Míša Kulička napsal(a):

Letos jsem zjistila, ze nehraje roli ani tak kde, ale spis jak dlouho ... je moc fajn, kdyz je delsi, jak tyden ... min. 14 dni ...

Jojoooo...jednou jsem měla pět týdnů v kuse, a to byla fantazie. A dobrýho půl roku jsem z toho těžila i pracovně... všechno šlo jak na drátkách.
14 dni je pro mě nezbytný minimum. Za tejden nestihnu ani pořádně vypnout...

Já si vybírám dovču po jednotlivých dnech (nemám jinou možnost, potřebuji dostudovat), dva týdny vkuse mi tedy nehrozí. Ale zatím mi to nevadí. Zatím šlapu dobře.

Eva. napsal(a):

Naposledy jsem měla 14 dní dovolené vcelku v roce 2008. Bohužel mám teď práci, kdy si 14 dní dovolené vzít nemohu.
Takže letos týden na Slovensku s vnukem u příbuzných. Pak týden v Anglii. Pak 5 dní na Slovensku s vnukem a synem u příbuzných. Ještě se letos chystám do Londýna ale bohužel jen na prodloužený víkend.

A do Londýna lítáš nebo jedeš se Studentem?
Já jsem ted jela se Studentem do Liberce a bylo to příšerně stísněný.

olasik napsal(a):

Eva. napsal(a):

Naposledy jsem měla 14 dní dovolené vcelku v roce 2008. Bohužel mám teď práci, kdy si 14 dní dovolené vzít nemohu.
Takže letos týden na Slovensku s vnukem u příbuzných. Pak týden v Anglii. Pak 5 dní na Slovensku s vnukem a synem u příbuzných. Ještě se letos chystám do Londýna ale bohužel jen na prodloužený víkend.

A do Londýna lítáš nebo jedeš se Studentem?
Já jsem ted jela se Studentem do Liberce a bylo to příšerně stísněný.

Loni jsem s nimi jela do Vídně a byl to nějaký autobus nové generace a tam bylo místa docela dost.

helena napsal(a):

Dva tejdny v kuse už je pro mě moc...

Heleno, tebe dovolená vysiluje? Jak je tohle vůbec možný? 

vrabčák napsal(a):

helena napsal(a):

Dva tejdny v kuse už je pro mě moc...

Heleno, tebe dovolená vysiluje? Jak je tohle vůbec možný? 

To mě někdy taky. Asi z toho důvodu, že jsou to aktivní poznávačky a za tři týdny mám ušoupané nohy.

gymnasión napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Letos jsem zjistila, ze nehraje roli ani tak kde, ale spis jak dlouho ... je moc fajn, kdyz je delsi, jak tyden ... min. 14 dni ...

Jojoooo...jednou jsem měla pět týdnů v kuse, a to byla fantazie. A dobrýho půl roku jsem z toho těžila i pracovně... všechno šlo jak na drátkách.
14 dni je pro mě nezbytný minimum. Za tejden nestihnu ani pořádně vypnout...

Pět týdnů zní jak pohádka ... akorát mám pocit, že bych je celé prohnípala ... čím víc času, tím víc člověk odkládá různé aktivity ... a najednou zjišťuje, že dříve toho za jeden týden stihl daleko víc, než teď  ... no ale to zase pak potřeboval min. další týden na rekonvalescenci a ten nebyl ... tož tak

Eva. napsal(a):

ufff A to chceme na svatební cestu do Peru. Ale když si pomyslím, jak dlouho ta cesta trvá, tak... A taky se v letadle bojím. A to jsem bývalá parašutistka. Chybí mi tam k pocitu bezpečí padák. Vím, že by mi byl asi houby platný, ale už jen ten pocit...

Já jsem letěla do New Yorku, let trval 9 hodin a letadlo bylo velice pohodlné, ne jako ty, kterými lítám na běžné dovolené. Tam je to opravdu stísněné. Tohle bylo veliké letadlo, byly tam tři řady sedadel, daly se normálně natáhnout nohy, dát si nohu přes nohu, mohla jsi si pustit film na  obrazovce na sedadle před tebou nebo hudbu do sluchátek, dostali jsme deku a polštářek, klidně sis mohla sklopit sedadlo a spát a nikoho jsi neutiskovala, takže super. Ani to nevypadalo, že je to nějak moc dlouho, pořád jezdily letušky s vozíky a nabízely jídlo, pití, svačinky. Horší byla cesta zpátky, to jsme přestupovali v Paříži už do normálního malého letadla, což byla otrava. Ale zvládla jsem to bez jakýchkoli problémů. Nemusíš mít vůbec strach.

Míša Kulička napsal(a):

V letadle to nemáš o moc lepší ... 15 hodin za oceán je potom fakt lahůdka ...

Po tom, co jsem "zlítala" dávám přednost pozemní dopravě, když je to jenom trochu možný. Ideálně vlastní.
Taky jsem zjistila, že mi vééélmi vyhovuje cestovat lodí. Asi to máme v genech, nikdo z rodiny netrpí mořskou nemocí a někteří to dokonce dotáhli k námořnictvu.
Zato z letu jsem vždycky hotová několik dní předem a několik poté.

Ale letošní dovolenou jsme si dopřáli v naší "kotlině", takže trauma z případného letu se nekonalo. Už i vzhledem k blížícímu se přesunu do zahraničí jsme si to tady chtěli užít. Takže Šumava, Krkonoše, Český les. Blaho a slast.

nesmrtelný zážitek s létáním na ruských vnitrostátních linkách
Ne... k nezapomenutí mi úplně stačila pasová a celní kontrola na Šeremetěvu v roce asi 1983...

carpediem napsal(a):

modrovous napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

V letadle to nemáš o moc lepší ... 15 hodin za oceán je potom fakt lahůdka ...

Po tom, co jsem "zlítala" dávám přednost pozemní dopravě, když je to jenom trochu možný. Ideálně vlastní.
Taky jsem zjistila, že mi vééélmi vyhovuje cestovat lodí. Asi to máme v genech, nikdo z rodiny netrpí mořskou nemocí a někteří to dokonce dotáhli k námořnictvu.
Zato z letu jsem vždycky hotová několik dní předem a několik poté.

Ale letošní dovolenou jsme si dopřáli v naší "kotlině", takže trauma z případného letu se nekonalo. Už i vzhledem k blížícímu se přesunu do zahraničí jsme si to tady chtěli užít. Takže Šumava, Krkonoše, Český les. Blaho a slast.

Děvčata, zajímalo by mne, jestli máte některá nesmrtelný zážitek s létáním na ruských vnitrostátních linkách. Zažila jsem letadel dost, ale u stroje, který s námi letěl z Moskvy do Soči, jsem si nebyla jistá tím, zda se ve vzduchu nerozloží.

Díky bohu ne, ale kamarád mi před několika lety líčil taktéž nezapomenutelné zážitky z letu kamsi na Dálný východ. Na zpáteční cestu se prý již poučeni dostatečně posílili alkoholem. Doufali, že se hrůzná realita bude jevit snesitelnější.

Nelíbil se jim tvůj pas?
Můj pas... já... připadla jsem si jak s blbě zfalšovaným dokladem, protože vojáček za sklem si na střídačku prohlížel moji fotku a můj ksicht - vypadal jak ten pes s kejvací hlavou - asi deset minut, čímž se mu samozřejmě povedlo znervóznit i zbytek fronty... možná to byl účel...