Užij si příjemně klídku a pohody. Samoty nemůžu napsat.

Děkuju!

 

Ahoj Svas! Říkám si, kdo tohle zažije? Kolik je na světě papoušků, co pomáhají péct vánoční cukroví a co u toho navíc mají spoustu řečí?

Byli jsme s modrou příšerou u veterináře, protože potřebovala ostříhat drápky. Korelákovi jsem to dělala sama, naše papoušková by mě buď sežrala, nebo by si nechala ustřihnout celou nohu, tak jsme vyrazili. U doktora dělala hodnou a držela, jenže pak se doktorka podívala do její převozky a nezdála se jí hustota bobečků. Prý moc řídké. Měla jsem noc a den všechno sbírat a přinést na rozbor s tím, že papouškové budou taky odebírat krev. S dětmi jsem to tak neprožívala, nemohla jsem spát a pořád jsem si říkala, odkud jí to probůh té mojí mrňavé chudince budou brát. Rozbor hovínek dopadl dobře, nikde nic, žádní cizopasníci. Pak doktorku napadlo ještě udělat bakteriální rozbor a našla něco, co prý jsme si zřejmě už přinesli od chovatele. Krev jí nebrala, jen se ptala, jestli není skleslá. Když jsem jí vyprávěla, že největší zábava je švihnout mi formičku na pečení a mlátit s ní v koupelně do zrcadla, moc se smála. Dostali jsme nějaký sirup, který v přesně určeném množství do ní 2x denně injekční stříkačkou musím dostat. Chtělo by to natočit. Buď ji drží manžel a nadává a já se snažím jí nějak otevřít zobák, nebo to probíhá obráceně, on drží a já nadávám. Co je jisté, že naší papouškové Ježíšek nic nepřinese, dárky přece dostávají jen hodní

Taky. !🤭😋
Dnes mi dcera deset minut vyprávěla, jak svým zlobivým pejskům kupovala dárky, a jak vymejšlí, proč vlastně až tak zlobiví nebyli... 😋

Judy, díky za gratulaci.
Divoška měla samozřejmě pod stromečkem balíčků nejvíc ze všech. Loni se ale aktivně účastnila rozbalování, letos na to dokonale dlabala. Sice dostala hračky převážně se zrcátky, aby se  mohla obdivovat, jak je krásná - její oblíbená činnost, ale nějak ji to nebavilo. Teď ale na mě huláká z klece: spi, ty, ty, ty, musíš spinkat, šup šup. A protože to šup vyslovuje měkce jako šjup, musím se smát. Papoušková s ukrajinským přízvukem

Uběhl docela dlouhý čas, ale situace u nás se nezlepšila. Modrá příšera mě nesnáší pořád stejně a svého páníka bezmezně zbožňuje. Stále tedy smím připravovat ovoce a zeleninu, do dalších misek zrníčka a vodu, ale dát jí ty misky do klece už nesmím. Vrčí na mě jako pes a kouše mě zrovna tak. Dlabu jí na to mít klouby pořád do krve, fakt to bolí. Číhá na mě jako pes na zloděje hned u dveří klece a prostě já jí na její klec sahat nesmím. Byla jsem kvůli tomu u veterinářky, není to prý nic neobvyklého, tento druh papouška si  vybere pouze jednoho pána a zbytek rodiny buď strpí nebo ne. U nás je to to nebo ne. K mému muži se chová jako žárlivá manželka či spíše milenka. Zlomyslným okem mě sleduje z jeho zad (protože když je muž doma, tak se u něj nosí na zádech), ale běda, když si dovolím se ho dotknout. Hned startuje. Marně jí vysvětluju, že já ho měla dřív a mám na něj i papír, rozuměj oddací list. Je jí to fuk.
Veterinářka se smála, že jsme si vybrali papouška s vůbec nejtvrdší povahou. To jsou vážně její slova. Proč se ten můj muž musela tenkrát u chovatele otočit a vybrat si tuhle příšeru, já mohla mít mírného zeleného pyruru, i když kdo ví. Z čeho mám strach, můj muž je vážně nemocný, i jenom každý jeho pobyt v nemocnici je pro mě trauma, že ji nedokážu bez újmy na zdraví nakrmit. Nemáte s tím někdo zkušenosti a nevěděl byste, co s tím? Trápí mě to a otevřít tý bestii okno pořád nechci (vtip). Uplácení pamlsky nepomáhá.
Jinak nádherně mluví. Když ráno s hrůzou říkám, jéžiši, kdo tady ten binec kolem klece na podlaze zase udělal, s radostí odpovídá: čuník. Večer na otázku: a co půjdeme dělat, odpovídá: spinkat. A neustále na mě volá: pojď sem, ty sem pojď. Vím proč, aby mě mohla pokousat.

Vrabečku, naše mniška je vážně mniška, je to papoušek mniší. Taky se dá najít pod názvem mníšek šedý, my máme modrou mutaci. Je to sice krasavice, ale s obtížnou povahou. Veterinářka nám řekla, že má inteligenci tříletého dítěte. No jo, ale tříletému dítěti, když neposlouchá, tu zádel prostě seřežeš, ale co s tímhle exemplářem?

Mírná a poslušná rozhodně není. Co je jistý, že umře jako panna. Když si představím, že bych měla  takových příšer víc. je mi z toho těžko. Rukavice ji jenom rozdráždí, to nefunguje, odměny bere tak, že na ně má vlastně právo, když je tak hodná holčička.
A úplně nevýchovně jsem se přistihla, že jí dávám dobrůtky ve chvíli, kdy zlobí a řve tak nesnesitelně, že mi duní v hlavě. Prostě jí tím na chvíli ucpu zobák.
Chová se tak opravdu jen tehdy, když je se mnou sama. Jsem v důchodu, takže s ní trávím hodně času, můj muž chodí do práce, ale jen se objeví, máme nejhodnějšího a nejmilejšího papouška na světě. I když včera mu předvedla, jak mě mě umí kousnout, když ji plácnul a vynadal jí (její milovaný páník), šla ho kousnout taky.

Teda Svas, mít toto doma na 40 let, tak mě šroubne. Žádný pamlsky za řvaní, ale hadr na klec! Nechce jídlo ode mě? Nebude mít žádné. Však ona by to pár dní taky bez jídla či vody přežila a dobrovolně se hlady sama neutýrá. V tomto souhlasím s vrabčákem a dodám, že teritoriální projevy nejsou u mazlíčků v žádném případě žádoucí, zejména pokud se to týká jejich majitelů. Jestli vám to přijde vtipný, směle do toho, ale cítit se ve vlastním domě jako vetřelec, to by nebylo nic pro mě. Držím pěsti, ať si soužití užíváte dle vlastních představ a hlavně pevné nervy

Ahoj Palomito a Vrabečku,
co mě uklidňuje, že ji doma mít 40 let nebudu, už je před sebou prostě nemám.  A naše děti se hádají, kdo ji zdědí
Pal, hadr na klec nefunguje, je jí to prostě fuk. A celé je to naše chyba, tedy mého muže, neměl si ji vybrat bez toho, aby o mníšcích něco věděl. Zlepší se to, tvrdí veterinářka, naše kráska je prostě momentálně v pubertě a to je složitá situace. Nedat najíst jí nemůžu, nic špatného nedělá, chová se podle své přirozenosti, jen my si to nenastudovali. Poslední týden nám připadá, že se to trošku uklidňuje. Už tak neřve a nekouše, za to kousání ji na radu veterinářky od začátku trestáme, vždycky dostane přes zobák.
I  přes den - nechci to zakřiknout - začíná odpočívat a neječí, jako zrovna teď - sedí předkloněná v kleci a čumí do blba. A že má ráda jen jednoho člena rodiny, to taky k tomuto druhu patří. Bohužel to tedy opravdu nejsem já. Přišla se mě zeptat kamarádka, že po andulce chce jiného papouška a má možnost si koupit mníška. Opravdu jsem jí to nedoporučila. I když je naše modrá kráska strašně šikovná a chytrá, třeba dopoledne se mnou vařila oběd a bohužel si hned pamatovala, kam dávám koření , umí spoustu věcí, říká hodně slov a píská si se mnou "Skákal pes", není to papoušek pro začátečníky.

Svas, jde vidět, že nejsem ptačí žena V životě bych neřekla, že když zvířeti (mláděti) ublížím rukou (něčím v ruce), že se jí pak nebude bát. Proto bych raději volila postup, že když zaútočí při krmení, tak mu ho nedám.
Je asi normální, že si každé zvíře zvolí jednoho člena rodiny a ten hraje vždy prim. Jen je škoda, že ptáci to řeší až tak nepřátelsky vůči těm ostatním. S vašimi dětmi jsi mi připomněla vtip, jak se manželé rozvádí a hádají se, kdo si vezme děti. Ani jeden je nechce Ať jsou další dny a léta klidnější a klidnější a ať vám to stále hezky píská!

Tak to u papoušků nefunguje. Musí mít svůj pravidelný režim. Kdybych modré příšeře nedala každé ráno najíst, tak chcípne a to vážně nechci. Naopak, ráno dostává do mističek ( má tři - voda, ovoce a zelenina, zrní) jako první. A stejně boří klec, protože samozřejmě chce to, co snídáme my. Nejlépe chleba s nivou, párky s hořčicí atd. Omlouvám se přítomným, kontinentální snídaně u nás neprobíhá. Rohlík s marmeládou bych k snídani nedala, naložený hermelín klidně
A Pal, papoušková se opravdu nebojí. Když jsem napsala, že ji po kousnutí plácnu, myslím tím symbolicky a dle vetdoktorky výchovně, jen ji tím naštvu Ale umí být i slaďoučká. Teď na mě volá z klece: pupíku, pojď sem, neboj se. Když byla včera bouřka, dělala frajerku, ale po každém hromu ječela: nedělej to

Upravil(a) Svas (2. 8. 2022 8:50)