|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Pracuju na sobě asi 6 let (kdy jsem prodělala nejeden kurz), ale pořád toho není dost. Když už jsem si myslela že jsem ušla alespoň kousek cesty a že už vím, jak se životem trochu naložit, zase se mi čas od času vrací pocity úzkosti. Vlastně ani nevím, jestli to má se sebeúctou něco společné, ale asi ano. Nemůžu se občas spojit sama se sebou v noci se budím a něco (v podstatě nedůležitého) mě tíží, mám pocit úzkozti. Nic mě nebaví, nic se mi nechce- nedokážu se donutit ani k procházce, natož ke cvičení a jen se přežírám a válím a pak jsem ze sebe smutná.
Potom se objeví nová jiskřička naděje, že to zvládnu, že už jsem na té lepší cestě, jdu po ní nějakou dobu a znova si vymáchám čumák v úzkosti a můj život postrádá radost.
Zrovna dnes jsem rozjímala nad tím, že si vůbec neumím užívat života. Vydělávám peníze, abych našetřila (a to mi dá sakra práce ) a pak je mí líto na ty úspory sáhnout, místo abych si nějak užila, třeba jela s dětmi k moři a pod. Když už jsem u moře tak tam sedím, jako pecka, protože na výlety už nejsou peníze a na sporty mě neužije. S lidmi se moc nekamarádím, protože jsem dost uzavřená, často mám strach, že si semnou někdo bude chtít povídat (to mám zase po matce:))
Jsem spíš vážnější, takovej suchar, často na mě padají chmury a pesimistické myšlenky ( po otci:)), kterých se nemůžu zbavit. Když se podívám do své rodiny, tak jsem asi jablko, co se válí pod stromem:)
Myslíte, že i geny či melancholická povaha se dají zpracovat???
Promiňte mi tak dlouhý a fňukací příspěvek, ale jsem toho nějak plná
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Janko,
to jsem zvědavá, co ti ostatní odpovědějí. Mám podobné stavy úzkosti, ale nemají žádnou příčinu...
Příčinu určitě mají, akorát ji zatím nevíš.
Jak to zpracovat? Objevila jsem metodu EFT, dá se dělat doma sama... - a zatím přicházím na "úžasná nastavení" o kterých jsem nevěděla a která ovlivňují můj život. A "ťukáním" se prý zpracovávají ty emoce (aby nás už dál neovlivňovaly).
Tulipánko, tou metodou RUŠ jak jsi byla na přednášce, to funguje na podobném základě (podle mě) jako EFT... tím by se na tom taky dalo pracovat :-)
Metod je hodně (další např. oblíbené konstelace), podle mě je v podstatě jedno, kterou použiješ, cest je hodně, všechny se dostanou k výsledku. Těch metod je tolik, aby si každý vybral tu, která mu vyhovuje nejvíc.
Není tady
Jenko, já jsem na tom podobně. Spíš introvert, občas smutnější a nedávno mi došlo, že prakticky celý svůj život žiju v úzkostech (po většinu času to ale bylo nějak zakuklené). A když úzkost příjde, tak je nájezd na ledničku téměř zaručen.
Teď už je to mnohem lepší. Ne, že by se ze mě stal juchavý extrovert ale prostě jsem si ty svoje černé myšlenky a stydlivost přijala a cítím se líp. Co se týče černých myšlenek tak ty se snažím odstranit tím, že když příjdou, tak si je do detailu rozeberu a většinou si uvědomím, že jsem se zase snažila vytvářet katastrofické scénáře a pustím to.
S úzkostmi nevím. Tam na tom teď pracuju. Používám svoje zaručené metody a v tomhle případě jsem si jistá, že vyhledám terapeuta, protože je to pro mě dost hluboký problém.
Ale pořád si myslímm, že tyhle věci se dají zpracovat. Ne v tom slova smyslu, že se kompletně změníš ale spíš si to příjmeš a tak nějak se to zmírní. Žije se s tím lépe.
Není tady
Je potřeba přenastavit programy, které v sobě máme a které nás vždycky hodí zpět. Jaký je ten Váš? To netuším, u mě to bylo třeba ´nic nemá cenu´, ´musím být perfektní´..
S tím šetřením Jenko.. já to měla naopak, všechno jsem vždycky utratila, ať jsem měla 40 tisíc nebo 40 korun.. A najednou to pomalu jde, všechno jde 
* Ještě mě napadá, že někdy zapomínáme, že věci, které prožíváme, které si s sebou neseme životem(životy), nás mají něčemu naučit, když to hodně shrnu, pochopit(žít), co je důležité.. 
Upravil(a) D. (13. 9. 2009 17:20)
Není tady
Teda holky,
koukla jsem na jedny ze stránek píšících o EFT a příznaky mám krom těžké nemoci úplně všechny:
- stres
- deprese
- častá únava
- nadváha
- psychická porucha po traumatickém zážitku
- dětské problémy
- pocit viny
- strach, že něco nezvládnu
- fobie
- prokrastinace (otálení)
- stud
- poruchy učení a chování
- závislosti
- pomoc při léčbě vážných nemocí
- ztráta blízké osoby
- snížené sebevědomí
- ztráta motivace
- nízký osobní výkon
Ale musím říct, že v poslední době je mi zase o něco líp. V době, kdy jsem tvořila úvodní příspěvek (cca2 dny zpět) jsem měla jednu ze svých krizí. Ale někdy mi stačí o tom napsat, nebo se vybrečet a je líp. Spíš mě mrzí, že se to opakuje. Ale jsem ráda, že v tom nejsem sama.
Ty jsi Martinko do toho tedy šla? A u koho si se EFT učila?
Není tady
Tak na takovýhle stavy mi pomáhají knížky, teda ne červenou knihovnu... ikdyž....., ale takovou literaturu co se točí kolem duchovna ..... fakt, úplně se do ní ponořím a nevnímám svět kolem sebe a co víc ještě se potom cítím mnohem líp o další získané informace..... no a teď už mám absťák, tak si zítra skočím do knihovny
Není tady
jenka66 napsal(a):
Ty jsi Martinko do toho tedy šla? A u koho si se EFT učila?
Nevím, jestli můj případ je postupem pro všechny. Ale tady na Babi mám kamarádku, která se EFT věnuje. Sešly jsme se na skype a udělala mi několik sezení na dálku s videem. Pak mi poslala návod. A už to dělám sama. :-)
Ale na druhou stranu, dá se říct že jsem v určitém směru "pokročilá" tj. už pár let zkouším různé techniky atd., takže se sebou a emocema už určitým způsobem pracuju, pro mě je to další technika, kterou můžu používat. Tj. nebojím se hrábnout si do svých emocí a nehroutím se z toho.
Je fakt, že pro začátečníka je BEZPEČNĚJŠÍ nechat se vést zkušeným lektorem.
Není tady
Nevím, nějak nemám k EFT důvěru. Možná proto, že mi připomíná kineziologii a to byla pro mě fraška.
A je také pravda, že do emocí jsem si už hrála nesčetněkrát, že mě asi už hned tak něco nepoloží, takže podle mě soudím tebe, a proto razím cestu bez terapeuta.
Ale přiznávám, že kdo si není jist, že by své emoce zvládl, tzn. již něco podobného neprodělal, tam bych asi taky pro začátek volila odbornou pomoc...
Není tady
Úzkostnými poruchami se zabývám taky. Nejdřív u sebe, teď i u druhých.
Cest je mnoho. Pro každého jiná správná.
Alternativní metody nezavrhuji, ale nikdy mi vlastně nepomohly. Ne tak, jak bych potřebovala.
Někdo je šťasten, když se zbaví příznaků, pak by KBT (u psychologa) a půl roku práce na sobě mohlo přinést výsledky. Je to metoda, která je relativně rychlá a vyýaduje aktivní účast.
Já jsem se dala cestou PA (psychoanalýzy), to je na dlouhé lokte, ale zase mám pocit, že to jde ke kořenům. Výsledky jsou pozvolnější, ale dostavují se. Nespěchám, chodím s úzkostmi po světě už desítky let...
Není tady
Já také čerpám z knížek...
Jen mě napadá k tomu problému.
Zažilas někdy pocit, třeba na chvíli, že jde život "hravě"? Jen tak klouže, všechno zapadá, navazuje, je příjemné..? Když jsem tento pocit jakýsi den zažila prvně (vědomě), tak jsem si řekla, to je ono, tak to chci mít pořád...
Čím víc si tuto skutečnost uvědomuju, že bych to tak chtěla mít, tak tím víc to tak skutečně je. Dodám, že k tomu makám , na všech frontách, že neležím na břichu, že si dělám plány krátkodobé, dlouhodobé..atd, jen rámcové, abych se neupínala na detaily, ale opravdu to tak běží. Jen to musím nechat plynout. jakmile to začnu lámat, něco nenechám téct svým tempem nebo svou cestou -tak je zle.
A peníze - to je jednoznačně energie. Jen proplouvá.
Já jsem je začla normálně bez zábran pouštět. Dělá mi radost si a nebo někomu něco koupit, jet za ně někam, koupit si benzin...asi to vypadá bláznivě, ale já fakt ráda vyměňuju ty papírky za věci, knihy, cestování, dárky, a cokoliv. A přitom vím, že se mi budou vracet, a to víc, než vydám. Viz minulý týden - vrátil se mi dluh (který jsem již zapomněla) a na účet mi přišel přeplatek z jednoho bytu, ve kterém nebydlím. Zrovna tuto částku(dohromady) jsem potřebovala k zaplacení zálohy na něco...A dodám, že jsem se s tou zálohou nijak netrápila, a zase jsem udělala dobře. Přišla sama.
Takže hravě- lehce - samo.
Není tady
Měla jsem přesně tytéž problémy, k nimž patřily ještě nezvladatelné záchvaty vzteku a se vším mi pomohly antidepresiva. Na duchovní knížky nějak nevěřím....
Není tady
Wiki napsal(a):
Já také čerpám z knížek...
Jen mě napadá k tomu problému.
Zažilas někdy pocit, třeba na chvíli, že jde život "hravě"? Jen tak klouže, všechno zapadá, navazuje, je příjemné..? Když jsem tento pocit jakýsi den zažila prvně (vědomě), tak jsem si řekla, to je ono, tak to chci mít pořád...
Čím víc si tuto skutečnost uvědomuju, že bych to tak chtěla mít, tak tím víc to tak skutečně je. Dodám, že k tomu makám , na všech frontách, že neležím na břichu, že si dělám plány krátkodobé, dlouhodobé..atd, jen rámcové, abych se neupínala na detaily, ale opravdu to tak běží. Jen to musím nechat plynout. jakmile to začnu lámat, něco nenechám téct svým tempem nebo svou cestou -tak je zle.
A peníze - to je jednoznačně energie. Jen proplouvá.
Já jsem je začla normálně bez zábran pouštět. Dělá mi radost si a nebo někomu něco koupit, jet za ně někam, koupit si benzin...asi to vypadá bláznivě, ale já fakt ráda vyměňuju ty papírky za věci, knihy, cestování, dárky, a cokoliv. A přitom vím, že se mi budou vracet, a to víc, než vydám. Viz minulý týden - vrátil se mi dluh (který jsem již zapomněla) a na účet mi přišel přeplatek z jednoho bytu, ve kterém nebydlím. Zrovna tuto částku(dohromady) jsem potřebovala k zaplacení zálohy na něco...A dodám, že jsem se s tou zálohou nijak netrápila, a zase jsem udělala dobře. Přišla sama.
Takže hravě- lehce - samo.
Moc pěkné. Ráda tě čtu.
Upravil(a) Natálie (14. 9. 2009 19:42)
Není tady
Zažila Natálko.
Zažívám ho občas a je nádherný. Občas si říkám, tak tohle je ta láska...
Do nedávna jsem si myslela, že láska je jen vztah mezi mužem a ženou, mezi matkou a dítětem a pod, ale pomalu poznávám, že je to i jinak. Všechno mi hraje na mou notu, kdekdo se usmívá a vůbec je kolem příjemná atmosféra.
S těmi penězi to byl moc hezký příklad, děkuji za něj.
Znám to dost z knížek, ale to je pouze teorie. Moje praxe je bohužel zatím jiná. Moji rodiče byli vždy šertrní a tatínek byl asi vždy hrdý, že neoplýváme penězi. Maminka si zase neumí říct o peníze za svou práci. Má pocit, že si je nezaslouží a že by ji mohli zkazit. Ta kdyby vyhrála nějakou větší finanční částku, tak se jí zřekne, protože se jich bojí)
No mám co čistit ..
Upravil(a) jenka66 (14. 9. 2009 20:45)
Není tady
jenko, tak jak se daří? Tohle téma je mi hodně blízké a nechci, aby tohle vlákno zapadlo, tak mě zajímá, jak jsi pokročila.
Není tady
jenka66 napsal(a):
Pracuju na sobě asi 6 let
Kotě v botě 
já na sobě pracuju zhruba 25 let 
Mno, aspoň to máte snadnější vy.
Problém je v tom, že ty skutečně hluboko uložené věci je zapotřebí odhalit dosti přesně: přesně tu formulaci,situaci, nebo postoj, která způsobovala to, co chceme odstranit.... Dejme tomu, že máš naprosto neopodstatněný strach ze tmy. Už jsi zpracovala kdeco, už nevíš, kudy kam a pak, po letech si vzpomeneš, že tě babička strašila nějakým děsivým bubákem. Babička umřela, když ti byly tři, takže jsi to dokonale zapomněla a tohle vydolovat z paměti je vskutku heroický výkon....
Tak nějak, takže nezoufej - jednou to objevíš, kdyby čert na koze jezdil 
Jen co si najdeš metodu, která je momentálně pro tebe ta pravá - dneska je na výběr. Kinezka, Cesta, EFT, regrese, konstelace, arteterapie a jánevímco ještě...taky homeopatie, Bachovky....
Není tady
jenka66 napsal(a):
Spíš mě mrzí, že se to opakuje. Ale jsem ráda, že v tom nejsem sama.
No to rozhodně nejsi
Opakuje - tím myslíš, že jsi něco vyčistila a ono se to vrací? Jestli jo, tak to je normální - holky ti to jistě potvrdí taky. Záleží asi na tom, jak hluboko je problém zažranej, ale když skutečně hluboko, tak se běžně stává, že vyčistíš jaksi jednu úroveň a chvíli je klid. Pak se tentýž problém vrátí, ovšem průběh je rychlejší, kratší a prudší - takže vyčistíš znova, atd. Někdy se to vrací několikrát a mně se například nedávno stalo, že věc, kterou jsem si myslela, že mám zpracovanou do mrtě, se mi vrátila. Trvalo to sice jediný den, ale intenzita byla nezměněná, takže mě to málem položilo. Ovšem jak člověk nabývá zkušenosti, ustojí i tohle
Není tady
taurus napsal(a):
jenko, tak jak se daří? Tohle téma je mi hodně blízké a nechci, aby tohle vlákno zapadlo, tak mě zajímá, jak jsi pokročila.
Děkuji, děkuji, jde to Taurus. Vlastně jde to dnes moc dobře. A to na mě ráno nevyšlo místo v dálkovém autobuse, hned při příchodu do kanceláře po mě vyjela kolegyně a přesto mám celý den dobrou náladu:)
Ostatní o mém ,,vývoji,, v dalším příspěvku.
Upravil(a) jenka66 (29. 9. 2009 17:24)
Není tady
Ahoj holky!
udělaly jste mi velikou radost, že mé výkyvy nálady a smutku nejsou ojedinělé. Když jsem to psala, bylo mi mizerně a v tu chvíli si člověk myslí, že nikdy už líp nebude:( Pak sluníčko zase vysvitne a vše se zdá být hezčí.
Teď jsem si dokonce dopřála po několika letech dovolenou u moře s dcerkami a bylo to báječné. Moc a moc prima a jsem ráda, že jsem konečně zase nějakou tu korunu za tímto účelem (já Skrblík jeden) pustila.
Jinak jsem Vám ve výčtu mých chur a smutku asi nenapsala, že jsem člověk, zapšklý a mrzutý a pořád mám tendenci někoho buzerovat co se má a co se nemá to především když někdo něco ničí, nedodržuje nějaké zákony, obtěžuje mě hlukem, nebo kouřem, nebo nějakou jinou bezohledností. Přitom kolikrát já jsem něco obešla, porušila apod. Takže jsem permanetně naštvanej sup, co čeká na svoji oběť, až něco provede a já se na ni můžu alespoň škaredě podívat, pokud si ji netroufnu napomenout. Jsem prostě pokrytec. Uvědomuju si to. Ale co s tím dál?
Proto ani nemám moc přátel, jen 2 důvěrnější kamarádky a hlavně žádnýho mužskýho, sex asi 1x do roka.
Už jsem na sebe vysolila všechno???
Nevím snad...Je to krutý co o sobě píšu, ale snažím se, alespoň zde nelhat, když jsem lhala do teď sama sobě, jak je všechno u mě v pořádku a jak jsem spokojená. Ta hra, na to že já jsem perfektní a skvělá a že vedu šťastný život, mi asi blokuje další cestu k sobě.
Lupino, jak jsi mi psala o té tmě i na tom by mohlo něco být. jako malá jsem se bála tmy. Sice mě asi nikdo nestrašil, ale ten strach mám už od dětství. Co se dělá s tím, když si člověk něco vybaví, uvědomí? To stačí, nebo se s tím má ještě nějak pracovat?
Upravil(a) jenka66 (29. 9. 2009 17:23)
Není tady
No teda 
Jseš dobrá.
Takhle si to uvědomit je začátek - víš, co je lidí, co se k tomu vůbec nedohrabou? 
Pořád jenom "to voni"....
Jo, s tím uvědoměním si: no dobré to samosebou je - ale musí se to vykořenit, přepsat, nahradit něčím, co ti bude daleko víc vyhovovat. Něčím, s čím se budeš cítit svobodnější, pravdivější a silnější.
Na to je spousta technik - od psychoanalýzy, přes pozitivní myšlení až po nové techniky, které ti ovšem hlavně pomáhají najít ty škodlivé prográmky v hlavě
Já osobně omlacuju každému "začátečníkovi" o hlavu Luisu Hay - Miluj svůj život. (napsala víc knih, ale tahle je nejdůležitější) A to proto, že je napsaná maximálně srozumitelně a jednoduše - neříká jenom CO máš dělat (do se dovíš leckde) ale hlavně JAK to máš udělat, aby to fungovalo. A pokud člověk skutečně a poctivě postupuje podle téhle knihy, funguje to.
Ono totiž je hezký slyšet "základem je milovat sama sebe"...nojo - ale když člověk nemá potuchy, jak se to dělá? No a právě k tomuhle ta kniha je - naučit se to
Což podle toho cos napsala, potřebuješ opravdu hodně
Abych se vrátila k té tmě: to bys musela přijít na to - a to úplně přesně - co za formulaci to bylo. Co přesně ti říkali, když jsi byla malá, že ses té tmy začla bát. Anebo naopak neříkali - jsou děti, které se jí bojí samy od sebe a naopak by potřebovaly spíš uklidnit.
Není tady
Jenko, to jsou samý výborný zprávy 
.
Osobně si myslím, že už jen uvědomnění svých problémů, je výhra. Teda u mě to tak na začátku bylo. Sice jsem frfrala, že je mi to k ničemu, když nevím, jak s tím naložit, jak to změnit. A pak mi "náhodně" začala do klína padat pomoc. Jednou to byla knížka, jednou dobrý terapeut, jednou třeba příspěvek na Babi a to vše mi pomáhalo a pomáhá zpracovávat ty moje trable.
Kažopádně dneska je těch technik, lidí a knih tolik, že je prostě na člověku, co si z toho vybere a jak toho využije.
Není tady
Taky jsem jednu dobu (dříve..) měla pocit, že můj život je jedna velká tragedie. Že se v podstatě celý život probojím. ..a v tomto okamžiku, kdy jsem si to uvědomila, mě to naštvalo. Protože jsem už věděla, že to není tak, že někdo to má dobrý a lehký v životě a někdo těžký. On někdo z mých známých byl v pohodě a rozesmátý, i když spadal do mnou stanoveného šuplíku - "těžký život". A já jsem se rozhodla, že kašlu na šuplík, že budu spokojená za každého počasí. A rozjela jsem program "spokojenost"....
Jde o jakousi duševní statečnost, překonat s úsměvem a pohodě období i když se jaksi "nedaří". Ono to třeba - to nedaření se- je jen zdánlivé. Např. nepodařila se mi koupit jedna nemovitost,kterou jsem moc chtěla, pak zdravotní problém, pak autoproblém a starosti v práci - a hle - při "zdr. problémech " jsem se seznámila s člověkem, který mi nabídnul lepší (pro mě) nemovitost, "autoproblém" mi ve finále přinesl peníze, starosti v práci se vyřešily také... Takže vlastně jaké "nedaří se" ??
Ale pokud by šlo o onemocnění- ty deprese atd.., tak si myslím, že jakákoliv dobrá vůle nepomůže. Zmůže hodně, ale na toto asi bude krátká.
Povahu asi také jen tak nezměníme, ale zase, proč by nemohl být šťastný a spokojený introvet, či melancholik...a určitě jde na tom pracovat, protože ty naše strachy a úzkosti jsou dané jen omezením v životě (čímkoliv - výchovou, vzory..) a to lze odbourat. Všichni od tak 3let začneme být "omezovaní", takže to není nic divného. takto "postiženi" jsme všichni. Otázka zní, jak s tím naložit?
Není tady
Wiky...jsi užasná baba:-))) BI
jak jsi psala výše o tom "neřešit" - viz přeplatek za bývalý byt = záloha na něco jiného..přesně tak to funguje :-)))
Není tady
Lupino,
Miluj svůj život jsem četla. Přišla mi do rukou v době, kdy mi umíral táta a taky, když jsem potřebovala změnit zaměstnání a opravdu pomohla. Mám ji ráda a čas od času se k ní vracím.
Někdo v jiném tématu psal o její knize Síla je v nás.Znáš ji?
Wiky,
děkuji za povzbuzení, je to hezké cos mi napsala a měla bych si to číst častěji.
Jestli jde o nějakou psychickou poruchu, nebo jen momentální nálady nevím. Ale budu věřit v to druhé. Bohužel u nás v rodině bylo dost lidí (z obou stran rodičů), kteří docházejí na psychiatrii a s nějakými druhy depresí. A tatínek? Ten nikam nedocházel, ale strašně se trápil 
, sklíčenej smutkem, rád si popil, zakouřil, ale jeho zdraví mu to nedovolovalo. Měl časté úrazy-několikero zlomenin, či naraženin ročně. I to je projev sebetrestání myslím si.
Taurus,
a jaké knížky čteš Ty? A jaké techniky používáš?
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
