Lazurko, nesmírné díky za tvé psaní a odkaz na Hamlíkov.
Dotýká se mě to strašně moc.
Jsem totiž z maminčiny strany potomkem takových Němců. Kteří přišli za vlády krále železného a zlatého Přemysla Otakara druhého na Slovensko. Byli to saští horníci z německé strany Krušných hor. Naučili Slováky těžit zlato a kovy. A už tam zůstali navždy.

ZA SKALNÍMI RELIÉFY ZÁMECKÉHO KUCHTÍKA

Štětí se svými elektrárenskými věžemi pro mě bylo vždy symbolem průmyslové a víceméně zdevastované krajiny, od které bych nečekala vlastně nic zajímavého a pozitivního.
Teprve nedávno jsem se s údivem přesvědčila, že opak je pravdou - že až sem zasahuje  západní okraj líbezného Kokořínska.

Náš výlet jsme začali v Liběchově, který takřka těsně přiléhá ke Štětí. Prohlédli jsme si hlavně okolí barokního zámku Liběchov. Bývala v něm  expozice asijského umění Národní galerie, avšak zámek doplatil na blízkost Labe: Povodeň roku 2002 ho vysoce zaplavila a poničila.
Z této rány se liběchovský zámek dodnes nevzpamatoval, místy vytlučená okna a polozarostlý park  žalují....
Přesto je liběchovský zámek krásný a stojí za to ho aspoň obejít a prohlídnout zvenčí.

Navíc-začít zde náš výlet bylo mimo jiné přznačné:
Začátkem 19.století zde v zámku dělal pomocného kuchtíka vesnický chasník Václav Levý.
Měl neobyčejné nadání "od Boha" a ve volných chvílích chodíval do okolních lesů a do pískovcových skal tam tesal své úžasné skalní reliéfy.
Tehdejší zámecký pán Antonín Veit byl naštěstí velkým milovníkem umění a Václavova talentu si všiml. A poslal svého kuchtíka (na svůj účet) na studia sochařství.
Václav Levý se později stal známým sochařem, mimo jiné učitelem a spolupracovníkem Myslbekovým. Byl nakonec pohřben na Slavíně.

Avšak reliéfy, které v okolí Liběchova vytesal, pocházejí z dob ještě před jeho studiem, jsou vlastně  svědectvím lidového umění talentovaného kuchtíka...

Z Liběchova vyrážíme polní cestou po modré. V nedalekém lese objevujeme první z Václavových děl: Kapli Máří Magdalény, vytesanou do obrovskho pískovcového balvanu.
Další díla nacházíme o nějakém tom kilometru: Tak zvaná Harfenice - skalní reliéf harfenistky, vedle obří vytesané obličeje a za nimi jeskyně s reliéfní výzdobou. Žasneme tiše nad Levého talentem i pílí...

O pár set metrů dál obdivujeme mnohametrového Hada - reliéf zpodobňujícího obrovského hada, přeseknutého sekyrou.
Odtud vyrážíme po odbočce k tzv. Mordlochu - uměle vytesané obytné jeskyni, kde za třicetileté války skutečně žili loupežníci. Poté, co byli vyhnáni a pochytáni, v jeskyni žil ještě nějaký poustevník, údajně nakonec pohřbený v rohu jeskyně.
Kousek před Mordlochem stojí skalní útvar Sedm chlebů. Těch sedm na sebe naskládaných chlebů je patrných, ačkoli je toto pouze dílem přírody  (a následně lidské fantazie).
Přesto na nás Sedm chlebů působí jako nějaká zvláštní velká a nádherná socha.

Zájemci se odtud mohou vydat k nejslavnějším Levého reliéfům - k mnohametrovým Čertovým hlavám a k jeskyni, zdobené sochami a reliéfy, zvané Klácelka.
My však tato díla již z dřívějška známe, tak raděj míříme dál po žluté značce k Hraběcí a k Mariánské kapli.
Obě kaple zanedlouho nacházíme - Hraběcí stojí v místech, kde poddaní v roce 1720 zabili nenáviděného hraběte Claryho. Kaple je zvláštní - jde spíš o jakýsi pomník z pískovcových kvádrů, porostlých netřeskem a vrbovkou. Tedy alespoň my jsme nenašli žádný vchod či okno do předpokládaného vnitřního prostoru...
Mariánská kaple je taková klasická bílá kaple, uprostřed nádherných borových lesů...

Po chvíli z lesa vyjíždíme a otvírá se nám nádherný výhled na kužely Českého Středohoří a na ladovský kostel na návrší v Chcebuzi.  Cesta nás však  před Chcebuzí (jedné z nejstarších českých vesnic) vede ještě do vsi Brocno. Zde obdivujeme především  patrové roubené statky.
Nejkrásnější a nejudržovanější stojí na brocenské návsi u kapličky.
Zaujal mě jakýsi štítek na vratech, jdu si ho přečíst - a musím se smát: Tento statek je sídlem společnosti Za Vodou, s.r.o.
Jak vtipné a příznačné.... a jsem ráda, že když už je někdo "za vodou", tak udržuje v perfektním stavu takovýto jedinečný roubený statek...

Pak sjíždíme dlouhým, nádherným a opuštěným Písečným dolem opět do civilizace, k rezervaci Prameny Liběchovky. Rezervací podél lužního potoka a mezi chatami přijíždíme zpět do Liběchova.
Mě to však ještě nedá - vydávám se sólo k k liběchovskému kostelu na návrší nad Labem, chci se podívat na křížovou cestu, kterou jsem viděla v mapě značenou.
A jsem nadšena: Červená, barokní,nedávno opravená zastavení křížové cesty mě doprovázejí až na vrchol návrší, ke kostelu. Kostel Svatého Ducha je úžasný, i když v dezolátním stavu, avšak již s novou střechou a se vchodem pečlivě zamřížovaným, kterým nahlížím do vytlučeného kostela...
Místo má neuvěřitelnou duchovní atmosféru, umocněnou výhledem do okolí: Pode mnou líně teče  Labe, za ním pradávný Říp, nalevo v dálce město českých královen Mělník, napravo průmyslové Štětí s dýmajícími elektrárenskými věžemi a v dolíku pod ním malebný Liběchov se zámkem...

Úžasné zakončení krásného výletu.

PS: Tento okruh doporučuji cyklistickým začátečníkům, méně zdatným  i rodinám s dětmi. Takřka celý vede po rovinatých lesních a nebo polních cestách, auta žádná.
Prostě -cyklistické žůžo.

FOTKY K TÉTO CESTĚ NAJDETE ZDE:
http://cyklistka123.rajce.idnes.cz/Libechov_a_okoli

Upravil(a) Blossom (5. 8. 2011 21:49)

Konečně jsem se dokopala k tomu, abych si na Rajčeti.cz založila alba ze svých cest.
Najdete je na adrese cyklistka123.

Momentálně jsem tam dala fotky k posledním třem zde na vlákně popsaným výletům (proklik jsem přidala k příslušným příspěvkům dolů), a příští týden budu postupně přidávat alba k dalším tipům na výlet.

To myslím hodně tipům na výlet prospěje.
Všechny, kdo taky mají své fotky na Rajčeti, prosím o jejich zveřejnění k vašim zdejším příspěvkům...Dík!

Tak přeji hodně inspirace k cestování a hezké léto všem cestovatelům (i necestovatelům) !

x zkopírováno 2x

Upravil(a) Vladena (7. 8. 2011 6:54)

Bloss, já samozřejmě nemyslela v tak širokém rozsahu svoji připomínku. Reagovala jsem jen na pískovcové skály podle mne uměle znetvořené od p. Levého. Víš, každý má svoji fantazii a představivost. Někdo by prostě v seskupení kamenů viděl úplně jiný obraz, postavu. Jde o vlastní fantazii..... A příroda umí kouzlit nejlépe sama. Jako malá jsem sedávala na záchodě a pozorovala suky na starých dveřích. Co postav a zvláštních útvarů jsem vždycky viděla. Pokaždé jiné, některé se ustálily....prostě to byla moje fantazie a představy. P.Levý tohle kouzlo druhým otesal a vytesal pouze své ,,umění". Udělat z močálů rybníky, udržovat nádherný park - to je o něčem jiném. V tom s tebou souhlasím.

Blossom, díky za ty fotky. Zrovna tyto oblasti se mi zdají strašně zajímavé a tajemné -bohužel je to od nás daleko. Ale plánuju, že se tam ještě podívám. Ty fotky mne moc potěšily. Nejvíc to česko-saské švýcarsko.

Jinak ty výtvory pana Levého se mi moc nelíbí , ale díky, že jsi na ně upozornila. Třeba ten Kopicův statek - tam jsem byla - tam je to schované ve skalách a zdálo se mi to hezké.  U toho pana Levého nevím, jak jsou ty výtvory velké. Jenom mne napadlo - kdyby takto tvořil každý, tak nemáme za chvíli žádnou skálu. Asi by  to chtělo ty výtvory vidět na místě.

Těším se na další fotky.

Taky jsem někdy přemýšlela, jestli se mi "mají" lidské zásahy do skal líbit, nebo ne.
Závěr - líbí se mi takové zásahy, o jakých píše Blossom. Vždyť i Braunův betlém je nádherný. I v USA ty hlavy prezidentů. A což teprve Messa Verde či kláštery v Řecku.
Taky mám ráda takovou přírodu, o jaké píše Blossom, poznamenanou pozitivně člověkem. Soulad přírody a člověka.  Pohledem mýc očí a srdce ty vytesané nádhery souladem jsou.

Vladena napsal(a):

Bloss, a nemůže ti to uškodit do budoucna? Víš, většinou se ptají, zda fotky byly někde poblikovné či prezentované? Třeba budeš chtít něco vydat....jen moje malá připomínka.

Vladěno, dík, ale nemůže. I tu druhou knihu chci totiž vydat vlastním nákladem.

Ono je to sice finančně náročnější - vložené peníze se člověku vracejí delší dobu, ale má to jednu výhodu: Dělám si vše podle svého, nikdo mi do ničeho nekecá.

Upravil(a) Blossom (9. 8. 2011 19:35)

KRAJINOU POD BRDY

Tento cyklovýlet do trjúhelníku Spálené Poříčí - hrad Radyně, hamr v Dobřívi by zdatní cyklisté dovedli absolvovat během jednoho dne, bylo by to kolem 70 km.
My jsme si ho rozdělili do dvou dnů a náležitě vychutnali.

Zážitkem bylo už samotné ubytování ve Spáleném Poříčí. Původně jsme měli vyhlídnutý penzion v historickém domě s pavlačí, který býval dlouhá léta židovským kupeckým krámem. Tam však měli plno, tak jsme se ubytovali v hotelu z bývalého velkostatku hned vedle zámku.
Máme rádi historická místa na přespání, a zde byla restaurace v nádherné sloupové bývalé konírně a špýchar na dvoře byl přeměněn v galerii a národopisnou expozici.
Navíc - přímo z postele pokoje jsme viděli na komín s čapím hnízdem, což byla taková naše příjemná ranní "televize".
Spálené Poříčí je malé městečko s mnoha zajímavostmi. Židovský hřbitov, již zmiňovaný židovský kupecký krám, historické domky, v rohu náměstí opravený zámek, za ním rybník a mlýn...

Ze Spáleného Poříčí jsme vyrazili směrem k Plzni, na hrad Radyně. Ten hrad se nám ukazoval už z dálky na obzoru, jako takové velké tiskací tučné písmeno L, ovšem s delší stranou horizontální, než vertikální.
Postupně se to zvláštní L přibližovalo, až jsme stanuli přímo pod  hradem.
Hrad nechal vystavět Karel IV. a do nynějška se zachovaly jen 2 - 3m široké zdi hradního paláce a jedné z věží.
Právě výstup na věž je lahůdkovým zážitkem - jsou odtud vidět jak Krušné hory, tak Šumava, Plzeň jako na dlani, zkrátka rozprostírá se tu před vámi  obrovský kus západních Čech.
Dokonce jsme našli nad Starým Plzencem i rotundu sv. Petra a Pavla a taktéž zámek Kozel, ke kterému vedla dál naše cesta.

Zámek Kozel je nízký krásně opravený zámek sestávající z několika budov. Je hojně využíván pro svatby a perlou je zdejší krásně upravený rozsáhlý park. Milé bylo i posezení ve zdejší kavárně u zámku s výhledem do rozkvetlého parku.

Třetím vrcholem pomyslného trojúhelníka tohoto výletu byla Dobřív. Největším lákadlem Dobřívi je její vodní hamr ze 16.století, ale návštěvníky zaujme i roubená lidová architektura a tzv. Švédský most.

Hamr je přístupný pouze s průvodcem, prohlídka trvá skoro hodinu, a opravdu je nač se dívat: Voda tekoucí dřevěnými vantroky podél hamru je důmyslně rozváděna k několika vodním kolům, ta pohání transmise s řemenicemi z hovězích kůží a tak rozvádí potřebnou energii k jednotlivým strojům.
Asi nejzajímavější jsou obrovská kladiva, nadzvedávaná vodní silou a svojí vahou padající zpět. Místní dva důchodci nám dokonce ukázali kování pod těmito stakilovými kladivy.
Ale síla vody spoutaná kovářskými zařízeními dovede i další neuvěřitelné věci - například velké kovářské nůžky uřízly před našima očima kus železa, jako by to byl papír (ani nechci domyslet, kdyby někdo vložilz nerozumu na to místo ruku...).
V časech největší slávy v hamru pracovalo až 40 lidí, běžný provoz se zastavil až v padesátých letech minulého století. Avšak takřka všechno nářadí a zařízení je dodnes funkční, jak nám obsluha hamru s potěšením předváděla.
Tent hamr je skutečným unikátem. A byl takovou pomyslnou pěknou "tečkou za tím naším případem" , za putováním zdejším železářským krajem pod brdskými lesy.

FOTO:
http://cyklistka123.rajce.idnes.cz/Spal … amr_Dobriv

krásné jsou i Železné hory třeba na kolech

misssska napsal(a):

Holky jestli rádi soutěžíte koukněte se na reklama jsou tam dobré soutěže...

Co je to za blbost - jestli rády soutěžíme?

Koukla jsem na ty stránky, o cestování tam není ani puntík, proč tenhle odkaz dáváš sem, do fóra Dovolená - Česko - Tip na výlet - kde se vám líbilo?

VYHLÍDKOVÁ CYKLOJÍZDA PODKRKONOŠÍM

Vyjeli jsme ze Železného Brodu proti proudu řeky, což během asi 8 kilometrů znamenalo projet kolem 3 vodních toků: Jizery, Kamenice a nakonec údolím říčky s nezvyklým jménem  Vošmenda. Tento název vznikl z němčiny, tuším že z názvu Waschmude, což se vztahovalo k propírání železné rudy, která bývala ve středověku ve zdejším údolí zpracovávána a dopravována k hamrům
Silnička podél Vošmendy nás zavedla až do Podbozkova, odkud jsme serpentinami v lese vystoupali k Sejkorské kapličce. Odtud už byla naše další cesta skvostným "vyhlídkovým letem".
Projeli jsme vesničkou s příznačným jménem Příkrý, obdivovali i zdejší kapličku a dál jeli po hladkém asfaltu mírně vzhůru, vlevo výhledy na nedaleký Bozkov, za ním Český ráj a v dálce Bezdězy a Ralsko. Napravo se nám otvíraly pohledy na Kumburk, Tábor, Žalý a ve směru před námi se stále přibližovaly Krkonoše.

Konečně se nám ukázala rozhledna, jeden z cílů naší cesty. Je to rozhledna zcela nová a v lecčem neobvyklá: Nechal ji postavit před 2 lety pan František Hubař na návrší v poli, patřícím jeho rodu už po několik století. Chodíval sem už jako malý kluk s dědou, který mu říkával: Tady je nejkrásnější výhled, jaký znám.
Pan Hubař si v době krátce před svým důchodem  troufl splnit svůj sen: Na dědově oblíbeném místě nechal vystavět rozhlednu, pro radost sobě i druhým. Také tam prý často sám pobývá a osobně prodává  návštěvníkům lístky.
My jsme však takové štěstí, natrefit tam přímo na něho, neměli. Škoda, ráda bych osobně poznala tak skvělého a a vzácného člověka a popovídala s ním...

Jeho děda také kdysi zasadil k silnici  tři borovice. Do dnešních dnů zbyla už jen jedna, a ta dala rozhledně jméno, říká se jí Rozhledna u borovice. Svým způsobem je to neobvyklé, borovice v tomto podkrkonošském kraji nikde jinde nerostou.

Výhled z rozhledny stál za to: Ještěd, Černá Studnice, Jizerky, Příchovický kostel, rozhledna Štěpánka, Krkonoše s Kotlem, Zlatým návrším, Kozími hřbety až po Žalý, dále Kumburk, Tábor, Kozákov, Suché skály, Kopanina a opět Ještěd.

Další zastávkou na naší cestě byla vyhlášená cukrárna ve Vysokém nad Jizerou. Zdejší kafe a zákusky opravdu dostály svému věhlasu...
Z Vysokého jsme se pak vydali po modré značce směrem na Roztoky a Bozkov.
Po cestě jsme potkávali kamenné kříže a sochy svatých, zřejmě je tato náhorní cesta používaná po dlouhá staletí... Již naši předkové, jdoucí po svých, a nebo na koni či s povozem, se určitě kochali výhledy na všechny strany, které tato cesta skýtá.
Jednou ze soch, které jsme míjeli, byla socha Panny Marie. Málokde jsem viděla Marii zpodobněnou ve vysokém stupni těhotenství, jako zde. Na soklu sochy jsme objevili nápis o době postavení sochy.

Polní vyhlídková cesta nás dovedla až do Bozkova, známého poutního místa. Tamnější kostel se také pyšní vysokou věží s typickým ochozem a cibulovitou bání. V letních měsících bývá věž s krásným rozhledem přístupná.
Pod bozkovským kostelem údajně pramení zázračný pramen. Jeho voda je svedena k přístřešku o pár chalup níž, kde se ze zázračného pramínku můžou napít i dnešní poutníci a turisté.

Z Bozkova jsme sjeli skvělým hladkým sjezdem do Podbozkova a odtud, opět údolími Vošmendy, Kamenice a Jizery zpět.

Celý výlet je kvůli svému převýšení vhodný spíše pro zdatnější cyklisty a měří 45 km.
Kdo chce, může si ho ještě trošku prodloužit odbočkou z Roztok k nedalekému malebnému potočnímu mlýnu, který patří rodině Fiedlerů už více než tři století. V létě je možné i podívat se dovnitř.

Tahle cesta nám nabídla kromě fantastických výhledů i jedno zamyšlení:
Každý člověk by měl po sobě, kromě dětí, na tomto světě něco zanechat...  Někdo postaví rozhlednu pro radost sobě i druhým, jiný před staletími zaplatil sochu, zdobící krajinu dodnes. I třeba obyčejná lavička na místě s výhledem nebo opravená kaplička jsou užitečným, i když bezejmenným počinem pro příští pokolení.
A fantazii se meze nekladou - po někom třeba zbyde postavený dům, nebo napsaná kniha, po jiném hezká písnička a jiný zanechá příštím generacím třeba nádherně vyšívaný sváteční ubrus...
Lidský život je krátký, ale nějaká dobrá stopa po nás by tu měla zůstávat.

FOTO:
http://cyklistka123.rajce.idnes.cz/Podk … .Jizerou/#

Ahoj, tento rok jsem strávila úžasné prázdniny v Beskydech, krásná příroda, čistý vzduch, super zábava.... inspiraci jsem hledala převážně tady: http://beskydy.name/turistika-a-vylety/