To je krásný vlákýnko....
Haiel, já jsem netušila odkud jsem, dokud jsem si nepřečetla jednu detektivku z prostředí Tibetu. Je to sama o sobě velmi zvláštní kniha - a já jsem se po jejím přečtení cítila tři dny naprosto v nirváně....a věděla jsem, že to tam důvěrně znám. Jenže je mi divný, proč nemám tendence jezdit alespoň do Tater? No - asi jsem si toho užila ažaž.
To s tou vodou je krásný.........
Je zvláštní, kolik vás je evidentně z jihu?
A Vanek tvrdí, že z Tibetu je tady spousta lidí - prej, aby se naučili zacházet s materiálnem a já dodávám, že za odměnu nebo na prázdninách, nebo co....
Roz, já jsem se s Polabím smiřovala snad dese let. Smířila mě s ním ta obrovitánská obloha, který je tady vidět takovej kus....a ona není placka, jako placka - vzpomínám si, jak jsme kdysi jeli Maďarskem přes tu jejich originál pustu a to byl teda zážitek. Vypadalo to, jako by na zem někdo položil nádhernej peršan od obzoru k obzoru, nad tím ticho a vítr a uprostřed studna...ale žít bych tam asi nechtěla.
Judy, ale někdy je kukuřice úúžasná - víš, jak se v ní hraje na schovku?

Upravil(a) lupina montana (24. 9. 2009 12:19)

Ježíšmarjá, Tai - co ses do toho tak vobula? Vždyť nejde o život, člověče.....

Taisha napsal(a):

Lidé se rodí přesně tam, kam se mají narodit, takže tvé primární místo je jistě tady: a zda se rozhodneš přestěhovat do teplých krajů, to už je součást dalšího tvého vývoje... Jak píše Hani, je jen na tobě, zda budeš sedět na zadku, nebo pohneš svými sny k jejich uskutečnění.

Taisha,vzdyt zkladatelka vlakna psala ze vsechno ma svuj vyznam i to proc se narodila v CR.
I to ze zalezi na ni kudy pujde do budoucna je podle mne neco co si sama uvedomuje. 

To je opravdu krásné vlákno

Já teda taky nemám ráda zimu, ale jen proto, že je mi prostě zima.... jsem takový zimoumřivec. Zimní sporty neprovozuji, jen na bruslích mě to baví (ikdyž by mě zajímalo jestli bych to ještě zvládla).... no a moje ideální představa zimy je - sedím za oknem, pozoruji jak se venku pomaloučku k zemi snášejí krásné vločky, v dálce jsou zasněžené kopce a já se hřeju u krbu a usrkuju teplý groček ..... no není to nádhera?

Ano určitě sem do naší krajiny patřím.... když se totiž zastavím a rozhlídnu se kolem .... srdíčko se mi blahem zatetelí ... ne nechtěla bych žít jinde, přesto, že strašně ráda cestuji a poznávám nové kraje a cizí země, vím, že tady jsem Doma

pomněnka napsal(a):

To je opravdu krásné vlákno

Já teda taky nemám ráda zimu, ale jen proto, že je mi prostě zima.... jsem takový zimoumřivec. Zimní sporty neprovozuji, jen na bruslích mě to baví (ikdyž by mě zajímalo jestli bych to ještě zvládla).... no a moje ideální představa zimy je - sedím za oknem, pozoruji jak se venku pomaloučku k zemi snášejí krásné vločky, v dálce jsou zasněžené kopce a já se hřeju u krbu a usrkuju teplý groček ..... no není to nádhera?

Zima je nádherná .........vášnivá a plná energie.........miluju zimní túry, kdy mě ošlehává vítr , mám zmrzlý tváře a kolem mně to nádherný bílo a klid, zima má úžasnou  energii .......a pak se stulit doma pod peřinu a dát si svařák se skořicí .......
Léto je moc statický, nic se neděje , jen vedro a nuda, ploužím se ........a jaro je depka a sebevraždy.........něco krásnýho končí a to bolí ..........nejvíc sebevražd je na jaře........

Upravil(a) Rozmarila (24. 9. 2009 19:14)

lupino, sním o tom,  podívat se do Tibetu. Jakýmsi zvláštním způsobem mě přitahuje. Mám chuť vyvěšovat 10. března vlajku za svobodu Tibetu, studuju cokoliv o něm, sním o mandale z písku, jaké dělají tibetští mniši, ... Prostě bych chtěla chvilku pobýt ve Lhase, navštívit Potalu i jen tak posedět s Tibeťany na zápraží pod modlitebními praporky, ...

Miluju taky moře. Vydržím sedět hodiny u všech moří, ke kterým se dostanu, dívat se, jak jsou každou vteřinu jiná a stále krásná. Před mořem hluboce smekám, mám před ním hluboký respekt a úctu a pokaždé děkuji Bohu, že mi dopřál zažívat takovou nádheru. Ráda plavu v moři nahá, cítím, jak mě objímá.

A taky ráda tančím v našich lesích a na horských loukách kolem jedné malé slovenské vesničky, kde jsem se narodila a vyrostla.

Upravil(a) majkafa (24. 9. 2009 20:20)

Ela.. napsal(a):

Nevím, zda to patří právě sem či zda by nebyla aktuálnější psychologická poradna.. ale mám problém - vnitřní problém, nevím, kde začít dřív, snad to správně popíšu, aby to bylo i správně pochopeno.

Již od dětství mám pocit, že nepatřím do těchto zeměpisných šířek. S příchodem podzimu a úbytkem sluníčka začínám trpět, příroda mi umírá před očima, zimu doslova protrpím, věčně zmrzlé nohy, ruce,  nechutně bílá obloha, ze které se sype to bílé šílenství.. ožiju s příchodem léta a tropických teplot - jakmile teplota vyskočí nad 25st, jsem konečně ve své kůži, sluníčko mě nabíjí, funguji doslova na solární pohon, srším energií, elánem, optimismem..
Po pár návštěv tropických exotických krajů jsem nabyla 100%ního dojmu, že do našich končim nepatřím. Nejde jen o ty venkovní teploty, ale i o životní styl, mentalitu lidí.. my životem ze všeho nejvíc připomínáme štvance - životem prosvištíme neustálou honbou za něčím - kariéra, peníze, pořád si říkáme  ještě tohle a tamto a pak bude líp, po tom "pak" následují další "pak" .. my životem tak nějak proběhneme, nežijeme ho, jen přežíváme, nemáme čas sami na sebe, na děti, na rodinu a když si ho uděláme, je to na úkor financí, které jsou modlou téhle společnosti a bez nichž to tady bohužel nejde.
Umím si představit žít někde dole na jihu mimo civilizaci, u tzv. primitivních domorodců, ale ŽÍT .. měla jsem možnost loni na podzim navštívit Karibik a tzv. zaostalou Venezuelu, ti lidi tam žili s málem, ale žili, byli opravdu šťastní.. co bych za tohle dala !
Tady v ČR mě drží závazky v podobě hypotéky a dalších dluhů, které jen tak nevyplatíme, takže zůstávám, ale vnitřně trpím, jsem tady nešťastná, cítím, že sem nepatřím..
Mám tady přitom dostatek přátel, babičky, tety.. celou rodinu, děti, manžela, rodinné vztahy jsou taky v relativním pořádku - v rámci běžných českých norem.. proč se tedy tady necítím DOMA ? Skoro se rozbrečím nad každým obrázkem klidného tichého tropického ráje

Zřejmě jsi kdysi žila ten nádherný život plný klidu, tam někde v palmovém ráji. Proto na to moc ráda vzpomínáš. To, že jsi se narodila zde, není jen tak. Máš své úkoly a poslání. Někdo říká, že hypotéka není důvod, aby sis neplnila své cestovatelské sny. No, hypotéka je taková bestie, která se na tebe bude smát ještě hezkých pár let. Navíc, jak píšeš někde níže - "zřejmě by ses rozešla s manželem, protože on je takový a makový a ty naopak taková a maková.." Co myslíš, nebyl by to přece jen útěk od daného "úkolu", kvůli kterému jsi se tady narodila? Co takhle pokusit se vyjít se vším se ctí? Pokud jsi v manželství jinak šťastná, pak zkus jinou taktiku. Přenes si kus toho ráje k sobě domů. Předělej si jednu místnost jen pro sebe. Na zeď dej tapety ráje, vyzdob si jej celý podle místa, kde ses cítila dobře. Vytvoříš si tak skvělé relaxační místo. Fantazii se meze nekladou. A kdo ví, jestli časem nepřijdeš na něco, jak to všechno pořešit v klidu a pohodě pro všechny zúčastněné. Víš jak to je - "když nemůže Ela k ráji, musí ráj přijít Ele ..

loni jsem byla ve Španělsku a naprosto jsem si ho zamilovala. jsem rak, takže blízkost vody - moře , pro mě naprosto užasný. a miluju teplo, ne uplně veliký vedro, ale teplo. v zimě tady u nás trpím, vítr, sníh a zima.....nic pro mě.

Ahojky Elo,

pročítám tvá trápení a vzpomněla jsem si na vyprávění o jednom mistrovi.

Jeho nauky se znelíbily vládci a jeho rádcům, proto jej poslali do vyhnanství. Časem k němu začali opět chodit lidé pro rady, útěchu. Na jejich dotazy, zda někdy pocítil stesk po domově, mistr řekl že nikoli. Namítali, vždyť nepostrádat svůj domov je nelidské. Na to mistr pravil: "Když objevíte, že vaším domovem je stvoření, přestanete být vyhnancem."

přeji ti tu radost objevit krásu právě tam, kde žiješ a s kým žiješ
přeji ti štěstí uvědomit si sounáležitost