Hir, jak pravíš, každý za sebe to vidíme  po svém .
Je prima ,že je kde a s kým o tom pokecat a tak mít možnost ty drahokamy v nás opracovávat , brousit , a leštit.
Dcera žije 13 let v severním Německu a tyhle diskuze nemá s kým vést.  Lidé kolem ní se na to dívají nepříznivě a ta malá hrstka, o které v průběhu let zavadila, by se dala spočítat na jedné ruce a ti žijí velmi nenápadně. Připouštím, že kdyby měla hlubší zájem, jistě by se otevřely dveře i k dalším lidem.
Mari, došla mi taky jiná věc, že když jsem šla poprvé k léčiteli  dobré regionální pověsti, měla jsem naprosto zkreslené vidění života léčitele.
Byla jsem zklamaná, že místo určitých potížích , kvůli kterým jsem za ním přišla, mi řekl o žaludečních potížích, které se sice dostavily, ale asi  až po 20.letech.
Napadaly mě různé věci směrem k léčiteli, pak to ustoupilo do pozadí,.. podepsala se na mě medicína a až po dalších mnoha letech jsem měla možnost nahlédnout pod pokličku léčitelské rodině. Takže  píšu na základě  toho, co vidím, cítím, co jsem s nimi prožila.

I člověk se zlomenou nohou, umělým kloubem, barvoslepostí ... může být vnitřně čistý. Jsou přece způsoby, jak si pročistit čakry, jak vyčistit negativní jevy, které by mohly práci komplikovat , lze požádat i o ochranu, aby k přenosu nedocházelo. Je to  taky hodně o pokoře léčitele.
Určitě jsou onemocnění, kdy to nejde, léčitel by měl být natolik etický, aby to ukočíroval a přiznal si, že sám není v pořádku a nemůže momentálně pracovat.

hirondel napsal(a):

Dar podle mne nelze delit a rikat o nem ci je to dar pro druhe nebo pro toho dotycneho lecitele. Dar proste je. Je to Celistvost, tudiz pro vsechny. 

Souhlasim.
Kdyz dostanes od nekoho darek, dostal jsi od nekoho darek, nic vic nic min. Je to darek. Proste darek. Az mysl (=Tve zkusenosti, ziskane informace a vubec vse ziskane co vychazi z vnejsku) zacne analyzovat: dobry darek, spatny darek, maly darek, velky darek... Stale je to v zakladu ale ten stejny darek. Proste darek.

Crabat napsal(a):

Pan, můžu?..

Maripose:

1) Nohy na zemi, hlavu v oblacích. Přesně tak to Pan myslela. :-)
2) To není zase až tak těžké, pokud tu odpověď chceš znát z důvodů, jestli některou věc pro toho druhého máš udělat, či neudělat. Pokud se budeš ptát sama nad sebou, pak je to téměř neřešitelná otázka, ovšem pokud pro někoho jiného, není snazšího rozhodnutí.
3) Dar?., když nejprve sama sebe musíš pročistit a přetavit, aby to vůbec k něčemu bylo?.. Dar je to pro druhé, ale nikoliv pro tebe. Jen práce a soustředění, překonávání pomalými krůčky. Aby se nakonec celý ten "dar" nestal pro člověka jen nekonečným pokušením. Proto je zde mluveno o "ranci na zádech".

Crabe, nevadi, ale kazdy mame jiny pohled na vec.
Pokud v prvni rade nepomuzes sam sobe, jak chces pomahat druhym (mluvim obecne, ne o konkretnich lidech)? Jak jim chces dat neco co sam nedokazes dat sobe? A jestli i presto pomahas, je treba byt uprimny a pacientovi to rici, sdelit mu v jake situaci se nachazis, sdilet s nim tuhle dulezitou informaci - hledate oba dva.
Crabe, je preci na kazdem, aby prohledl proc co dela, aby si byl vedomy svych cinu. Pokud si vedomy je, nemuze se mu stat, ze ho ovladne pokuseni (=ego). Prave lecitel by si tohoto mel byt vedom, nebot lide v nem hledaji ztracenou duveru v sebe. Proto nize pisi, ze je to velmi tezke rozlisit ego od ciste podstaty-lasky. Je to rust, stejny jako kdyz roste strom. Z maleho seminka se jednou muze stat urostly silny strom s hlubokymi koreny. Muze a nemusi, zalezi to na nem

Už jsem to tu jednou psala. Můj léčitel dokázal vyléčit spoustu lidí z "průšvihu", tzn. lidi v kómatu, selhání životních orgánů... ale jinak v něčem bych řekla, že na tom byl dost bídně, protože mému tchánovi mě popisoval jako "tu rozmazlenou holku". Úspěchy v léčbě měl, ale třeba taková dětská cukrovka, to mu moc nešlo. Jak je to dlouhodobá nemoc, tak nevím, zda jde vyléčit. Rakovina, leukémie, selhání orgánů... to vše je "nárazové" a píše se o tom v mnoha knihách, jak se ten a ta dokázali sami vyléčit (či s pomocí léčitele).
Ale víte o někom, kdo se dokázal vyléčit v dospělosti z nemoci, která u něj propukla už v dětství a nemá rychlý destrukční charakter ?

Tulipanko, nikoho s vylecenou cukrovkou z okoli neznam. Je to i proto, ze do doby nez jsem zacala byt skutecne nemocna, jsem se o spoustu veci proste nezajimala. Zila jsem jak jsem byla zvykla, jak jsem to videla u rodicu a vsude okolo. Neco mi ale odjakziva chybelo, jen jsem nevedela co.

Osobne verim, ze kazda nemoc je "vykrik ublizene duse" (Peter Altenberg). Naslouchej dusi, skrze telo, a nemoc odejde. K cemu dal by byla ukazatelem, ve chvili nastoleni rovnovahy? I ja byla nemocna jako dite (kdyz mi byl 1 rok) a stale jeste nedoslo k naprave, neverim ale ani trochu tomu, ze bych tuto nemoc mela mit az do konce zivota. Je to jen na me. Naprosto kazda nemoc se da vylecit. Jednou jsem cetla toto: "Neexistuji nevylecitelne nemoci. Jen nemoci, ktere jsou nelecene."

Hir, ahoj,
nárazové myslím tím že propuknou s velkou intenzitou, jako nárazový vítr .

Tulipánka napsal(a):

Mariposo,
já zatím přesně nevím, čemu věřím. Věřím, že jsem našla příčinu. Řeším problém, který ta příčina způsobila. Ale nemoc neodešla. Třeba jen čeká, až ten problém bude vyřešený.
A nebo také ne, chybějící beta buňky vyrábějící inzulín samy znovu nenarostou.

Tuli, taky to tak mam, s tou pricinu. Zda se mi toho tolik najednou, ze nevim kde zacit. Ale tusim, ze jen znat pricinu nestaci. Musi dojit k naprave.

To o tech bunkach, nevim uz kde jsem to cetla a jak presne to bylo napsane, ale bunky se obnovuji, za urcity (ne moc dlouhy cas) se vsechny bunky v Tvem tele obnovi. Budes kompletne nova . Nejdele to trva jatrum - 6 mesicu. Takze i bez transplantace to jde .

Hir,
asi tuším, na co narážíš. Tohle slovo prostě nemá žádný vážný význam. Slouží jen k dokreslení nemoci, která vypukne bez varování (třeba časté kašlání, velká žízeň a časté močení, ...). Myslím tím prostě jen nemoci jako rakovina, která se pozná až když už je hodně pokročilá. Propukne se silnou intenzitou a říká: tak jestli teď něco nepochopíš, tak tě zabiju - obrazně řečeno, ale je to tak. Když to pochopíš, odejdu (přece nebude mít člověk rakovinu 10 let, to myslím ani nejde). Prostě buď se vyléčí nebo s ní žiješ pár let a konec už známe...

Pak jsou jiné nemoci, chronické. Nezabíjejí. Alespoň ne primárně. I když postupně ničí tělo a po 30 letech můžeš přijít o zrak, o ledviny, o nohy .... a nekonec zemřeš většinou dřív, než bys zemřela bez nemoci.

Upravil(a) Tulipánka (20. 9. 2009 20:09)

Tulipánka napsal(a):

  Řeším problém, který ta příčina způsobila.  Ale nemoc neodešla. Třeba jen čeká, až ten problém bude vyřešený.

Tohle me hlava nebere.
Chces tim co pise rict ze resis problem=dusledek?  Nikoliv odstraneni priciny,nebo se pletu kdyz Te ctu?

Tulipánka napsal(a):

Hir, pleteš se, asi se špatně vyjadřuju nebo nejsme naladěné na stejné vlně .
Zádrhel: nedostek lásky od rodičů. Co s tím? "Přivolala" jsem si cukrovku, která mi lásku nahradila. Teď se učím mít ráda sama sebe a tu lásku si dát jako "vnitřní rodič" svému "vnitřnímu dítěti". Ještě mi to úplně nejde...

Nikdo se neplete ,to jen slova zpusobuji zapletky. Takhle jsem cetla ty Tvoje a tak se pro jistotu ptam aby nedoslo k zmylene.

Ano Tulipanko,ta pricina me sedi.  I podle mne je to tak.

A jak jsi na tom s jidlem jako umelou nahradou lasky pro sebe ,pro dite a pro muze?  Vnimas neco take v tom?
Teda jestli se muzu ptat? Jestli ne nech to byt. 

Tulipánka napsal(a):

Hir,
mám 85 kg, jídlo mňam .  Jídlo je mé potěšení i belička ve chvílích slabosti .  Ale to přejídání začalo až v pubertě, kdy jsem byla nespokojená sama se sebou a cukrovka vznikla už v 9 letech.

Takze vis co tim naznacuju? 

Zadne {ale} nevyvrati bezici pas pricin a dusledku. Vsechno kraci ruku v ruce.

Mmt. konečně jsem dospěla k afirmaci: "Jsem zdravá a dokážu žít v souladu s Vyšším vědomím"