Měli jsme krásnou ochočenou korelu a loni v srpnu nám ulítla . Brácha má Amazonana a ten hezky mluví.

Ten náš korelák, když mu bylo půl roku, si taky udělal v polovině října výlet. Uletěl nám světlíkem. Protože je mluvící a opravdu neskutečně ochočený, celá rodina brečela a všude po Praze jsme vylepili cedule, že ho hledáme. Stal se asi zázrak, přistál jedné paní na balkoně a ona nám ho vrátila. Venku bylo v noci - 6 a byl venku týden. Od té doby si náš pták ovšem asi myslí, že by si každým dalším výletem mohl pouze polepšit a občas se snaží frnkout přes zavřené okno. Před ním jsme měli anduláka 16 let.

Ja jsem zamilovana do zebricek. Jelikoz jich ale musi byt vic pohromade, mam je zakazane, protoze jak manzel prohlasil - bohate staci muj jecak, pejsek a syn

Rozdíl mezi andulkou a korelou nemohu posoudit, navíc jsem Pepu dostala v jeho 17ti letech po smrti tchyňě.  U ní byl velmi hlučný, když začal, jak jsme říkali "pilovat" nebylo slyšet vlastního slova.  Po její smrti a po změně prostředí si oškubal polovinu těla do krve, bylo to dost hrozné, běhali jsme obden na veterinu a od té doby je o hodně tišší a nelétá. Nemluví, jen v mladším věku jsouce dobře naladěn vyzpěvoval  "Pepíku, Pepíčku". Problém je s dovolenou neb každý z našich známých byl Pepu ochoten hlídat pouze jednou. Pepa vstává s rozbřeskem a ten zdraví "vytrubováním" které vám zaručí vždy včasný příchod do práce.  Pro to má málokdo pochopení.

Náš korelák Ferda mluví, někdy až moc. Umí toho opravdu hodně a naučil se to tak nějak sám. Se vstáváním problémy nemáme, naopak někdy okřikne on nás, když hlučíme a on chce ještě spinkat. To vytrhávání peří papoušci dělají,když se nudí nebo když dojde v jejich životě ke změně, která se jim nelíbí. Chtěli bychom někdy v budoucnu velkého papouška, ale ti potřebují někoho, kdo se jim věnuje celý den, tak snad v důchodu.

Ahoj, ja mela kdysi korelu - v obchode mi tvrdili, ze je to na 100% samecek a pak jsem koukala jako blazen, kdyz mi ten "samecek" zacal po roce a pul snaset vajicka! Byla to moje milovana holka - krasne ochocena a mazliva - dokonce mi snazela vajicka primo do klina - tak moc mi verila.. Bohuzel mi pak nestastnou nahodou na dovolene uletela - vystrasil ji navic cizi pes, tak v soku ani netrefila zpatky za mnou.. hrozne jsem to tenkrat obrecela. Nedavno jsem mela zase pro zmenu samecka, ale ten rval jako blazen! Jinak jsem mela skoro porad andulky - ty nemaji nastesti takove hlasove dispozice jako korelaci a je s nima sranda!!!

Tak to já od svých 9 let chovám andulky.

Moje první andulka byla nádherné světle fialová s bílou hlavičkou. Měla jsem ji rok a myslela jsem si, že je to sameček, protože celý rok měla modré ozobí.

Už její koupě byla dost akční. Mamka mi ji nechtěla koupit, tak jsem si půjčila peníze a koupila jsem si ji sama.  

Mamka to zjistila až v autobuse s dovolené, když se moje nová živá hračka prozobala s krabičky ven, do který mi ji prodavač dal a zničila mamčinu síťovou tašku.  

To byl tedy zážitek, to vám povím, byla jsem s rodiči v zájezdovém autobuse a když moje andulka zdrhla všichni rychle zavřeli okna, přestože byl hrozný pařák (spustila jsem totiž takový ječák, že mi uletí, že všechny bolela hlava a všichni mi "ochotně"pomáhali tu potvůrku chytit s jediným zbožným přáním, proboha ať už tak holka zklapne ), drsná metoda, ale andulka byla opět uvězděna a tentokrát jsem to měla pojištěné. 

Koupili jsme klec a moje fialová andulka byla osvobozena z krabice. V kleci řádila jak neřízená střela a skřékala a skřékala až to uši trhalo. , ale co časem se uklidnila a my jí vybírali jméno. Nemohli jsme se dohodnout, pak mamka ironicky pronesla (pořád se na mě trochu zlobila, že jsem si ji koupila) ať se ani neopovažuju tomu svému fialovému Romeovi koupit nějakou tu Julii jinak mě .
No jméno se na nám líbilo, tak jsme opravdu měli fialovou andulku jménem Romeo

Zhruba po roce jsme se jí rozhodli koupit kamaráda, ať není tak sama, pořád v domnění, že náš Romeo je sameček jsem koupila dalšího samečka.

Vzhledem k tomu, že jsme měli jen jednu klec a navíc i deděčka, tak jsem na něj ušili tak trochu boudu , vytáhli jsme z klece Romeu a dali tam na chvíli nového fosforově zeleného anduláka Roberta, musím dodat, že dědeček zrovna spal a Romea byla v tu chvíli v jeho království (kuchyni). Po probuzení se podíval do klece, vypleštil oči a prohlásil : proboha, tož co ste mu to provédli, že zezelenal, hm ??? 

Po návrácení Romei zpět do klece k Robertovi opět Romeo řádila jak neřízená střela a ještě týden létalo s klece Robertovo peří, uklidnila se, až ho připravila o to nejcenější - peří z "ocásku"

Od té doby byl Robert i bez papíru (oddací listu) "pod papučou". Romea první pila, první zobala, první vylétala z klece a první si hrála se všemi hračkami v kleci (zrcátko, houpačka, písek, sépiová kost, vitamínové srdíčko, první si vybírala, kde bude sedět atd)

Pořád jsem ale žila v domění, že mám dva samečky, jednou si hle spolu začali hrát, tak jsem měla radost, že se konečně skamarádili, ale .... , ale tak si spolu hráli a tak trochu laškovi a já zjistila, že jeden z mých samečků snaší vajíčka. 

Byla to jako hrom

A pak už to jelo, já chov nechtěla kvůli mamce, (tehdy mě bylo 10 a mamka mi řekla, že jestli se fakt rozmnoží, tak mě přetrhně jak hada), ale ma malá mrška si to nenechala vymluvit snesla vajíčka do dno klece do písku,  (měly tam mísku s pískem a jinak noviny, takže samička šla do akce a uděla si takovou podzemní chatč z rozžužlaného papíru. Tak jsem jí do klece dala papírovou krabicku s otvorem a pilinami a rázem tam byla 6 vajíček. (dle chytrých knížek v té době se ve krabičce kvůli nevhodným podmínkám nemělo nic vylíhnout a navíc na poprvé samičky prý snesou max. 4 vajíčka a z toho se max vylíhnout malé andulky. ....

.... tak já měla andulku - hyperrodičku, nejen, že snesla 6 vajíček, ale taky se výlíhlo šest mladých (to jsem překecala rodiče a vyrobili jsme tomu mému párečku dřevenou budku s pilinami.  ) , ale ještě nevylítla z hnízda první várku a už začala samička pracovat na druhé.

....  celkem ta moje hyper aktivní dvojice snesla a úspěšně vychovala 6 várek po 6 mladých. Mamka se naštvala, že nechce mít téměř 40 andulek pod střechou a tak se je rozhodla prodat do zverimexu, tehdy je normálně vykupovali  1ks, tedy jedno stvořeníčko za 50Kč. ...

Ten prodej mladých jsem téhdy pořádně      , ale přežila jsem to. CCa před 6 lety Robert s Romeo natáhl brka, což jsem taky pořádně ořvala .

Dnes mám jinou andulku - Artura, ale ten je šíleně agresivní

Paila: Díky za pěkný příspěvek .... a to jsem si vždycky říkala, že s papouchama není nic moc...

Svas: .... má vás vycvičený, se musí nechat

Svas napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Svas: .... má vás vycvičený, se musí nechat

No jasně že má, taky nás trénuje dvanáct let. Teď je od včerejška s manželem na chatě a doma je smutno. Ráno nikdo nepozdravil (zdraví ráno výkřikem ahoj, ale musíš ho nechat dospinkat, no chlap, no) a neřval z klece: co chceš? Taky se umí nádherně urazit a nemluvit s námi. A tu chvíli se právě projeví ten trénink - lítáme kolem, snášíme pamlsky a odprošujeme. Někdy nám milostivě odpustí a něco si zobne, někdy tedy dělá fóry, otáčí se zadkem a v duchu si určitě říká: no jen se snažte víc. A to máme ještě činčilí slečnu, té je sedm a ty dva dohromady, to je na román.

tak o tom napiš víc, krásně se to čte a zahřívá u srdíčka.

Upravil(a) Paila (30. 6. 2006 16:18)

Svas napsal(a):

S papouchama je děsná sranda. Andulku jsme taky měli, celých 16 let, jmenovala se Mikuláš a dnes už odpočívá v papouščím nebi. Pak jsme jich měli několik, ale žádná už tak ochočená nebyla.
Teď máme dvanáctiletého rozmazleného koreláka, se kterým bojujeme o pozice, rozuměj o to, kdo je doma šéf. Většinou vyhrává papouch a my potupně hopkáme kolem klece. Naučil se - kromě toho, že mluví a hodně, perfektně napodobovat telefony. Nedávno vyletěl manžel z vany s výkřikem: to mi to nemůžete zvednout, když to zvoní 5 minut? No, nemůžeme. Jinak pták si zvukově vyťuká číslo na mobilu, pak začně zvonit a přesně dodržuje intervaly a pak si to sám zvedne a řekne si: prosím. Nevěřící návštěvě jsme to předvedli, protože korelák byl v nějakém dobrém rozpoložení a povedlo se. Jinak na objednávku nepředvádí nic, aby nás dostal do latě a ukázal, kdože tedy této rodině šéfuje.

Pokud se víc rozepíšeš, budu jen ráda, miluju tyhle příběhy a může to být klidně i hodně dlouhé, pokud máš čas.

My máme teď anduláka Bulínka IV.

První Bulínek byl tak hloupý, že si jiné jméno nezasloužil. Taky podle toho dopadl. Nikdy netrefil do klece, lítal jak zběsilý a tak jednou přistál na zácloně, neudržel rovnováhu a vypadl z okna otevřeného na větrák.

Bulínek II. byl šikula - to jsme ještě neměli děti, rychle zkrotl a dožadoval se naší pozornosti. Rád se točil na talíři, pověšeném na zdi, že jsme mu nakonec koupili kolotoč pro hlodavce a on chodil po jeho povrchu. Jednou měl úraz s nožičkou, kulhal a všichni ho litovali. Po nějaké době se uzdravil, ale když si ho náhodou nikdo nevšímal, sletěl na stůl a začal za sebou tahat nožičku - byl to Pan herec. Umřel asi trošku steskem a žárlivostí, po narození miminka se tak často nepouštěl a tak jsme ho jednou našli na dně klece mrtvého.

Bulínek III. byl divoký a uřvaný. Mám výčitky svědomí, protože jeho jsem při převážení na chatu nechala v autě před supermarketem a on se "upekl".

Bulínka IV. máme čtyři roky. Je krotký, ale celkem líný lítat. Udělá frk, frk a už je zpátky v kleci. Zato mluví o sto šest. V repertoáru má asi tak 80 slov. Jako většina mluvících ptáků zná své jméno a adresu, pojmenuje všechny členy rodiny, dožaduje se pusinky, jídla, vodičky, lístečků z pampelišky, chce vařit kafíčko, volá na křečka Bertíka a vyhání kočky (Běž pryč, kočko, fuj!), posílá děti učit (Běž se učit, běž psát úkoly, dostaneš pětku!), mě se ptá, jak bylo v práci (to ho nikdo neučil - jen odposlechl častý dotaz dcery). V poslední době hodně žaluje. Typickou intonací dcery začne nadávat: "Ty spratku malý, ty hajzlíku!" - a hned vím, že se mé pubertální ratolesti opět rvaly a nešetřily slovník.

Upravil(a) Stelička (19. 7. 2006 15:19)