Sedimnakonari, ať už je pán jakýkoliv, rozhodně má úžasnou manželku. V tomhle moralistickém ghetu je to hodně osvěžující příspěvek.

Upravil(a) Axi (15. 8. 2009 14:27)

sedimnakonari napsal(a):

.. abych nějak uvedla náš příběh.. Ještě před půlrokem bych napsala, že mám fajn manželství a toho nejlepšího muže na světě.. brali jsme se po před osmi lety, známe se deset let.. ale to asi není to podstatné.. Vždy jsem měla pocit, že můj muž je ten nejlepší chlap na světě, hodnej, vtipnej, milej, má určité charisma a vím, že se líbí i jiným, ale já jsem opravdu nikdy nežárlila, prostě vůbec žádné varovné signály, tak mi vůbec něco takového nepřišlo na mysl.. jsme spolu už deset let a pořád si máme co říct.. objímáme se, líbáme, držíme za ruce, máme spoustu stejných zájmů, spoustu společných plánů.. jak to napsat.. asi to čekáte, že?.. byl to pro mě docela šok, zjistit o člověku, který je mi nejblíže, který mi říká, že mě má rád.. prostě jsem zjistila, že někoho má.. Původně jsem myslela, že je to nějaký flirt, i tak jsem byla v šoku, musela jsem si vše nejdříve ujasnit sama. Jenže pak mi došlo, že nejde o flirt, prostě má milenku. Nechci to rozepisovat, protože já si myslím, že „můj hlavní problém“ je ještě někde jinde. Bohužel to ještě nebylo vše. Prostě pravda o mém muži je taková, že je to holkař. Tedy slušně řečeno. Tento „stav mysli“ trvá už roky, ještě než jsme se vůbec poznali.. Nevím, jak často je střídá, vídá.. prostě žádné další podrobnosti, ani je vědět nechci. Období od toho prvního zásahu, kterého se mi dostalo.. až po toto pochopení trvalo asi týden.. a já jsem nebyla absolutně čehokoliv neschopná, to předstírání, že se nic neděje mě úplně ochromilo, měla jsem pocit, že se něco musí stát. Chtěla jsem o tom mluvit, nevěděla jak. A kdo taky, že ano. Přiznám se, že jsem se strašně bála jeho reakce.. Takže z mé strany proběhla neovladatelná velmi emotivní scéna. Původně jsem začala mluvit o tom, že vím o tom jeho flirtu, na který jsem přišla jako první, jenže potom jsem už jen brečela a brečela a brečela. On brečel taky a začal mě ujišťovat, že se opravdu nic nestalo, že by mi nikdy neublížil a že mě má moc rád. Nikdy dřív přede mnou nebrečel, dost mě to vzalo, nebyla jsem schopná žádné reakce, prostě jsem brečela. Jak jistě chápete, brečeli jsme oba, takže nic se nevyřešilo, mně se sice vnitřně jakoby ulevilo, jenže jak dál? Já věděla, na 100%, že je opravdu holkař, nechci to opravdu pitvat. Opět tady musím napsat.. že to ještě pořád není ten „můj největší problém“. Uběhly asi 2 – 3 týdny a mně bylo jasné, že se s ní viděl, neovládla jsem se, už jsem jen nebrečela, ale i křičela, ale prostě nic konstruktivního. Nastalo období, kdy jsem si vše přerovnávala v hlavě, manžel zřejmě pochopil, že je situace vážná, byla jsem dost mimo, a jak si i jinak na něj nemůžu stěžovat, postará se o děti, nosí mi květiny, dárky... tak mi připadlo, že teď se opravdu snaží, jenže nevím, jestli už jsem nebyla paranoidní.. protože potíž je právě v tom, že já jsem vždy z něj měla pocit, že já jsem ta jediná, opečovávaná… a ten pocit mi zkrátka nechyběl, pořád mi ho dával, dává.. ale už jsem věděla.. vím, že… však vy už víte.. V tomto období jsem nicméně zjistila, že si prostě bohužel nedá pokoj, a v tomto období mi také poprvé v životě řekl, že mě miluje, bylo na něm vidět, že se bojí, že by o mě mohl přijít, nicméně efekt žádný… bohužel, prostředí, ve kterém se pohybuje tomu hodně nahrává, je v něm spoustu krásných a chytrých holek, tato kombinace je děsná..  ale já opravdu nemám problém třebas se sebevědomím, musím se smát, nedávno jsem procházela kolem partičky mladých kluků (já už mám o 10 let víc, ale je pravda, že prý o těch 10 let vypadám mladší) a jeden z nich utrousil (abych neslyšela), že bych stála za hřích, potěšilo, to jo!! :)Ono by nebylo žádný problém si najít milence, ale já chci jen toho mého muže. Jenže mně už není 18, tedy naštěstí. Já jsem se svým věkem spokojená.. Bohužel jsem se na téma nevěry dostala v hovoru s jednou mou bývalou kolegyní u kafe, vím už „že ona by nevěru nikdy neodpustila, ale naštěstí má doma to, co má“.. chtělo se mi brečet, protože její muž se mnou jednu dobu docela flirtoval, z jeho straně byl jasný záměr.. Bohužel je hodně paradoxní, jak jsme já i ta kolegyně (tedy já už bohužel ne) bezmezně důvěřivé ve vztahu ke svým mužům, přestože obě pracujeme v oblasti, kde právě tyto záležitosti řešíme (nechci psát, co dělám).. ale pod svícnem bývá největší tma..

Můj problém: On neví, co já vím o něm.. a já nevím, jestli chci, aby to o mně věděl.. Já s tím vnitřně absolutně nesouhlasím, jenže nechci přijít o vše ostatní hezké, co prožíváme přesto všechno, co jsem napsala výše, v současnosti..

Když to s ním budu řešit, je mi jasné, že budu absolvovat šílený rozhovor plný slz, budu mít pocit, že umřu a on mi věrnost a) nebude moci slíbit, já budu nešťastná, nebo b) mi věrnost slíbí, nedodrží, já budu nešťastná.
Takže uběhl více než rok… já ví, že je holkař, bohužel mě toto vědomí někdy bere dech.. já vím, že je někde jinde s jinou, chci křičet, brečet.. Ale také vím, že mám doma muže a otce mých dětí, kterého mám moc ráda a stejný pocit mi dává on.. milujeme se spolu (2 – 3x týdně), děti ho zbožňují, líbáme se, objímáme, hodně se spolu smějeme, s dětma jezdíme na výlety, ale občas užíváme čas spolu jen my dva. Je to nejlepší chlap mého života. Zní to děsně pateticky.. Vím, že stejně nikdo nemáme nikoho napořád, tak snažím vnímat jen to hezký, ale to ostatní někdy bolí.. Nechci řešit něco, co nemá cenu. Potřebuji se s tím srovnat, ale jde to? Je vůbec možné, říkat si celý život: "Je to holkař, ale jinak se milujem!?"

To je krásná zpověď.. ..ty jsi krásná
Víš, co si myslím, že bolí jen ztráta iluzí. A ty si vytváříme sami. Pitomci. Pitomý..já taky
Je to teda šleha, po 10 letech takový šok.
Já si myslím, že nevěrní jsou všichni chlapi. jen o některých se to neví, tak ty manželky povídají, že oni mají doma zlato. Zahýbají všichni. Víc nebo míň. Mailem nebo osobně, smskama nebo na nočních. Flirtují nebo se chodí někam zpovídat a předvádět a politovat. Ženský taky koketují, některé se taky dají svádět. Všichni jsme stejní.
Není to nakonec jedno, když je on  fajn, když se o tebe a rodinu krásně stará? Třeba si můžete najít systém jak spolu žít a miít jakousi volnost. To jde. Ale nesmí se ti to příčit. Třeba bych to taky dokázala. Mám jednu kámošku, Ta má strašně bohatýho manžela a ten má milenky odjakživa. Všichni to ví. Ale žijí spolu dál. Je zajištěná, každý rok jede 3x s děckama na dovču (Maledivy apod), každej rok novýho ofrouda a už má taky  milence  Ale o tom se nesmí vědět - to by bylo zle. Kdyby se rozvedla, on ji zničí, nebude mít ani korunu a ani děti. Tak si v těchto podmínkách našla svůj život. Ale tam je jiný vztah, vy jste jinde... a ty jsi opravdu "velká" holka a obdivuju tě.

Upravil(a) Nikol (15. 8. 2009 16:48)

Nic jiného se stejně  nedá dělat, tady není co řešit - buďto si ho nechá nebo ne, má  štěstí že on se chová vůči rodině tak jak je popsáno, znám jednoho podobného a ten manželku psychicky naprosto zdeptal...

A taky jsou ještě Tercilo velkosrdcatý velkorysý holky, který dokáží milovat jak děti , rodinu,  tak muže doopravdy (ne jen když poslouchá)a nejsou egoistické . A před takovými smekám

Nikol napsal(a):

A taky jsou ještě Tercilo velkosrdcatý velkorysý holky, který dokáží milovat jak děti , rodinu,  tak muže doopravdy (ne jen když poslouchá)a nejsou egoistické . A před takovými smekám

aha a podle tebe egoistická = ta, která není ochotna přehlížet partnerovu nevěru

já zase smekám milá nikol před těmi, kteří chápou a tolerují to, že každej jsme jinej. že někomu holt nevěra nevadí, jinýmu jo. každej jsme nějákej a já bych se tu zrovna neoháněla tím, kdo je velkosrdcatý a velkorysý jak říkáš. zkus být více tolerantní k ostatním

PPavlaa napsal(a):

Nikol, teda ty máš o chlapech mínění ...

Spíš reálné. Mnoho žen si s tím také hlavu neláme. Moc iluzí si nedělám.  Vzpomínám i na statistiku uváděnou - nepamatuju si přesně, bylo to kolem 90%. Psal to myslím Plzák.

Nikol napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Nikol, teda ty máš o chlapech mínění ...

Spíš reálné. Mnoho žen si s tím také hlavu neláme. Moc iluzí si nedělám.  Vzpomínám i na statistiku uváděnou - nepamatuju si přesně, bylo to kolem 90%. Psal to myslím Plzák.

vidíš a já věřím tomu, že jsou chlapi kteří nepodvádí, stejně jako jsou ženský, který nepodvádí.

Nedus a neznásilňuj sama sebe. Už vůbec ne potichu v rámci sebe. Ani kvůli strachu- ani kvůli lásce, ani kvůli tlaku společnosti (jak by se mělo žít)- ani kvůli manželovi (nezapomeň, že on tvoji iluzi a očekávání předpokládám podporoval celý váš společný život). Zničí tě to, a tudíž i vztah.

Jak vypadá váš sexuální život? Jak se cítíš, když jsi s ním? (Otázky pro tebe- hodně ti napoví jak dál)

Zjistila jsi něco, co si tvůj muž přál, aby ti zůstalo skryto. Teď tam máte dvojité provázané tajemství, které není sladké. Možná budeš muset sebrat odvahu a tu ránu otevřít. Jináč vám pravděpodobně nahnisá.

Jo, Nikol, a mám dojem, že uvažuješ trošku (pro sebe) nebezpečně. Jestli jsi propadla pocitu, že když chlap pomůže v kuchyni nebo automaticky (co já vím, příkladů by se našlo) dá celou výplatu manželce a ještě navíc ani nemá potřebu bez ní sám vyrážet někam "do nocí", že takový tedy "poslouchá", tak to asi pro Tebe není úplně nejlepší způsob uvažování.
Zkus třeba zauvažovat o tom, že některé dvojice se prostě "sejdou". A možná to ani není zásluha jednoho či druhého, ale té tolik diskutované "náhody". Přičemž různé problémy potkají úplně každou dvojici a je jen na nich, jak se s tím chtějí vypořádat.
Jinak za to, že jsem nepopsala ještě fůru dalších typů žen, se omlouvám, neměla jsem v úmyslu dělat sáhodlouhé rozbory... , což neznamená, že bych tvrdila, že existují jen ty dva typy - bylo to trošku rychlejší psaní, asi už jsem v té době dopíjela chládnoucí kafe

Upravil(a) Tercila (15. 8. 2009 19:30)

Tááák a tady jsi asi vystihla to podstatné. 
"nemůžu změnit povahu, je to tak.. ach jo, je mi ale jasné, že můj muž povahu asi také těžko změní, že…"
Moc Ti držím palce.

Nikol: " To, co píšeš v 1.odstavci je tvá verze, to jsem já nepsala.."

Nepsala? Tak jo.
Kdyby se Ti chtělo, mohla bys napsat, proč Tě na tomto vlákně napadlo slovo "poslouchání". Já jsem tomu možná tedy špatně porozuměla.

Upravil(a) Tercila (15. 8. 2009 19:36)

Nikol... slovo poslouchání u chlapa.... Tam jsem nějak nevěděla, proč jsi ho použila, víš.
Jo a díky za vysvětlení.

Upravil(a) Tercila (15. 8. 2009 19:53)