Pírko, tohle je těžké. Synovi byly tři, ani ne, když se narodila dcera. On byl malý, moc rozumu z toho asi neměl, ale já nechtěla, aby jakkoli pocítil, že se musí dělit. To postupně přijde...
Všechny návštěvy jsem informovala o tom, že pokud přijdou a koupí něco miminu (nemusí), ať koupí i klukovi. Stačí lízátko. V žádném případě se nikdo nesměl vrhnout na mimino, minouce syna... to ať raději nechodí. Všichni pochopili.
V porodnici, když přišla na návštěvu rodina, nechala jsem je s miminkem (stejně se na ní všichni třásli )a věnovala se jen synovi. Na sestřičku jsme se pak dívali spolu a když ji chtěl pohladit po hlavě a moje mamka (jeho milovaná babí) vyskočila s reflexem zlomit ruku komukoli, kdo sahne novorozeněti na měkkou hlavičku - byla jsem rychlejší a pomalu mu pomohla.
Chce to trpělivost. Děti cítí i to co my ne a hlavička jim to prostě nepobere.
Doma pak, když miminko spinkalo, nechala jsem všechno být a věnovala se jemu. Byl to strašnej záhul, ale vyplatilo se - mají pěkný vztah. No, neříkám, že po sobě někdy slušně nejdou, ale znám dost sourozenců, kteří těm mladším vysloveně ubližovali a to fakt není náš případ. Většinou se syn nechce koukat na ty romantický slátaniny, co dcera a naopak, koukat hodinu na bombardér v akci, to zas syčí holka...
Podle mě tvůj syn mlátí kočky, protože kdyby tam nebyly, byl by středem pozornosti. Možná podvědomě ví, že brzy nebude sám. Dělal to vždycky?

Já si také myslím, že být bezradná z tříletého dítěte, které kope do koček, je trochu divné.
Dítě žárlí, když se cítí odstrčené. Zajisti, aby se odstrčený necítil, ale pokud kopne do kočky, klidně mu jednu vyšij - určitě bude moc dobře vědět, za co to je - tak malý už zase není

Ježkovioči, nikde nepíšu že syn do koček kope a nebo nějak trýzni. Je to opravdu jen v přítomnosti navštěvi a to do nich jakoby plácne a určitě k tomu nepřistupuji flegmaticky. Dám mu přes prsty a vysvětluju mu, že oni kočičky nemají a že si je chtějí jen pohladit, že maj rádi zvířátka tak jako on. Pak s tím ihned přestane, ale je vidět, že se trápí, že to není zrovna on koho si hned všimnou. Jinak samozřejmě návštěva odejde a když za 3 dny zas někdo příjde situace se opakuje, to je fakt. Práve proto tu hledám nějakou radu, jak toto skončit.
Rozhodně nechci děti dělit a proto se mi líbí jak to popsala javena. Prostě si budu muset promluvit s rodinou a takhle nějak jim to vysvětlit.

já myslím, že už v prvním příspěvku jsi to napsala přesně...Neustále odstrkovat kluka, že se to nedělá a vysvětlování co a  jak se mi opravdu nechce..... výborně, tak ho neodstrkuj:) , ale obejmi at ví, že k vám patří.... nic nevysvětluj, že se to nesmí, ale že je fajn pohladit, že i jemu se přeci líbí, když ho někdo hladí a nebo chová....

pírko napsal(a):

Ano věnuji se i synovi do dobi dokud nepříjde kočka pro pohlazení. A teď se do něj všichni pustí, jak si jí chtěj jenom pohladit, pak nastoupím já a vysvětluju. Určitě ho nikam neodnáším a neodstrkuji jinam. Je to jen o vysvětlování ( já napsala odstrkování, chyba)

njn chyba je, že se do něj pustí...místo aby mu řekli...pojd, pohladíme si ji spolu...ale tuším, že to už tu někdo psal něco podobného....vysvětlovat asi bude potřeba dospělým njn ...a když to ti dospělí nechápou,tak synovi zkus sama říct, at ji hladí s nimi.... a nebo si pak s ním v klidu promluvit mezi čtyřma očima a přitom ho chovat a chovat i tu kočku společně ...myslím na klíně.... hm,se mi to blbě vysvětluje , prostě zkus se věnovat oboum naráz a totéž chtěj i od návštěv... btw kočka by měla být až pod ním, takže jeho postoj vcelku chápu

Když mám  u sebe syna já, je to omazlení, pusinkování a plné lásky. Jsme na sebe možná až závislí. S manželem dělaj průsery a blbnou. Kočky nežárlí.

Stejně jsem to zařídila já, jak píše Javena v prvním příspěvku. Navíc jsem se domluvila se synem, aby každé návštěvě prozradil sám, že máme miminko a sám jim ho ukázal.  Ještě jsem mu před narozením dcery říkala, jak ho s miminkem budeme moc potřebovat a jak bude důležitý, až mi bude pomáhat.Vyplatilo se, žádné žárlení nebylo a dodnes mají bezvadné vztahy.