|
6. prosince : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 6. prosince : Objevte kouzlo brambor po římsku. Jednoduchý recept, když vás tlačí čas i finance! 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
průmyslovačka napsal(a):
Pokud se nepletu, tam někde tuším Panské skály?
Panská skála je u Kamenického Šenova, to je od mnou popisované oblasti trochu na sever.
Ta Panská skála je čedičová, s typicky šestibokou čedičovou sloupcovitou odlučností a s jezírkem pod skálou.
A je velmi dobře známá - natáčela se tu scéna z Pyšné princezny, kdy Krasomila s Miroslavem prchají před zbrojnoši. Oni stáli přitisknutí ke hraně skály, zbrojnoši přijeli na koních nahoře nad ně, ale neviděli je, tak se otočili a odjeli.
Já že si tu vybavuji matné vzpomínky z dětství právě na Sloup a tak... 
Není tady
Já s přítelem a dcerami milujeme kempování a oblíbili jsme si kempy Oase a Bucek, oba v blízkosti Prahy, dostali jsme na jeden z nich doporučení od známých, tak jsme navštívili webovky ( www.topcampng.cz ) a tam jsme posléze našli i druhý skvělý kemp. Vřele doporučuji! Obě zařízení jsou moderní, čistá a zaměstnanci kempu ochotní. Jsou to zatím nejlepší kempy, ve kterých jsme byli
Není tady
Byl někdo v Českém Švýcarsku? V létě se tam chystáme, tak bych chtěla poradit co je tam nejhezčí, co navštívit, kam se podívat. Nebo jestli někdo ví i o levném ubytování? Děkuji
Není tady
julianastara napsal(a):
Byl někdo v Českém Švýcarsku? V létě se tam chystáme, tak bych chtěla poradit co je tam nejhezčí, co navštívit, kam se podívat. Nebo jestli někdo ví i o levném ubytování? Děkuji
Juliano, o Čs.švýcarsku tu píšu v příspěvcích 17, 18 a 21, najdi si je.
Jestli budeš chtít tipy na ubytování, ráda napíšu (některé však v příspěvcích jsou) ale teď už balím na dovču do západních Čech, tak můžu napsat až v pondělí 20. června.
Ale Čs.Švýcarsko je nádherné, máš se nač těšit!!!
Blossom napsal(a):
julianastara napsal(a):
Byl někdo v Českém Švýcarsku? V létě se tam chystáme, tak bych chtěla poradit co je tam nejhezčí, co navštívit, kam se podívat. Nebo jestli někdo ví i o levném ubytování? Děkuji
Juliano, o Čs.švýcarsku tu píšu v příspěvcích 17, 18 a 21, najdi si je.
Jestli budeš chtít tipy na ubytování, ráda napíšu (některé však v příspěvcích jsou) ale teď už balím na dovču do západních Čech, tak můžu napsat až v pondělí 20. června.
Ale Čs.Švýcarsko je nádherné, máš se nač těšit!!!
Ještě bych podotkla, že bych si našla info ohledně Hřenska, jestli je přístupné nebo ne. Je tam nádherně, mohu jen s Bloss souhlasit, Pravčická brána - krása ,krása
Ted právě nevím, Divoké soutěsky byli uzavřené (kvůli povodním) a bylo by škoda tam jet a nesvézt se lodičkou na nich.
Není tady
Děkuji holky jste hodné, už se tam mooooc těším... jen sehnat ještě levné ubytováni..
Není tady
KUTNOHORSKO - KRAJINA PLNÁ HISTORIE
Svůj perfektní cyklovýlet jsme začali na tvrzi Malešov asi 6 km od Kutné Hory.
Tato nádherná středověká tvrz má sice už pár let soukromého majitele, ale přesto mívá občas otevřeno i pro veřejnost - obvykle každou první sobotu v měsíci, i s předváděním středověkých řemesel. Ovšem zájemci o návštěvu - raděj si to ověřte na jejich webovkách.
Tvrz pomáhá majiteli opravovat a rekonstruovat (za dohledu památkářů) také početná skupina dobrovolníků.
K malešovské tvrzi mám osobní vztah, protože mezi těmito nadšenci je i můj syn.
Tvrz je fantastická, cítím tam genius loci, prošlá staletí...navíc je odtamtud nádherný výhled.
Od tvrze jsme pak jeli údolím Vrchlice, podél zachovalých i již rozbořených mlýnů, do Kutné Hory. Odtud do Sedlce ( gotická katedrála) a světoznámé kostinici. Tu jsem si prohlídla jen zvenčí - úžasná barokní stavba. Dovnitř mě stačilo nahlédnout jen otevřenými dveřmi a okny - lustry a ostatní vybavení z lidských lebek a kostí (celkem od asi 40.000 zemřelých) já zrovna nemusím...
Dál jsme jeli skrz okraj K.Hory přes Malín (románský kostel s dřevěnou zvonicí) a mířili jsme k empírovému zámku Kačina. Krajina se postupně zvolna stávala z obyčejného lesa anglickým parkem... Kačina je zajímavá, zaujalo mě hlavně tamnější zachovalé zámecké divadlo.
Pokračovali jsme do Žehušic, známých svou oborou s bílými jeleny. Tam jsme sice přijeli až když měli k jelenům zavříno, avšak chátrající zámeček nedaleko obory nás přesto nadchnul.
Cestou zpět jsme se stavili u nevšedního románského skvostu: kostela sv. Jakuba v obci Jakub.
Kostel stojí na návrší a má neobvykle bohatou venkovní výzdobu. Obcházeli jsme ho s foťákem zvenčí, když v tom přišla starší paní - průvodkyně, z domku stojícího opodál. Vyhověla naší prosbě a pustila nás dovnitř. Její znalosti o kostele byly obdivuhodné: Aspoň ve zkratce: Kostel dala postavit šlechtična, která tímto způsobem chtěla odčinit zločin svého manžela a hlavně ukončit církevní klatbu, do které se její rodina dostala (asi 30 let nikoho z nich nesměl kněz pokřtít, oddat, vyzpovídat před smrtí - církevní klatba se brala ve středověku jako velmi vážný trest).
Na vysvěcení kostela tehdy přijel i český král s manželkou.
Od Jakuba jsme se vrátili do Malešova, kde jsme přespali v celkem hezkém kempu v chatičkách a další den jsme vyrazili na další výlet. Ale to je už zas jiná kapitola, to zas napíšu někdy příště...
FOTO:
http://cyklistka123.rajce.idnes.cz/Male … ora,_Jakub
Upravil(a) Blossom (9. 8. 2011 19:54)
Blossom, připojila bych se k julianě s prosbou o tipy na ubytování v čs. šýcarsku - jestli najdeš chvilku, tak předem děkuji... hledám si na netu, ale osobní zkušenost je k nezaplacení :-)
Není tady
Dája628 napsal(a):
Blossom, připojila bych se k julianě s prosbou o tipy na ubytování v čs. šýcarsku - jestli najdeš chvilku, tak předem děkuji... hledám si na netu, ale osobní zkušenost je k nezaplacení :-)
My byli jednou ubytovaní v penzionu Křinice v Krásném Buku, tam jsou vedle penzionu docela fajn chatky. jen jsou podle mě moc na sobě nahuštěné. Jenže když my jsme tam byli, bylo to v mimosezóně a měli jsme tu krajní chatku (s výhledem do zeleně, ne do oken protetější chatky), takže my tam byli spokojení. Není to špatné, ani výrazně krásné, spíš je to takový průměr...
Poprvé jsme byli ubytovaní ve Všemilech v penzionu u jedněch lidí na kraji vsi, jejich jméno si už nepamatuju, musela bych to najít.
Velmi se nám líbila chata Bábinka (nevím, zda to nesmáznou jako reklamu), ta je na pomezí Luž.hor a Čs. Švýcarska. Je to přes 200 let stará chalupa, moc příjemní majitelé, chovají za chalupou alpaky (něco jako lamy) a paní pak jejich vlnu spřádá na kolovrátku. Ubytování samo (pokoj) tam bylo průměr, ale mělo to celé skvělou, jedinečnou atmosféru (a to je třeba pro mě ve výběru důležité).
Díky - už to tisknu, mám tvoje povídání s sebou, takže budu jen dávat tipy na vyzkoušená pěkná místa a prima trasy. Vyrážíme tento pátek a do příští středy se tam chceme toulat, teď už jen prosba " nahoru" , aby bylo hezky :-)
Není tady
Dája628 napsal(a):
Díky - už to tisknu, mám tvoje povídání s sebou, takže budu jen dávat tipy na vyzkoušená pěkná místa a prima trasy. Vyrážíme tento pátek a do příští středy se tam chceme toulat, teď už jen prosba " nahoru" , aby bylo hezky :-)
Jééé, vemte mě s sebou ! 
Ne, to je vtip, ale hned bych tam jela zas...
Moc mě těší, jestli jsou mé tipy z tohoto vlákna využity. Pozdravujte tam!
No co jsem tak zkoukla tvoje nadšené cestovatelství- tak klidně berem !! Jsi z rodu nám veelmi podobných šílenců :-) My jsme původně měli běhat v tom termínu po ferratách, ale nějak se to zvrtlo zbytku loňské partičky, tak jsem si vybrala tohle, abych teda aspoň kousek skály měla :-) moc se těším a pozdravovat budu - slibuju !!
Není tady
KRAJEM BUBLAJÍCÍCH MINERÁLEK
Zvu vás na cyklovýlet v nejzápadnějším okraji naší republiky:
Vyjeli jsme z Františkových Lázní směr hrad Seeberg (Ostroh). Ten jsem si pamatovala ještě z dovolené z dětství, tehdy šíleně zničený, vytlučený, šlo tam tehdy vlézt a dostali jsme se až na půdu. Opravdu nezapomenutelná návštěva hradu!
Nyní vše opravené, zpřístupněné, natřené, zpoplatněné, bělostí a hrázděním svítící... Samozřejmě jsem vděčná za jednu zachráněnou památku... Ale co naplat, ten dětský zážitek z hradní půdy měl jinačí grády....
Ze Seebergu jsme jeli přes Vojtanov (hrůza - vietnamské tržiště, blýskavé větrníčky, sádroví trpaslíci,mezitím špína...).
Dojem jsme si spravili až ve Skalné, kde jsme objevili nádherný románský hrad Vildštejn. Také býval prý zpustlý, nyní je v soukromých rukou, je v něm luxusnější stylová restaurace a žije to tam...
Od Vildštejna míříme večerním tichem na Soos. To je velmi unikátnmí přírodní rezervace - obrovské rašeliniště s mnoha jezírky, a nejzvláštnější jsou vývěry podzemních plynů. Místy je jen holá zem pokrytá nějakými vyvřelými jedovatými sloučeninami - nic tam neroste. A mezitím syčící a bublající tůňky, s vyvěrajícími vodami a plyny.... V jednom místě těch vývěrů kolem nás byly snad desítky a bublalo to tam, jako bychom stáli někde u vířivky...
A při vstupu výborná ze země vyvěrající kyselka - Císařský pramen.
Přes den je Soos asi velmi frekventovaným lázeňským výletním místem, při vstupu na haťovou dřevěnou stezku se platí vstupné, kolem stánky se suvenýry...My tam byli v pozdní podvečer, asi v půl 9, nikde nikdo, a místo mělo tu správnou osamělou mystickou atmosféru.
Kolem Soosu pár vesniček s typickými hrázděnými statky a míříme zas do Fr.Lázní.
Kdo by chtěl ještě další důkaz zdejší sopečné činnosti, nechť navštíví 2 km od Frantovek Komorní Hůrku. To je nejmladší sopka Čech, soptila prý před 10.000 lety.
Ale kdyby nám to tam nenapsali na informační tabule, mineme Komorní Hůrku jako takový obyčejný lesem zarostlý kopeček....
FOTO:
http://cyklistka123.rajce.idnes.cz/Zapa … jn%2C_Soos
Upravil(a) Blossom (8. 8. 2011 9:51)
Sice už mám mezitím další tipy, ale nejprve chci dokončit povídání o západních Čechách:
KRAJEM SOUŽITÍ, UBLÍŽENÍ A SMÍŘENÍ DVOU NÁRODŮ
Západní Čechy jsou místem, kde tak trochu nevíte, zda jste v Čechách, a nebo v Německu: Všude je slyšet němčina, ceny v restauracích jsou taky "německé", dokonce i mnohé památky jsou tak "německy dokonale " opravené a vyšperkované, že trochu vypadají jako novostavby bez patiny.........
Ale tento kraj byl místem česko-německého soužití už od nepaměti. Např. město Cheb, německy Eger: Zachovalo se v něm řada úžasných památek: Uchvátil nás už dřevěný krytý most, jímž jsme do města přes řeku Ohři přijížděli, a impozantní a krásně upravené podhradí.
Hrad je ještě částečně románský. Kdysi tu sídlili Slované, jsou tu na travnatém nádvoří i jejich hroby, později to tu však nechával stavět a zveleboval Fridrich Barbarosa....
Okouzleni jsme bloudili historickými uličkami města. Protože já "vlezu všude", nakoukla jsem taky do otevřených dveří chrámu...a vlídná paní průvodkyně nás pozvala dovnitř, že nám i kola ráda ohlídá...
Byl to bývalý klášter, tuším, že františkánský. Ambit i Rajský dvůr byl úchvatný. A z ambitu se vchází do klášterní knihovny: Místnost s kachlovými kamny, a dřevěným ochozem v půli vysoké místnosti a policemi na knihy kolem dokola(nyní už bohužel prázdnými...).
Dovedu si představit zatopit v zimě v kamnech, sednout si do nějakého ušáku s plédem kolem sebe, a číst, číst a číst....
A klášterní kostel nás ohromil: je sice poněkud zdevastovaný, ovšem s úžasnou atmosférou... 
Historické chebské náměstí s dominujícím Špalíčkem jsme si vychutnali nad dvojdeckou vína, a poté jsme jeli dál: Podél přehrady Jesenice jsme zamířili do Starého Hrozňatova, kde měl být nějaký zajímavý hrad.
Hrad jsme našli, je zvláštní - starobylá věž a k ní přistavěná budova barokního charakteru... Hrad je v rekonstrukci, nepřístupný,a váže se k němu jedna (v některých análech rozporovaná) historická událost: Ve zdejší věži prý byl utrápen hlady rytíř Hrozňata...
V obci byly směrovky s nápisem Maria Loretto. Nevěděli jsme, co to má být, a vydali jsme se tedy po nich. Cesta nás dovedla na návrší nad Hrozňatovem. Stojí zde poutní kostel, dříve slavné poutní místo.
Na informačních tabulích žalují fotografie z doby socialistické - pobořené zdi, věž beze střechy, vojáky rozstřílená socha Panny Marie...smutný to pohled...
Brzy po revoluci se však našel jeden německý rodák ze sousední vsi. Založil v Německu občanské sdružení a začli se snažit o záchranu kostelní ruiny.
Pojali to citlivě a s pokorou - jako akt smíření dvou národů, které si v nedávné době tolik ublížily... A k jejich úsilí se přidala i česká strana, no a dnes poutní kostel opět září do dáli a vítá návštěvníky...
Za kostelem je meditační zahrada s nádhernými sochami. A hřbitov, sestavený z evidentně rozbitých a záměrně zničených náhrobků....
Místo opravdu k hlubokému zamyšlení: Nad tím, proč lidi občas nedovedou vedle sebe žít, proč si tolik ubližují a jeden druhého vyhánějí.
Stáli jsme v zahradě a z věže kostela se ozvaly zvony. Zvonily,a my se dívali kolem dokola po kraji dvou národů, které si (snad, konečně) dokázaly vše zlé vzájemně odpustit a které zas budou po další staletí žít spolu s tolerancí, pochopení a v míru....
FOTO:
http://cyklistka123.rajce.idnes.cz/Cheb … _Hroznatov
Upravil(a) Blossom (8. 8. 2011 9:24)
BRODIVOU CESTOU OD HRADU KRAKOVEC K BEROUNCE
Tento výlet doporučuji absolvovat v letním období a jen pro osoby dobrodružnějšího a odolnějšího ducha. Není vhodný např. pro menší děti, lidi s pohybovým omezením apod.
Začali jsme prohlídkou zříceniny hradu Krakovec. Tento krásný hrad je známý především tím, že z něj nastoupil Mistr Jan Hus svou osudnou cestu do Kostnice.
Ale ještě něčím je zajímavé zdejší okolí: Zaujaly nás názvy Krakovec, dále nedaleký Krakov... Zjistili jsme, že to není náhoda. Do této oblasti byli roku 1039 knížetem Břetislavem I. přivedeni polští váleční zajatci Hedčané. Usadili se tu a zalořili několik vesnic, například nedaleké Hedčany.
Od hradu Krakovec jsme pokračovali na kolech po červené značce, až k Berounce. Možná, že právě tudy šel i Mistr Jan Hus na svou poslední pozemskou pouť...
Cesta je to velmi malebná, krásným lučinatým údolím říčky Javornice. Pěšina říčku mnohokrát křižuje, vlastně se trasa po červené značce s říčkou Javornicí neustále proplétá.
Občas jsou tam i lávky, ale zdaleka ne všude - kdo se chce dostat dále, musí Javornici co chvíli brodit. Litovala jsem, že mě nenapadlo brody hned zkraje počítat, ale určitě jich až k Berounce bylo hodně přes 20. No a cesta místy vede i kopřivovými úseky, takže když jsme pak projížděli na kolech těmi brody, tak stříkající voda příjemně chladila naše nohy, sešlehané kopřivami.
Jak říkám - výlet pro dobrodružnější a odolnější povahy. Ale tím je právě krásný a rozhodně stojí za to. 
FOTO:
http://cyklistka123.rajce.idnes.cz/Od_K … k_Berounce
Upravil(a) Blossom (8. 8. 2011 8:27)
:storstark:Není nad dovču v Česku,máme spoustu oblíbených míst.Krásně je na Třeboňsku,v Českém ráji a i na Pastvinách.Nemusíme počítat tolik korunky a trochu si i dát českého piva.Jenom by měli být levnější kempy,ty někdy kvalitě a cenám neodpovídají.
Přeji všem krásnou a spokojenou dovču.
Není tady
DO NEJMENŠÍHO MĚSTA STŘEDNÍ EVROPY
Rabštejn nad Střelou byl povýšen na město už v roce 1337. Patřil do majetku Karla IV. Ale jeho historie je mnohem starší - na návrší tu stával poměrně rozsáhlý hrad.
Dnes má toto malebné městečko pouhých 27 stálých obyvatel. Tím se údajně stává nejmenším městem střední Evropy.
Rabštejn byl totiž osídlen převážně Němci a ti byli po válce odsunuti. Zdejší hrázděné a roubené chaloupky obydleli pak převážně chalupáři. Ale musí se jim nechat - starají se dobře.
Městečko má stále úžasný starobylý kolorit: Dole u říčky Střely středověký kamenný most. Kousek za ním pod sochou svatého Mikuláše smírčí kříž s letopočtem 1584. Cesta se dál vine mezi nízkými domky až nahoru k dominujícímu kostelu a zříceninám hradu. Vedle stojící zámek je v soukromých rukou, tak nakukujeme aspoň přes plot.
K památkám Rabštejna patří ještě starý židovský hřbitov ve stráni za městečkem. Zkouším si představit židovský pohřební průvod, sjíždějící prudkým svahem dolů, jak bylo asi obtížné vůz s nebožtíkem ubrzdit......
Na tak malé městečko je tu opravdu spousta zajímavostí. A ještě jednu novodobou navíc - natáčel se tu můj oblíbený film Cesta z města.
Z kdysi německého Rabštejna jedeme do perly baroka - Manětína. Ten, ač je to jen pár km, býval naopak prý vždycky český. Už od kraje Manětína nás vítá množství soch podél silnice, dohadujeme se, jak který svatý se jmenuje...
Sedáme pak na terásku před místní pizzérií a se sklenkou vína vychutnáváme náměstí, lemované zámkem a kostelem. Na terase před námi sposta soch a kamenné balustrády. I mračna dotvářejí sochám tu správnou barokní dramatickou atmosféru...
Na zpáteční cestě do Rabštejna míjíme Čoubův mlýn. Zrezivělé kovové mlýnské kolo, asi mnohokrát přestavovaná mlýnská budova, na omítce však září datum 1474.
Vlastně je to neuvěřitelné: Tento mlýn tu stával již před vyplutím Kolumba do Ameriky. A žije si v lučinatém údolíčku dodnes svůj poklidný život, rušený jen mečením stádečka strakatých koz...
Tak malý kousek země a tolik protikladů: Bývalé soužití Čechů a Němců, hrázděné domky a barokní sochy, hluboké údolí Střely a náhorní planina s dalekými výhledy na zpáteční cestě...krásný to kraj.
FOTO:
http://cyklistka123.rajce.idnes.cz/Rabs … in_a_okoli
Upravil(a) Blossom (8. 8. 2011 8:17)
bloss, hezký, děkuji.
Umíš moc zajímavě psát.
Jen - Židé nemuseli brzdit vůz. Oni nebožtíky nosili. Na márách.
majkafa napsal(a):
bloss, hezký, děkuji.
Umíš moc zajímavě psát.
Jen - Židé nemuseli brzdit vůz. Oni nebožtíky nosili.
Dík za pochvalu, jsem ráda, jestli se mé povídání a tipy líbí.
Tak to je zajímavé s těmi Židy, to jsem netušila, že nebožtíky nosili... No, tak to tam za Rabštejnem měli i tak dost co dělat, aby se jim chudák nebožtík z már neskutálel, cesta k tomu žid.hřbitovu je tam hodně strmě dolů...
A jak se Ti líbil menhir Zkamenělý pastýř? Já jsem se na české menhiry v posledních letech zaměřila, fascinují mě,objeli jsme většinu z nich, a chystám se sem napsat o nich taky souhrnný tip...
Prší a venku se setmělo......a na mě padla psací nálada, tak napíšu to, co jsem už odpoledne nakousla:
PUTOVÁNÍ ZA MENHIRY
Menhiry - kamenné stély vztyčené v krajině pradávnými lidmi. Prostředníci mezi nebem a zemí.
Vědci i laici dumají, kým a proč tam byly postaveny, a ony - mlčí.... Ale i přes jejich tajemné mlčení předávají jakési záhadné poselství z dávných věků nám, novověkým. Oslovují nás svojí magičností a geniem loci.
Poprvé jsem se s menhiry a dalšími památkami megalitických kultur setkala před lety na Korsice. Korsika - divoký, rozeklaný ostrov. Domorodí obyvatelé žili před tisíciletími ve vsích schovaných v trnité makchii, protože od moře číhalo neustálé nebezpečí-loupeživí nájezdníci. A tak místní vztyčili na pobřeží kameny ve velikosti lidské postavy, jakousi zlověstně tichou skupinu mystických bojovníků tváří k moři. Ano, některé z těch menhirů mají i vystesané obrysy obličeje.
A tamnější krajina nám dává procítit dávné časy: Horkem sálající louky, spálené sluncem, kamenité pahorky s občasnými křovinami. Kdyby přede mě z úkrytu najednou vyskočil zarostlý muž s kopím, přepásaný koží, snad bych se ani nedivila, tak bytostně by do dávné krajiny patřil...
Podruhé jsem menhiry viděla ve francouzském Carnacu. Předem jsme byli sice varováni, ať nečekáme žádnou velkou romantiku - tamnější dlouhé řady menhirů se dají obdivovat jen zpoza drátěného plotu. Avšak ani rezavý plot nebyl s to zničit ohromující dojem, který ve mě carnacké řady zanechaly....
V Čechách máme bohužel jen slabý odvar megalitických cizích bratříčků. Ale i ty jsem se rozhodla poznat, nebo aspoň většinu z nich. Pomocníkem mi byla knížka českého archeologa Karla Sklenáře Tajemné megality - svědkové doby kamenné.
U nás se menhiry vyskytují přibližně v oblasti pomyslného trojúhelníku Rakovník - Slaný - Louny. Zřejmě není náhoda, že tato oblast bývala obývaná také Kelty, i když spojitost s keltskou kulturou zatím prokázána není.
Z námi navštívených českých menhirů mě oslovily zejména dva: tzv.Zkamenělý pastýř nedaleko obce Klobuky a Zkamenělý mnich u Drahomyšle.
Zkamenělý pastýř je již zdálky viditelný: Jeho silueta se tyčí v poli za Klobuky jako prst ukazující k nebi. S výškou 3 a půl metru je nejvyšším českým menhirem. Když jsme se k němu blížili, byl vlahý červnový den, a já už navěky budu mít Zkamenělého pastýře v paměti vystupujícího ze záplavy červených vlčích máků. Je opravdu impozantní, a kolem něj podle pověsti prý bývalo ještě několik kamenů menších - zkamenělé ovečky.
Zkamenělého micha za obcí Drahomyšl jsme hledali obtížně, museli jsme se ptát místních. Nakonec jsme ho našli - v řepkovém poli, na mírném návrší za vesnicí. Také magické místo - na obzoru se jak zčeřená hladina rýsovaly kužely Českého středohoří.
Sám menhir je něco přes 2 m vysoký, plochý a ze sviské osy poměrně dost nakloněný. V letním odpoledni, když jsme u něj byli, byl rozpálen sluncem do žhava. Nalehla jsem zády na jeho skloněný tvar, tváří k slunci, a cítila tu nashromážděneou tepelnou energii, z kamene sálající...
Z dalších českých menhirů stojí za řeč snad ještě menhir v Družci nedaleko Kladna. Našli jsme ho překvapivě v rohu kostelní zdi. I on zavdal podnět k pověstem, nazývají ho tu Zkamenělec.
Všechny ostatní menhiry jsou mnohem menší a často obtížně nalezitelné. Například nedaleko Přelíce u Slaného byly v mapě značeny menhiry hned tři. Odbočili jsme tedy z naší výletové trasy několik km zajížďkou k nim - ale milé menhiry nikde! Jen hnojiště a pole, rozdělené polní cestou.
Teprve po dlouhém hledání objevujeme aspoň jediný z nich - necelý metr vysoký, v kopřivách takřka ztracený.
S hledáním dalších menhirů je to podobné - buď je vůbec nenajdeme, a nebo po dlouhém pachtění nalézáme nevýrazný kámen, který bychom jinak úplně klidně minuli...
Můj přítel už má z mé menhirové vášně legraci a při každém dalším výletu se s potutelným úsměvem ptá - A budou dnes zase nějaké menhiry?
No, objeli jsme jich ještě několik podobných, a pak už jsem se rozhodla ho dále netrápit. Jen ještě jedny, opravdu poslední, slibuju, musíme navštívit: Kounovské řady.
Moc jsem o nich četla, o jejich astronomických a magických významech.... Tak na dalším výletě se vypravujeme k nim. Cesta k nim se zdá nekonečná, dělí ji jen tabule naučné stezky.
No, sláva, tak jsme na místě: Rozhlížíme se, hledáme, a konečně za dřevěným altánem se na sebe vzájemně podíváme - a začínáme se smát: Uprostřed lesa vystupují tak asi půl metru, a někdy i jen 20 cm nad lesní půdu kameny...když se pečlivě snažíme, tak v nich po chvíli začínáme vidět i ty pověstné řady. Napočítáme těch řad několik. Avšak kdybychom je cíleně nehledali, kdyby ty řady nebyly označeny informační tabulí, a nebyly kolem nich vysekány průseky, asi bychom je naprosto bez povšimnutí minuli.
Předchozí popsané menhiry v nás zanechaly hluboký dojem. Ale Kounovské řady, ať jsme se snažili sebevíc, nám na tváři zanechaly spíš pobavený úsměv.
Avšak aspoň - moje dušička má tedy teď konečně už od českých menhirů pokoj.
FOTO:
http://cyklistka123.rajce.idnes.cz/Putovani_za_menhiry
Upravil(a) Blossom (5. 8. 2011 22:43)
...tak české menhiry se asi zastyděly, že je jich tak málo, tak mě sem skočily pro jistotu dvakrát.... ;) :D
(Tak je mažu).
Upravil(a) Blossom (21. 7. 2011 22:20)
Blossom, Zkamenělý Pastýř na mě působil zvláštně, v každém směru pozitivně.
Byl krásný teplý letní den a Pastýř byl vidět už z dálky ve zlatém poli pšenice.
Udělal na mě veliký dojem. Mám ho uvnitř, ale slovy ho popsat nedokážu.
Možná byl dojem o to větší, že má kolegyně se narodila a prožila dětství v Klobukách před cca 50-ti lety. O menhiru mluvila, že to byl pro ně jako pro děti jen kámen v poli, ke kterému občas při svých hrách doběhli, říkali mu Zkamenělý Muž. Takže jsem neočekávala nic bombastického a překvapivého. Opak byl pro mě skutečností. Byla tam paní s pánem, paní měla knížku o menhirech. Po té, co přišly další dvě starší paní a zeptaly se, jestli o menhiru něco ví, nám paní z knížky četla a bylo to moc zajímavé. O menhiru jsem si na netu přečetla, ale ta pohoda letního nedělního odpoledne, kroužek posluchačů sedících na "kůlech" a poslouchajících předčítačku a následně diskutujících - zajímavý zážitek.
Odnesla jsem si nezapomenutelné působivé vzpomínky.
Pak jsme se přesunuli do Vlčí k nádherné kapli Svatého Václava. Když jsme ji obcházeli kolem -byla zamčená - paní odnaproti na nás zavolala, jestli se chceme podívat dovnitř. Odemkla nám a byli jsme unešeni. V malinké vesničce s pár čísly tak nádherné dílo. Připomínala mi pravoslavné ruské kostelíky.
http://www.atlasceska.cz/ustecky-kraj/k … lava-vlci/
Upravil(a) majkafa (22. 7. 2011 8:09)
Menhiry.. jednou se k nim taky vydám.. a myslím, že jich dříve muselo být v krajině mnohem víc, jen jak houstlo osídlení a vůbec vliv církve, byly povaleny, převeženy a menší použity na stavby domů.. naše země tady ve středu Evropy měla velký význam, táhnou se tudy energetické línie, a ty byly vždy "značeny".. dodnes zůstaly v paměti třeba i jako staré obchodní stezky, ale kvůli orientaci byly určitě doprovázeny znaky v krajině, bohužel mnohé podlehly zavlékání nového náboženství, zničeny či přetvořeny..
S osidlováním krajiny souvisí i můj zajímavý zážitek.. před pár lety jsem byla na semináři o ekologické výchově na staré Rychtě v Krásensku, a tam jsem se potkala se zajímavými lidmi, kteří mapují historii osídlení tohoto kraje, Drahanské vrchoviny. Procházejí staré archivy, psané švabachem, a pak staré české kroniky, a hledají i sami v krajině.. je neuvěřitelné, když umíte v krajině číst, a třebas i v druzích rostlin, když víte, které jsou zde v kraji původní a které doprovázejí činnost člověka, co všechno vám okolí o sobě prozradí..
Šli jsme po asfaltce lesem, byli jsme už na okraji vyškovského vojenského újezda, okolo nás vysoký smrkový les, my si povídali, nic netuše.. a pak nás zavedl průvodce vedle silnice do lesa a říká "tak, teď stojíme v hlavní místnosti malého statku vymizelé zaniklé vesnice.." a já koukala jako puk.. a pak to začalo do sebe zapadat.. ačkoliv okolo v lese nikde nebyla žádná skála, zdroj kamene, kamení tu bylo.. najednou vidíte, že malý val z kamení, porostlého mechem a zapadaného jehličím, kolem vás tvoří obdélník (zdi byly z kůlů, ale dole upevněných kamením), a u zdi je větší hromada kamení.. když jsme ji rozebrali, našli jsme zbytky vápenné malty (byla to pec, topeniště).. a takových "obdélníků", skoro nepatrných, jsme mezi vysokými smrky našli více.. pak lokalita: mírný svah, uprostřed mokřina - kdysi potok, studánka, zdroj vody.. a ve svazích okolo byly z kamení poskládané pruhy - podpůrné zídky políček, které tehdy němečtí osídlenci vyrvali lesu mýcením, pálením.. no řeknu vám, když mi to došlo, ztuhla jsem a naskočila mi husí kůže, nemohla jsem se hnout.. pán říkal i jméno vsi, našli to v kronikách, byla z těch větších.. a taky říkal, že vesnice tehdy zanikaly třemi způsoby - buď se půda vyčerpala a obyvatelé odešli (pak se při výkopech nenašly žádné nádoby, vše si odnesli), nebo přišel tyfus, mor a vesnice vymřely a nebo byla vesnice přepadena a vypálena.. což se stalo tady, prý se při výzkumu našly i nástroje, nádobí.. kosti prý ne, kdo ví, co se s nimi stalo..
No a pak jsme jeli kolem velké louky, a z autobusu z nadhledu bylo taky vidět několik nedokonalých obdélníků v trávě, ta tam byla jiného vzrůstu a i jiný druh, než okolo, a tam se chystali průzkum dělat..
Nakonec nám pověděl jednu unikátní zvláštnost.. znáte-li Krysaře, ať už muzikál či původní verzi pověsti, čím původnější, tím lepší, a přečtete si tenhle odkaz, budete možná zírat jako já, a je to nádherný důkaz, jak vznikaly pověsti a pohádky, a uvěříte rčení, že na každém šprochu pravdy trochu.. jen čas skutečnost omílá..
Město Hameln v Německu, odkud "krysař" odvedl "děti".. není nic jiného než popis, jak "lokátor" verbuje mladé hamelčany, kterým přelidněné něměcko nemělo co nabídnout, jen dření na cizím, a vyráží s nimi osídlit lesy v čechách.. a kde skončili? Na Moravě, na Drahanské vrchovině, v divokém kraji.. založili si vesnici Hamlíkov.. náhodná podoba jména? ne..
http://stredovek-dv.webnode.cz/krysar-z … -hamlikov/
Není tady
Lazurko, tak to navštiv ještě Velkou Jizeru (zaniklou pašeráckou obec) v Jizerkách, a nebo Knížecí pláně na Šumavě.
Podobné pocity: velká mýtina uprostřed lesů, v ní klikatící se cesta. Tu a tam v jinak stejnorodé trávě obdélník z rozbořené místy zarostlé nízké zídky, vedle toho osamnělá třešeň, a u ní místo zarostlé kopřivami. Bývalo tam evidentně hnojiště.
Na Velké Jizeře zbyl jen jediný dům - nyní chalupa využívaná Poláky jako restaurace, na Knížecích pláních vojáci po odsunu taky nechali jediný dům...když jsme k němu přišli, bylo dost větrno, a v patře se s vrzáním neustále větrem otvíralo a zavíralo okno...
Taky mi šel mráz po zádech, ti zmizelí obyvatelé tu byli "cítit"....
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.