sedimnakonari napsal(a):

A proč tu jsem po roce.. ten důvod už jsem psala, opravdu chci znát názory ostatních, ale ne proto, abych se rozhodla (mám svůj vlastní rozum a hodnoty), ale abych se vyvarovala chyb.. ještě jednou díky všem:) za to..[/b]

O jakých eventuelních chybách mluvíš? Kterých chyb se vlasstně "bojíš"? Že někdy se to prostě časem nakumuluje a vybouchneš? A máš strach, že by mohl klidně odejít - klidně jen s tím kufrem?  No můj názor - pokud budeš fungovat jak doposud, tzn. budeš zticha a manželovy nevěry si budeš někde potichoučku řešit pouze v sobě, pravděpodobně ti to tak zůstane, jak doposud, nebudeš více neš'tastná, než si byla ten poslední rok, ale asi ani nebudeš více šťastná. A jak jsem psala dřív, třeba si říkáš, že ho to časem přejde (spíše doskáče) a pak už z něj bude jen ten kocour domácí...s ohledem na váš věk bych řekla, že na tuhle eventualitu čekáš a možná se potichoučku ptáš - když už konečně přijde...a bude konečně klid

sedimnakonari napsal(a):

majkafa napsal(a):

Tak už chápu. Proč by starší muž, podruhé ženatý, předpokládám s o dost mladší ženou, odcházel jinam, když je mu poskytován plný servis a navíc si může s "povolením" své ženy užívat s milenkami, kdy se mu zlíbí?

A že si toho děti nevšimnou? Seš si tím opravdu tak jista? Za pár let pohovoříme.

Že se o něj nebudeš rvát s jinými ženami? A co uděláš, až se jiné ženy začnou o něj rvát s tebou?

Zajímá mě, proč sem píšeš až po roce, když jsi tak vyrovnaná s tím, jak to u vás je. Máš potřebu, abychom ti tleskaly/i? Párkrát jsi tady poděkovala za "pochvalu". Nebo je to tak, že uděláš cokoliv, dokonce se "smíříš" i s nevěrami starého slizkého kocoura , hlavně když tě pochválí? A to nazveš láskou?

Drsné? Úmyslně. Abys viděla i jiný pohled na váš "úžasný" vztah.

Ty ho možná miluješ. Ale on tebe? cháá. Sama píšeš, že je nepraktický a líný zařizovat domácnost a rozvádět se. On je spíš pohodlný. No bodejť, má všechno, co si přeje.
A co ty, máš i ty všechno, co si přeješ?

Hojky, jsme s manželem asi stejně staří, pro oba je naše manželství druhé, můj muž je sice hodně nepraktický, ale musím napsat, že doma mi vůbec nepomáhá , nemám to slovo pomáhat ráda, moje domácnost a domov je i jeho domácností a domovem, tak se prostě staráme o jejich chod, údržbu a tak přiměřeně stejně, stejně je to i s dětmi.. Bohužel tedy nevaří a nepeče, ale můj otec běžně

Děkování je dáno výchovou, ale jsem zvyklá, že se mě lidé ptají, proč pořád děkuješ - tak tedy nic tím nezkazím a mám z toho dobrý pocit..

Já jsem si opravdu NIKDY nevšimla problémů, které řešili mí rodiče, opakuji, že zpětně vidím, že problémů měli dost..

To s tím starým slizkým kocourem , nevím, jak napsat, přijde mi dost pejorativní, jelikož jsme s manželem oba staří a já si stará nepřipadá.. slizkým neberu nijak zle.. mám asociace na mimozemšťany - zřejmě reklama s kofolou a mimozemšťanem u ohně

A proč tu jsem po roce.. ten důvod už jsem psala, opravdu chci znát názory ostatních, ale ne proto, abych se rozhodla (mám svůj vlastní rozum a hodnoty), ale abych se vyvarovala chyb.. ještě jednou díky všem:) za to..

Myslím, že Majkafa svůj názor napsala v jednom příspěvku docela agresivně, ale tys ho vzala s nadhledem, ne malicherně a opět dokazuješ, že jsi opravdu dobrá.
To, co píšeš o domácnosti - to si myslím taky.
Děkování - to je krásné. Je špatné si ve vztahu poničit komunikaci vulgaritama , štěkáním a pavlačovými manýry. Líbilo se mi vykání  mezi manžely.
Všichni chceme být v životě spokojeni. A pokud dokážeš být spokojena se svým mužem, který sice své atavistické sklony (neberte to prosím smrtelně vážně..) nedokáže potlačit, ale přesto je dobrým manželem, dobrým tátou a umožní-li ti jeho vztah tento pocit mít, tak je všechno podle mě v pořádku.
Jsi fakt osvěžením.

Jo, ještě ty Maledivy - ten luxus - byl to příklad jednoho pojetí jedné manželky - mé kamarádky, psala jsem to tady.. Není to vzor jak to má vypadat. Je to tristní, ale ona to zvládla. A děti rodičovské záležitosti nijak nepoznamenaly. Ale docela bych chtěla vidět na jejím místě  ty ostatní, které ji odsoudily.

Sedimnakonari, jsi žena s velkým Ž.... nádherně velkorysá.... přeji Ti nádherný život, Tvůj muž ví, co v Tobě má, pro něj jsi na prvním místě.

Sedim jsi myslím velkorysá a konstruktivně uvažující ženská. Dej si zřejmě pozor pouze na to, aby tvé vnitřní pocity byly opravdu takové, jak si rozumově přeješ. Pokud budou stále existovat  momenty, kdy "řešíš", kdy tě myšlenky přepadají a budeš potřebovat ujištění či podporu, měla bys to muži říci. Dlouhodobě potlačované emoce se vždy projeví na fyzickém i duševním zdraví.
Tak jako ty jsi poznala, že není něco v pořádku, pozná to i muž časem na tobě, děti možná ještě dříve. Pak by on již neměl pohodu, o kterou se snažíš a tvoje snaha by vyšla stejně vniveč

Ja si myslím, že sa iba snažíš presvedčiť samu seba, že je všetko v poriadku, že je všetko tak, ako má byť. Ale asi nie je, keď sem píšeš, čo? Štve ťa to, aký tvoj muž je, niekedy menej, niekedy viacej, vieš, že s tým nič neurobíš, snažíš sa s tým zžiť, predsalen je to skvelý chlap, má kopec predností, ktoré zatieňujú tento jeho "nedostatok", ktorý však aj tak cez to presvitá. Ale hromadiť to v sebe podľa mňa asi nie je ten najlepší spôsob. Ten pohár raz môže pretiecť. Ja by som sa asi manželovi priznala, že to viem, aby vedel, s čím bojujem, že ho skrátka ani kvôli tomu nechcem opustiť, ale je to ťažké s tým žiť. Môže nastať varianta a) kedy si povie, že tá moja sliepka mi teda fakt perfektne zobe z ruky, iná by ma už hnala alebo b) začne si ťa oveľa viacej vážiť a možno aspoň bude mať výčitky svedomia, keď na budúce polezie na nejakú cudziu ženskú.

hirondel, Sedím na konári a je mi dobre je film režiséra Juraja Jakubiska.

hirondel, ten tvuj smysl pro humor se mi libi cim dal vic )

Ahojky,
omlouvám se, trošku nestíhám, jsme čerstvě po dovolené, tak asi znáte..
.. tak dnes jen krátce.. skutečná tedy jsem:).. ano,nick mám dle filmu:).. a hlavně kvůli dovětku, který mi automaticky naskočí v hlavě, když vyslovím první část Sedím na konári... a je mi dobre:).. tak trošku hračička:) Nick jsem si založila opravdu jen kvůli této diskuzi, diskuze sice občas čtu, ale nikdy jsme do žádné nepřispívala, ani tu, ani nikdy jinde.. Chtěla jsem si opravdu jen utřídit názory.. nemám potřebu se v reálném životě tak nějak svěřovat s tím, co mě trápí.. bohužel? si o mě okolí myslí, že si vím vždy rady:(.. já taková rozhodně nejsem, ale mně moc nepomáhá - jak už jsem psala - když něco rozebírám s kamarádka.. já si potřebuji vše vyřešit v sobě, nejsem svěřovací typ..navíc jsem velmi emotivní, takže bych se v reálu asi nebyla schopná s něčím svěřovat.. viz ten náš rozhovor s manželem.. sem jsem tedy opravdu napsala.. když už jsem byla rozhodnutá.. a máte pravdu asi po roce.. Důvodem nebyl paradoxně můj muž, ale má bývalá kolegyně, se kterou jsem byla na kávě.. a kterou manžel podvádí, jen ona to neví.. přišla jsem tenkrát domů, poslala jsem manžela, ať jde na zahradu a pak mi řekne, které místo tam má nejradějí.... jinou představu o manželství.. o dalších 10 let jsem byla zase jinde..  prostě jsem se jen potřebovala vypovídat, dost mi to pomohlo... vy jste se tu ptaly/i na věci, které mě opravdu donedávna vůbec nenapadaly.. a mě to opravdu pomohlo.. docela mě pobavila představa, jak ho zahrabávám po švestku.. Já měla někdy v osmnácti plně prostě se měním.. a vidím, že mi na něčem záleží víc.. a něco důležitosti ubírá.. spoustu věcí odpouštím a snad to u nás funguje i obráceně.. abych řekla pravdu momentálně už řeším něco trošku jiného.. jelikož v tom nejsou city, tak to není tak emotivní, ale rozhodnutí se mi líhne v hlavě už delší dobu, takový malý porod.. já jen.. abyste věděli/y.. že jsem opravdu živá a řeším i úplně jiné problémy.. tak teď nevím.. asi jsem na spoust věcí odpověděla.. ale zase brzy nakouknu.. jak bude chvilka.. a pročtu pozorněji.. mimochodem - pročítám i ostatní diskuze.. jen mám "trošku" zábrany někomu radit, protože.. no, život vážně není jednoduchej.. a univerzální recept neexistuje.. ale já si vážně nestěžuju:)

Přeji Ti, ať tohle fajn období nikdy nekončí!

Přeji hodně dalších šťastných let....tvoje vlákno bylo pro mě moc milé a poučné..hodně o toleranci a lidské moudrosti..takže díky a hodně štěstí