Nepopírám to, Zuzi. Dá se to nazvat studeným odchovem. Souhlas. Jen neumím odhadnout, co je lepší. Jestli několikero objímajících se a následně se zase rozcházejících dvojic nebo trvalá jistota dětí, že mamka a taťka jsou spolu a s nimi. I když mají oddělený ložnice.

Mikeš napsal(a):

romula11 napsal(a):

To co mě trápí, je že mu to nejsem schopná odpustit, ne kvůli mě ale kvůli dětem. Fungujeme ale jako kamarádi, a to už  rok a půl. On se snaží se mě dotknout ale já bych se snad pozvracela kdyby se o něco pokusil. Je to zvláštní pocit, já se ho prosě štítím, protože sahal na jinou. Mám v hlavě něco jako že použitý zboží nechci.

Tohle, a obzvlášť to vytučněné, mi prostě hlava nebere, ale to je možná tím, že jsem chlap
Co může být za tak fatálním odporem a odmítáním, holky?
Vztek? Uraženost? Názor, že absolutní věrnost je zásadní podmínkou vztahu? Nebo něco jiného?

"Mám v hlavě něcco jako že použitý zboží nechci" - to je přesvědčení, které se dá změnit a zapracovat na něm. Pokud je to jenom o tom, že kdyby tohle přesvědčení nebylo, tak by vztah fungoval - nestojí za to se o to pokusit?
:-)

Jinak mám dojem, že to primárně nesouvisí s manželem, že to přesvědčení romča v sobě má už dýl a teď se jenom projevilo v plné kráse a chystá se jí zničit manželství (pokud s tím nezačne něco dělat).

Všichni si vědomě či nevědomě stavíme své životy podle svých vnitřních přesvědčení... (které se dají změnit).

Co pro začátek zkusit větu: přijímám se i přesto, že použitý zboží nechci? ... (příp. i přesto, že mě někdo naučil, že použitý zboží  není pro mě dost dobrý)...

Jinak souhlas, nějaký terapeut by se hodil, když to nedokázala zpracovat rok a půl...

Upravil(a) Martinka1 (17. 9. 2009 9:48)

haiel napsal(a):

Nepopírám to, Zuzi. Dá se to nazvat studeným odchovem. Souhlas. Jen neumím odhadnout, co je lepší. Jestli několikero objímajících se a následně se zase rozcházejících dvojic nebo trvalá jistota dětí, že mamka a taťka jsou spolu a s nimi. I když mají oddělený ložnice.

Neumím se do toho vžít.  Oddělené ložnice s sebou nesou  jen vlažnost ( maximálně) u toho "nesmířeného " člena pak spíš  potlačované negativní emoce.  Prostě zvlášť v případě Romuly si nejsem jistá, že je to cesta.
Její manžel ještě věří v normální vztah ( jinak by to po 1,5 už odpískal) , ale věčně si popel na hlavu sypat nebude. Ona se trápí a schovává za potřeby dětí. To chce "říznout".
Možná by to vypadalo jinak, kdyby musela  řešit  jeho věčné odbíhání astarch z toho, zda neuteče nadobro. Takhle ho má  zatím "v hrsti" , proto v sobě živí   pocity odporu a  hnusu.  Podle mého by opravdu měla uvažovat o odborné pomoci. Nikde jsem nezachytila, jestli byl jejich intimní život v pořádku před manželovou nevěrou.  Možná ( fabuluju) , se nevěrné chování manžela  Romule i "hodilo" , mohla pak nechtít mít sex s manželem "odůvodněně"...

helena napsal(a):

Osobně si myslím, že za určitých podmínek by se tenhle model dal v pohodě praktikovat. tzn - netahat milence/milenku domů.
Týýý vo.e - ty že bys někomu byla ochotna tolerovat milence/milenku? http://fora.babinet.cz/img/smilies/va.gif Co tě přivedlo k té otočce??? http://fora.babinet.cz/img/smilies/tongue.png

Já tolerovat NE - ale osobně si myslím, že by to šlo v určitém případě - sama bych zvolila radikální přístup.

Takže čti pořádně - píšu, že by se dal praktikovat - nepíšu, že v mém případě.

romula11 napsal(a):

Koukám názory jsou různé. Já  jsem napsala až ten vcholek tohoto ledovce - nevěru. Ale on je to desetiletý propletenec během kterého se menželovi podařilo ve mě totálně ubýt jakýkoliv zájem o sex. Bylo marné mu cokoliv vykládat, na všechno mi odpověděl - jsem chlap a pokud mě máš ráda splníš mi to. (nelze vše popsat pár řádky). Když jsme se seznámili byl tak vynervovaný z prvního intimního večera že totálně zklamal. Skončili jsme až na sexuologii. Měla jsem ho ráda a nebylo mi to za těžko. Když po třech dětech jsem potřebovala ohledy já(měli jsme je vždy po třech letech - a kdo se v tom trochu vyzná tak ženská je docela dost dole zdevastovaná a všechny nervy se musí obnovit) , nebyli. Máte pravdu, k žití to asi dlouhodobě nebude. R

Aha, tak teď jsi  vlastně napsala o tom, co jsem hledala v tvých příspěvcích... Ten sex asi za moc nestál už předtím... a ty máš "důvod"  se  odtahovat.
Jenže  vytahovat věci 15 let zpátky ( nešťastné začátky) je zcestné. Možná by ses divila, kolik chlapů selže  třeba 10x než se to naučí....
Ale tolik roků  být spolu a nevychytat mouchy je  také podivné.  Buď nechtěl on, nebo ty... Jiný mezi vámi do milenky nebyl...


Mám také tři děti. 

Martinka1 napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

haiel napsal(a):

Nepopírám to, Zuzi. Dá se to nazvat studeným odchovem. Souhlas. Jen neumím odhadnout, co je lepší. Jestli několikero objímajících se a následně se zase rozcházejících dvojic nebo trvalá jistota dětí, že mamka a taťka jsou spolu a s nimi. I když mají oddělený ložnice.

Neumím se do toho vžít.  Oddělené ložnice s sebou nesou  jen vlažnost ( maximálně) u toho "nesmířeného " člena pak spíš  potlačované negativní emoce.  Prostě zvlášť v případě Romuly si nejsem jistá, že je to cesta.
Její manžel ještě věří v normální vztah ( jinak by to po 1,5 už odpískal) , ale věčně si popel na hlavu sypat nebude. Ona se trápí a schovává za potřeby dětí. To chce "říznout".
Možná by to vypadalo jinak, kdyby musela  řešit  jeho věčné odbíhání astarch z toho, zda neuteče nadobro. Takhle ho má  zatím "v hrsti" , proto v sobě živí   pocity odporu a  hnusu.  Podle mého by opravdu měla uvažovat o odborné pomoci. Nikde jsem nezachytila, jestli byl jejich intimní život v pořádku před manželovou nevěrou.  Možná ( fabuluju) , se nevěrné chování manžela  Romule i "hodilo" , mohla pak nechtít mít sex s manželem "odůvodněně"...

Co je lepší: dát dětem vzor: "když s někým jsi, kdo už ti nevyhovuje, tak ale musíš potlačit sám (sama) sebe, a i za cenu oddělených ložnic, spolu musíte zůstat, aby vás měly děti pohromadě"
a nebo: "když s někým jsi, a bohužel to nevyjde, můžeš se rozejít (nemusíš trpět za svoji chybu) a můžeš být šťastný s někým jiným - a přitom se postarat o děti tak, aby věděly, že rozchodem neztratily ani jednoho z rodičů"
?

Martinko, pro mě tahle otázka není na místě. Respektive je předčasná. Já jako máma tří dětí bych nejdříve hledala cestu na záchranu toho vztahu . Už kvůli dětem.  Nebo právě kvůli dětem.    Teprve když by nebyla cesta  na záchranu,  šla bych od toho.  A pak zase kvůli dětem. Protože v takové "nijaké atmosféře" bych  svoje děti vychovávat nechtěla.
Zatím ještě nevíme , jestli Romula má manžela ráda alespoň jako tátu, kamaráda, jestli je blok v sexu odbouratelný a jestli vůbec chce tenhle blok řešit- ani se to tu asi nedozvíme- to bude muset řešit ona sama. Jen  se tu pozvolna odkrývá to, co v jiných případech- nevěra byla jen vrcholem ledovce. Ne spouštěčem problémů...

haiel napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Neumím se do toho vžít.  Oddělené ložnice s sebou nesou  jen vlažnost ( maximálně) u toho "nesmířeného " člena pak spíš  potlačované negativní emoce.  Prostě zvlášť v případě Romuly si nejsem jistá, že je to cesta.
Její manžel ještě věří v normální vztah ( jinak by to po 1,5 už odpískal) , ale věčně si popel na hlavu sypat nebude. Ona se trápí a schovává za potřeby dětí. To chce "říznout".
Možná by to vypadalo jinak, kdyby musela  řešit  jeho věčné odbíhání astarch z toho, zda neuteče nadobro. Takhle ho má  zatím "v hrsti" , proto v sobě živí   pocity odporu a  hnusu.  Podle mého by opravdu měla uvažovat o odborné pomoci. Nikde jsem nezachytila, jestli byl jejich intimní život v pořádku před manželovou nevěrou.  Možná ( fabuluju) , se nevěrné chování manžela  Romule i "hodilo" , mohla pak nechtít mít sex s manželem "odůvodněně"...

On si popel sypat na hlavu nemusí. Není ve výkonu trestu. (Nadále má možnost zaskočit si za roh, ona samozřejmě taky. To, že ona v současné době po něčem takovém netouží, je druhá věc.) To jen jeho žena nevydejchala jeho úlet. Za tím odporem je jistě velký kus osobní dotčenosti. Chápu to, je to lidské.
Říznout, no, neumím si představit, jak. Na radikální řez to není. Podle toho, co psala o majetkových poměrech, a taky 3 děti.....To bude spíš na tu manželskou poradnu.

Ad vytučněné- říznutím myslím odbornou pomoc , nebo  okamžitou práci sama na sobě- pro Romulu i pro jejího muže samozřejmě. Nemyslím  okamžitý rozvod, rozchod, dělení majetků a dětí.... A pokud píšu o sypání popela- myslím , že to ten Romulin muž dělá. Vždyť si to vezmi- 1,5 se snaží  "dobýt" zpátky  znechucenou manželku- to je úctyhodný výkon na chlapa...

Upravil(a) zuzi777a (17. 9. 2009 10:11)

Martinka1 napsal(a):

zuzi, tu otázku položila haiel. Odpověď je obecná, ne na konkrétní situaci.
Ta je opravdu jako dělaná pro terapeutickou pomoc.

vím, jen jsem to trochu rozvedla dle svého náhledu....

Martinka1 napsal(a):

Co je lepší: dát dětem vzor: "když s někým jsi, kdo už ti nevyhovuje, tak ale musíš potlačit sám (sama) sebe, a i za cenu oddělených ložnic, spolu musíte zůstat, aby vás měly děti pohromadě"
a nebo: "když s někým jsi, a bohužel to nevyjde, můžeš se rozejít (nemusíš trpět za svoji chybu) a můžeš být šťastný s někým jiným - a přitom se postarat o děti tak, aby věděly, že rozchodem neztratily ani jednoho z rodičů"
?

V teoretickém podání zní hezky to druhé. Jenže v praxi je to tak, že rozvodem se někdo z rodičů velkou měrou ztrácí vždy. Většinou otec. Vpluje do nového vztahu, založí novou rodinu....
"Když s někým jsi, kdo už ti nevyhovuje" - otázka je, zda nevyhovuje částečně nebo po všech stránkách. Jasně, že k něčemu takovému jako je "jen" přátelský vztah rodičů se nemůže nikdo přinutit. Znovu píšu, že to záleží na těch dvou. Věřím, že jsou dvojice, které jsou toho schopny. Ono to taky neznamená, že tací lidé se spolu neumí bavit, smát..... že spolu komunikují jak dva suchaři.

Romulo a mluvili jste o tom? O tom problému v sexu. Pokud mu to řekneš narovinu, že to v sexu neklapalo a že to víš, ale důvod z tvé strany byl ten a ten a teď je to po tý milence horší... Že takhle to nejde, žít vedle sebe jak kámoši...
Já to vidím podobně jako mnozí na poradnu. A jestli o tebe stojí, bude to chtít řešit. Žádný - jsem chlap, takhle to je. To není řešení. Nestačilo to předtím a teď se to ještě umocnilo.
Alespoň bych se o řešení pokusila. Když to nevyjde, mám čistý svědomí (sama před sebou) - snažila jsem se.
Jsem děsná alibistka.

Aby do dospělosti neodešly se vzorem "i když to ve vztahu neklape a nespíme spolu, musíme spolu vydržet než děti dospějí"
Martinko, děti málokdy řeší, jestli rodiče spolu dělají ty směšné pohyby. Většinou to je tak, že "ti ostatní ano, ale naši přece ne-e" A rodiče dětem taky většinou nevykládají, že to mezi nimi stojí za nic, ale "obětujou se"... Jistě, děcka vycítí, že není všechno v ažůru, ale většinou jsou schopný pobrat "máme s maminkou/tatínkem nějaký starosti, ale vás se to nijak nedotkne".

haiel napsal(a):

Romulo, čteš? Zuzi a já se domníváme, že tě manžel miluje

Což o to, já se to domnívám taky, ale pokud o něm R. napsala: "Bylo marné mu cokoliv vykládat, na všechno mi odpověděl - jsem chlap a pokud mě máš ráda splníš mi to", tak mi přijde jako pěknej buran teda...

Myslím,že Javena má moc pěkný názor,taky bych chtěla jednou zmoudřet....Zatím se mi to nedaří....Pořád zakopávám,takový život na houby.Ale s děckem o chlapa asi nezavadím.Buďte rády že ty mužský vedle sebe máte....