Ahoj Bety, znam te z babinetu hlavne z kuchynky. Rada si prohlizim tve fotecky a hltam ocima a pripominam si ceskou kuchyni. Jsi opravdu sikula. To jen tak na uvod. Prvni ma 14 a mensi rocek. Starsi mluvi i cesky, nebo spis domluvi se a ten maly by se taky casem naucil, zatim jen zvatla. Ja tady mam docela dobrou praci, ktera mne drzi nad vodou, jinac bych se z toho zivotu tady asi zblazila. V CR by to asi pri dnesni krizi s praci bylo mnhoem tezsi, kdovi jestli bych si vubec neco nasla a taky kolik bych za to dostala a jestli by to vystacilo na obzivu nas 3. Otec ma deti rad, nejvice se vidi v tom nejmensim. V odjezdu by nam asi nebranil, tezko rict, ale nevim jestli bych pak v tom pripade od neho mohla ocekavat nejakou pomoc, zvlaste tu financni. On nechce abych se vratila a rozbijela rodinu, ale na druhou stranu se moc nesnazi abych tady byla spokojena. Opravdu nevim jak se rozhodnout, uz kvuli detem a financni zavislosti, ale cas bezi a mam strach tady zestarnout a na stara kolena se vracet zpet kde uz pak nebudu mit ani rodice je silene dilema, ktere resim denodenne. :-( Byla jsem i u psycholozky, ale nic moc mi neporadila a ani neuklidnila, nekdy jsem v depresich a nevim jak z toho ven. Pro mne je to bezvychodna situace. :-(

Jediny duvod proc jsem do jeho zeme prijela byl ON. A proc se proc pisu, ze se nesnazi? Tak se napriklad nesnazi ani o komunikaci, o to aby nas vzal nekam ven na prochazku, do restaurace, k vode, do obchodu. Proste aby se nam i venoval. Jen jeho samotna pritomnost, to ze je doma k manzelstvi, partnerstvi, rodicovstvi prece nestaci. Samozrejme, ze chodim a delam tyto veci sama a s detma nebo se znamyma, ale prala bych si aby i on byl v tomto smeru iniciativni. K cemu a o cem potom takovy vztah je?

Rodinne vztahy? Ano, ty jsou urcite jine, ale ty nase taky zna. Zil v CR nejakou dobu, pak jsme se odstehovali k nemu. A to je prave to co ja ted resim, mam s nim zustat kvuli detem a trapit se terba do konce zivota, nebo se to zmeni anebo se vratim s detma zpet, pricemz nevim jak si tam zvyknu/eme.

To co navrhujes´jsou jen predstavy o tom jake by to mohlo byt, clovek nikdy nevi jaka ho ceka realita a kdyby to bylo tak snadne jak navrhujes, tak uz bych se urcite davno rozhodla. Myslim taky na deti, potrebuji otce, ale nechci zapominat na sebe. Je to slozita situace a nedokazi se rozhodnout. Navic nejde o to, ze s nim byt nechci, ale o to, ze on mne nedela stastnou, zeme kde ziji mne ubiji, styska se mi po rodine v CR..........

Marcia111 napsal(a):

To co navrhujes´jsou jen predstavy o tom jake by to mohlo byt, clovek nikdy nevi jaka ho ceka realita a kdyby to bylo tak snadne jak navrhujes, tak uz bych se urcite davno rozhodla. Myslim taky na deti, potrebuji otce, ale nechci zapominat na sebe. Je to slozita situace a nedokazi se rozhodnout. Navic nejde o to, ze s nim byt nechci, ale o to, ze on mne nedela stastnou, zeme kde ziji mne ubiji, styska se mi po rodine v CR..........

To co jsem napsala, je práce s INTUICÍ, což je Tvoje vnitřní moudrost. Jedině ta ví správnou odpověď! :-)
Ten další příspěvek, jsem si dovolila vytáhnout na Tvůj problém karty, a to je to, co jsem z toho vyčetla.
Víc neporadím... přemýšlení je na Tobě :-)
Držím palce a hodně síly.

Vlastně bych se měla zeptat: víš, co chceš? ... pokud si to uvědomíš, sama pro sebe, co SKUTEČNĚ chceš (Ty, bez ohledu na to, co by řekli sousedi, rodina atd.) ... tak máš polovinu problému vyřešenou.
Zkus si uvědomit, co skutečně chceš... tj. ne "co bys měla" s ohledem na děti, rodinu, atd. - pouze co TY CHCEŠ!
Ne, není to sobecký, je to Tvůj život, ale na druhou stranu, jestli se chceš dalších 18 let obětovat "dobru dětem" které to stejně neocení (aby ses pak nedočkala reakcí typu "mami proč jsi od táty neodešla když jsi nebyla šťastná") - tak nic proti tomu.
Za svůj život jsi zodpovědná Ty sama... ne Tvůj manžel, rodina, děti atd.

Muj stav uz pretrvava delsi dobu, porad a prakticky od zacatku co jsem sem prijela tak jsem se porad rozhodovala jestli zustanu, nebo se vratim. No a dopadlo to tak, ze jsem tady dodnes bez toho aniz bych byla schopna dojit k nejakemu realizovatelnemu zaveru. Vim jen, ze kdybych nemela deti tak uz bych tady davno nebyla. Ted jsem sice s nim, ale zaroven bez neho, protoze si zije takovy svuj egoisticky zivot a kolem mne jen prochazi a v CR bych treba byla uplne sama, protoze bych si uz asi k sobe stejne nikoho nenasla. Ja vim co chci: Byt stastna! Ale jak to udelat nevim. Tolik co uz jsem premyslela, kalkulovala, vzpominala....jsem dnes jen z uvazovani vycerpana, uz se mi nechce, nebo spise nemam ani silu abych nad nevyresitelnou situaci premyslela i kdyz se o to snazim.

Marcio, pokud budete rozumní, děti o otce nepřijdou, ani když se vrátíš domů. Tím, jak nefunguje manželství se ti logicky stýská. Máte děti, tím se ti komplikuje rozhodování.
A teď řešení.
Můžeš zůstat v manželství, který ti nevyhovuje. Zbytečně se trápit...
Můžeš zůstat s manželem a zkusit něco změnit. Nevím ale, jak dlouho máte krizi. Možná už nechceš nic zkoušet.
Můžeš se rozvést a zůstat kvůli dětem v jejich rodné zemi - pracuješ + nějaké to výživné. To bys mohla zvládnout, ne? Stesk po domově třeba přejde, až budeš mít svůj domov v pohodě.
Můžeš se rozvést a vrátit se domů.
Teď si musíš říct především ty, co chceš. Co zvládneš.
Já bych asi volila variantu rozvod a setrvání v zemi, kde jsou doma moje děti. Vrátit se můžeš i později. Každý začátek je těžký a řešit rozvod, přestěhování dětí do "ciziny" a shánět práci, to by na mě bylo moc. Šla bych cestou nejmenšího odporu.

javena napsal(a):

Nezlob se, ale mě přijde, že jsi vlastně nikdy nevěděla, co chceš. Jen jsi věděla, že takhle to nechceš. To tě holka těžko potká štěstí, když nevíš, jak má vypadat.

Trochu tvrda slova......Brala jsem si ho kdyz jsem byla jeste mlada, asi jsem do budoucna moc neuvazovala a taky jsem nevedela co mne ceka. Tenkrat jeste nebyl internet abych si mohla nastudovvat jak ta zeme vypada a co mne vubec ceka. Milovala jsem ho a zila pro neho. Vim co chci: Mit rodinu, ktera bude v pohode a manzela i otce zaroven, ktery se nam bude venovat, ktery mi bude oporou, kamaradem a ktery se mnou bude komunikovat.

Kdyby se zeme ve ktere ziji podobala alespon castecne te nasi, urcite by situace ohledne reseni navratu nebyla tak dramaticka. Ziji v rozvojove zemi, ktera si prosla valkou. Je tu temer vse znicene, nikam moc se neda chodit a uz vubec ne treba vyjet nekam ven s kocarkem na prochazku jak je u nas zcela bezne. Je to pro mne deprimujici. Faktoru jez to zpusobuji je strasna spousta. Rozhodovani opravdu neni lehke, at uz kvuli detem, tak po strance financni, existencni, rodinne.........

[quote=Vladena

I tyhle slovva clovek potrebuje slyset aby si uvedomil i tu druhou stranku veci. Je mi jasne, ze chlapi maji jine mysleni, jine vyznavani lasky a i jine potreby. Starsi syn si s detatkem hraje jen malokdy a moc mi nepomaha, zajimaji ho ted jen hry a internet. Ale to by mi zas tak nevadilo, je to porad jen kluk a dite. Ja uz do prace castecne chodim a diky bohu za to, takze ten muj stav nebude zavinen materskou. A navic tady se ani moc aktivit a to nejen s detmi podnikat neda. Malo kulturniho vyziti, ne moc pekne prostredi atk pod...

Marcia111 napsal(a):

javena napsal(a):

[
Mám otázku. Změnil se tvůj muž, nebo s vámi nechodil moc na procházky ani předtím. Komunikoval vždy a teď už to nedělá. Lidi se zas tak moc nemění. Podle mě takový byl vždy. Ale ty zamilovaný oči - spoustu toho nevidí.
Vzdychat nemá smysl. Hoď si to na papír - pro a proti. Proč zůstat a proč jít od sebe.

Ted uz to vim, byl vzdycky takovy........malomluvny, nikdy se mu nikam nechtelo, rad sedi doma u TV a tak. Jenze tenkrat jsem byla zamilovana a jak pises i SLEPA. Jenze jsem doufala, ze se to vse zmeni, ze i on se zmeni, ze to bude lepsi a proto jsem tu dodnes zustala. Ne prot, ze bych nevedela co chci, ale proto, ze jsem verila v lepsi zivot, v rodinu.

Nejsi první, ani poslední. Každá něčemu věříme. No, ale teď pohádka skončila a měla bys to řešit. Ale třeba i tak, že si řekneš, no tak málo mluví, ale je hodný, má mě rád, děti má rád, finančně nás zajistí. Kdysi jsem ho milovala. To zas není málo.
Jenže ono to fakt mnohdy nestačí. Než zůstávat ve vztahu, který mě nenaplňuje... Co kluk, jak by reagoval? Ten malý si zvykne, ale puberťák...