|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|

Zajímalo by mě jak si doma říkáte s drahou polovičkou, ať už jste sezdaní nebo ne. říkáte si jménem, nebo nějakými přezdívkami či roztomilými pojmenováními?
Mě přítel říká "bobku" zní to takhle děsivě,ale jsem už zvyklá a říká mi tak nejak od počátku:) když ne tento název, tak lásko nebo něco podobného. Jménem opravdu málokdy. Já naopak příteli říkám jen jménem a lásko či podobně říkám spíš z legrace nebo v intimní chvilce. Máme už dceru a přemýšlím co si dcera až to bude vnímat víc bude asi říkat, že jsem "bobek"
Jak to máte vy?
Není tady
Říkáme si jménem, dětem říkáme "řekni tatínkovi", ale osloveni "bobku" bych nepřekousla, to by mi vytanul na mysli kozí a králičí bobek...
Není tady

No, tady mu říkám Bubák, doma jménem, jmenuje se Luboš, takže mu říkám buď Lubi nebo Lubine. Když mě štve, říkám mu Bubáku. Někdy Kmete, je o 10 let starší. On mi říká Inko nebo Miláčku. Inko proto, že jsem Olina, takže Ol-Inko, někdy mi říká Kinďoš.
Není tady

bety: jo je to hodne nezvykle, tak zacal mi tak rikat a bylo nam asi 20:) a nejak to rposte zustalo, uz to nejak ani nevnimam, jen nekdo kdo nas nezna cuci trosku:))
Není tady
Já partnerovi buď jménem nebo Matýsku. On mě buď šílenou zdrobnělinou mého jména nebo Kačenko (nejsem Kateřina). Bobek by mi nevadil
.
Není tady
Jménem si říkáme málokdy - já jemu říkám kocourku (já vím, asi to zní hloupě
), on mě většinou lásko. A bobek by mi taky nevadil 
Není tady
Tak já jsem "lásko" nikdy nevyslovila, to mi nejde.. Většinou na sebe voláme (doma) podobně jako: mámo, táto, ale s podstatně jiným zakončením. Myslím, že taková úprava těchto základních slov se nikde v expresivním slovníku nenajde
. Jinak jsem oslovována zdrobnělinami svého jména a jedním hezkým ušišlaným zvířecím
, není to kočička.
Jéé, Modroočko, výraz Kinďoš mi vyloženě připomněl brněnský hantec!
hezké 
Upravil(a) Tercila (26. 8. 2009 20:18)
Není tady
Také by byl zajímavý průzkum, jestli se ty oslovení u Vás s délkou vztahu mění nebo jestli je to stále stejné... mám na mysli, že třeba na začátku je to miláček, později "táto" a ještě později "dědečku"
Jak to máte vy? My si říkáme zatím stále stejně... ale u starších kolegyň často slyším oslevení "táto, taťko" - tak jsem nad tím uvažovala, jestli "po dětech" se to takhle změní... ??
Není tady

Tak jedna kolegyňka říká "můj" a druhá říká "chlap", já když mluvím v práci o Lubošovi, říkám Luboš nebo Lubin.
Není tady
lenno může se to změnit, protože mámy tohle oslovení děti učí - my s chlapem to máme jako můj s mojí
Není tady
Modroočka napsal(a):
Tak jedna kolegyňka říká "můj" a druhá říká "chlap", já když mluvím v práci o Lubošovi, říkám Luboš nebo Lubin.
na oslovení můj chlap a tady či po našimu můj chlop jsem vysloveně alergická 
Upravil(a) aprill (26. 8. 2009 20:36)
Není tady

No já jen dodám, že obě moje kolegyně jsou vdané dlouho, jedna 20 let a druhá 30 let, já jsem s Bubákem 2 roky a budoucnost s ním až tak dalece neplánuju, takže na "můj" asi nikdy nedojde.
Není tady
Leno, my jsme si s manželem neříkali mamko a taťko dřív, než se nám narodila dcera
, myslím, že to přijde opravdu spíš s příchodem dítěte
.
Není tady
Přítele oslovuji "Kulišku" nebo "Bobi", když zlobí tak "Bobane". Asi to mam odposlouchane od rodicu, jelikoz tatka oslovuje mamku "Bobku" a mně se to vždycky moc líbilo. Mně říká přítel "mimi", "lásko" či "kočko"
Když zlobím, tak mi říká "Josef" 
Není tady
Manžel mi říká přezdívkou, nedokážu si vybavit, jestli mi vůbec někdy řekl jménem a jestli vůbec ví, jak se jmenuju

No a já jemu říkám taky jeho přezdívkou, kterou má od školky, akorát když na něj potřebuju zařvat přes půl obchodu nebo z okna, tak pochopitelně volám jeho křestním, ale otočí se asi dvacet jiných chlapů, tchýně při vybírání jeho jména zrovna zachvátem originality netrpěla 
Není tady

oslovujeme se jménem a jeho variantami nebo přezdívkou, která se tak nějak vyvinula a je pro oba stejná
!!
Není tady
Mě oslovení Bobku přijde docela milý, roztomilý.
Já jsem zas alergická na "mamko" "taťko", přijde mi to tak nějak šíleně bačkorovité, až antikoncepční,ale znám jeden pár (šťastné dlouholeté manžeství), kde si tak říkají. Takže když se to někomu líbí, proč ne. Ale mě se to strašně nelíbí.Jeden partner mě chtěl brzy po seznámení oslovovat mamko, utnula jsem to hned, přišlo mi to absurdní tím spíš, že děti jsme spolu žádné neměli.
Nevím proč, mě nejdou přes pusu zdrobněliny, asi i proto, že já nějak ve všech situacích hledám v mužském hlavně partnera, nikoli méďánka, čumáčka, miláčka atd. Takže já oslovuju nezdrobnělým jménem.
Co se týká zdrobnělin - občas poslouchám v rádiu písničky na přání, a pobaveně sleduju, jak někdo pořád pozdravuje Helču, Monču, Janču a Anču z deváté B, a nebo svou nejmilovanější lásečku, broučku šmudlínku už se na tebe hrozně těším, tvá nedočkavá samička (
). To tam nedávno fakt bylo, nekecám!!!
Takže já se tomu usmívám, a bavím, ne ale vysmívám, když to těm dvěma vyhovuje, ať si říkají jak chtějí...

Tygře a Kočičko, já mu občas řeknu jménem, on mě jen , když "zlobím" 
Není tady
Jménem nebo miláčku.
Mamko a taťko mi přijde šílený. Není to můj taťka. Nejsem jeho mamka.
Bobek by mi vadil.

většinou jménem, často zdrobnělejším. Vyjímečně miláčku. Mámo mi říká někdy ze srandy, nebo když po mě něco "žebrá"
bobek by mi asi taky nijak extra nevadil 
Není tady

ano, mamko a tatko me zní nepříjemne, i když jsou v rodině deti, presto bych oslovovala dál jménem, s tím že dítěti bych říkala "zavolej tatku" a ne "zavolej Honzu"...to je jasný..ale přímé oslovení dané osoby jménem!!
Není tady

Mamko a taťko se mi nelíbí. Koneckonců, i když jsou v rodině děti, tak přece můžu říkat jménem. Jen když mluvím s dítětem o tom druhém rodiči, řeknu "maminka" nabo "tatínek". Tak to dítě ví, že se tatínek jmenuje třeba Jarda, ale pro něj, pro to dítě, je to tatínek.
Není tady
mě se mamko a taťko taky nelíbí. ex to zkusil kdysi jednou, ale rychle jsem mu vysvětlila, co a jak. ale pár kámošek se tak s jejich manželem oslovuje. když jim to vyhovuje, jejich věc.
já si u oslovování toho druhýho nepotrpím na zdrobněliny ani nějáký něžnůstky. prostě mé jméno, tak jménem. je fakt, že když mě ex naštval, tak jsem ho oslovila příjmením. a když jsem naštvala já jeho (ale fest, stalo se to asi 2x za celou dobu co jsme spolu byli) řekl mi Pavlo. Jinak mě tak nikdy neoslovoval.
Není tady
Bobka bych zvládla, mamku nikdy
při oslovení "mamko" se vidím s prsama u kolem, ušmudlaná, v zástěře a okolo sebe pět dětí
jasně že "řekni tátovi" je v poho, ale pokud potřebuju mluvit s tátou - tak volám skutečně svého otce
přítele oslovuju přezdívkou, občas zlato, nebo kotě - dávno už to ztratilo nějaký initimní či sexuální podtext, stejně oslovuji i svého homosexuálního kamaráda
je to skoro taková náhrada za "hele" 
Jinak on mě zdrobnělinou jména, kotě občas taky zaslechnu, miláčka taky. Plným jménem mi snad neřekl v životě
a já jemu taky ne.
Jsem alergická na zlatíšta, bloučínky a podobně
v okolí máme jeden takový páreček a z toho šišlání se mi dělá zle 
Není tady

misha88 napsal(a):
ano, mamko a tatko me zní nepříjemne, i když jsou v rodině deti, presto bych oslovovala dál jménem, s tím že dítěti bych říkala "zavolej tatku" a ne "zavolej Honzu"...to je jasný..ale přímé oslovení dané osoby jménem!!
dcera si v útlém dětství zafixovala, že manžela oslovuji Péťo a říká mu tak také, ač jsem samozřejmě říkala "zavolej taťku." Dnes to s "tatínkem" střídá, jak ji napadne.Je zajímavé, že mě jménem neoslovovala, až poslední dobou, když něco chce, tak mi říká zdrobněle.
Jinak já říkám manželovi Peťulko, Péťo, Bobe, ale to jen doma a když mu řeknu Petře, tak ví, že něco provedl. Na veřejnosti ho oslovuji Péťo.
On mi říká Matýsku a Marti
Není tady