Lúthien napsal(a):

Co když je někdo "orel" a je tak utiskovaný (nebo spíš se nechá utiskovat), že do smrti nevzlétne? Čeká ho to teda v příštím životě? To by pak ale nikdo nebyl "slepice", ale všichni by byli "orli", jen by každý začal létat v jiném vtělení... No, možná jsem se do toho jen blbě zamotala

Ja bych nerekla ze jsi se do toho zamotala.
To je dobra otazka Luthien.

Pod pojmem orel jak uz jsem rekla mam na mysli cloveka s jistym potencilem "vzletnout",to znamena vyciti,citit,poznat a nakonec vedet ze ten potencial je v nem ukryt navzdory prostredi v kterem se objevil.
To znamena ze moje myslenka nezahrnuje "orla"-takoveho cloveka ktery v sobe tenhle potencial nema,neobjevil,neuvedomil si ho. Jedine takovy "orel" (ten co neni tim potencionalnim orlem),se nechal utiskovat. Pod slovem utiskovat si osobne predstavuju nevedomost okoli o jeho prirozenosti orla a jeho vlastni nevedomosti o sve prirozenosti orla.

Orel,ten pojem je mnou  pouzit pro znazorneni nejhlubsi podstaty cloveka, sve nejhlubsi prirozenosti.
Clovek si bezne mysli ze letat neumi a prece to neni pravda. 

Jedna se o potencial ulozeny v kazdem z nas.    Driv nebo pozdeji si ho kazdy uvedomi.
Tezko to asi budu umet lepe vysvetlit ale snad uz je to srozumitelnejsi ta moje myslenka. 

Lupi nejsem si zatim uplne jista ale vnimam to precijenom tak vidim tak ze kazda z nas dvou mluvime trosinku o necem jinem. 
Jakoby z ruznych pohledu.

Ano ,podle pohledu ktery kazda z nas dvou ma (jedna spis ano -jedna spis ne) je to presne tak jak to kazda vidime. 

Lupi jsi v poradku?  Me se zda ,nezda ze ne.    

lupina montana napsal(a):

Tak zdá, nebo nezdá, nebo co?

Jaaa? V naprostym poradku Lupi. 
A Ty nevic co znamena zda, nezda, nebo cooooo? 

lupina montana napsal(a):

Tak to se mi snad zdááá http://sallyporadi.cz/forum/Smileys/smfsmiles/padnu.gif

Nebo pořádek není vždycky pořádek

Znáš ten vtip: jde cvokař po blázinci a kouká, pacoš si maluje slunečnice.
Tak se cvokař zamyslí a jen tak si pro sebe řekně. Sakra sakra, na toho Vonáska se musím co nejdřív mrknout, ještě včera byl Michelangelo...

Jejda jejda, tak jsem si to dočetla a jen jsem chtěla všem připomenout, že svoje dítko nepovažuji za nijak zvláště výjimečné a lišící se od ostatních. Jen a pouze mě zaujala informace, že je to křišťálové dítko a proto jsem si řekla, že nebude od věci, když někdo bude mít podobného andílka doma a třeba se dovím i něco užitečného k výchově, a vyvaruji se třeba zbytečných chyb, které by mu mohli v životě nadělat paseku a chudák je pak bude muset čistit jako já (i když dnes vím, že rodiče je nadělali s největší láskou jakou mohli) a stejně tak je budu dělat i já. Protože pár věcí už vím a nechci, aby se zase opakovali a nepochybně jsou další chyby, které nevím a které by mě i jemu mohli usnadnit život v budoucnosti.
A také chci říci, že ani sebe napovažuji nijak za zvlášť výjimečného člověka, i když jsem potrefená taroty a mraky jiných esoterických věcí.
A to, že pro všechny děti je důležitá láska, pochopení a bezpečný domácí přístav, o tom žádná a je fuk, jestli je to indigo, křišťál či duháček. Ale tohle já prostě považuji tak nějak za samozřejmost, protože ve stejném prostředí jsem vyrostla, takže prostě mi to nějak nestojí za zmínku.
Tak to je asi tak všechno .

Máte pravdu, tyto děti,které se nyní rodí se nad nikoho nenadřazují (indigo,křišťálci,duhoví atd.). Právě naopak, ony všechny lidi bez vyjímky milují a považují se za rovné s ostatními. Bohužel většinou právě lidé jim dělají potíže. Diagnostikují jim nemoci, které nemají (LMD, autismus atd.) a dopují je léky,které tyto děti ničí. Ještě horší je však postoj veřejnosti k těmto dětem. To,jak je ostatní odmítají a říkají jim, že jsou divné. Věřte mi, vím o čem mluvím... Je mi 15 let a příliš si nerozumím se svými vrstevníky. Bohužel. Když začnu mluvit o duchovnu a neustále jim opakuji moji oblíbenou větu : Mysli pozitivně, svět je dobrý a Vyšší moc se postará o to, aby to dopadlo dobře., nebo : Buď pozitivní, myšlenka je počátek. tak se mi většinou smějí, nebo mi říkají, že jsem divná a že je to nesmysl. A já se jim jen snažím pomoci! Mám je všechny moc ráda a snažím se je zbavit jejich strachu a pevně věřím, že se mi to povede. Měla jsem se narodit až v roce 2012, ale nakonec se moje duše rozhodla pro rok 1994.Kvůli duchovní transformaci,která dosáhne v roce 2012 téměř svého vrcholu.
A proto Vás prosím, mějte úctu k svým nadaným dětem a nedopusťte, aby jim kdokoliv ublížil, vždyť jsou tak citlivé! Mnohonásobně Vám to oplatí svojí láskou a Boží energií, kterou vnesou do Vašich dnů!

Ellie, jestli to nebude spíš tím, že jim to "neustále opakuješ" - to by udolalo i slona
Moje dcera učí na poměrně pragmaticky založeném gymplu (tělocvik) a říká, že ji naopak překvapuje, že zhruba třetina dětí tyhle "jiné" skutečnosti a myšlenky považuje za normální, druhá třetina na ně hledí nedůvěřivě, ale občas je to zaujme, kdežto jen asi třetina je tvrdošíjně materialistických....
Měly jste být na škole v roce 70, dejme tomu

asaqsssssssssssxAAAAAAAAAAAAAnAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA_________________________________________________----------
đéP%

Tak to vám vzkazuje můj křišťálák

Máte pravdu,
možná to opakuji až moc často, ale prostě si nemůžu pomoci. Moc mě mrzí, když je poslouchám, jak nedůvěřují svým vrozeným schopnostem a vždy si myslí, že se stane to nejhorší. Snažím se jim pomoci, ale budu to muset začít dělat nějakým jiným způsobem, než tak, že vždy vyhrknu nějaké duchovní moudro, které mě právě napadne. Věřím, že mi mí duchovní vůdci a ndělé pomohou.
To, že jsem se měla narodit o 18 let později jsem v podstatě věděla vždy, nějak podvědomě. Sice ne přesný rok, ale věděla jsem, že jsem tu "dříve". Potvrdila mi to jedna výborná léčitelka u které jsem byla.
Mám několik indigových přátel se kterými si velmi rozumím, ale ve škole bohužel nikoho podobně založeného, ale i oni určitě časem "procitnou". Já osobně taky nevím, jestli jsem indigo, nebo něco podobného.Věk mám na indigo, ale povahu ne.Moc na tom nezáleží, hlavně když budu já a celý svět šťastný!