Krize středního věku ve tvém věku?
Směšný cit?
Můžu jen napsat, co bych (asi) dělala já. Ale kdoví, těžko se říká, dokud se člověk do té situace nedostane. Promluvila bych s manželem o dětech a pokud je nechce, a pokud ho nemiluju, odešla bych od něj. Když nejsou děti, není co řešit, když schází láska.

Vím , že nazvat lásku směšným citem , je skoro na pěst . To jsou takové moje silácké řeči , abych se maličko zklidnila .
Taky musím brát v úvahu  to , že kvůli tomu , že jsem se zbláznila , ublížím tím hlavně svému muži . Nedokážu si to představit , že za ním půjdu a všechno mu to řeknu , se závěrem : " Já odcházím , protože tě nemiluji ,, . No to by ho asi položilo . On vůbec netuší , že je můj první chlap v životě se vším všudy .

Vendulko, já za sebe si myslím, že jsi "právě prošla pubertou" (se vším všudy) a nakoukla do dospěláckého života...
Muži říct: Nazdar..., je kruté,... ale asi ve tvé situaci nutné.
... později ti možná bude vděčný, že jsi ho po zbytek života "netrpěla", a nenutila k tomu, aby to dělal také...
Přeju hodně síly...

Ale co až mě ta zamilovanost přejde , co dál ? Zjistím , že jsem opustila celkem pohodlný život . Nerada bych pak skončila někde sama , víc nešťastná než jsem teď. Je to pro mě opravdu těžké rozhodnutí .

Wendulko, já jsem o 3 roky mladší než ty a rozhodně nemám pocit, že se blížím ke střednímu věku, ale budiž...jasně, tenhle život je pro tebe pohodlný - víš, co máš od manžela čekat, děti nemáte,...ale dokážeš si představit, takhle žít dalších třeba 30 let? Bez lásky?

Souhlasím , že jsem to trochu přehnala s tím středním věkem Přišlo mi , že se to hodí zrovna k situaci ve které se nacházím , prostě po letech spokojeného života jsem se najednou probrala a chtěla bych všechno změnit a dohánět .
Jinak si Sandro opravdu nedokážu představit , že bych takhle měla žít celý život .
Musim říct , že jsem spíš čekala názory typu , neblázni , zamilovanost vyprchá , zůstaň u svého muže atd ...

  tak to teda musí být hrozný mít ve 29 krizi středního věku a nejhezčí léta za sebou!

Bety napsal(a):

  tak to teda musí být hrozný mít ve 29 krizi středního věku a nejhezčí léta za sebou!

Bety, já ji měla taky a ještě trochu mám...

Ve 29 tě ještě rády přijmou ty mladé dynamické kolektivy...  vždyť ani nejsi dosud matkou?!
Se "středním věkem" zápasí lidé, pro které už mladé dynamické kolektivy jaksi NEJSOU dosažitelné...

Zápasíme v tom smyslu, že nás takové zařazování uráží - zdaleka se ještě necítíme do starého železa,
blbé ale je, že nás nikdo nechce...
Nechápeme, proč jsme staří?! .... Děti stojí na vlastních nohou a v nás je tolik elánu!
Máme tolik času a minimum soukromých povinností...

Wendulka napsal(a):

Ale co až mě ta zamilovanost přejde , co dál ? Zjistím , že jsem opustila celkem pohodlný život . Nerada bych pak skončila někde sama , víc nešťastná než jsem teď. Je to pro mě opravdu těžké rozhodnutí .

Ale to je právě jen na tobě, to musíš vědět ty, co chceš - jestli ten "pohodlný život" jak píšeš nebo šanci poznat něco jiného, lásku, sex, jestli chceš mít děti nebo ne.... to vše si musíš probrat ty sama v sobě.

Ppavlaa:
Wendulko, manželství není zaopatřovací ústav či přestupní záchranná stanice A když ses už vdala "z rozumu", musíš za svoje rozhodnutí nést zodpovědnost a buď se smíříš se stavem věcí tak, jak to v manželství máte nebo v sobě seber odvahu, manželovi nalej čistého vína a požádej o rozvod s tím, že se poprvé v životě postavíš na vlastní nohy.
Jenom bych Ti radila, abys byla maximálně opatrná. Jak je vidět, s jinými muži nemáš žádné zkušenosti a proto existuje vysoká pravděpodobnost, že si nabiješ pořádně nos. Abys jednou s brekem nelitovala, že jsi zbořila poměrně dobrý vztah ...

Wendulka napsal(a):

Dobrý den všem , kteří toto budou číst .
Je mi 29 let , z toho jsem 6 let vdaná . Muj muž je vlastně můj úplně první partner . Nikdy jsem neměla ani jiný vztah . Né že bych byla tak ošklivá , nebo neschopná , ale měla jsem dost problémy s rodiči , kteří mi bránili téměř ve všem a to i v dospělém věku . Nikdy mě nikam nepustili , pořád hlídali každý můj krok , ze školy rovnou domu ( běda jak mi ten autobus ujel ) . Vím , že mi prohlíželi věci ( nechápu co hledali ) . Ve svých 21 letech jsem to už nevydžela a z domu odešla . Musela jsem , jelikož jsem se seznámila se svým mužem a konečně jsem chtěla mít nějaký vztah . Nezapomenu nikdy , jak mi moje mamka označila za k....  Po dvou letech chození jsem se vdala . Jenomže můj problém je v tom , že jsem nikdy nebyla do mého muže zamilovaná . To co jsem k němu vždy cítila , bylo spíš hlubší přátelství , důvěra a tak i trochu vděk . Bohužel se to odráží i v našem intimním životě . Nikdy jsem s ním neprožila při milování orgasmus . Teď v mých 29 letech přišel ale velký zlom a já se poprvé v životě zamilovala (platonicky ) do svého o 6let mladšího exkolegy . Vůbec nechápu , jak mě ten směšný cit mohl tak ovládnout . Bráním se tomu jak to jde . Jenomže  to určitě všichni znáte  nejde to vypnout tak snadno . Pořád na něj myslím , jsem z toho velmi nešťastná až depresivní .
Teď postupem času zjišťuju , že mi vlastně nejhezčí léta protekly mezi prstama . Že mi hrozně chybí životní zkušenosti . Jak bych si přála těch 6 let vrátit zpátky . Snažím se na sobě pracovat , trochu do sebe investovat , být spokojená sama se sebou . Jakoby dohánět to co jsem nestihla . Moje okolí , včetně manžela si samozřejmě té změny všimlo .
Vážně teď uvažuju , jak se svým budoucím životem naložím . Jestli mám počkat , až ta krize středního věku přejde a vše se vrátí k normálu . Nebo začít úplně znova . Děti nemáme , manžel je nechce  , o to by to bylo jednodušší . Jenomže si říkám , že z každého vztahu ta láska a zamilovanost časem vyprchá a zůstane právě ta důvěra a přátelství , které  v manželství mám .

proč si se neosamostatnila už dřív, proč až v době, kdy jsi "musela". Myslím si, že manžel ti hlavně pomohl v tom, postavit se na vlastní nohy. Nebýt jeho, asi bys s rodiči bydlela dál.Teď už ho ani moc nepotřebuješ a tak vystrkuješ růžky.Vdávala jsi se hodně mladá, nic sis neužila a když to nedohoníš, budeš mít pocit, že jsi o něco přišla. Píšeš, že manžel děti nechce a co ty, podřídíš se jeho přání, nebo je to vaše společné...