Když musí odejít z pracoviště člověk, který nebyl iniciátorem problémů, ale spíš jejich obětí, přijde mi to vždycky nefér. Proč on? Že to neuměl vyřešit cílenou obranou, aby byl pokoj? Proč neodejde ten, kdo situaci způsobil?  Škoda, že Hledače nenapadlo vytáhnout do boje s plnou polní. Požádat nějakou hezkou mladší a štíhlejší, aby se pro něj párkrát zastavila v práci, předvést dva tři zamilované telefonické hovory, utrousit občas poznámku typu...byli jsme s Ivanou na víkendu...a dotyčná ctitelka stihomamem trpící by se mohla jít vycpat.
Dneska je situace taková, že práce by si lidi měli vážit. Než si ji znepříjemňovat zbytečnýma hloupostma. Ženská, která dává okatě zájem o muže, co o ní nestojí, je trapná. A jestli to tak ona sama nevidí a necítí, pak je i hloupá.

To by nebyl boj. Ale šance, jak z toho vylézt, šance pro všechny. A nedošlo by k výpovědi. Ani okaté by to nemuselo být. Stačilo by jen trošku naťuknout...

Máš pravdu, hledači. Hrát nějaké bramborové divadlo, to by mi bylo taky proti srsti.

Přesně,

hrát nějaké divadlo je přeci jen něco jiného, než jít do toho "s plnou polní". To si trošku protiřečilo.
Kdo má rád intriky a divadýlka, tomu to nedělá problémy.

Dle mého Hledač tím, že si to vyříkal na rovinu s manželem (když jeho paní nereflektovala Hledačovu žádost o ukončení jejích výpadů) právě tu plnou polní předvedl. To mi přijde odvážnější a přímější než divadýlka. I když i operety mají v našich životech svá místa - o tom žádná.

Divadlo, říkáte...?

Takto by asi řešil problém Mirek Dušín z Rychlých šípů.
Pravdomluvně a na férovku si promluvil s manželem a následný happyend, že dostal možnost rovného přestupu na lepší místo podle zásluh, by byl spravedlivou tečkou.

Za běžných okolností by podle mého takto jednal jeden z padesáti. Dneska by si tohle asi každý rozmyslel - ze strachu o práci nepřijít. Jak může dotyčný vědět, že oslovený manžel mu bude věřit? Že nerozpoutá něco dalšího i on? Tady jde o následky takového přímého jednání. Ideální forma řešení problému - jdu za tím, koho se to týká, na rovinu si to vyříkám a on to pochopí a pomůže mi /nepostaví se za svoji ženu, která po mně jde/ - je jako z čítanky.

V praxi jsem takovouto formu řešení problému ještě nezažila. Bohužel naopak. Proto bych určitě tenhle postup zařadila jako boj s větrnými mlýny až na tu nejzazší a nejposlednější možnost.
Vyzkoušela bych varianty...vyčkávat a tiše skřípat zubama....těšit se na každej víkend a konec směny...poradu s někým, komu věřím a zvenčí....rozhovor s dotyčnou mezi čtyřma očima....fingovanou přítelkyni....hledání nového místa....rozhovor s nadřízeným a nezainteresovaným...a teprve kdyby tohle všechno selhalo...teprve potom bych přitáhla jako zdeptaná za partnerem dotyčné, abych mu řekla, že si už nevím rady....
Jen nerada bych, abyvch tu byla braná za komediantku a lhářku, co hledá nefér skulinky a způsoby. Taková nejsem. Ale sama vím, že když jsem řekla...mám přítele...dotyčný mi dal pokoj. Zabírá to.

Pro mě je řešení přijít za partnerem dotyčné zvláštní. Snad až nedospělé.
Vidím v tom žalování, když já sám si nevím rady. Maminko, víš, ona mi dělá tohle a tohle a tohle, udělej něco, bééé.

A ještě do toho manžela zatahovat. Tohle by u mě byla hodně krajná varianta.

Krajné by to možno bolo, keby mali rovnocenné pozície a prípadne by neboli kolegovia... Lenže potom by možno bolo všeličo inak. Za krajnosť považujem sexuálne harašenie na pracovisku a je podľa mňa vcelku jedno, akým účinným spôsobom sa toto zastaví. A že za manželom? No, ak je to zárčoveň nadriadený - tak je chyba asi niekde inde ako v Hľadačovi.

Snad ani u té ženy si to neumím představit...musí to být trapné pro ni i toho nadřízeného, za kterým s tím přijde. Člověk by si to měl snad vyřešit sám a jinak, než hraním na žalobníčky. Existují i jiné možnosti, než to naprášit. Záleží na situaci, povaze zúčastněných, rozložení sil na pracovišti...i v roli manžela dotyčné stihačky aby se člověk hanbou propadl. Mít doma něco takového, vědět o tom a připustit, že to je veřejným tajemstvím...oč lepší je, dát jí ze strany pronásledovaného taktně a takticky najevo, že se vídám s takovou kočkou, na kterou zírá z okna se zalíbením celý kancl....

Což o to, má. Ale při dnešní kuráži, kterou my ženy oplýváme, bych mu to neradila. Asi bychom ten úder muži vrátily s takovou vervou, že by musel hledat zubaře...Co nás má kdo co třískat, když se zaláskujeme...no uznej...?!

tak ať zlobí, hlavně že jinde než u Hledače

a nakonec, když budou všichni muži pryč a nahradí je ženy, jeho žena konečně zjistí, že je lesba