A co tě v tom vztahu tak baví, když se pořád hádáte?Taky mi přijde divné, že oba víte že byste se k sobě po pauze už nevrátili, i když se tak milujete..taky mám přítele ale teda kdybych věděla tohle,zauvažovala bych o čem ten vztah vlastně je a jestli to má cenu,je to divné že se hádáte, ale když víš že byste se k sobě už nevrátili tak vlastně přemýšlíš i o někom jiném ne?Hádkám se asi nevyhneš když máte oba takovou povahu, zkus se třeba podívat do horoskopu, na znamení zvěrokruhu, možná se budeš divit jak to pasuje, někteří se prostě neschodnou..

Milovat se můžete,ale spolu si "nesednete"Souhlasím s Majkafou a s každým slovem.Ještě navíc se mi zdá,že jsi pro něj jen"převoznice",a pro vztah tak nebo tak dost nevyzrálá.Ještě hledej,holčičko,hledej.

Upravil(a) Britana (18. 8. 2009 0:07)

Společný život s rozvedeným mužem a se závazkem = hromada trpělivosti, obrovské množství tolerance, mít to v hlavě srovnané a hlavně si uvědomit, že pořád je tu závazek který bude na prvním místě a to je jeho dítě. Neustále bude v kontaktu se svojí bývalou, a také část jeho peněz bude až do dospělosti patřit jeho dítěti. Tohle se nedá tolerovat, to se musí respektovat. Žiji s takovým mužem, je mi 35 a můžu Ti říct, že bylo spousty probrečených večerů kdy jsem nevěděla jak dál, co dělám špatně. Musí chtít oba, je to o opravdu obrovské toleranci z obou stran a o schopnosti naučit se spolu komunikovat, nejsem si jistá zde bych tohle ve dvaceti zvládla. Nám to trvalo skoro 4 roky než jsme si to tak nějak podle našich představ dali do stavu, ve kterém jsme oba spokojeni, včetně dětí.

Asi ani netušíš, kolikrát jsem přemýšlela o tom, jestli ho mám opustit nebo ne. Vždy jsem si zvolila, že s ním chci zůstat. A co se týče té pauzy...přítelovým snem je pracovat v cizině, nejlépe v Kanadě apod. a já jsem to jediné, co ho tady drží. Když se na toto téma bavíme, tak mi vždy říká, že tu zůstává kvůli mě, ne ani tak kvůli svému synovi. Kdybychom se rozešli, tak vím, že si sbalí kufry a odletí. Proto si nechceme dávat pauzu. I on sám mi říká, že by se po našem rozchodu dlouhé týdny a možná i měsíce trápil, prý jsem jeho poslední naděje. Nechci ho zklamat, už si zklamání v životě zažil dost. Chtěla bych, abychom spolu byli šťastní, ale ty hádky...Já jsem vodnář a on štír a pokud se podívate na horoskop, zjistíte, že naše znamení k sobě moc dobře nejdou. A k tomu ještě nepočítám, že nám to trochu přestává klapat i v posteli. Tvrdí mi, že pro něj už sex tolik neznamená, což mi připadá divné, protože ze začátku vztahu to bývalo moc fajn. Vždy mi večer v posteli řekne, že cítí, že to nepůjde. Nebo když to zkusím já a cítím, že to půjde, tak se ode mne odvrátí nebo dělá, že ho více zajímá film. A pak se samozřejmě diví, proč jsem naštvaná...opravdu mne to vždy trápí, připadám si méněcenná a nepřitažlivá. Nevím, co dělám špatně...dřív jsme spolu spali cca 4x týdně, teď je to skoro jen 1x týdně, možná dokonce už i jen 1x za 14 dní...

Terkasp napsal(a):

prý jsem jeho poslední naděje. Nechci ho zklamat, už si zklamání v životě zažil dost.

po takovych recech bych hoodne zbystrila, co on je zac.

Jo a ještě ta rada! Zdrhej!

Myslím, že bys měla poznat ještě jiné partnery. Můžeš mít vztah daleko méně komplikovaný a šťastnější.

Teď budu soudit podle sebe a toho chlapa co mám doma. Pokud jsem to dobře pochopila, tak jsi byla ještě u toho, když se rozváděl. Tak tam bych asi použila jedno jedinné slovo - BERLIČKA. Každý potřebuje čas, srovnat se s tím, vyzametat si v hlavě i v srdci, zanadávat si na to, jak je to všecho na h...o naučit se žít jinak. Každému to trvá jinak dlouho, ale nevěřím tomu, že ihned po rozvodu je chlap schopen někoho milovat, to nejde. Z čeho by měl dávat, když je v tom srdci prázdno, a to samé platí pro ženskou. Taky jsem tímto prošla a myslím, že nás je takových víc a určo mi daj za pravdu i dámy co zde jsou a ve dvaceti, pche v dnešní době bych dala všem na pr..., pracovala bych , cestovala, užívala si života a ne probůh řešila jestli ho mám opustit nebo ne toho si v životě užiješ ještě habakuk

S tím rozvodem je to trochu těžší. On ji přestal milovat ještě před tím, než mě poznal. Nebudu vám vyprávět, čím vším si musel projít. Ve zkratce řeknu, že ona ho už pár měsíců po svatbě začala podvádět. Každou chvíli měla někoho jiného. Vždy se na čas rozešli, ale on se pokaždé na její prosbu vrátil. Vždy jí odpustil a doufal, že už to neudělá. Bohužel se tak nikdy nestalo. Když jsem ho poznala já, už měl podaný návrh na rozvod. Nemyslím si, že jsem jeho berlička, nebo holka, která mu pomůže překonat těžké období. On je rád, že se manželky zbavil. Možná jsem opravdu naivní, ale věřím, že mne doopravdy miluje. Kdyby jste viděly, jak se ke mne chová...vše by bylo naprosto báječné, nebýt těch posr.... hádek kvůli blbostem. I já už zažila pár vztahů, ale vždy jsem poznala, že to není ono.

Já jsem až po třicítce poznala, jak může být vztah fajn, bez manipulace, zbytečných hádek, neustálého vysvětlování, jaké to je, když se k někomu hodíš a on k tobě. Do té doby jsem se pořád trápila.

že by se po našem rozchodu dlouhé týdny a možná i měsíce trápil, prý jsem jeho poslední naděje. Nechci ho zklamat, už si zklamání v životě zažil dost.


Typické citové vydírání !!!!!!!!!!!!!!

On se musí se strastmi, které v životě prožil, vyrovnat - ty nejsi matka Tereza. Ty jsi dvacetiletá holka, která si má užívat života a ne foukat na bebíčka dospělému chlapovi - to on by měl ochraňovat a rozmazlovat tebe, to on by měl řešit, co dělá nebo nedělá špatně, když si chce udržet o 10 let mladší ženu

Prosímtě, pošli ho do ................. Kanady

Upravil(a) mashanka (18. 8. 2009 23:52)

... vždy říká, že tu zůstává kvůli mě, ne ani tak kvůli svému synovi.
Chlap, který natvrdo říká, že nestojí o svoje dítě, tím taky dává najevo, že by nemusel stát ani o případné děti další. Teď jsi ještě mladá, ale jednou určitě mimino budeš chtít - a pak se můžeš klidně dočkat toho, že ti ho buď "rozmluví" nebo bez skrupulí odejde k někomu, kvůli komu zase bude chtít zůstat...
Kdybychom se rozešli, tak vím, že si sbalí kufry a odletí... I on sám mi říká, že by se po našem rozchodu dlouhé týdny a možná i měsíce trápil, prý jsem jeho poslední naděje...
No a co? Odletem by si splnil "svůj sen" a vždycky je něco za něco. Je docela možné, že se mu zas tak moc nikam odjet nechce - kdyby o to tolik stál, už mohl dávno letět... mladý, svobodný, víceméně bez závazků - ale taková Kanada mu může posloužit jako šikovný klacek, který ti bude neustále otloukat o hlavu... kde on mohl být, nebýt tebe...
Nechci ho zklamat, už si zklamání v životě zažil dost. ... Nebudu vám vyprávět, čím vším si musel projít... On je rád, že se manželky zbavil...
Ale to je jeho verze, že? A jinou neznáš...