Jenko, těch knížek je hodně. Namátkou je to třeba Nová Země od Eckharta Tolleho nebo Síla přítomného okamžiku od toho samého autora. Pak mě učarovalo  Tajemství a mám ráda Paula McKennu. A poslední dobou se mi do rukou dostává i dobrá beletrie, která mě taky inspiruje nebo mi spíš zapadá do té mojí skládanky.
Další z čeho čerapám je časopis Psychology (je to zahraniční časopis). Tam ty rady využívám hodně.
Nedá se říct, že jedna kokrétní kniha by mi dala nejvíc. Spíš to propojuju a vytahuju info, které potřebuju pro sebe.
No a z technik je to hlavně EFT, ta mi pomohla si nejvíc. A pak i další jako třeba kinezka, konstelačky, regrese. Je fakt, že já jsem toho pospojovala víc a dneska už se snažím spíš si pomáhat sama. A když něco nemůžu rozlousknout tak jdu k terapeutům, u kterých vím, že mi  pomůžou.

Upravil(a) taurus (1. 10. 2009 18:20)

Od dětství si pamatuji větu z jednoho filmu - Člověk dokáže, co od sebe očekává

Já jsem měla včera děsný splín, něco takového jsem nezažila už měsíce.. Děs, běs, pobrečela jsem si, ale tentokrát bylo něco jinak, taky jsem to nezkoušela přepít, ani neběžela k doktorce pro prášky, nenechala jsem se vtáhnout do nějakých hrozných myšlenek jako dříve.. A dneska se mi poskládaly odpovědi na otázky z minulých týdnů.. ráno po probuzení v posteli, že se těžko můžu cítit dobře, když v mém srdci je momentálně tolik strachu, že pro lásku v něm zbývá tak málo místa, pak jsem si tady na Babi vzpomněla na rozcestí u ´rodičovského´ domu a na cestu srdce, kterou jsem zvolila, pak jsem si konečně pustila dlouho plánovaný film, který byl dalším kamínkem.. Vlastně je to jednoduché, ´stačí´ jít, to, co hledáme je celou dobu s námi, jenom si udělat v srdci místo.. No, jednoduché.. ale koneckonců člověk dokáže, co od sebe očekává

Upravil(a) D. (1. 10. 2009 20:30)

To je hezký citát D. děkuji za něj
Jen nevím, jak mám chápat rozcestí u rodičovského domu a cestu srdce. To je nějaká terapie, nebo něco z babinetu?

Taurus, jak prosím Tě probíhá ta metoda EFT? Když jsem o ni chtěla něco najít, tak se píše o nějakém vyťukávání si a nevím o co jde.Díky za vysvětlení

Vy jste holky asi všechny moc daleko v práci na sobě. To já jsem jenom elev proti vám. Ale pokroky cítím, to zase jo.Když si vzpomenu, jakej nevyzrálej fracek jsem byla ještě před 10 lety, tak je to pěknej kus práce.
  Jinak se u mě taky něco děje, nebo mám období, že není moc klid, nevím. Trochu rušnější týden a dnes jsem to dovršila tím, že jsem spadla z kola, neboť auto přede mnou zastavilo, což jsem nečekala. Odnesla jsem to drobnými šrámy a vysypaným nákupem. Tak jsem hned poděkovala svému andělíčkovi strážnému za ochranu, že to nedopadlo hůř.
  ...A taky jsem se po dlouhatánské době od srdce zasmála se svoji kamarádkou. Bez zábran, bez ohledu na okolí a od srdce. Zase jsem objevila, jak je příjemné nebýt suchar. Kéž bude víc smíchu:)))))
Děkuji Vám moje dobré víly za psaníčka a přeju krásnou noc.

Jenko, a ten smích - to je jedno z nejlepších , co můžeš pro sebe a potažmo pro jiné udělat. Smích člověka neskutečně uvolní. I obyčejnej úsměv. A to nemusíš k tomu ani mít kamarádku.... Zkus se normálně usmát (sama - no jo, jako blázen ) a přitom si něco říct, třebá...a přeje jen je na světě krásně...lidi jsou fajn...atd..nějaká chemie v těle prostě proběhne..

Já včera, asi po 2 letech měla na krajíčku, téměř jsem bulela...To bych ani nevěřila. No, ale byla jsem dobře a odborně namalovaná, tak jsem se udržela - přece si nerozmažu celý make-up!! ne ? Jela jsem asi 30km ze schůzky (pracovní) navečer domů. Několik telefonů znamenalo že více méně padlo (a nebo jsou tak komplikace)několik mých akcí na kterých dělám měsíce.....přišlo mi to najednou moc, spolu s ostatním a měla jsem na pár minut pocit, že je všechno na nic, že se na všechno vykašlu, že nic nemá smysl. ..

Zastavila jsem na světlech a v sousedním pruhu auto stáhlo okýnko a hezkej chlap (fakt sympaták!)na mě gestikuloval, že nemám rozsvícená světla. Poděkovala jsem a v tu ránu si uvědomila, co se mohlo všechno stát. ..Pomohla bych něčemu kdybych rozmlátila auto, sebe a nedejbože někoho jiného..?

Zbytečné dodávat, že mě to přešlo, a..zrovna rádio hrálo moji oblíbenou písničku...

Vlnovky. Běží to ve vlnovkách, ať chceme nebo ne. Stačí na to jen nezapomenout!

Jenko, jedná se o to, že tělem procházejí energetické body, které můžou být zablokované nevyřešenými emocionálními problémy. Při EFT ťukáš (používáš při tom svoje prsty) na ty body a říkáš k tomu věty, které se týkají toho problému.
Jde o to, že vlastně srážíš  negativní emoce ohledně určitých události (a které ti, aniž si to kolikrát uvědomuješ, dělají pak paseku v současném životě) na nulu. Ty události, co v tobě vyvolávali vlnu emocí, nezapomeneš, jen už tě to neotravuje. Doufám, že jsem to vysvětlila srozumitelně.
Teď jsem ještě slyšela o další technice RUŠ. Nemám s ní zkušenost ale tuším, že to funguje na podobném principu jako EFT ale není tam ťukání.

Jinak Jenko, na mě  úzkosti i teď  vyskakují poměrně často ale rozdíl oproti dřívějšku je  v tom, že už se toho tak nebojím a nebráním se tomu. A pochopitelně místo útěku se to snažím zpracovávat.

Janka77 napsal(a):

Jenko, Taurus a ostatní úzkostlivá děvčata. Jsem ráda, že čtu o problémech, které tak trochu vypadají, jako ty moje. Takže hurá, nepotřebuji pana Chochološka. Období malého sebevědomí v pravidelných intervalech střídají období velkého sebevědobí, asertivně se s jistými problémy vyrovnávám, mám vše " pod kontrolou", pak bum, uvědomuji si, že si nevěřím, každému dovedu poradit, ale sobě ani náhodou, no a takhle to jde celý můj život. Lidé kolem mě se domnívají, že jsem rázný, veselý, energický extrovert, ale ve skutečnosti jsem uzavřená a tam, kde jsem měla jistotu (spokojené, skvělé manželství), se najednou objevila obrovská nejistota (rozvod, smutek). Dva protipóly, ale s odstupem času jsem za tu změnu života ráda. Přijímám spoustu věcí jako výzvu, takže jestli se mi nyní nedaří, musí přijít moment, kdy se dařit bude. Můj tatínek vždycky říkal : "Těch špatných zpráv už bylo  hodně, teď musí přijít nějaké dobrá zpráva. Tak už to v životě chodí." A stalo se. A co je důležité? Žít tak, aby se člověk na sebe mohl podívat do zrcadla a říci si, že nikomu vědomě neublížil, že je docala slušný člověk ( ovšem to o něm musí říci ti druzí).

Janko, nejen podobný nick, ale i podobné pocity.
Všechno co jsi napsala, bych mohla podepsat

Pracuju na sobě asi 6 let (kdy jsem prodělala nejeden kurz), ale pořád toho není dost. Když už jsem si myslela že jsem ušla alespoň kousek cesty a že už vím, jak se životem trochu naložit, zase se mi čas od času vrací pocity úzkosti. Vlastně ani nevím, jestli to má se sebeúctou něco společné, ale asi ano. Nemůžu se občas spojit sama se sebou v noci se budím a něco (v podstatě nedůležitého) mě tíží, mám pocit úzkozti. Nic mě nebaví, nic se mi nechce- nedokážu se donutit ani k procházce, natož ke cvičení a jen se přežírám a válím a pak jsem ze sebe smutná.
Potom se objeví nová jiskřička naděje, že to zvládnu, že už jsem na té lepší cestě, jdu po ní nějakou dobu a znova si vymáchám čumák v úzkosti a můj život postrádá radost.

Pracuješ na sobě super, to ano, akorát mám pocit, že ta "hodina, co má mít 45 minut" se nějak přetahuje na mnohonásobek - jinými slovy - chtělo by to možná pauzu. pokud se do něčeho nutíš, pak to nemusí být v souladu s tvým "Já". Chtělo by to "přestávku po hodině vyučování", takže zkus popřemýšlet, co by tě opravdu bavilo (třeba malovat obraz, nebo relax v bazénu, nebo pečení, nebo  cokoliv jiného..) a prostě užívej život v radosti. Co tě baví, to dělej. Co tě nebaví, neřeš. Až nastane příhodná chvíle, tak najednou to, co tě nebaví, tě bavit začně.

Pokud příliš "budeme lítat v duchovnu" a neuvědomíme si, že jsme tady a teď v té naší realitě, abychom si vychutnali všechny její možnosti, pak může nastat blok od našeho "Já", které třebas říká: "hele, už dost s tím duchovnem, zkus si užít třeba trochu radosti. Máš tak ráda to a to, tak si to užívej..", tak do té doby budeme pociťovat "nepohodlí" sami se sebou.   

Zrovna dnes jsem rozjímala nad tím, že si vůbec neumím užívat života. Vydělávám peníze, abych našetřila (a to mi dá sakra práce ) a pak je mí líto na ty úspory sáhnout, místo abych si nějak užila, třeba jela s dětmi k moři a pod. Když už jsem u moře tak tam sedím, jako pecka, protože na výlety už nejsou peníze a na sporty mě neužije. S lidmi se moc nekamarádím, protože jsem dost uzavřená, často mám strach, že si semnou někdo bude chtít povídat (to mám zase po matce:)) 

Pokud se na něco upneme, to se nám ztíží. Pokud budeš úzkostlivě dbát na to, abys vydělala peníze, pak si "přitahuješ" to, že práce nemusí být to, co bys ráda, peníze nějaké budou, ale nebude jich tolik, kolik bys ráda a když už budou, tak budeš smutná z toho, že je musíš na něco dát ... To vše jsou ale postoje, které si člověk pěstuje. Jasně, že "mi se to kecá", viď? Kdybych to nezažil na vlastní kůži, tak bych také nevěřil a nejsem zdaleka sám. A naučit se to, že není potřeba nic brát příliš vážně a tím si umožnit nejen odlehčenější přístup k životu, ale také přísun hojnosti, včetně pohodového prožívání přítomnosti - to chce čas.

Jsem spíš vážnější, takovej suchar, často na mě padají chmury a pesimistické myšlenky ( po otci:)), kterých se nemůžu zbavit. Když se podívám do své rodiny, tak jsem asi jablko, co se válí pod stromem:) 
Myslíte, že i geny či melancholická povaha se dají zpracovat???
Promiňte mi tak dlouhý a fňukací příspěvek, ale jsem toho nějak plná.

Suchar a pesim. myšlenky - to jsou právě ty "vyjeté koleje", ze kterých je třeba se dostat časem. Ale dostaneš se uvolněným přístupem, ne násilím. Každé "koleje" fungují zhruba tak, že během života si je "nějak" vyjezdíme, dáme do nich specifickou energii a tato energie k sobě přitáhne další kvanta podobné energie. Tuto energii si klidně představ, jako "entitu", která ti chce dělat jen a jen radost. Takže ona ví, že častokrát si smutná a snaží se, aby ti udělala radost právě dalším přívalem smutku. Ona ta entita neví, že ty se trápíš. Ona jen plní to, z čeho byla sama vytvořena a protože z té energie žije a je velmi spokojená, tak se snaží seč může i tobě udělat "radost".. Takž i když nasměruješ kroky ven z kolejí, tak ona entita bude nechápavě civět, proč to děláš, když přece jsi v těch kolejích byla tak "šťastná" a hned se bude snažit tě tam vrátit.. Proto není tak jednoduché vyjet ven z vlastních "kolejí". Posal jsem to velmi obrazně, ale myslím, že to zde ještě někdo jiný popíše mnohem lépe.
Z kolejí se prostě dostaneš, ale ne na "sílu".. Takže to chce opravdu v klidu vypnout a užívat si to, co tě baví. Tak připravíš půdu pro nové emoce a jejich energie pak pomůže časem "pročistit" to kolejiště.

Kdepak fňukací příspěvek.. Prostě jsi napsala, jak se cítíš a to je jen dobře.

Pandoroo a  Dai Terr
knížku mám doma, četla jsem ji, jako mnoho dalších a ráda si ji zase oživím¨
Jenže já ty knížky hltám, mám jich celkem dost a pak se dostávám k tomu (co píše Dai Terr), že to moc žeru. Snažím se, strašně moc se snažím o lepší, radostnější život. Teorii znám, ale řídit se podle toho, je trochu těžší. Otázka je co očekávám... Co se má vlastně změnit a za jakých okolností? Musí se stát něco zásadního, aby došlo ke změně v mém životě? Na to bych si asi měla odpovědět. Pořád čekám až....něco, a nevidím TO co je TEĎ
Sice dělám co co mě baví (nějaké výtvarné, kreativní tvoření), ale dělám to často s vidinou výdělku.  Tak se to asi míjí účinkem, nevím.
Mě je v podstatě v poslední době moc dobře, nebo mi spíš není vůůůbec zle. Jen ta radost a užívání si života mi moc chybí.
Snad nepíšu moc zmateně, trochu mě tlačí čas:( ale chtěla jsem zareagovat. Děkuji moc za Vaše příspěvky k tomuto tématu

jenka66 napsal(a):

Pandoroo a  Dai Terr
knížku mám doma, četla jsem ji, jako mnoho dalších a ráda si ji zase oživím¨
Jenže já ty knížky hltám, mám jich celkem dost a pak se dostávám k tomu (co píše Dai Terr), že to moc žeru. Snažím se, strašně moc se snažím o lepší, radostnější život. Teorii znám, ale řídit se podle toho, je trochu těžší. Otázka je co očekávám... Co se má vlastně změnit a za jakých okolností? Musí se stát něco zásadního, aby došlo ke změně v mém životě? Na to bych si asi měla odpovědět. Pořád čekám až....něco, a nevidím TO co je TEĎ
Sice dělám co co mě baví (nějaké výtvarné, kreativní tvoření), ale dělám to často s vidinou výdělku.  Tak se to asi míjí účinkem, nevím.Mě je v podstatě v poslední době moc dobře, nebo mi spíš není vůůůbec zle. Jen ta radost a užívání si života mi moc chybí.

Jenko, štrikuješ? Myslím tím, jestli to umíš. Pokud ano, tak si představ, že moc utahuješ a co ti z toho vznikne. Totéž vznikne, když se člověk "strašně moc snaží" A když se nesnaží vůbec, je to jako halabala štrikování navolno. Prostě to musí být tak akorát a poznáš to dle pocitu, který je přesně takový, jako to akorát štrikování - nebo když udržuješ rovnováhu při jízdě na kole.
Vidina výdělku je bohužel (podle mě) můra nového věku Doopravdy kazí nejen radost, ale hlavně spontaneitu. Ovšem jak se jí zbavit? To si bohužel musí každý sám a po svém....a že by to bylo snadný, to teda není

Chce to čas. Je také možné, že potřebuješ k životu nějaký ten "adrenalinový sport", nebo něco jiného. Chce to postupně zkoumat a hlavně se do ničeho nenutit. S těmi penězi si právě nekaz radost. Protože pokud něco děláš a děláš to s vidinou výdělku, je to dobré, ale pokud to tak děláš a hned si řekneš, že "přece pro peníze to není fér", nebo že "peníze kazí člověka" a podobně, tak vlastně vyslovuješ přání, abys sice dělala práci pro peníze, ale by ti šla hůře a peníze ani nebyly a ještě jsi z toho byla smutná. Každá myšlenka má svůj náboj. Záleží na tom, jakou energii vložíš do myšlenky a jak ji formuluješ. To je ta "práce s energií", co se v této realitě máme učit. Ale všimni si, jak nám to všem okolo jde. Jsme většinou jak ti sloni v porcelánu. Ale ty na to přijdeš, neboj. Takže - dej tomu ten krásný dar, který nazýváme čas.

Upravil(a) DaiTerr (5. 11. 2009 7:17)

Jenko, jsem na tom úplně stejně. Pravda, v noci se budím jen občas ale přes den je to utrpení. Hlavou mi lítají myšlenky a ne a ne je zastavit. Přesně jak píšeš, není to nic dramatického a možná ani nic s čím by se nepotýkal každý druhý, co se problémů týče ale je to dost nepříjemný stav.
Snažím se to řešit ale tohle bude asi běh na hodně dlouhou trať. A bohužel na tenhle běh nemám žádnou motivaci.

Hezký den

A co to brát jako očistný proces? Omlouvám se za ten hrubší příměr, ale svoji momentální situaci vidím jako svého psího miláčka, který občas venku sežere nějakou nedobrotu a přestože mu pak dám to nejlepší maso, tak díky té počáteční drobnosti se pozvrací
A motivace, Taurus? Co prostě život, pro začátek..
(Možná, že někde v dálce je něco jako nedůležitost našeho rozhodnutí, ať nakročíme kamkoliv.. No ale kdo ví, já ještě přesně ne )

Všem přeji hezký předvánoční čas

"Lepší život", ve smyslu cítit se lépe než dnes. Ideály v černočerné době nějak nefungují