My si říkáme jménem, jako kámoši. Takže mám tchyni Lídu a tchána Sváťu.

No právě, že to je oficiální. Oni ani já v rodině moc oficialit nemáme rádi. Řekli, abych jim tykala, dali jsme panáka a bylo.
Když jsem byla vdaná poprvé, jako dvacetiletý smrad, tchánovcům jsem vykala. Teď je to jiné. Brala jsem si jejich syna jako čtyřicetiletá a to už k sobě lidé přistupují taknějak jinak.

Daniela S. napsal(a):

Tchana jsem si moc neuzila, jak ja jsem mu rikala? Myslim pane Josefe + vykani. U tchyne jsem presla rychle na maminku, ona je takova maminkovska, a krom toho jak to neni cesky, ani mi to neprijde divny vuci moji mamince. Taky ji vidam mnohem casteji nez tu svoji. Osobne citim osloveni maminko jako oficialnejsi, uctivejsi nez "Máňo". Uplne nejvic me fascinuje maminko + vykani, ale to bych byla uz moc archaicka.

Takhle to bylo u nás. Moje mamka své tchýni vykala "maminko", tak mi to přišlo takové normální i v mém případě, koneckonců tchýně byla už 80letá paní, tykání by mi z huby nešlo.  Ona mi tykala jménem a někdy mě oslovila "moja", to se mi líbilo. Ona byla moc hodná.

Manžel po tom toužil, hodně jsem o tom přemýšlela, taky jsem se toho bála, ale přišla jsem na to, že z právního hlediska jde už v našem případě právě o houby. Děti spolu už mít nebudeme, máme prostě stejné jméno a patříme k sobě.

Tchánovci si na žádný VLIV ani nezkouší hrát - jsme rodiče od dospělých děti, proboha, tak co by nám asi tak mohli poradit. Rádi nás vidí, pokecáme o počasí a  kloubech, vyslechnu si, jak byla manželova první žena strašná a popis několika (pořád stejných) situací, které to dokazují, nahodím chápavý výraz, přijmu komplimenty, jak já jsem jiná než ona, a jak je se mnou manžel viditelně šťastný a konečně i trochu přibral, poděkujeme za vejce a domácí džem, a zase jedeme

V tomhle věku, když už má člověk nadhled a pochopení pro staré lidi, žádný problém nehrozí

Upravil(a) mashanka (27. 8. 2009 12:25)

Když se vdáš po čtyřicítce, období, že tchyně někam dojde, už pomalu končí. Postupem času bude ráda, když dojde na WC. A už i špatně slyší, takže telefonování už není pro ni.

Pardón, černý humor je hnusný, já vím

Upravil(a) mashanka (27. 8. 2009 12:50)

jak jsem tupsala, že si říkáme mírně zdrobněla, tak jsem to myslela tak, že je to "mírně upravené jméno" jak tu někdo napsal.To mipřijde lepší výraz než mírně zdrobněle Takže on mě většinou Péťo nebo Peti a já jemu Davide, nebo někdy Davčo (to jsem nějak za ty roky převzala od tchýně )
no a tchány prakticky neoslovuju, vykám jim. A když mluvim třeba s tchánem něco o tchýni, říkám babička (a naopak s tchýni o něm jako o dědovi)

Přímo jménem se oslovujeme málokdy, to spíš já říkám Kamčo, Kami, Kamišátko..... někdy mi manžel řekne Jaňulo, Jaňuliatko, ale většinou jsem pro něj myška, bobek , bambulka, ženiatko, miláček, zlatíčko, já jemu zlato nebo myšátko,ale to jenom doma. Jménem mi řekl za 3 roky jenom jednou, a to jsem ho naštvala - teda aspoň si to myslel A když jsem nazlobená já (samozřejmě vždy oprávněně), tak většinou "ano šéfe" - snaží se mně ředitelovat

BM mi s oblibou snad ode dne početí naší dcery říkal mamko, já jemu od seznámení jménem, když mně naštval tak příjmením. |Oslovení "mamko, taťko" se mi vůbec nelíbilo, a když mi tak řekl, odpovídala jsem, že nejsem jeho matka. Ale ani za 20 let to nepomohlo

Tchyni oslovuji křestním jménem, jak už tu psala Maschanka - když jsem se ve 20 poprvé vdávala, tchyni jsem neoslovovala, nebo jsem jí vykala a sem tam mi ukouzlo "mami" - ale bydlí 300 km ode mně, takže to 1-2 do roka šlo :-D Když jsem se vdala podruhé ve 40, už mi tchyně přijde spíše jako kamarádka.

laminanonte, myslím, že to dceru přejde. můj syn mi taky říká jménem - rozhodně častěji jak mami. Když se nám minule začal valit z televize kouř, tak jsem po tom jeho "tak co s tím uděláme pavli" měla chuť vyskočit z kůže. Ale řekla bych, že ho to už přechází aspoň doufám

Mikeš napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

Jménem jsem jej oslovila jen jednou, když mě naštval.

To by taky nemuselo být špatné téma:
Jak titulujete partnera když na něj řvete při hádce?

"Tosizeměsnaddělášsrandu,ne?"
Tchánovcema mi teď bylo navrženo tykání od té doby jsem tam ovšem nebyla, tak nevím, jak mi to půjde přes pysky...skoro bych řekla že vůbec. Ale já to mám jednoduchý, bydlí 350km od nás.

Mojí mámu donutila její sestra (při nějaký rodinný oslavě) nabídnout tykání mému příteli - neujalo se, vyzkoušel to jeden večer a druhý den byl zpátky u vykání. Možná proto že to nemyslela až tak upřímně, možná jí nikdy tykat nebude, kdo ví.

Jinak občas vzpomínám jak jsem se jako jedenáctiletá, po dlooouhém přemýšlení vypravila za tátou, který se svojí druhou ženou čekal potomka, abych se ho s roztřesenými koleny zeptala, zda i po narození druhé dcery ho mám oslovovat tati, nebo přejít na křestní jméno zůstali jsem u tati i když jméno má moc hezký, škoda že se nám nehodí ani k jednomu z příjmení

Znám nezávisle na sobě 2 rodiny, kde syn oslovuje tátu křestním jménem, asi protože to slýchali takto od mamky, nevím.... (je zajímavé, že mamce ale vždy říkají mami).

U jedněch jsem zrovna včera byla večer pobýt. Seděli jsme venku, na plastových židlích, a najednou se ozvalo:
"Járo, podej přece mamce ten podsedák, ať nenastydne. Buď taky konečně trochu gentleman, sakra chlape..."

Musela jsem se smát, přišlo mi to roztomilé: On to totiž říkal dvacetiletý syn svému padesátiletému tátovi...

No my nedávno s kolegyní probíraly, jak říkají děti novým partnerům od svého rodiče. Jestli je lepší strejdo/teto nebo křestním jménem.
Ona vyřaduje křestní jméno, protože to teto prý vypadá blbě. U mě je to složitěší.
Syn říká nové partnerce BM teto a mému příteli jménem. Když mi jednou říkal něco o drahém a tam použil slovo strejda, tak jsem stála a ptala se jaký strejda

Jinak dcera od přítele má 2 roky a ta mi říká teto a docela často se stává, že na mě volá mami. Že by mi to vadilo to ne, ale je to takové zvláštní.

Rosamunda napsal(a):

Já jsem před 18i lety vyvdala maželova 6i letého syna, jezdívali jsme pro něj co 14 dní. Jsme si dodnes docela blízcí, máma na něj neměla moc času, protože podnikala v zelenině a v zeměmdělství a k tomu se jí asi dítě moc nehodilo.
Nejdřív mi říkal křestním jménem no a jednou začal mami, dojalo mě to, nicméně jsem mu vysvětlila, že mi tak klidně může říkat, jestli chce, ale mámu že má doma, tak aby z toho pak neměl zmatek. Kupodivu to i v těch 6i letech pochopil a po čase se zase vrátil ke křestnímu jménu.

Ros, nezlob se, ale já tyhle řeči nemám moc ráda. většina matek samoživitelek se má co otáčet, aby všechno utáhla, aby dopřála svým dětem to, co mají děti z úplných rodin, aby dokázala všechno zajistit. a někdy je to bohužel i na úkor toho, že je s tím dítětem míň, než by třeba sama chtěla. ale ne vždycky to jde jinak. myslím si, že řeči, že k tomu se jí dítě asi moc nehodilo nejsou na místě.