Ale no tak, Pí, nemůžeš přeci reformaci stavět na stejnou platformu jako společenskou objednávku, byť bys jí dala sebeširší rozměr a osvobodila ji od chtění jednotlivců i tlaků jakýchkoli vrstev. Společenská objednávka není reformace, jistě chápeš ten propastný rozdíl.

Nicméně i kdybys tyto dva významy zaměnila, zdaleka tím nepostihneš vznik náboženství. Náboženství nepovstává ani společenskou objednávkou, ani reformací. To že se v něm nakonec projeví určité zápo*né prvky je důsledkem toho, jak některé mocenské vlivy, když ho nemohou rozbít zvenčí, vstoupí dovnitř, snaží se ho využít ve svůj prospěch a přeladit jeho elementární podstatu do zcela jiných praktik. To však nikterak nevypovídá o tom, že by prvotní myšlenka byla nedokonalá anebo dokonce špatná! Tohle se tady pořád slučuje do stejného významu. Ale my se musíme naučit rozlišovat a jít ke kořenům jednotlivých nauk, či náboženství.

V tomhle se mnou bude souhlasit zajisté každý.

Je tady ještě jeden pohled a to ten, že nic není bez logiky. Společenská objednávka hraje svou roli. Ale, co když zde byla ještě další objednávka. Objednávka něčeho, co zahrnuje vše, objednávka něčeho, čeho se dotkly
Žena2 a Jelitko, jestli jsem je správně pochopila. Objednávka matky přírody. Té matky, která pro nás vytvořila
nervovou soustavu našeho typu, která nás obdařila základními pudy, které my nazýváme rodičovskou nebo partnerskou láskou a které jsou z hlediska psychologů vytvořeny pro přežití našeho druhu.
Co když, Bůh nesvořil přírodu, ale příroda Boha, protože nám bylo dáno jít dále, než zvířatům. A co když je potřeba náboženství lidem dána z nějakého důvodu, třeba pro  kompenzaci přebytečné agresivity nebo naopak pro kompenzaci potřeby lásky?
Nevím jestli existuje Bůh v té podobě, v jaké ho líčí jednotlivá náboženství, nevím jestli to není úplně jinak,
ale myslím si, že lidé náboženství potřebují. 
Prostě, naskýtá se ještě jedna otázka: Co když Bůh nestvořil přírodu, ale co když příroda stvořila Boha a tím i náboženství jako prvek potřebný k naší rovnováze?

Upravil(a) Bláža.. (20. 2. 2006 16:00)

Ženo2, jenomže, ono je to ještě složitější. Jestli jsi četla knihu od Holgera Kalweita:
Keltská kniha mrtvých. Zde se hovoří ještě o jednom rozměru. Zásvětí. Myšlenky, které zůstávají a myšlenky z minula i budoucna se prolínají. Je ještě něco. Jen vím, že nemáme do toho rozměru vstupovat. Není náš. Myslím si, že jsme všechny energie ještě neobjevili.
I z toho důvodu chápu, proč se lidé v minulosti, když měli vyvinutější instikty,
silně upínali k náboženství. Věděli proč. Někdy si myslím, že lidé sami  jsou schopni vytvořit spirituální útvary myšlenek a někdy mi připadá, že jiný rozměr žije sám o sobě. Ta provázanost mi nepřipadá tak jednoznačná.
Ale připadá mi, že každý cítí jinak a vlastně má každý pravdu.