Ahoj Crabe, ráda tě vidím

Hmm.., no jasně, osvětlila, Pavlo. Tady šlo o rozšíření pohledu na věc.., ale jistěže celou záležitost můžeme vnímat pocitově, intuitivně, což ovšem má úvaha též nevylučuje. Takže - každý podle svého založení i momentálního ladění.

Ahój Pan! V duchu Tě objímám.

Páni, to  bylo moc pěkné, DaiTerr! Tak skvěle celé shrnuté do výsledného résumé, že by zde vlastně mohl vznikat problém odvíjející se od naší touhy, když se do toho snažíme vplynout. Ovšem pokud pochopíme správně, tak ne, nemohl, jelikož je tu ono vědomí ubíhající ve dvou rovinách. Na jedné straně se naše vědomí rozpadá do jednotlivých segmentů, do jejichž zdrojů je vtahováno předchozím napólováním, ovšem na straně druhé se neztenčeně vznáší v prostoru, uvědomujíc si všechno, co bylo, je a bude. A tam, kam se soustředí naše pozornost, tam i budeme.

Crabat napsal(a):

Po více než třicetiletém studiu karmických zákonitostí jsem byl náhle konfrontován s úplně novým proudem.

Ahoj Crabe
Tys opravdu 30 let studoval karmu?

Ano, Maripose, po celý život jsem magicky přitahován touto myšlenkou, neboť ji vyhodnocuji jako alfu i omegu našeho bytí. A tak, jakmile jsem si vůbec připustil, že existuje něco nad hmotným světem, začal jsem ji v sobě rozvíjet a pídit se po dalších informacích. Až se z toho stalo celoživotní úsilí.

Pavli
Určitě tu zase s vámi chvíli zůstanu.
Je mi tu mezi tolika přemýšlivými lidmi opravdu dobře.

Dámy a pánové, tři dny chodím kolem tohoto vlákna a přemýšlím a prociťuji Vaše myšlenky. Tak nějak necítím se tím nejpovolanějším, ale když jsem tak nějak včera večer hloubal ve svém nitru o prapodstatě života a toho co se děje (ovlivněn zimním slunovratem) došel jsem k zajímavému poznání.

V průběhu několika posledních let se mi staly takové zajímavé věci, že jsem žasl co, že se to děje a k řešení jsem ani nepotřeboval nějakého složitého pátrání ve svém nitru. Se stavem vizuálním se současně dostavilo i řešení. Tak nějak jsem si připadal jak na Petříně v zrcadlovém sále. Dá se říci, že po posledním tomto "ději" začínám býti spíš pozorovatelem než strůjcem života. Vždy když nastala ona "podivná situace" měl jsem současně pocit, že část mého fyzického těla byla na druhé straně na straně "temna" (ne na straně zla). Něco jako když jsem po pás ve vodě, jedna část na světle a druhá "v neviditelnu". Přitom obě "poloviny" fungovali normálně a spolupracovali.

Docházím k poznání, že tento, světelný život je zrcadlem života toho života na druhé straně, toho který si vědomně "nepamatujeme".

pomněnka napsal(a):

Kluci, dost zajímavé čtení od vás obou (myslím Crabata a D.T.)
Co když ale někdo z vás je v té rovině nehmotné, ale právě si chtěl hrát s těmi omalovánkami?

Astrální cestování, snění, myšlenky... to je taky nehmotná rovina ... a směr našeho vědomí, by se mohl ubírat právě do toho celku, absolutna, jednoty, akášická knihovna a cojá vím jak ještě se to nazývá..., a tam podle potřeby nahlížet v podobě snů, přenosů do minulých životů atp.

Ano, i to je možné, jenže pro nás momentálně těžko pochopitelné..

Můžeme být klidně "pány snů" a každý sen jsou dveře do nového zrození, ale stále to budou jen sny a my zůstaváme v naší původní realitě. Jenže momentálně "žijeme sen", takže nám uniká pointa, podstata a domov, odkud doopravdy jsme. Je to stejné, jako když zde na Zemi v noci sníme svůj sen. Tam nám také všechno uniká. Takový sen na druhou, neboli sen ve snu..

Nebo můžeme být opravdu entitami se svým plánem a vývojem, abychom nakonec splynuly v "Jednotu" a začali nový cyklus, kde naše "Jednota" bude hybatelem vlastního "vesmíru vesmírů", takže necháme zrodit nové entity, aby i ony mohly mít svůj vývoj a nakonec se se zkušenostmi připojily..

Nebo můžeme být hříčkou v rukou "skutr"ů šššššediváků, neboť "oni jsou ti, co recyklují duše.." (citace z jedné knihy, kde toto vypovídala jedna unesená paní..) No tfuj..

Naše 3-Déčkové chápání tohoto světa je dosti vymezeno (ne omezeno) právě realitou daného typu. I "hmotná" nižší realita má své zákonitosti. Proč se zde máme potřebu "zjevovat"? Kdo ví.. Možná je to jen hra.. Něco jako takový "Unreal Tournament", kde na začátku hrajeme většinou "Team deatmatch".. Někdo hraje pouze výhradně "Deathmatch".. Pak postoupíme po mnoha cyklech do módu "Domination a Onslaught", abychom na závěr pouze se smutným porozuměním konstatovali, že tato hra byla krásná a skvěle jsme se u ní bavili, ale nyní je čas na novou hru, nejlépe tentokráte takovou, kde se neničí, nezabíjí, nedevastuje, ale naopak pracuje s porozuměním a poznáním. No a protože jsme prošli vítězně celým UT-čkem, tak máme samozřejmě možnost všem účastníkům UT-čka pomáhat, pokud budeme chtít. To už je ta vyšší hra..

Říká se.. No říká se toho hodně. Třebas to, že "tam doma jsme všichni takoví "superborci a hrdinové".. Takže když si lajnujeme  své nové vtělení, tak samozřejmě těžce machrujeme, "jak zde všechno zvládneme. Marně nás naši přátelé upozorňují, že to nebude ani zdaleka tak jednoduché a že nemáme být na sebe tak přísní..

A tak jednoho krásného dne, tam, co rozlil nějaký vesmírný dopravce mléko (zřejmě na něj bafnul nějaký psoča a on se chudák tak lekl..), na jedné z planet, jménem Země se znovu narodíme. Jenže ouha.. Je to nějak jinak. Kdo vlastně jsme? Co tu děláme? Proč tu jsme? Tak to už si nepamatujeme.. No tak to teda potěšpánbůh..

Léta plynou, začínáme zjišťovat své pozice v nepřátelském světě, snažíme se "hrát", jak to jen jde. Zjišťujeme, že většinou nedostatky převažují nad klady a jinými statky. Hledáme viníka. A časem jej nacházíme většinou. Je to samozřejmě on (mého srdce š(ž)ampión).. No kdo jiný, než Bůh? Ten přece za všechno může.. Jak jinak? Všechno tomu nasvědčuje a všechno je jasné.. On je původcem přece vesmíru, stvořil nás a jen má p*del z toho, jak to tu krásně "šlape" všechno po sobě, jako když se ušlapává kysané zelí. No a nakonec, až to všechno zkysá, tak teprve to bude mít patřičné grády. A bude to i léčivé.. Nenávidíme v jednu chvíli Boha a spíláme mu. Ve slabé chvilce se zadíváme a proneseme do éteru, že Bůh je hrozný "hnjup"..

Léta běží dále. Někdo pokračuje tak, jak je zvyklý. Má svou rodinu, svou práci. Někdo nemá práci. Většina se skvěle baví denními radostmi. Chodí na pivko a jen tak pokecat. Sem tam zkusí přefiknout svému kamarádovi manželku a stejně tak ženy zkouší sem tam svádět svým přítelkyním manžela.. prostě takoví Simsové XXX..
Ale jednoho krásného dne (a ten den je u každého z nás jiný a rozhodně nemusí přijít právě v tomto současném zrození) se najednou podíváme kolem sebe a uvědomíme si, že "Onslaught a Domination" mód končí a že už nám to nic nepřináší..

V té chvíli jdme jaksi do sebe.. Probíráme ta léta zkušeností a hledáme v nich napojení na myšlenky a poselství, která jsme dřív nepostřehli. To, že Bůh je hrozný "hnjup", to jsme už říkali, to je přece jasné.. Je to programátor, kterému se vymknul program z rukou.. Nebo z toho má hroznou legrandu.. A nebo ne? Moment, tady nám něco nesedí.. Stále zkoumáme.. A dlouho budeme zkoumat..

Nastává čas zkoumání..

Znovu si uvědomujeme své nedostatky a už je vidíme trošku jinak, než kdysi dávno (v Mexiku..)
Zjišťujeme, že kdybychom to měli zpětně hodnotit, pak bychom to museli nazvat "plánem".. Jenže kdo to naplánoval? No Bůh přece.. Ale v té chvíli máme už pocit, že ten za tím není.. Tak kdo teda? Satanáš..!
Tak tomu se zasmějeme. Jako legrácka celkem ujde. Takže kdo.. Kdo..

Po pár letech zkoumání svého nitra a studiu různých zdrojů zjišťujeme, že plán jsme si vytvořili my samotní.. Tak to je teda gól.. Ale cítíme, že tohle je správný náhled na věc. A nyní přichází chvíle, kdy si uvědomíme, kohože jsme to vlastně nazvali "hnjupem".. V té chvíli slyšíme v nitru pobavený hlas, který se jemně zeptá - "tak co? Kdo je hnjup, ty hnjupe? Už to víš?"

Zaskočeni s hanbou přiznáváme, že jsme to my samotní a hned se omluvíme tomu, koho jsme tak dříve nazvali..
Odpověď je ale jiná, než jsme čekali.. Hlas v nitru říká, že - "omluva je samozřejmě dávno přijata, ale ještě jsi nepochopil úplně podstatu věci."

Samozřejmě, že se hned zeptáme - "jak to? Já jsem ten hnjup, co si to všechno spískal, je to moje vina. Kaju se. Tak o co jde?" Ale hlas odpoví - "kdybys úplně pochopil podstatu věci, pak sebe nikdy nenazveš hnjupem.."

Ach jo..

A tak další léta běží (měsíce, týdny, dny, hodiny.. U každého je to jiné, podle jeho vlastního plánu), jsme ještě zaskočeni odpovědí, ale to je nám hybatelem ke zkoumání a přemýšlení. No a jednoho krásného dne (či krásné noci) nám to všechno krásně do sebe zapadne.. Aha.. Tak takhle to je..

Jaká je pointa první? Inu taková, že když jsme si "lajnovali" své další zrození, tak jsme prostě v té chvíli byli "borci největší" a přepískli jsme naše meze. No a po narození bylo pak jasné, že to tu pak pro nás bylo všecko na "šajze_pes_přes_oves"..

Ok, tak nyní víme, že "sami sobě jsme strůjci štěstí, osudu a jsme svými vlastními pány".. Ale jak je to teda s tím "hnjupem"? Bůh (Jednota, Jsoucno, Hybatel všeho, Praenergie, Původní entita, On.. atd..) to není, to už je nám jasné.. My sami si zde plánujem své osudy a své životy. Máme-li být zabiti, pak jsme si to plánovali. Máme-li projít nemocemi, je to také náš plán. Má-li nám někdo ublížit, pak jsme si to vzájemně buď dohodli a nebo ještě řešíme "karmické vazby".. Jenže hlas přece říkal, že jsme to zcela nepochopili.. Tak kdo je ten, kdo za to může? Kdo je ten "hnjup", když ne Bůh a ani my? Kdo..?

V jeden čas a jeden okamžik ta odpověď přijde.. "Hnjupem" není Bůh, protože ten se do našeho vývoje nemíchá. "Hnjupem" nejsme ani my samotní a to ze dvou podstatných důvodů. Jednak proto, že jsme součástí Boha samotného, takže nazvat sebe "hnjupem" znamená, že tak nazveme i Boha a druhý důvod je ten, že plán máme takový, jaký sami potřebujeme pro svůj vývoj.

A jak je to teda s tím "herouovstvím tam doma" při plánování?

To je právě ta pointa číslo dvě..

Nic se totiž neděje bez příčiny. A i to přeceńování má své důvody pro další a lepší vývoj. Můžeme si klidně říci, že drsnější plán, je jako cesta stopem na letiště, abychom tak stihli let do Austrálie. Jasně, že letí další letadlo, tak na co tak spěchat. Jenže to letadlo, které letí jako další, tak letí až za týden, ale my potřebujeme být v Austrálii právě ještě dnes, jelikož na jistém místě vypukl požár a my jen tím, že tam budeme o týden dříve, tak pomůžeme zachránit mnoho životů a zároveń tak nastartujeme jejich dráhu směrem, který oni sami by hledali delší čas.. Toto je náš "plán nad tím vším", takže proto takové zrození. Ono nic totiž není takové, jak se na první pohled zdá..

Nehmotno a omalovánky - to je každého věc jeho přání a rozpoloženosti. Máme naprostou svobodu, ale většinou maskovanou "plánem nad tím vším", takže to, co nám může připadat jako "hraní si s omalovánkami" a návrat někam zpět, má svůj (nám skrytý) důvod. Kdo si chce hrát, hraje si. Kdo chce studovat, studuje. Ovšem často se tyto role prohazují, až nakonec splynou v jedno. Vesmír Vesmírů a Realita Relit je ve své podstatě jedna velká hra a my jsme zřejmě nejen její hráči, ale také zakladatelé.. Jenomže to už je pro nás zatím velmi vzdálený a "nekonečný" příběh..

P.S: Berte to, co píšu, s nadhledem a humorem v tenhle předvánoční čas. Ono to fantazírování a trocha filosofie (byť ujeté a ironické) občas neuškodí

A jen tak mimochodem - nevytvořil jsem tak náhodou tímhle příspěvkem úplně šílený "OFF-TOPIC"?

Upravil(a) DaiTerr (23. 12. 2009 9:27)

  jsem se pobavila D.T. Mezi patláním bramborového salátu
Proč mimo? Co je momo téma? Možná kdybychom začli vařít knedlíky
Ona ta fantazie je takový zvláštní fenomén... tak trochu si myslím, že ve své podstatě je reálná. Protože kde bych ve své hlavě přišla na neznámé bytosti, když nežijí mezi námi, ale moje mysl - fantazie je zná? 

Crabat napsal(a):

Páni, s to teda vodpích, DaiTerr, a hodil celou tu rozsáhlou myšlenku do takového odlehčeného žánru, což se Ti tedy náramně podařilo, všechna čest. Přitom je pozoruhodné, že jsi vlastně vůbec nic důležitého nevynechal a jak se říká, "kdo má uši k slyšení", tak z toho jednoznačně tu reálnou podstatu vyhmátne a přitom se vlastně ještě pobaví. Nu a ti ostatní se dozajista též pobaví a řekl bych dokonce dvojnásobnou měrou! Což je jaksi jejich kompenzace za to, že onu klíčovou zprávu pro ně z toho nezachytí.

Nezachytí.., nezachytí.., no možná momentálně nezachytí. Ale rozhodně je pro ně lepší, aby se dnes dobře pobavili něčím, co je zítra může při nějaké příležitosti docela nenadále oslovit, než aby se v současnosti marně trápili nějakou složitou úvahou, skrze níž je přejde veškerá chuť v tom pro budoucnost podnikat nějaké další kroky.

Ono, jak se to vezme, že?.. Nebyl v tom nakonec vyšší záměr, dát sám sobě tak trochu přes čuňu, když předem věděli, že je to jediná metoda, která na ně s jejich mentalitou, kterou si pro další vývoj určili, doopravdy zabírá?..

Je to tak, kolego, "dání si přes čuňu" bohužel zabírá nejvíce.. Sice se to samozřejmě nikomu nelíbí, ale nedá se nic dělat. Ovšem berme to s nadhledem. Jak čas běží, tak ty "liskance" budou čím dál menší a menší, takže alespoň potud vidina "lepších zítřků"