Jo, Pandorro, nemyslela jsem konkrétně jenom IQ, i když - určitě je ve vztahu dvou lidí důležité. Když odpoví jak ženská, tak chlap "ále nic", tak asi inteligenčně nezvládá moment, kdy by měli svému protějšku odpovědět jinak, že jo.... Prostě jim "nedocvakne, že by měli zvolit jinou odpověď - opravdu si myslím, že I na inteligenci záleží.
Jasně, EQ a IQ je důležité oboje.
Lidově tomu říkám : záleží na tom, jak si dva lidé sednou.

Jo, taktéž se domnívám, že zakopaný pes nevězí jenom v nevěře. Podle toho, co Romula píše.

Upravil(a) Tercila (20. 9. 2009 13:33)

Podle svých zkušeností s lidmi vím, že oni MOC DOBŘE VĚDÍ, že by měli zvolit jinou odpověď, jenže jejich Ego jim to nedovolí. Jedou podle nějakého naučeného vzorce chování a klidně se i VĚDOMĚ řítí do průšvihu (podvědomě je to velmi časté) a ani kdybys je mlátila od rána do večera, tak s tím nic neudělají.

Rozumím. No, ono je to těžké, měnit sama sebe. Lidi radši mění někoho jiného .
Kdoví, jestli je vůbec možné se ty naučené vzorce odnaučit, víš... a jestli to stojí za to...
A celkově z hlediska 6 miliard lidí - asi je to nekonečné.
Totiž, napadá mě otázka: znáš konkrétně někoho, kdo se "naučil" žít jinak a je v té nové roli spokojen? Ale fakt na tuty? A není to trošku násilí na povaze? Není to pak někdo jiný a nevrátí se po čase k tomu "svému zažitému? Rozumíš mi...?

Upravil(a) Tercila (20. 9. 2009 14:10)

Tercila napsal(a):

Podle svých zkušeností s lidmi vím, že oni MOC DOBŘE VĚDÍ, že by měli zvolit jinou odpověď, jenže jejich Ego jim to nedovolí. Jedou podle nějakého naučeného vzorce chování a klidně se i VĚDOMĚ řítí do průšvihu (podvědomě je to velmi časté) a ani kdybys je mlátila od rána do večera, tak s tím nic neudělají.

Rozumím. No, ono je to těžké, měnit sama sebe. Lidi radši mění někoho jiného .
Kdoví, jestli je vůbec možné se ty naučené vzorce odnaučit, víš... a jestli to stojí za to...
A celkově z hlediska 6 miliard lidí - asi je to nekonečné.
Totiž, napadá mě otázka: znáš konkrétně někoho, kdo se "naučil" žít jinak a je v té nové roli spokojen? Ale fakt na tuty? A není to trošku násilí na povaze? Není to pak někdo jiný a nevrátí se po čase k tomu "svému zažitému? Rozumíš mi...?

Podľa mňa tp často nie je ani tak o povahe, ako o zlých skúsenostiahc, blokoch, strachu, zažitých vzorcoch... všetko získané veci, ktroé sa dajú odstrániť, spracovať, zmenšiť, apod. Povahu násilne ohýbať je nezmysel, ale strach prejaviť svoju slabosť alebo oba a z toho otvoriť sa nie sú orejavom povahy.

Tercila napsal(a):

Podle svých zkušeností s lidmi vím, že oni MOC DOBŘE VĚDÍ, že by měli zvolit jinou odpověď, jenže jejich Ego jim to nedovolí. Jedou podle nějakého naučeného vzorce chování a klidně se i VĚDOMĚ řítí do průšvihu (podvědomě je to velmi časté) a ani kdybys je mlátila od rána do večera, tak s tím nic neudělají.

Rozumím. No, ono je to těžké, měnit sama sebe. Lidi radši mění někoho jiného .
Kdoví, jestli je vůbec možné se ty naučené vzorce odnaučit, víš... a jestli to stojí za to...
A celkově z hlediska 6 miliard lidí - asi je to nekonečné.
Totiž, napadá mě otázka: znáš konkrétně někoho, kdo se "naučil" žít jinak a je v té nové roli spokojen? Ale fakt na tuty? A není to trošku násilí na povaze? Není to pak někdo jiný a nevrátí se po čase k tomu "svému zažitému? Rozumíš mi...?

Znám.
Nejednoho a  nejednu
Jsou nejen spokojení, ale vyzařuje z nich i velká radost ze života.

A pojmenovala jsi to přesně: NAUČENÉ VZORCE. Když je bylo možné se naučit, je je také možné se odnaučit.
Jen se podívej na pyšnou princeznu Krasomilu. Myslíš, že v její povaze bylo být nesnesitelným frackem?
Jen o tomhle to je, o ničem jiném
Mám kolem sebe samé úžasné lidi, kteří se vtekají, hádají nejen se mnou, ale nejvíc sami se sebou, bouří a perou.... SAMI musí dojít k tomu, co jim život ulehčuje a co naopak z něj dělá peklo. Jestli jim to stojí za to, jak říkáš.
A i pak mění svá nastavení jen tak, jak jim to vyhovuje, protože do svobodné vůle druhého člověka skutečně není možné zasahovat.
Pochopitelně ale pouze tehdy, pokud ji vůbec MÁ.
Pokud ji nemá a halvně ani mít nechce, je většinou zbytečné s ním ztrácet čas.

Pokud jsi měla na mysli temperament člověka, tak ten se pochopitelně měnit nedá, jen ovládat.
Jak říkám: cholerik nemusí kvůli každé hovadině vymlátit hosodu, pokud ví, že je cholerik a umí sám se sebou pracovat. Nebude stoprocentně  roztomilý člověk, ale může být člověk snesitelný ba dokonce i příjemný.
Lze to, ale musí to být rozhodnutí toho dotyčného člověka.

Znám dost lidí, kteří jen kvílejí a stěžují si, ale ve skutečnosti nechtěšjí nic měnit, nechtějí máknout. Na tohle totiž neexistují žádní pilulky a jak říká pan doktor Růžička: psychoterapie je dřina jak pro terapeuta, tak pro klienta.
A ta může být  trápením stejně tak jako radostí.

Tercilo,
rodiče ti a nejspíš především kvůli tobě, sehráli dobré divadlo.
Dělali to z lásky k tobě a taky asi i proto, že se to "přece má"
Jsou to určitě velmi slušní a mravní lidé, říkám to bez ironie.
Mysleli, že pro tebe dělají to nejlepší.
To "odhalení" skutečnosti ze dne na den musela být pro tebe darda.
Nemyslím, že ses s tím vyrovnala.
Jen jsi to vzala na vědomí.
Pokud ti to tak stačí, je to v pořádku.

Jo, máš to prostě neprůstřelně opačně NASTAVENÉ, aby to tak nebolelo.
Finýýýýto.

Tercila napsal(a):

Manue Syn domu skoro nejezdi, a otevrene rika, ze nez byt v te lhostejne, studene atmosfere doma s rodici, tak to uz radeji kdekoli jinde.

Manue, tohle určitě nesouvisí s nějakým rodičovským sexem nebo hlazením či jinými projevy "správného soužití".
To je odrazem něčeho úplně jiného, a sice chování těch rodičů k dětem.
Nemusím spát s manželem, abych si s dcerou zahrála karty, ušila s ní sukni, uvařila mňamku.... 

Tercilo, to není o uvaření mňamky dceři.
Děti jakéhokoliv věku moc dobře vycítí, když je vztah mezi rodiči ledový. A pokud v tom s nimi žije, nevyhnutelně se to na něm nějakým způsobem projeví, byť by mu matka vařila mňamky a šila sukně několikrát týdně.

Tercila napsal(a):

Selimo, právě proto, že já jsem jako dítě nikdy nějaké jejich neshody extra nezažila (tedy takové, z kterých bych si něco dělala - jakože táta přišel pozdě ze zahrádky, když jsme měli jet kamsi na návštěvu) , až pak kolem samotného rozvodu se začali naši dost jinak. Pro mě překvapivě. Možná si vzpomeneš, že jsem psala, že naši se rozvedli, až mi bylo skoro 30 a měla jsem svoji vlastní rodinu.

Neovlivnilo to můj vztah k nim samotným jinak, než že jsem už pak neměla možnost jet se svým malým děckem na návštěvu k babi a dědovi, nýbrž na návštěvu k babi a jejímu partnerovi, a pak na návštěvu k dědovi a jeho partnerce - nebo v opačném pořadí a mazec to byl v obou případech, když se jeden či druhý dozvěděl, že u toho druhého jsem byla dřív.

Do doby, než mi na rovinu (jako potomkovi) řekli, že si nerozumějí a co bych řekla na jejich rozvod, jsem NIC nepoznala. Chovali se ke mně naprosto stejně.

Takže ANO, já si opravdu myslím, že když dospělí nechtějí, nevznikne doma důvod, aby se syn nevracel domů.
Takže ANO, nemusím spát s manželem, abych si s dcerou zahrála karty, ušila s ní sukni, uvařila mňamku.... 

Seli, Ty teď pleteš dvě situace - rozvedené rodiče s jejich novými domovy a (protivnými) partnery a nerozvedené rodiče, kteří spolu žijí v jedné domácnosti, jak popsala Manue.

Tercilo, nebo ti možná jen někdy chybí EQ. Já bych řekla, že ti chybí.
K tobě se možná chovali naprosto stejně. Ale - chovali se stejně i k sobě?

Pandorraa napsal(a):

Jo, máš to prostě neprůstřelně opačně NASTAVENÉ, aby to tak nebolelo.
Finýýýýto.

Bohužel. Než to v sobě řešit, tak raději finta. Já ještě nefinýtuju.

Upravil(a) majkafa (20. 9. 2009 16:12)

Romulo,
já vůbec nepochybuji o tom, že doma nevřískáš a neděláš scény.
Ty si to všechno skladuješ UVNITŘ sebe, takže je pak těžké posoudit, zda vyčítáš nebo nevyčitáš.
Ono je to tak, že člověk, který nahlas nekomunikuje o tom, co cítí, nasadí si "masku" hrdiny, který to zvládne, sice nevyčítá NAHLAS, ale citlivější člověk z něj vycítí, že se uvnitř zlobí.... a vyčítá.
Je to všechno o schopnosti sdělit tomu druhému, co vlastně chci, o schopnosti komunikovat na rovinu.
A s tou se sice rodíme, ale většinou prostředí, ve kterém žijeme, to v nás ubije a my se zavřeme, zazdíme, zabetonujeme a.... to je průšvih




Ahoj Pan,
ne ne můj manžel přesně ví, jak mi je. Mluvíme o tom, ne sice každý den, ale přesně ví proč. Ví že v tom ta nevěra už nehraje až zas takový prim. Ví že špatně je to už dávno.. I pochopil, že jsme tu poradnu měli navštívit dřív. Zrovna dneska jsme rozebírali, náš rozdílný přístup k sexu. Uvidíme co nám poradí. Půjdeme tam každý zvlášť, vím že před ním bych nic moc neřekla. On mi sice řekne svůj názor , já taky, ale nebude to vše.
Každý máme v hlavě zafixováno něco jiného. Příklad: celé těhotenství z dcerou jsme spolu spali, pouze poslední měsíc jenom dvakrát týdně. Nakonec mi řekne že se mnou ty dva měsíce nic nebylo. Když jsem mu řekla dvakrát týdně, nevěřil mi.

Tercila napsal(a):

Manue Syn domu skoro nejezdi, a otevrene rika, ze nez byt v te lhostejne, studene atmosfere doma s rodici, tak to uz radeji kdekoli jinde.

Manue, tohle určitě nesouvisí s nějakým rodičovským sexem nebo hlazením či jinými projevy "správného soužití".
To je odrazem něčeho úplně jiného, a sice chování těch rodičů k dětem.
Nemusím spát s manželem, abych si s dcerou zahrála karty, ušila s ní sukni, uvařila mňamku.... 

Mýlíš se, na to jestli se rodiče autenticky milují a jsou spolu šťastni, jestli mají chladně formální vztah, nebo jestli se dokoce nenávidí, mají děti hodně dobré anténky. Zřejmě je to výsledek evoluce, kdy špatné vztahy rodičů znamenaly přímé ohrožení na životě. Milující se rodiče šitím deček a vařením pudinku nikdy nevykompenzuješ (tím něříkám, že se to nemá dělat).

Axi napsal(a):

Tercila napsal(a):

Manue Syn domu skoro nejezdi, a otevrene rika, ze nez byt v te lhostejne, studene atmosfere doma s rodici, tak to uz radeji kdekoli jinde.

Manue, tohle určitě nesouvisí s nějakým rodičovským sexem nebo hlazením či jinými projevy "správného soužití".
To je odrazem něčeho úplně jiného, a sice chování těch rodičů k dětem.
Nemusím spát s manželem, abych si s dcerou zahrála karty, ušila s ní sukni, uvařila mňamku.... 

Mýlíš se, na to jestli se rodiče autenticky milují a jsou spolu šťastni, jestli mají chladně formální vztah, nebo jestli se dokoce nenávidí, mají děti hodně dobré anténky. Zřejmě je to výsledek evoluce, kdy špatné vztahy rodičů znamenaly přímé ohrožení na životě. Milující se rodiče šitím deček a vařením pudinku nikdy nevykompenzuješ (tím něříkám, že se to nemá dělat).

Absolutne suhlasim, dokonca si myslim ze tie antenky sa rovnako trasu, ked napr. tatinek spi s druhou tetou a moze sa hrat na kultivovane neverneho kolko chce, ako i na to ze " nezapomnel byt otcem", urcite detom blikaju senzoriky i ked je jeden rodic "mimo" ci uz fyzicky alebo psychicky --  aaaale sa mi zda  ze tvoj meter ma 100 cm len ako ti pasuje ))

Ivana napsal(a):

Naši spolu nespali, vím to nabeton, protože tatínek měl svůj pokoj od doby, kdy ve svých 35 letech dostal tuberkulózu a já jsem spala s maminkou v ložnici. Tatínek byl hodně nedotykový člověk, nesnášel, když mu někdo chtěl dát pusu a ani mě, ani maminku nelíbal ani nehladil, maximálně tak lechtal.
Na mě to mělo ten vliv, že jsem si myslela, že na sexu v manželství až tak nezáleží, takže když jsme s mým BM spolu přestali sexovat kvůli mým antidepresivům, tak mi připadalo, že se nic tak hrozného neděje. No, spletla jsem se hodně, teď už to vím. Vím, že lidí, kteří spolu nespí, je opravdu minimum a většinou to jeden z nich neustojí a najde si milenku nebo milence.
Mám kamarádku, s níž manžel nespí již 16 let, mají  16ti letou dceru, kvůli níž drží rodinu. Kamarádka milence nemá a nikdy neměla, ani ji to asi nenapadlo, manžel měl několik milenek, přičemž ta poslední se provalila. Kamarádka se chtěla rozvést, manžel byl proti, že u nich v rodině se takové věci nedělají. Je fakt, že mezi sebou mají velice chladné vztahy, ale dokud je dcera ještě ochotná s nimi být, tak jezdí spolu na dovolené, na chatu, na výlety. Baví se spolu o provozních záležitostech atd. Jak to s nimi dopadne, až dcera odejde z domu, to si netroufám předpovědět. Kamarádka z toho nadšená není, ale je radši, že má manžela, než kdyby ho neměla. Tak nevím.

...to je docela mazec, že se najde žena, která si myslí, že když nebude 16 let!? spát s manželem, že on nebude mít milenky. Proč se chtěla rozvést? To jí vadilo, že má někoho na sex? Klobouk dolů přej jejím manželem, já bych ho vynášela do nebe za to, že zůstal s někým kdo ignoruje jeho potřeby a že se nechtěl rozvést. Ona by těžko našla někoho dalšího kdo by jí přispíval na byt a stravu. Odhaduju že 99% chlapů by jí dávno v občance vytvořili nápis : rozvedená