Tercila napsal(a):

Pandoro..... možná si nerozumíme. Mluvím o tom, že nikdo se nedokáže obrátit upřímně a navždy o 180 °. Tedy jinak řečeno, snahu jsem postřehla, výsledek nikdy žádný (očekávaný).
Tvůj příklad se studenty mi do toho nějak nejde...
Opravdu Ti teď nerozumím. Možná nemluvíme o tom samém.

Tercilo,
tak to zkusím jinak: pochopitelně že máš pravdu, že nikdo se nedokáže "obrátit upřímně a navždy o 180 stupnů". V tom s tebou souhlasím. Jenže už nemohu souhlasit s tím, že "snahu jsem postřehla, výsledek NIKDY žádný".
Každá UPŘÍMNÁ snaha přináší výsledky. Já to vnímám tak, že člověk prochází NEPŘETRŽITÝM  PROCESEM  UČENÍ  a učení se zákonitě provázejí chyby. Ten, kdo už "pokročil" je samozřejmě dělá taky, ale dovede si je UVĚDOMIT a tak i odstranit. Stává se pánem svých emocí, svého života nehledán harmonii venku, ale uvniř a tak jak harmonizuje své nitro, harmonizuje i své okolí, přispívá k vytváření a udržení Řádu

Navíc bych to nikdy neformulovala tak, že aby byl patrný výsledek, musí to být ten výsledek, který OČEKÁVÁM.
Znám mnoho žen, které na sobě začaly pracovat a očekávaly, že se k nim jejich muž vrátí.
Výsledkem bylo ale to, že nejen že se nevrátil, nejen že už to neočekávaly, ale už to ani nechtěly, protože se octly zcela jinede, otevřely se jim úplně jiné obzory, poznaly více samy sebe a zjistily, že potřebují úplně jiného partnera, kterého pak i našly.

Pro mne OČEKÁVÁNÍ (a to kohokoliv a čehokoliv) nerovná se VÝSLEDEK.

A ten můj příklad se studenty se týkal tebe samotné. Říkáš, že se díváš kolem sebe a že už jsi pochopila..... prostě možná pokud opravdu upřímně pracuješ na poznání světa a jeho zákonitostí kolem sebe, jsi právě ve stejném stádiu - chaos, který teď vnímáš jako řád, se náhle přeskupí ve skutečný řád a až PAK pochopíš...

Třeba je to tak, třeba je to jinak, to po písmenkách neposoudím. Jeví se mi to jen jinak než tobě, ale to není důležité.

Tercila napsal(a):

Pandoro..... možná si nerozumíme. Mluvím o tom, že nikdo se nedokáže obrátit upřímně a navždy o 180 °. Tedy jinak řečeno, snahu jsem postřehla, výsledek nikdy žádný (očekávaný).
Tvůj příklad se studenty mi do toho nějak nejde...
Opravdu Ti teď nerozumím. Možná nemluvíme o tom samém.

Terci, přece snad není důvod, proč by se měl kdo obracet o 180° Já osobně jsem mluvila o tomto.
Narodíš se a máš nějaké předpoklady, temperament, schopnosti a nedostatky. Málokterý rodič dokáže jaksi dešifrovat tohle všechno naprosto přesně a rozvíjet to, co jest hodno rozvíjení a nevšímat si naopak toho, co je hodno nevšímání. Nehledě k tomu, že ani nejosvícenější rodič nemůže vědět, co za postoje a vzorce bude jeho dítě potřebovat za dvacet let - zejména v dnešní rychle se měnící době ne. A nemluvě o tom, že chudák rodič má svoje návyky, názory, postoje  - jinými slovy vzorce - zkrátka to, co považuje za "normální", "běžné", "správné"....
No a tohle všechno samosebou nemusí být kompatibilní s náturou dítěte. Takže se stane, že rodič, nebo někdo jiný, vtluče dítku do hlavy tyhle vzorce - často v nejlepší víře v jejich užitečnost, často proto, že jej to prostě jinak nenapadne a neméně často proto, že si na dítěti a skrze dítě hojí, potažmo napravuje nějaké své nepovedené vzorce.
No a jednoho dne příslušné dítě třeba zjistí, že je spousta věcí v jeho vlastním chování, které mu komplikují život a nedovolují žít tak, jak by chtělo.
Prostě jsou jako trn v pr*eli.
Napřed cejtí většinou jen jakési nepohodlí, necítí se šťastno...při troše pozorování a pár dobrých kamarádech vyjde časem najevo, že dělá věci a chová se tak, že mu to zabraňuje ve štěstí.
No a tak se pustí do odstraňování těcho vzorců a čím více je odstraňuje, tím více se blíží jaksi samo sobě.
Rozumí se samo sebou, že ty vzorce, které mu neubližují, ale naopak pomáhají, neodstraňuje
Takže z toho vidno, že není nutný obracet se zrovna o 180°, ale jen se jaksi očistit od toho, co je pro nás neužitečné, co nám více ubližuje, než pomáhá - a co máme zažraný pod kůží často jako samozřejmost.
Bývává toho někdy na tuny, takže je to práce, jak na kostele - nicméně stojí za to.

Tercila napsal(a):

Ivano, to není možné....... Vždyť já jsem se dnes seznámila málem na křižovatce... když jsem stála na červenou...
Ty jsi pro mě jako ženská záhadou, nechápu, jak se nemůžeš seznámit (tím tedy nemyslím někoho, kdo by před Tebou poklekl přímo s žádostí o ruku, ale ...)
Usmíváš se? Díváš se na lidi? Začal jsi někdy hovor Ty sama?
Já mám asi výhodu, jsem strašně ukecaná a pořád se culím .

Usmíváš se?  Díváš se na lidi?  Začal jsi někdy hovor Ty sama? 


S timto my introverti mame tak trochu problem . Ted jen za sebe , presne toto nedelam.

Ivana napsal(a):

Tercila napsal(a):

Ivano, to není možné....... Vždyť já jsem se dnes seznámila málem na křižovatce... když jsem stála na červenou...
Ty jsi pro mě jako ženská záhadou, nechápu, jak se nemůžeš seznámit (tím tedy nemyslím někoho, kdo by před Tebou poklekl přímo s žádostí o ruku, ale ...)
Usmíváš se? Díváš se na lidi? Začal jsi někdy hovor Ty sama?
Já mám asi výhodu, jsem strašně ukecaná a pořád se culím .

To máš dobrý Tercilo. Já jsem hodně uzavřená a nikdy nikoho sama neoslovím. Ani se nedokážu zeptat cizího člověka kolik je hodin. Prostě na to nemám. A když mě náhodou někdo osloví (třeba nějaká babička na zastávce), tak je mi to hrozně nepříjemné, odpovídám jednoslabičně a prchám.

Tak to me zase vubec nevadi zeptat se, kdyz potrebuju nebo reagovat , kdyz nekdo oslovi mne.
Nezvladam osloveni nekoho bez ucelu , takove ty reci o nicem.

Salen napsal(a):

Tercilo - já nejsem introvert a komunikuju ráda a bez problémů a přesto jsem seznamování (s chlapem) vzdala. V době rozvádění se to ještě šlo, i když žádnej ten vztah nevydržel dlouho. Teď už se nechytám vůbec. Došla jsem k závěru, že jsem v blbým věku (48), kdy mají zájem maximálně 60tníci. A nebo už tak blbě vypadám :-))))) A seznámení připadá v úvahu leda přes ty inzeráty. To přirozené je fakt velkej problém. Teda s nezadanýma .... ženáči, to jo, ti by se seznamovali :-) a ještě mají většinou blbý narážky, jak by rádi vypomohli se sexem. Takže já Ivaně věřím, zvlášť když navíc je introvert.

Po zkušenostech s tímhle souhlasím. Dala jsem si dokonce inzerát a přesto, že jsem napsala, že chci nezadaného, s vyřešenou minulostí, přibližně v mém věku, nekuřáka, odepsali mi buď šedesátnící a o ty fakt zájem nemám,vždy mě přitahovali spíš mladší. Je mi to prostě nepříjemné, představa, že by na mě sahal o tolik starší muž. Anebo mi psali ženáči, nebo tací, kteří "jsou sice ženatí, ale již 7 let žádný kontakt" A dva nezadaní, cca 55 let, jeden z nich má ve vlastní péči čtyřleté dítě, druhý má tři malé děti, které si bere na víkendy. Nedělám si o sobě iluze, opravdu nechci podruhé mít malé děti a navíc ještě cizí. Jsem ráda, že mám děti dospělé. Nu a samozřejmě mi psali kuřáci. Mám astma, takže opravdu nechci partnera kuřáka.
Jo, a taky nemakačenkové, kteří by se hnedka přistěhovali a práci si hledají, sice už dlouho, ale hledají.
Asi jsem měla napsat, že hledám zadaného, starého kuřáka, kterého si hnedka nastěhuju domů a budu ho živit nejlépe i s jeho dětma. Možná by se mi pak někdo, koho si přeji, ozval.
Než takovéhle chlapy, to budu raději sama.

Ja som s inzerátmi síce mala relatívne úspech, ale len relatívne. Zato zoznamovanie naživo - to spontánne a neplánované - malo 100% úspech.

No jo holky, jste už holt moc "zkušené" na to se přizpůsobit. To je v řádku, ale určitě ne problém mužů.  To je lepší být sama. S těma šedesátníkama to nechápu a to je mi třicet. Někdy jen koukám na to, co mají holky za požadavky v deníčku a co samotné nabízejí. To zas budu za hnusnou že.

S těma šedesátníkama to nechápu

Nechápeš co?Proč o ně,my ženy kolem 50 nemáme zájem?

Nu, některý šedesátník nemusí být špatný. Má kolegyně měla dítě ve třiceti s kolegou, kterému bylo 60. Teď je mu 65 a je to stále super muž.
Ale seschlí šedesátnící starouškové, kteří už neznají slovo sex, mě fakt nelákají. A takoví se mi občas hlásí, když se mi výjimečně nehlásí zadaní mlaďoši nebo nezadaní ale až příliš mladí mlaďoši. Ne že by se mi nelíbili, ale jsem realistka. I jim tikají biologické hodiny a já jim už dítě věru nedám. Do takového vztahu prostě nejdu.

Nharte napsal(a):

Majko, majko...kdyby to tak bylo, tak by žádnou větu nevypouštěli, ale vypouštěli by duši, aby tě pochovali a tu tvojí složitost obsáhli.

"Složitá" žena je pojem sám o sobě. Ono to může znamenat i třeba nevybuchlý tikající granát, který se moc "jednoduchému" muži chovat nechce. Dokonce ani tomu "složitému"- ale některé z nich baví ho zkoumat a hrát si s ohněm, to jo. Panč vědí jak na případný výbuch a kdy vzít nohy na ramena.

Když chceš s někým skutečně být ve vztahu, tak pokorou začít a pokorou skončit. Jinak je to na nič.

já věděla, že se chytneš zrovna tohohle. Zkoušela jsem to, vyšlo mi to.

Vím. Až se my dva potkáme, to bude něco, pokora, vzájemná úcta, láska, vztah s velkým V a Muž, protože už i já jsem dost na daleko na cestě být Ženou. Jsem si vědoma, že tohle může znít nepokorně. Ale jen já vím, jak jsem jiná oproti tomu, jaká jsem byla v mém manželství i ty roky předtím.  Ale stále se mám co učit a na čem pracovat. Možná právě proto jsem ho ještě nepotkala.

Upravil(a) majkafa (2. 10. 2009 18:16)

Nharte, možná tomu nebudeš věřit, ale já už žádné iluze nemám. O ničem. A o nikom. Žiju život tak, jak přichází. A až potkám jednou muže, kterého budu milovat a on bude milovat mě a budeme chtít spolu být, budeme prostě spolu.

Já tedy musím říct, že mně za prvé nasadil vysoko laťku můj BM, takže se s nějakým hejhulou  s IQ tykve a slovníkem dlaždiče nejsem schopna spokojit. Za druhé mi šedesátníci připomínají mého otce (zemřel v 64) eventuálně mého dědečka (zemřel v 62) takže mě absolutně nevzrušují. Vím, že sama taky nevypadám na 20, ale bohužel je to tak, že chlap od 45 výš mi přijde už neatraktivní (výjimky se najdou). Kromě toho to, co já chci a též nabízím, je přátelský vztah na úrovni výletů, dovolených, návštěv kulturních akcí apod. Rozhodně nechci dělat pečovatelku, uklízečku a hospodyni.
Takže suma sumárum jsem si řekla, že je mi prostě dobře samotné. A je. Žiju si, jak chci, nemusím řešit problémy, které bych určitě měla, kdybych si našla nějakého toho přítele a jsem v pohodě. Trochu mi vadí, že o víkendech nemám s kým trávit volno, ale je to spíš proto, že jsem od přírody líná a když mám jít někam sama, tak se mi často nechce.
Jen ještě malý přípodotek - vím, Selimo, že ty jsi ode mě o 10 let mladší a asi máš i širší okruh známých, takže se můžeš seznamovat "přirozeně", ale já teda nemám jediného kamaráda či známého mužského pohlaví, který by nebyl buď moc mladý, moc starý nebo zadaný, případně obojí. A na cvičení jógy, v bazénu, v kině nebo na procházce v lese se asi neseznámím.

Selima napsal(a):

Ja som s inzerátmi síce mala relatívne úspech, ale len relatívne. Zato zoznamovanie naživo - to spontánne a neplánované - malo 100% úspech.

Jakej úspěch ?? Dyt si sama a máš jen občasnej sex........a vyšiluješ z toho že nemáš děti ......už tu přestan lhát sama sobě holka ........hnízdo je prázdný a ty depresákuješ ,.....ty nám tak můžeš radit.