Ahoj Teru, vítej do klubu Je mi 26, jsem už rok single a rozhodně nepatřím mezi tiché myšky, ale....
Já se s nima dokážu bavit hodiny, flirtovat, házet očkem, ale jakmile jde do "tuhého", tak začnu být stydlivka a couvat... Před 2 týdny jsem měla například schůzku s "kamarádem" a jelikož jsem v tomhle fakt stydlivka a neumím po chlapovi "vyjet" , tak to nakonec dopadlo tak, že jsme si až do 4 hod ráno jen povídali a "skutek utek"

Ahoj Teru, taky jsem si říkala,  kam jsi se na tak dlouho vytratila. Dobře, že jsi zpátky.

Jinak, co se týče flirtování, tak taky netrpím žádným extra nadáním ale je fakt, že když se mnou začne flirtovat chlap a není mi to nepříjemné, tak se docela chytám. Sama žádnou aktivitu moc nevyvíjím. Vyvinula jsem jednou ale to jsem byla tak trochu pod vlivem alkoholu . A byl to potom hukot .

A co mě ještě napadá je, že po 5ti letech vztahu začít hned flirtovat, taky asi není hračka... Třeba potřebuješ čas na vzpamatování se.

Nevím, co si pod pojmem flirt představuješ, ale když je žena jen trochu pohledná, stačí aby se jen malinkato zadívala a pousmála se, když jí při tom trochu blýskne v očích, tak většině mužů začne být srdce rychleji. u těch starších hrozí i nějaká ta srdeční příhoda. A to dotyčná nemusí mít vůbec upito. A to, že trpíš rozpaky a červenáš se, tak toto též mnoho mužů ocení. Víš, dovolil bych si poradit - nic netrénuj, nepředstírej, buď svá.

Upravil(a) Hledač (8. 9. 2009 22:40)

Modroočka: "Teď je mi 40 a flirtování mi problém nedělá  "

Modroočko, musím se smát. Když jsem zahlédla nadpis vlákna, chtěla jsem sem hodit jednu větu (vlastně teď tři):
Neboj, po čtyřicítce Ti to půjde samo I střízlivé .

Teru99 napsal(a):

Ahojte,

obracím se na vás s obrovským problémem . Po pěti letech jsme se s přítelem rozešli a já zjišťuji, že ve styku s muži se chovám jako přiblbá šestnáctka. Červenám se, při delším hovoru nejsem schopna udržovat oční kontakt atd., jedním slovem jsem trapná
A vůbec se to netýká jen vyloženě flirtovacích situací, ale jakékoliv komunikace s opačným pohlavím. Mé okolí je tím celkem překvapeno, neb jsem rozhodně neplatila za nesmělou dívčinu, kterou by měla rozhodit pěti minutová konverzace s jakýmkoliv chlapem. Co s tím? Uklidněte mně, že mi to nezůstane na doživotí.. případně poraďtě, kde natrénovat.
Pánové, co vy na 27 letou osobu, takto nesmělou? Přijde vám to hodně srandovní?
Terez

Teru, mě je 30 a jsem na tom stejně . S nadsázkou říkám, že mě oslovit cizí chlap, tak uteču . A to také neplatím ve svém okolí za nesmělou dívčinu. Také mi to vadí, ale názory níže chlapského osazenstva mě potěšily , že to třeba nebude tak hrozné.

Teru99 napsal(a):

Pánové, co vy na 27 letou osobu, takto nesmělou? Přijde vám to hodně srandovní?
Terez

tohle je flirt jak vyšitý

Ráda bych se zeptala zde přítomných pánů, co oni si představují pod pojmem "flirtování" nebo jinak, od kdy už je u nich rozhovor muž žena flirtováním ?
Ač je mi už lehounce přes třicet, musim říct, že by mě to moc zajímalo, jsem docela otevřená osoba, troufám si říct, schopná mluvit s druhym pohlavim o čemkoliv a občas na to narazim či dojedu... .

Tercila napsal(a):

Modroočka: "Teď je mi 40 a flirtování mi problém nedělá  "

Modroočko, musím se smát. Když jsem zahlédla nadpis vlákna, chtěla jsem sem hodit jednu větu (vlastně teď tři):
Neboj, po čtyřicítce Ti to půjde samo I střízlivé .

Tak Modroočka už je v klidu, té to už půjde samo, já musím ještě rok počkat, ale to je za pár, to už vydržím.

Teru99 napsal(a):

Ahojte,

obracím se na vás s obrovským problémem . Po pěti letech jsme se s přítelem rozešli a já zjišťuji, že ve styku s muži se chovám jako přiblbá šestnáctka. Červenám se, při delším hovoru nejsem schopna udržovat oční kontakt atd., jedním slovem jsem trapná
A vůbec se to netýká jen vyloženě flirtovacích situací, ale jakékoliv komunikace s opačným pohlavím. Mé okolí je tím celkem překvapeno, neb jsem rozhodně neplatila za nesmělou dívčinu, kterou by měla rozhodit pěti minutová konverzace s jakýmkoliv chlapem. Co s tím? Uklidněte mně, že mi to nezůstane na doživotí.. případně poraďtě, kde natrénovat.
Pánové, co vy na 27 letou osobu, takto nesmělou? Přijde vám to hodně srandovní?
Terez

Otázka je vždy a za každé situace "co vlastně chceš" doopravdy?

1. Necítit se trapně (z důvodu nějaké nedostatečnosti). Cítit se trapně a být opravdu trapný v očích okolí je samozřejmě také rozdíl.

2. Nebýt nejistá v jakékoli (nikoli jen flirtovací) situaci s opačným pohlavím.

3. Uklidnit a uchlácholit, poslat virtuálního chlupáče se slovy "To bude dobrý, dej tomu čas, za rok, za dva to odvane a budeš opět ta smělá dívčina jako dříve anebo budeš prostě zralejší a sebevědomější. Rozhodně ti to nezůstane na doživotí. Už jen proto, že vše se v čase mění. Pamatuješ, že jsi byla jiná v 10 a pak jiná v 18 a pak jsi se změnila, když ti bylo 25 a jiná jsi i nyní, když ti je skoro 30?"

4. Kde natrénovat? To jsem ti již odpověděl. Na semináři o flirtování. Pošli přihlášku.
Anebo metodou pokus-omyl, čtením Cosmopolitanu nebo časopisu Dívka, video tutorial "Jak flirtovat s muži" apod.
Pokud jsi solitér, tak ti bude vyhovovat metoda "sama-si-hledám-sama-si-najdu". Ale pokud jsi otevřenější, doporučuji nějakou interaktivnější metodu a odborné vedení. Cestu a styl si určuješ stejně vždy sama.

Neumět flirtovat  a neumět přijímat flirt je jedna věc.Jen myslím Ivano,že není nic trapnýho na flirtující 50-leté ženě,pokud je to takzvaně nenásilné a přirozené.Prostě někdo to má v krvi ,někdo ne.Trapný to je,pokud se někdo hodně snaží a je to znát . Potom to vyzní nepřirozeně.

Ivana napsal(a):

...a teď už je pozdě - padesátiletá flirtující žena je něco nesmírně trapného.

Tak to by ses asi hodně divila, kdybys viděla, jak se mnou jednou flirtovala jedna "šestapadesátka"... a teď si výjimečně nedělám srandu...

I naprostá ignorace může být flirt, pokud je dostatečně ostentativní