zpráva pro zakladatelku této diskuse SVAS !!
před časem jsem sem psala o korelákovi Pepovi který se dožil požehnaného věku 26ti let. Právě ho Agentura Dobrý den Pelhřimov zaregistrovala jako nejstarší korelu u nás, druhá nejstarší má 23. To jsme světoví !!!!

nepostrehla jsem jaky druh papouska mas.

Hapanapa napsal(a):

:hjarta:Zdravím všechny milovníky papoušků a nejen nich.
Chci se taky podělit o radosti a starosti se svými zvířátky. S manželem jsme začali asi před 14 lety chovat nejdříve dva krásné německé ovčáky (Nero a Brix). Poté k nim přibyl bílý turecký kocourek (Abalůn). Následovaly dvě děti (Klárka a Jakub). Pejskové po aktivní službě  ve věku 8 let umřeli na zákeřnou nemoc, oba dva asi půl roku po sobě. Kocour má nyní 13 let, ignoruje nás pořád stejně, jen ve výjimečných případech se jde s námi pomazlit, zato s mým synem jsou jedna pracka . Můj syn má nyní 11 let a zatímco ostatní děti si berou do postele plyšová zvířátka, můj syn neusne jinak než s Abalůnem. Jak ho jdu zkontrolovat, syn je nalepený na zdi a kocour je rozvalený a spokčervenoramenný. Dlouho jsme se nemohli shodnout na nějakém pěkném jméně, ale jak jsme se byli na naše miminko podívat u chovatele asi 3 týdny před tím, než jsme si ho odnesli domů, tak mě napadl HUGO a to mu zůstalo. Bydlí v obýváku, aby měl pěkně přehled , co všichni děláme a taky proto, že se tam večer všichni k jeho plné spokojenosti  sejdeme. Nejvíce je závislý na manželovi, poté jsem na řadě já a nakonec je dcera Klárka. Kubíčka nemá rád vůbec, asi to je tím, že to můj syn táhne s kocourem, jinak si to neumíme vysvětlit:). Kubovi to je trochu i líto, protože Hugo je velký mazel. Miluje mazlení a pusinkování.
Zbožňuje drbání pod křídly a na bříšku. A to jeho mudrování, to je paráda. Je moc fajn, když příjdete z práce a jakmile strčíte klíče do dveří , Hugo se může zbláznit radostí a řve  asi 10x ahoj, ahoj a jak je, jak je?. Ani děti nás tak vřele nevítají jako ten pták. Když něco chce, tak volá - Kluků, kluků pocem pocem. Jsme moc zvědaví, co nového se mu zalíbí a začne to opakovat. Je s ním sranda a někdy je to lepší podívaná než v tv , jak blbne s hračkami a větvičkami co má v kleci. Taky tolik fozek co máme s ním, snad nenáme ani s dětmi. No to jsem trochu přehnala, ale už se k tomýu blížíme. Taky miluješ návštěvy. No a návštěvy ho pravda moc nemusí, protože každého nekompromisně pokaká a ožírá jim knoflíky a trhá zlaté řetízky.
Prostě se ted vůbec doma nenudíme  a doufám, že se s ním dožijeme spokojeného důchodu:lol:
Jinak zdravím všechny milovníky všech zvířátek a opravdu si už nedokážu bez nich svůj život představit  Hanka

terry2 napsal(a):

zpráva pro zakladatelku této diskuse SVAS !!
před časem jsem sem psala o korelákovi Pepovi který se dožil požehnaného věku 26ti let. Právě ho Agentura Dobrý den Pelhřimov zaregistrovala jako nejstarší korelu u nás, druhá nejstarší má 23. To jsme světoví !!!!

Terry2, ještě jednou gratuluju, všimla jsem si až teď, stydím se. To má náš Ferdík co dohánět, když mu bylo v létě teprve 13. Tak ať Pepovi slouží zdraví!

Ahoj všem chovatelům papoušků , máme ¨doma Amazonana modročelého . Gaspíček se jmenuje, přes léto je venku moc se mu to líbí, povídá na celé okolí, zpívá, píská, telefonuje. Ted na zimu ho přemistuji do jídelny a tam se mu asi nelíbí, nevíme proč ale každou chvíli křičí- asi si představíte papouščí křik. Krmení má v pořádku, vitamíny atd. Mluví ted v bytě málo ale jakmile si začneme povídat tak nás překřikuje. Nevíte někdo radu na ten jeho křik, protože někdy to řešíme přikrýváním klece i přes den.

Vážená babičko Jano,já mam doma žaka už 7let i když se pěkně ochočil a naučil se mluvit tak někdy ho to popadne a pěkně si zařve je třeba ho důrazně okřiknout a to neustále když se začne zlobyt.Nám to pomáhá
Jinak prí se tímto dožaduje naši pozornosti.

O víkendu nám náš korelák umřel, brečíme celá rodina. Bylo mu krásných 27,5 roku, měli jsme ho opravdu dlouho. O to to bolí víc.

Připojuji se k vrabčákovi. Dožil se úctyhodného věku, to už byl opravdový člen rodiny.
My měli také kdysi koreláka Pepíka. Byl to takový šéf domácnosti :-)

No a co andulka? Ty jsme měli taky. Brácha jim udělal celoroční voliéru na balkoně a naučil je (nevím jak) lítat volně po venku a pak se vracet.
Nebo jedni známí měli jednu - samečka - toho si ochočili a on dost dobře mluvil.
Našeho Pepu jsme museli dát nakonec pryč. On soupeřil s taťkou a  vždy, když se vrátil z práce, tak začal neskutečně řvát (Pepík). A protože jsme bydleli v činážu, tak to prostě nešlo.

Judy, andulku jsme měli před tím korelákem. Měli jsme ji krásných 16 let. Naše vetdoktorka vždycky říká, co s tím ptactvem děláte, že vám tak dlouho vydrží. Je vidět, že se o ně dobře staráte. To tedy vůbec, jen je prostě milujeme  
Jak andulák, tak korelák nikdy nechtěli jíst to, co měli. Žádné ovoce, zeleninu, vajíčka, prostě nic jsme do nich nedostali. A zrníčka jen ta úplně obyčejná, ta nejlevnější. Zvlášť starému korelákovi jsme se snažili přilepšovat, kupovali jsme zrní s vitamíny a tak. Koukal do misky s hrůzou, co jsme mu to zase naservírovali a ani to neochutnal.
Teď naše ubrečená rodinná rada přemýšlí o novém papouškovi. Nemáte někdo zkušenosti s pyrurou? Říká se mu i malý ara.

Tak to dopadlo úplně jinak. U chovatele, kam jsme jeli pro malinkého pyruru, si můj muž pořád prohlížel modrého papouška mníška. Je to tříměsíční holčička a samozřejmě s námi jela hned domů Prý když ona tak koukala.
Nic jsme ale o tomto druhu nevěděli, není ochočená, takže to bude trošku práce, než z ní bude mazlík, ale to nevadí. Je strašně chytrá a umí hrozně řvát. Zaplaťbůh celou noc spí, tak nás snad sousedi nepřestanou zdravit.
Podám hlášení, jak probíhá ochočování. Máme ji týden a zatím s námi slušně mává ona:)

Svas, to je bezva!!!!!  
Vám všem a ať to funguje čím dál lépe!

Po 2 týdnech podávám hlášení - je to boj. Zatím žádný úspěch, tedy skoro žádný. Přiběhne si vzít na kraj bidýlka jablíčko, ale v bezpečí klece. Když jí dávám dobrůtku z ruky tak, že tu ruku strčím do klece, může se umlátit o mříže. Nechali jsme jí o víkendu v sobotu i v neděli otevřené dveře klece, aby se šla trošku proletět s tím, že jsem doufala, že ji pak nějak nacpeme zpátky, odmítla klec opustit. Je strašně roztomilá, když si potichoučku povídá pro sebe, ale když začne řvát, je to děs. Až to píchá v hlavě.
Nemáte někdo papouška mníška? Trpělivosti máme dost, ale připadá mi, že se to nikam nehýbe. I když dva týdny jsou málo, vím.

Moc děkuji, ochočování korely máme před lety za sebou, teď jsem na internetu prostudovala všechny návody, chce to prostě čas. Ale včera se to trošku pohnulo. Při krmení (dávání mističky do klece) dceři zdrhla, je strašně rychlá. Proletěla se bytem a přistála na stole, kde se nechala bez problémů chytit do ruky a vrátit do klece. Neumí si nastoupit na prst, ale to bude dobrý.