpovědí patrně).
…….Když jsem se zeptala, jak mu můžu pomoct, tak mi udělal přednášku, že ho nerespektuju...že už chce mít jen klid.

….Sama nerozumím, proč neodejde, když jsem tak hrozná bestie.

…Jenže mně moje láska k němu ubližuje, protože mám zkušenost, že když už je to nějak dobré, tak zase přijde facka.

Já jsem si uvědomila, že se HO bojím, jak rafinovaně mi zas dokáže ublížit, jak to otočí proti mně, jak jsem si tohle dříve vyčítala jako své vlastní chyby a vinila se za problémy. 

asi jsem to nikdy nenapsala, ale já se bojím, že mi bude dělat hrozné zle, s majetkem, s dcerou, se vším, že mi nedá pokoj, dokud mě nezničí a pak řekne, podívej se, kam jsi to TY nechala dojít...

Přemýšlela jsem, co by na něj mohla mít, čím by ho mohla zničit ona...nemám ponětí, co jí navykládal, o čem se spolu bavili.
Můj M je člověk, který nesnese být nikým někam tlačen, reaguje na to velmi zlobně, nemyslím, že by se jí nechal vydírat...ale třeba se mýlím.
On mi to sám neřekne. A myslím, že to neřekne nikomu, choulí si své bolístky uvnitř a nikdo se k němu nedostane. O pomoc si sám neřekne a když mu ji nabídnu, tak do mě ještě obrazně kopne. Já s ním neumím v těchhle zátěžových situacích komunikovat.
Včera se mě ptal, co od něj čekám, co po něm chci...řekla jsem, že čekám jednoznačný postoj ona - já, a tomu odpovídající chování, opět zopakoval, že s ní nic nemá, a že chci vědět, co ke mně cítí - on řekl, že mě má rád a že je škoda, že to nepoznám.
Jak to mám do pr.ele poznat, když udělá takovou hovadinu! Já si pak opravdu připadám jako magor, co všechno dělá a říká špatně.
Zeptám se, co to jako má s tou kanceláří být - on odpoví, že se o tom nebude bavit a když o tom chci mluvit, tak mě sepsuje, že nerespektuju, že on o tom mluvit nechce. Takže mám to jako přijmout bez vysvětlení a ještě se omluvit, že mi to vůbec vadí?
Bojím se toho, jaký umí být zlý.
Netuším, co se dnes odehrálo v práci, nakonec jsem se tam nedostala a mám jak k vzteku rozbitý mobil, tak jsem komunikovala jen s jedním kolegou mailem a ten nic nevěděl. Mám strach, s jakou se M vrátí domů, jestli zas bude hnusný, odtažitý, nevím, zda se chovat jakoby nic nebo si ho moc nevšímat...a hlavně mě nebaví pořád reagovat na to, co on. Kdybych o tom včera nezačala mluvit, tak on by byl schopen celý večer o tom ani neceknout, já tohle nevydržím, pro mě je to velký tlak a potřebuju se nějak v té situaci orientovat.
Třeba ani nepřijede, nebo třeba už dnes odejde definitivně.
Včera večer říkal, že chce mít klid a že se mnou ho nemá...

Laureen, zvýraznila jsem věty, které mě nejvíc praštily do očí. Patrně žiješ se zdatným manipulátorem. Řekla bych, že tě neopustí. A když, tak dočasně a pak se zas vrátí. Tyto typy lidí totiž na svých obětech lpí.  Napřed je nakrmí láskou a pozorností, potom vyždímají umělým vyvoláváním pocitů viny a citovým vydíráním, a tak pořád dokola. Slabší bytost se jim těžko vysmekne, obvykle se vzpamatuje až když je pozdě a ve hře jsou děti ....Znejisťuje tě a tím tě drží v šachu. Tohoto typu psychického násilí se dopouští většinou vzdělaní a jinak inteligentní muži, jsou na to dost rafinovaní. A strašně těžko se jim něco dokazuje, navenek působí vždy jako vzorňáci. Akorát že jejich ženy chodí jak těla bez duše. Jestli už je to nějaký ten pátek, co "se zná" s tou druhou ženou a ona doposud ho ani nekopla do řiti ani nezmizela z jeho dosahu, je velice pravděpodobné, že s ní zachází podobně jako s tebou. K tomu by mluvil i ten fakt, že zřejmě není zcela psychicky srovnaná a pevná v kramflekách. Tudíž vhodné sousto pro  manipulátora. 
Většina žen - obětí psychotyranů - nevěří, že žije vedle někoho takového, má velký sklon chování svých mužů omlouvat...."ale on je jinak úplně pohodovej, hodnej, nepije, dětem se věnuje".....tak dlouho, dokud je tento zcela psychicky nezdeptá. Obvykle své oběti nebijí, na to jsou moc opatrní. Před očima veřejnosti jsou to vždy oni, kdo jsou ti obětaví chudáci, kteří musí statečně snášet partnerčiny vrtochy....
Takže ti nebudu psát, co máš dělat. A kdyby ses s ním chtěla rozejít, počítej s tím, že problémy ti dělat bude. Tušíš správně, takže se na to připrav.
Ráda bych se mýlila

Tak vidím, že než jsem to doťukala, xxx byla rychlejší....

Upravil(a) haiel (24. 9. 2009 23:40)

Suzie napsal(a):

xxxx napsal(a):

Bety napsal(a):

na to bych řekla, že zase já se bojím a cítím se ohrožená, když tam ona je...
Já bych si asi začala ulejvat bokem peníze, abych měla, až manžel práskne dveřma opravdu, a také bych se šla poradit k právníkovi, co mám dělat a kam se obrátit, až to budu potřebovat, abych byla připravená...

...tak tak radím to tu poměrně často, jak se to takhle někde "kazí" myslet na zadní vrátka a ulejvat ulejvat, protože když to praskne je potřeba každá kačka než soud vysvětlí lovci, že se musí postarat o stará máďata.

Jo ,  jenže ve fázi, v které je L. , člověk myslí spíš na to, kdy ten zatracenej chlap, co ho tak miluju, konečně zjistí, že mě miluje taky. Člověk pitvá každé slovo, gesto a doufá, že konečně pochopil.
Ale když to trvá moc dlouho, tak to najednou cvakne a najednou si uvědomíš, že nepochopil a že předpokládá, že naopak ty pochopíš, že má právo na svůj život /nejlépe, když jsi těhotná nebo máš tři malé děti/ a přenecháš mu dům, na který splácíte hypotéku společně a děti přece potřebujou hlavně matku.
Bohužel, když člověk najednou zjistí pravdu o svém milovaném, většinou už nemá co ulít bokem.

jj Lau je teď v nesmyslné citové pasti, proto je tu tahle diskuse,aby jí lidi z "venku" řekli jak to vidí oni a připomněli jí, že ať to dopadne jakkoli /nejhorší verze pro mne by bylo zůstat s ním, na změnu práce bych nespěchala protože to by jí mohl uvrhnout do zavislosti i finanční/ bude potřebovat peníze a zajištění.