29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Dobrý den všem , kteří toto budou číst .
Je mi 29 let , z toho jsem 6 let vdaná . Muj muž je vlastně můj úplně první partner . Nikdy jsem neměla ani jiný vztah . Né že bych byla tak ošklivá , nebo neschopná , ale měla jsem dost problémy s rodiči , kteří mi bránili téměř ve všem a to i v dospělém věku . Nikdy mě nikam nepustili , pořád hlídali každý můj krok , ze školy rovnou domu ( běda jak mi ten autobus ujel ) . Vím , že mi prohlíželi věci ( nechápu co hledali ) . Ve svých 21 letech jsem to už nevydžela a z domu odešla . Musela jsem , jelikož jsem se seznámila se svým mužem a konečně jsem chtěla mít nějaký vztah . Nezapomenu nikdy , jak mi moje mamka označila za k.... Po dvou letech chození jsem se vdala . Jenomže můj problém je v tom , že jsem nikdy nebyla do mého muže zamilovaná . To co jsem k němu vždy cítila , bylo spíš hlubší přátelství , důvěra a tak i trochu vděk . Bohužel se to odráží i v našem intimním životě . Nikdy jsem s ním neprožila při milování orgasmus . Teď v mých 29 letech přišel ale velký zlom a já se poprvé v životě zamilovala (platonicky ) do svého o 6let mladšího exkolegy . Vůbec nechápu , jak mě ten směšný cit mohl tak ovládnout . Bráním se tomu jak to jde . Jenomže to určitě všichni znáte nejde to vypnout tak snadno . Pořád na něj myslím , jsem z toho velmi nešťastná až depresivní .
Teď postupem času zjišťuju , že mi vlastně nejhezčí léta protekly mezi prstama . Že mi hrozně chybí životní zkušenosti . Jak bych si přála těch 6 let vrátit zpátky . Snažím se na sobě pracovat , trochu do sebe investovat , být spokojená sama se sebou . Jakoby dohánět to co jsem nestihla . Moje okolí , včetně manžela si samozřejmě té změny všimlo .
Vážně teď uvažuju , jak se svým budoucím životem naložím . Jestli mám počkat , až ta krize středního věku přejde a vše se vrátí k normálu . Nebo začít úplně znova . Děti nemáme , manžel je nechce , o to by to bylo jednodušší . Jenomže si říkám , že z každého vztahu ta láska a zamilovanost časem vyprchá a zůstane právě ta důvěra a přátelství , které v manželství mám .
Není tady
Krize středního věku ve tvém věku?
Směšný cit?
Můžu jen napsat, co bych (asi) dělala já. Ale kdoví, těžko se říká, dokud se člověk do té situace nedostane. Promluvila bych s manželem o dětech a pokud je nechce, a pokud ho nemiluju, odešla bych od něj. Když nejsou děti, není co řešit, když schází láska.
Je zajímavé jak to kdo vidí - ve 29 letech psát o středním věku - mě je 30 a necítím se ještě na střední věk , ale budiž, každý to může vnímat jinak.
Wendulko, nevím, pokud jsi manžela nikdy nemilovala a bylo to jen o přátelství a vděku, on děti nechce - a pokud ty ano... vše ukazuje spíš na to, abys odešla... sama píšeš, že máš pocit, že ti nejhezčí léta protekly mezi prstama a lituješ... ty nej léta tě můžou ještě čekat, tak se zamysli nad tím, co chceš, co by sis přála, co ti říká srdce... můžeš se zamilovat, poznat lásku, mít hezkej sex, mít děti a rodinu.... je to jen na tobě.
Není tady
Vím , že nazvat lásku směšným citem , je skoro na pěst . To jsou takové moje silácké řeči , abych se maličko zklidnila .
Taky musím brát v úvahu to , že kvůli tomu , že jsem se zbláznila , ublížím tím hlavně svému muži . Nedokážu si to představit , že za ním půjdu a všechno mu to řeknu , se závěrem : " Já odcházím , protože tě nemiluji ,, . No to by ho asi položilo . On vůbec netuší , že je můj první chlap v životě se vším všudy .
Není tady
... mít hezkej sex ... To bych tak moc moc chtěla
Není tady
Vendulko, já za sebe si myslím, že jsi "právě prošla pubertou" (se vším všudy) a nakoukla do dospěláckého života...
Muži říct: Nazdar..., je kruté,... ale asi ve tvé situaci nutné.
... později ti možná bude vděčný, že jsi ho po zbytek života "netrpěla", a nenutila k tomu, aby to dělal také...
Přeju hodně síly...
Není tady
Wendulka napsal(a):
Vím , že nazvat lásku směšným citem , je skoro na pěst . To jsou takové moje silácké řeči , abych se maličko zklidnila .
Taky musím brát v úvahu to , že kvůli tomu , že jsem se zbláznila , ublížím tím hlavně svému muži . Nedokážu si to představit , že za ním půjdu a všechno mu to řeknu , se závěrem : " Já odcházím , protože tě nemiluji ,, . No to by ho asi položilo . On vůbec netuší , že je můj první chlap v životě se vším všudy .
Na mě to teda dělá takovej dojem , že je to celý vymyšlený..............asi nový nick někoho kdo sem běžně chodí a zrovna se nudí .......je to založený dneska........
Upravil(a) Rozmarila (30. 8. 2009 11:36)
Není tady
Ale co až mě ta zamilovanost přejde , co dál ? Zjistím , že jsem opustila celkem pohodlný život . Nerada bych pak skončila někde sama , víc nešťastná než jsem teď. Je to pro mě opravdu těžké rozhodnutí .
Není tady
pro Rozmarila :
Jediné v čem máš pravdu , je to , že sem občas chodím .
Jinak je to opravdu moje životní sci -fi . To jsem fakt takový exot , že to může někomu připadat vymyšlené ??
Není tady
Wendulko, já jsem o 3 roky mladší než ty a rozhodně nemám pocit, že se blížím ke střednímu věku, ale budiž...jasně, tenhle život je pro tebe pohodlný - víš, co máš od manžela čekat, děti nemáte,...ale dokážeš si představit, takhle žít dalších třeba 30 let? Bez lásky?
Není tady
wendulko, ten druhý muž, do kterého jsi platonicky zamilovaná, tvou lásku opětuje?
Myslím, že by sis měla v sobě ujasnit, co vlastně chceš řešit.
A myslím, že je to otázka - jestli být nebo nebýt dál se svým manželem.
Až pak řešit nový vztah. Až vše přejde, přebolí. Takhle si akorát přivodíš další problémy. Deprese dokáže být mrška.
Souhlasím , že jsem to trochu přehnala s tím středním věkem Přišlo mi , že se to hodí zrovna k situaci ve které se nacházím , prostě po letech spokojeného života jsem se najednou probrala a chtěla bych všechno změnit a dohánět .
Jinak si Sandro opravdu nedokážu představit , že bych takhle měla žít celý život .
Musim říct , že jsem spíš čekala názory typu , neblázni , zamilovanost vyprchá , zůstaň u svého muže atd ...
Není tady
Majkafo , právě že neopětuje . Kdyby opětoval , asi bych to tak neřešila a šla bych za svým srdcem.
Není tady
tak to teda musí být hrozný mít ve 29 krizi středního věku a nejhezčí léta za sebou!
Není tady
A proč vlastně manžel nechce děti? Proč nemá vůbec tušení, že on je tvým prvním vážným vztahem?
Není tady
Bety napsal(a):
tak to teda musí být hrozný mít ve 29 krizi středního věku a nejhezčí léta za sebou!
Bety, já ji měla taky a ještě trochu mám...
Není tady
Sandro ,
několikrát jsme to spolu rozebírali , pořád má pocit , že ještě je brzo ( přitom je o 8 let starší než já ) Taky mu současný stav velmi vyhovuje , máme dost náročný koníček na čas , většinu volna trávíme na trénincích , závodech apod. To se moc s rodinou nesnoubí . Zhruba před rokem jsem to řešila , docela mě to štvalo , teď jsem ale ráda , že jsem ho neukecala , protože teď vím , že by to bylo ještě horší .
Není tady
Ve 29 tě ještě rády přijmou ty mladé dynamické kolektivy... vždyť ani nejsi dosud matkou?!
Se "středním věkem" zápasí lidé, pro které už mladé dynamické kolektivy jaksi NEJSOU dosažitelné...
Zápasíme v tom smyslu, že nás takové zařazování uráží - zdaleka se ještě necítíme do starého železa,
blbé ale je, že nás nikdo nechce...
Nechápeme, proč jsme staří?!
.... Děti stojí na vlastních nohou a v nás je tolik elánu!
Máme tolik času a minimum soukromých povinností...
Není tady
Wendulka napsal(a):
Majkafo , právě že neopětuje . Kdyby opětoval , asi bych to tak neřešila a šla bych za svým srdcem.
Už jsem ti psala, že dle mého názoru máš teď řešit svůj vztah se svým manželem a ne to, jestli máš běhat "za svým srdcem". Kdo se nevybouřil v mládí, většinou to na něj přijde později, jen málo je výjimek. A ty jsi evidentně ten případ, že sis vzala prvního, kdo se objevil, jen aby tě "zachránil" od rodičů. To není dobrá deviza při vstupu do manželství, když chybí láska.
Wendulka napsal(a):
Ale co až mě ta zamilovanost přejde , co dál ? Zjistím , že jsem opustila celkem pohodlný život . Nerada bych pak skončila někde sama , víc nešťastná než jsem teď. Je to pro mě opravdu těžké rozhodnutí .
Ale to je právě jen na tobě, to musíš vědět ty, co chceš - jestli ten "pohodlný život" jak píšeš nebo šanci poznat něco jiného, lásku, sex, jestli chceš mít děti nebo ne.... to vše si musíš probrat ty sama v sobě.
Není tady
Wendulko, mě to od tebe celé přijde hrozně nefér vůči manželovi. Tys ho v podstatě dost sprostým způsobem jen využila, aby ses měla jak dostat od rodičů. On neměl nejspíš tušení, že nejsi zamilovaná, že jen chceš pryč. A teď sis to prostě rozmyslela a hodláš s třicítkou na krku dohánět, co jsi zameškala jako náctiletá
A ještě se bojíš, že co když odejdeš a nebude to podle tvých představ, že tím v podstatě opustíš to pohodlí, ve kterém jsi a nebude už návratu zpět. Tohle na mě působí hrozně vychcaně a tvého muže je mi líto. Není to hračka, víš drahá Když chceš jít a dohánět cos zameškala, tak si jdi. Ale se vším všudy bez toho, aby ses pak snažila dostat zpátky svému muži do života, když zjistíš, že ta svoboda není to co jsi chtěla. Bez dalšího ubližování jemu. Prostě se sbal a jdi a už mu do života nelez. Využila jsi ho už dost a využíváš i teď.
Joa že jsi s ním nikdy neprožila orgasmus není otázka zamilovanosti - nezamilovanosti
Není tady
Ppavlaa:
Wendulko, manželství není zaopatřovací ústav či přestupní záchranná stanice A když ses už vdala "z rozumu", musíš za svoje rozhodnutí nést zodpovědnost a buď se smíříš se stavem věcí tak, jak to v manželství máte nebo v sobě seber odvahu, manželovi nalej čistého vína a požádej o rozvod s tím, že se poprvé v životě postavíš na vlastní nohy.
Jenom bych Ti radila, abys byla maximálně opatrná. Jak je vidět, s jinými muži nemáš žádné zkušenosti a proto existuje vysoká pravděpodobnost, že si nabiješ pořádně nos. Abys jednou s brekem nelitovala, že jsi zbořila poměrně dobrý vztah ...
Není tady
Rozmarila napsal(a):
Wendulka napsal(a):
Vím , že nazvat lásku směšným citem , je skoro na pěst . To jsou takové moje silácké řeči , abych se maličko zklidnila .
Taky musím brát v úvahu to , že kvůli tomu , že jsem se zbláznila , ublížím tím hlavně svému muži . Nedokážu si to představit , že za ním půjdu a všechno mu to řeknu , se závěrem : " Já odcházím , protože tě nemiluji ,, . No to by ho asi položilo . On vůbec netuší , že je můj první chlap v životě se vším všudy .Na mě to teda dělá takovej dojem , že je to celý vymyšlený..............asi nový nick někoho kdo sem běžně chodí a zrovna se nudí .......je to založený dneska........
no a, že je přihlášená dnes...tobě tu někdo zpochybnil příspěvky napsané 20.7.09 ?
Mě to vymyšlené nepřipadá.
Není tady
Wendulka napsal(a):
Dobrý den všem , kteří toto budou číst .
Je mi 29 let , z toho jsem 6 let vdaná . Muj muž je vlastně můj úplně první partner . Nikdy jsem neměla ani jiný vztah . Né že bych byla tak ošklivá , nebo neschopná , ale měla jsem dost problémy s rodiči , kteří mi bránili téměř ve všem a to i v dospělém věku . Nikdy mě nikam nepustili , pořád hlídali každý můj krok , ze školy rovnou domu ( běda jak mi ten autobus ujel ) . Vím , že mi prohlíželi věci ( nechápu co hledali ) . Ve svých 21 letech jsem to už nevydžela a z domu odešla . Musela jsem , jelikož jsem se seznámila se svým mužem a konečně jsem chtěla mít nějaký vztah . Nezapomenu nikdy , jak mi moje mamka označila za k.... Po dvou letech chození jsem se vdala . Jenomže můj problém je v tom , že jsem nikdy nebyla do mého muže zamilovaná . To co jsem k němu vždy cítila , bylo spíš hlubší přátelství , důvěra a tak i trochu vděk . Bohužel se to odráží i v našem intimním životě . Nikdy jsem s ním neprožila při milování orgasmus . Teď v mých 29 letech přišel ale velký zlom a já se poprvé v životě zamilovala (platonicky ) do svého o 6let mladšího exkolegy . Vůbec nechápu , jak mě ten směšný cit mohl tak ovládnout . Bráním se tomu jak to jde . Jenomže to určitě všichni znátenejde to vypnout tak snadno . Pořád na něj myslím , jsem z toho velmi nešťastná až depresivní .
Teď postupem času zjišťuju , že mi vlastně nejhezčí léta protekly mezi prstama . Že mi hrozně chybí životní zkušenosti . Jak bych si přála těch 6 let vrátit zpátky . Snažím se na sobě pracovat , trochu do sebe investovat , být spokojená sama se sebou . Jakoby dohánět to co jsem nestihla . Moje okolí , včetně manžela si samozřejmě té změny všimlo .
Vážně teď uvažuju , jak se svým budoucím životem naložím . Jestli mám počkat , až ta krize středního věku přejde a vše se vrátí k normálu . Nebo začít úplně znova . Děti nemáme , manžel je nechce , o to by to bylo jednodušší . Jenomže si říkám , že z každého vztahu ta láska a zamilovanost časem vyprchá a zůstane právě ta důvěra a přátelství , které v manželství mám .
proč si se neosamostatnila už dřív, proč až v době, kdy jsi "musela". Myslím si, že manžel ti hlavně pomohl v tom, postavit se na vlastní nohy. Nebýt jeho, asi bys s rodiči bydlela dál.Teď už ho ani moc nepotřebuješ a tak vystrkuješ růžky.Vdávala jsi se hodně mladá, nic sis neužila a když to nedohoníš, budeš mít pocit, že jsi o něco přišla. Píšeš, že manžel děti nechce a co ty, podřídíš se jeho přání, nebo je to vaše společné...
Není tady
Wendulko - a jakápak krize středního věku, proboha??? Kdyby Ti bylo 45-50, mládí pryč, do důchodu daleko a za sebou pětadvacet až třicet let podělaného manželství, tak bych Tvoje skuhrání ještě pochopila. Lépe řečeno pochopila bych, že taková ženská jen těžko v sobě sbírá odvahu něco změnit.
Podle mě jsi nevyzrálá osoba, která si svoje problémy s rodiči vyřešila tím, že se pověsila na krk prvnímu partnerovi, kterého potkala. Vdávala ses nikoliv z lásky, ale čistě účelově, po pár letech se Ti manželství začalo zajídat a teď se z bezpečného zákrytu rozhlížíš, jestli bys neklovla něco lepšího. Neklovla, protože každý chlap vycítí že jsi naprosto nesamostatná ženská kterou jen pálí dobré bydlo a kromě toho, že by si s Tebou někde na krátkou dobu užil mu nemáš co nabídnout.
Není tady