romulo,
píšeš, že mu nemůžeš odpustit kvůli dětem a pak zase o tom, že nestojíš o použité zboží.
Nerozumím tomu.
Tvůj muž během nevěry nějak dětem ubližoval? Nevšímal si jich? Nestaral se o ně? Zapomněl být tátou?
Můžeš mi to prosím vysvětlit?
Pochopitelně, že nemusíš, pokud nechceš.

Je tu mnoho žen, které se přenesly přes parnerovu nevěru. Pochopitelně nemluvím o nevěře, kdy muž pije, hraje, nenechá žádnou sukni na pokoji. Tam se nejspíš není přes co přenášet, nejlepší je asi zhodnotit situaci a partnera opustit.

Nevěra, o které píšeš ty, byla ale asi o něčem jiném.
Holky to většinou zhodnotily tak, že tahle nevěra jim dala poznat, s kým vlastně žijou a jestli s ním i tak chtějí žít dál. Taky kdo ony samy vlastně jsou, co od druhého očekávají a co mu také mohou nabídnout.
Většinou to hodnotí tak, že největší bolest jim ve finále ani tak  nezpůsobnilo to, že muž "zasunul" někde jinde, ale poznání sebe samých, svých vlastních omylů, iluzí a bloků.... a bolestné bylo se jich především PUSTIT, tedy ODpustit
Každý to nedokáže.
Pak většinou svaluje veškerou vinu na druhého a nepřijímá svou odpovědnost za vztah.
Na řadu příjdou silácké řeči o tom, jak jsou všichni chlapi mizerové a nevěrníci.
Pro někoho je to řešení, pro někoho ne.
Stačí si vybrat.
Hodně štěstí

Ahoj Pan,  špatně jsem se vyjádřila, nebo spíš jsem si to po sobě nepřečetla. Chtěla jsem napsat , jako že děti jsou pro mě nejdůležitější, (manžel se k nim chová dobře- děti by náš rozvod těžko nesli- snad až budou velké)kvůli nin jsem s ním a on to ví. Já jsem se vlastně chtěla zeptat na něco jiného. Já jsem schopná s ním naprosto bez problémů fungovat, ale jako kamarádka a jako rodiče, ne jako milenci. A v tom je ten háček. Proto jsem sem napsala jestli má někdo s tímto zkušenosti  jestli se dá tohle ukočírovat( manželovi je 48). Mám vážné obavy, že to dlouhého trvání mít nebude. Ještě bych se byla schopná domluvit na vzásadě samostatném životě, kdy by si každý (za určitých podmínek dělal co chce). Proto jsem sem napsala jestli nějaká duše má něco podobného a jak to funguje. Jinak o chlapech si nemyslí že jsou mizerové. Spíš bych řekla, že si hledám pořád ten stejný model a dobře mi tak. Někdy mám pocit že by mi bylo lépe samotné. Taky kdybych se rozvedla, nikoho si hledat nebudu, chci mít klid.      R.

Aha....
Zkus si položit otázku: Co dětem přinese fakt, že rodiče jim nastaví obraz manželství jako kamarádské soužití dvou lidí, kde si každý dělá co chce? Případně kde se oba snaží usilovně vytrvat právě kvůli nim, aby jim místy se zaťatými zuby předváděli happy rodinku?
Pokud si myslíš, že je to pro ně správný model a dalších 20 - 30 let to zvládneš...... Protože z osobní zkušenosti ti mohu říci, že moje tehdy 25ti letá dcera, byť mne sama podpořila a jistým způsobem i "dokopala" k rozvodu, ho ve finále  nesla hůř, než tehdy 16ti letý syn.

NEEXISTUJE žádný optimální věk pro rozvod rodičů. VŽDY jim to zasáhne bolestně do života a MUSEJÍ se s tím nějak vyrovnat. Neuchráníš je.  Proto  si myslím, že se s tím vyrovnávají o to líp, čím menší averze či dokonce nenávist mezi rodiči v době rozchodu panuje

Říkáš, že si asi hledáš pořád stejný model...
Víš, já na tvém místě bych momentálně vůbec neřešila muže a jeho nevěru, ale právě příčinu toho, proč si hledáš stále stejný model a proč si myslíš, že ti bude samotné líp...
Tam je někde podle mne konec toho zamotaného klubka, které se snažíš rozmotat

Ty hledáš chybu i v sobě, to není špatné, protože změnit můžeš taky jen sama sebe.
Jenže nesmíš se za tu "chybu" obviňovat. To nikam nevede.
Ať totiž děláš co děláš, je to momentálně to nejlepší, co umíš.
Od chvíle, kdy si ale uvědomíš, že už to tak nefunguje, už to není to nejlepší a chtělo by to změnu
Tak jen se toho neboj, ono to půjde

Viš Pan, my spolu vycházíme bez jakývkoli problémů. Ale to je jenom můj pohled. Já moc dobře vím , že by si ten můj strašně přál abych už zapoměla. Je mi ho dokonce líto, ale nejsem si to schopna v hlavě nějak vyvětlit. Rozumem jo. Jinak ještě jedna naprosto pragmatická věc. Všechny svije peníze jsem vrazila do baráku kde bydlíme a že jich nebylo málo. Ten dům jsme dostali na půl od jeho rodičů. Háček je v tom že s tchýní ho neprodáte. Já nemám kam jít, se třemi dětmi. To je bohužel materiální stránka která je nezanedbatelná. A konec konců, nemám chuť začít znovu. Píšete, že je dobře že přemýšlím o sobě a o svých chybách. Táta mě naučil, když s někým nevycházíš, hledej chybu sama u sebe a potom u jiných. Snažím se tím řídit. Ale tento problém proč mi to udělal je opravdu komplexnější. Nebyl schopen mi říct co mu vadí. To trochu trvá do teď. Třeba, v letě pomůžu kamarádovi s matykou( je gay). Jenom se urazil. Ptám se proč, už ho znám. Tys mě na celý léto vyřadila. Když mu řeknu a to se nemůžeš zeptat jak to myslím. (Byly jsme domluveni na konzultace poskypu asi 4x za celé prázdniny). Stejně si budu muset zajít za nějakým odborníkem, a vykecat se. Pokud nemám hned zpětnou odezvu na kterou byhc mohla bezprostředně reagovat, nedá se to přesně vyjádřit.   R

Pandorraa napsal(a):

...
Zkus si položit otázku: Co dětem přinese fakt, že rodiče jim nastaví obraz manželství jako kamarádské soužití dvou lidí, kde si každý dělá co chce? Případně kde se oba snaží usilovně vytrvat právě kvůli nim, aby jim místy se zaťatými zuby předváděli happy rodinku?...

Mně se to nezdá až tak zcestný, Pandoro. Přátelským (kamarádským) soužitím by to manželství mělo být tak jako tak. V tom případě by si sice každý "dělal, co chce", ale protože jsou to přátelé, měli by zároveň ohledy k tomu druhýmu i k dětem.  Existuje lepší model? Resp. existuje model, který by vydržel větší zátěž? Po tu dobu, co děti potřebují mámu a tátu doma? Je to opravdu tak špatný vzor pro děcka? Vem si, že vztah se tak často chce stavět na takových obskurních pilířích, jako je třeba naprostá věrnost.... a když ji on nebo ona jeho podvede, už ten druhej řeší, jestli má zůstat, co má vlastně vůbec dělat, jestli má ještě vůbec věřit, jestli má dát šanci....důvěra v cosi nepojistitelného je ztracená....Přátelé tohle neřeší. Nemusí si přece navzájem sdělovat úžasné vlastnosti svých milenců apod. a tahat svůj mimomanželský život až do kuchyně, ale můžou se navzájem tolerovat a vycházet si vstříc jako rodiče svých dětí, jako partneři. Vidím to skoro lepší než rozvod z důvodu nevěry partnera a následné pendlování dětí mezi rodiči s novými partnery atd.
K té tvé druhé větě, kterou jsem nevytučnila - to by bylo samozřejmě na blázinec, to by nikdo dlouho nevydržel a děcka by to stejně prohlídly.
V tom prvním případě by děti sice taky brzy měly přehled, ale nemyslím, že by to na ně mělo nějaký zlý dopad. Sice by neviděly, že se mamka s taťkou láskyplně objímají, ale viděly by, že spolu vychází jako slušný lidi. Já myslím, že to není málo.

Pandoro, to, že děti by pak měly problémy s vyjadřováním citů, to by byla pravda snad jen v případě, že rodiče by byli jediní dospělí lidi, se kterými se děti stýkají. Myslíš, že je to opravdu tak, že děti kopírují všechno jenom z rodiny? Já teď nešpičkuju. Opravdu se ptám. Opravdu jsi měla rodiče za jediný vzor? Ať už za dobrý nebo za špatný….?

Když k tomu stavu nedojde přirozenou cestou a jeden nebo oba se k tomu musí násilnit, no tak to je na ho….To je pravda. Jenže jedna z těch přirozených cest může vést i přes počáteční bolest a její následné zpracování.

„Přežít“ kvůli dětem – podle toho, co. To manželské přátelství by se snad dalo i žít.

Jak bych reagovala být milým dítětem rodičů rozpouštějících rodičovskou instanci? Nevím. Ale když si to tak představím, necítím za tím definitivní konec. To přátelství může vydržet nadále i v jiné formě.
Co se děje s rodiči, když vylítnou mladí z hnízda? Nelezou si na nervy? Jo, už to vidím, tohle jsi vypíchla jako ten lakmusový papírek.  Takže asi jak kteří. Ti kamarádi si na nervy asi nepolezou.

Upravil(a) haiel (16. 9. 2009 19:22)

klokan napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Osobně si myslím, že každý rodič, který o tomhle přemýšlí, by si měl především představit sebe sama, jak se stávajícím partnerem sám a už bez dětí tráví stáří.
To je podle mne naprosto spolehlivý lakmusový paprek, zda do toho jít nebo ne.

Pan... Představit si možná umí ledaskdo cokoliv... Jenže něco prožít je už něco jiného, co se od představ může radikálně lišit.. Takže ten lakmusový papírek běžně začne fungovat, až když se namočí do skutečné kapaliny, dokud se na něj jen koukáš, jestli je modrý nebo červený, tak si můžeš představovat, co je libo... A můžeš na něj i foukat, ale mrcha jedna - nezbarví se.....

Svým způsobem máš právdu, ale já to myslela jinak:
Když si něco neumíš ANI PŘEDSTAVIT, je dobré to vůbec NEZKOUŠET.
Když si to PŘEDSTAVIT DOVEDEŠ, myslím, že to stojí za to do toho JÍT.
Ono to buď "pude nebo nepude"

Mluvila jsem o PŘEDSTAVĚ nikoliv o OČEKÁVÁNÍ. V tom vidím propastný rozdíl
Takže tou kapalinou není moje očekávání, ale moje schopnost si byť jen představit, že bych "očekávat" mohla....

haiel,
Základní vzory získávají děti už v břiše matky, už tehdy vnímají vztahy v rodině, do které se narodí.
Tohle není "esoterické blouznění", to jsou poznatky oficiální psychologie.
Rodičovský vzor není jediný, to máš pravdu, ale je určující.
Máma a táta jsou rohodující osoby pro citový vývoj dítěte, ani milující babička a dědeček je nenahradí i když v případě, že rodiče selhávají, pánbů za ně zaplať
I adoptované děti vyrůstající v láskyplném prostředí v dospělosti řeší "problém biologických rodičů"
Jistě to není stoprocentní stav, ale většinový určitě.
Rodiče a jejich vztah jsou prostě velmi důležití.
Můj názor prostě je, že pokud se umějí slušně rozejít a zůstanou rodiči, je to vždy lepší, než když spolu zůstanou JEN kvůli dětem.
Pokud jde o moji zkušenost, bohužel nešlo o moje rodiče.


"Když k tomu stavu nedojde přirozenou cestou a jeden nebo oba se k tomu musí násilnit, no tak to je na ho….To je pravda. Jenže jedna z těch přirozených cest může vést i přes počáteční bolest a její následné zpracování. "
S tím naprosto souhlasím.
A za pokus to podle mne vždycky stojí, pokud OBA chtějí


"Co se děje s rodiči, když vylítnou mladí z hnízda? Nelezou si na nervy? Jo, už to vidím, tohle jsi vypíchla jako ten lakmusový papírek.  Takže asi jak kteří. Ti kamarádi si na nervy asi nepolezou."
já si dokonce myslím, že pokud už to spolu vdrží tak dlouho, že se ani nerozvedou
ale pak si nemyslím, že spolu zůstali jen kvůli dětem

Že oficiální vědy objevují Ameriku, to jsem si všimla ve škole na přednáškách.
A věř mi, mám z toho radost - KONEČNĚ jim to taky došlo

A k těm "různým dětem" setkávajících se se stejnými vzorci...
Víš, já si myslím, že právě tohle je potvrzením těch esoterických "bludů", protože ty tvrdí, že každý z nás si přichází pro jinou lekci a taky s jiným posláním.
Takže z toho, že táta pije a máma ho zachraňuje, přitom mu to taky umí pěkně osolit - spojení osmičky s dvojkou - , si každé dítě vezme přesně to, co potřebuje, co koresonduje s jeho lekcí.
Rozumíme si?

Pandorraa napsal(a):

Že oficiální vědy objevují Ameriku, to jsem si všimla ve škole na přednáškách.
A věř mi, mám z toho radost - KONEČNĚ jim to taky došlo

A k těm "různým dětem" setkávajících se se stejnými vzorci...
Víš, já si myslím, že právě tohle je potvrzením těch esoterických "bludů", protože ty tvrdí, že každý z nás si přichází pro jinou lekci a taky s jiným posláním.
Takže z toho, že táta pije a máma ho zachraňuje, přitom mu to taky umí pěkně osolit - spojení osmičky s dvojkou - , si každé dítě vezme přesně to, co potřebuje, co koresonduje s jeho lekcí.
Rozumíme si?

Rozumíme. Pak nakonec musí taky platit, že i z toho všelijakého manželsko-rodičovského guláše uvařeného dvěma chybujícíma lidma si každý potomek vezme jen to, co koresponduje s jeho lekcí. A to je dobře. K tomu už se dá tvořivě postavit. To už pak není takový ten rozsudek a trpný úděl.

Pandorraa napsal(a):

Přesně tak
Osvobozující pro obě strany
Několik let zpět mi moje milovaný dítko vyčetlo, jak děsná jsem matka a jak se mnou není k vydržení. Tak jsem mu to potvrdila a jen se podivila, proč si mezi tolika miliardami matek tedy vybralo právě mně
No a pak jsme "tvořili"

Všímám si často, že dnešní děcka jsou v tomhle zdatnější než jsme byli my. Nejenom syn mi bere z huby věty a dopoví je mnohem brilatněji, myšlenky a dotáhne je dál....je jich dneska hodně, co jsou k té práci už líp naštelovaní. Je to vývoj. Má to tak být.

haiel napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Přesně tak
Osvobozující pro obě strany
Několik let zpět mi moje milovaný dítko vyčetlo, jak děsná jsem matka a jak se mnou není k vydržení. Tak jsem mu to potvrdila a jen se podivila, proč si mezi tolika miliardami matek tedy vybralo právě mně
No a pak jsme "tvořili"

Všímám si často, že dnešní děcka jsou v tomhle zdatnější než jsme byli my. Nejenom syn mi bere z huby věty a dopoví je mnohem brilatněji, myšlenky a dotáhne je dál....je jich dneska hodně, co jsou k té práci už líp naštelovaní. Je to vývoj. Má to tak být.

Souhlasím s tebou.
Proto si taky myslím, že Romula by měla své manželství řešit především s ohledem na sebe a partnera a "neschovávat se" za děti. Já vím, zní to dost tvrdě, ale pokud nad tím zapřemýšlí, tak to určitě rozklíčuje

Co je dobré pro ni, je dobré i pro její děti, co je dobré pro její děti, to je dobré i pro ni.
Je to jednoduché