Teď právě se modrá příšera rozhodla, že vám taky napíše. Dupe mi po zádech a ječí do ucha. Horší je, že se pak vždycky spustí na klávesnici, vyrve z ní písmeno a někam odfrčí. Dlouho jsem po bytě hledala D. Našla jsem za skříní všechno možný i slupky od cibule (její oblíbený zřejmě moučník), ale že to D odloží do květináče, tak to mě nenapadlo. Je to šikula.
Je jí (nebo jemu?) tři a půl roku a je čím dál tím víc voseklá. Každý večer má hodinku mluvení, ale za přísných podmínek. Musíme být s manželem na značkách oba a obdivovat a tleskat, jinak se představení nekoná. Mluví tedy úžasně, ve větách, kterými nám odpovídá. Na manžela každý večer volá: pojď sem, no sem, šup šup. A sedí mezi dvířky do klece a pohyby hlavy ho láká dovnitř. Marně jí muž vysvětluje, že se do klece nevejde, rozhodla se, že k ní půjde na návštěvu a basta.
Teď ji na Velikonoce čeká odjezd na už skoro letní pobyt na venkov, to se zas mají místní ptáci na co těšit.

Vrabečku, to, jestli je modrouš holka nebo kluk, na veterině nevyřeší, protože to nejde. Museli by ji/ho endoskopovat a to já ji tomu podrobovat nechci. Hlavně je nám to jedno. Protože jsme ji koupili jako holku, tak o ní tak mluvíme, ale bůh ví.
Věty ji neučíme, odposlouchává si je sama, spojí do neuvěřitelných celků a dle svého uvážení taky používá. Nejnovější hit je, že každou naši návštěvu okamžitě posílá domů. Včera večer přišla sousedka a dověděla se hned mezi dveřmi, že má jít zpátky domů, šup šup. A to ji má ráda, protože nosí náušnice