Sade, trochu ti rozumim, ja to mam podobne, ja sice vim stoprocentne ze druhe ditko chci a moc, ale nejak nevim, zda uz mam chut se zase stresovat..Sice jsme se uz zacali snazit, ale tak nejak si rikam, ze by mi nevadilo, kdyby to mesic dva trvalo..ale jsou to spis obavy..a s praci? Po 4 letech doma je to parada, pohybovat se mezi normalnima lidma :-)) Ono se rekne sladke miminko, ale ta puberta ve trech letech je fakt psycho..kdyz si predstavim, ze bych k tem hysterakum co predvadi jeste treba zvracela :-))

Miru, koukam, ze vsechny prestoze po detech touzime mame obavy z toho procesu, co? asi je to normalni..

Sade, pro me jsi ty stejne zahadou, ja uz bych polykala pilulky na stesti :-))) tak rika kamoska antidepresivum :-) Ja mam sileny strach z tech prvnich kontrol..kdyz mi minuly tzden sousedka rikala, ze jeji mimi je podle utz mensi a jeste nemaji SA, okamzite se mi vybavil ten utz: Ja vas bohuzel nepotesim..a normalne jsem se roztrasla..:-(

Karal, já mám docela tvrdý život a doufám, že už konečně "změkne" , ale nevím, co mě drží nad vodou, snad víra, že vždycky se najde nějaké řešení. Nevím.
Bavial jsem se nedávno s jednim známým, je to kněz a tenmi řekl, že nemám hledat smysl, proč se to stalo, ale mám vnitřně přijmout to, že třeba skutečně vlastní děti nikdy mít nebudu. Zní to krutě, ale je na tom kus pravdy.

Sádě - to je taky fakt ale mohlo by bejt třeba nějakýho hormonu míň, že by sice spustil ovu, ale sliznice by dostatečně nenarstla...ale to už fakt jen špekuluju, tak mě neber moc vážně

Sádi tak tos mě normálně potěšila, protože já se cítím dost podobně, ale nedovážila bych se s tím tady vyrukovat. Prostě jsem si začala ten bezdětný život užívat, nevím jestli je to sebeobranný mechanismus, aby se z toho člověk nezbláznil, ale prostě teď vůbec vnitřně neprožívám, že se snažíme o dítě a nejde nám to.

Pořád mám samozřejně zhruba přehled o cyklu, většinou se tak někde uprostřed měsíce doma i něco odehraje, ale prostě přijímám jako hotovou věc, že na konci měsíce dorazí MS, a ona opravdu dorazí a všechno je v pohodě...žádné napajé očekávání, žádné zoufalé upínání se k IVF, prostě plavu s proudem a je mi fajn

hoj krásky!
Ronji, víš, že já vyřknu všechno Ale máš pravdu, čím dál tím více zjišťuji, jak je svět krásný. Tento víkend jsme byli na Moravě ve sklípku - mimochodem, myslela jsem na tebe, stavili jsme se na Buchlov - ta nádherná příroda a lidi u kterých jsme byli ani nemluvím ... no paráda.
Jinak asi je to fakt nějaká obrana proti zblbnutí. Utápět se ve smutku příliš dlouho, nemá smysl.

Počkám ještě jeden cyklus a pak jdem s chutí do toho. Pravda, jestli se rozjede ovuše, víme jak to bylo posledně, 8 měsíců ani neštěkla a samozřejmě, pokud neotěhotním teď, protože jsme si nedávali majzla a najednou jsem už 18 DC

holky, přišla mi další odpově´d, od Mufííí dr.

Z toho co jste mi napsala a z materiálů, které jsou k dispozici, mám obavy, že vyhlídky Vašeho dalšího těhotenství jsou velmi závažné.

Pravděpodobnost, že by se podařilo odhalit skutečnou příčinu Vašich problémů, je malá.

Péče v dalším těhotenství by asi měla být komplexní, nicméně veškerá opatření budou asi založena na tom, že skutečná příčina obtíží není známa. Cerclage je opravdu rozporuplným opatřením, ale asi bych ve Vašem případě o ní uvažoval, protože bohužel nemáte co ztratit.

- jsem z toho taková nějaká rozporuplná a 2 dny nad tím přemýášlím. To, že je má situace složitá a závažná, vím.
Mi z tohodle mailu vyplývá, že problém není ani v děl. hrdle?!?!? Toš teda v čem?