Stalo sa a už s aneodstane. Ak sa teraz chová pekne, tak by som sa fakt snažila neriešiť, nerýpať sa v tom a prirpaviť mimču pekný štart do života. Slečna zúfalkyňa je slobodný človek a písať si môže čo chce, ale skús si povedať, že VÁS sa to netýka. Je to o nej a jej pocitoch. Držím päste.

Nharte, nemyslím, že mám problém s vyjadřováním svých emocí, ale je pravda, že nejsem typ, co chlapovi 3x denně říká, jak moc ho miluje apod. A pokud mě někdo odmítne, tak už jen moje hrdost by mi nedovolila se snížit k nějakému dolézání a tak. Prostě jsme dospělí lidé a pokud s emnou někdo chce být, je to jeho svobodné rozhodnutí. Pokud nebude chtít, je to takyjeho rozhodnutí a já se s tím budu muset poprat v sobě a přijmout ho. Takhle to mám nastavené já. Rozhodně bych se neztrapňovala podobnými výlevy na netu. Já jsem pro přímé jednání na rovinu, nemám ráda takové ty kličky a náznaky, raději věci řeším na rovinu. Pokud tomu někdo říká přímost nebo přísnost, tak je to jeho pojmenování. Necítím se ani jako dominantní osobnost, spíš je to o tom, že vím, že jako člověk mám svou cenu, už pár nemilých životních zkušeností mám za sebou a prostě spíš stojím nohama pevně na zemi. Co vím, je slečna sex. založena submisivně, nevím jak moc se toto promítá i do běžného osobního života, ale asi to všechno nějak souvisí se vším.

Já bych hrdost s pýchou moc nespojovala. Stejně tak by se našli lidé, kteří by mi řekli..ty mu to chceš odpustit? To nemáš svou hrdost? Kdybych měla takovou hrdost - pýchu a nemohla si představit, že to lze zpracovat třeba i ve prospěch našeho vztahu, tak o té variantě vůbec nepřemýšlím a udělala bych hrdé-pyšné rozhodnutí. Pokud by se M rozhodl odejít, respektovala bych to.

Ale já to nemyslela v tom stylu, že mám svou hrdost a přes to vlak nejede. Jen, že pokud by mě někdo odmítl, rozhodně bych se nepodbízela, tak to bylo myšleno. Jinak pokud chcem máknout na našem vztahu, tak tu " hrdost " ( teď myšleno negativně ) musím a chci potlačit především já. Kdybych M opravdu nemilovala a nedávala našemu vztahu šanci, vybodla bych se na nějaké trápení.
Já třeba mám kamarádku o které já říkám, že nemá svou hrdost a nezná svou cenu. Nikdy neuměla být sama, vždy musela mít alespoň "někoho", ikdyž to stálo zaprd a trápila se. Vždycky byla taková ta čekanka, co seděla doma a čekala jestli ten její se náhodou neozve. Ikdyž jsme měly naplánovanou akci a ten její se ozval, tu naši akci hned rušila. To je taky extrém tohle. Já myslela takovou tu zdravou hrdost, vědět co ještě zvládnu a co už je pro mě naprosto neúnosné, nevnucovat se, nepodbízet, nedělat ze sebe levné zboží. Není to tak, že bych dávala okolí najevo, že já jsem hvězda a sedněte si ze mě všichni na zadek

Taky by se to dalo shrnout- našel si takovou, co si z NĚJ na ten zadek sedla.

Jsou to spíš takové úvahy, co mi z toho tvého psání lezou.. vztah je nekonečné vyvažování.

Seli, přesně No, po 4 letech se nesedá na zadek tak lehce, ale myslím, že to že si toho druhého vážíš, umíš pochválit atd. je přirozenější ( po této době) a upřímnější. To pravé sedání na zadek bych musela předstírat a nebylo by to přirozené. Ano, po pár týdnech se dá celkem slušně poplést hlava a i si na ten zadek sednout, ale za jak dlouho tohle vyprchá?
Nharte, já v podstatě souhlasím s tím, co píšeš. Ani nedávám přednost hrdosti před láskou ;)Ano, do života ti mohou vstoupit různé věci, ale už jsem v životě zažila opravdu horší, ikdyž je fakt, že tohle mi podkoplo nohy. Sakra to bolí a ještě dlouho bude a jen čas ukáže jestli jsme to překonali nebo ne. Každopádně snad nemám sklony k tomu vztah kazit nějakým předhazováním, rýpáním a obviňováním, ale musím to brát hodně racionálně, neosobně. Snažím se to brát spíš racionálně než emotivně.
Jaké chování vyhovuje mému muži? No mohu jen předpokládat, že muži mají radši jednání na rovinu, ale můžu se na to manžela zeptat, pokud bude chtít odpovědět.
Snažím se na sobě zapracovat, ale nevěřím tomu, že se člověk úplně zgruntu může trvale změnit. Některé věci máš v sobě a těžko se předělávají. Pokud já jsem se nikdy neplazila někomu u nohou, tak asi těžko bych přirozeně něco takového teď začala dělat.
Já nemám patent na rozum, vztahy, manžela a lidi kolem sebe, já nevím jestli tahle situace někdy v budoucnu znova nepřijde, ale pokud bych se tím už odteď trápila, tohle všechno by bylo k ničemu. Já mohu ovlivnit jen sama sebe, svoje myšlenky, postoje, snažit se i na tom "zlém" najít nějaké pozitivum, které by mě obohatilo.
S manželem je to vlastn můj nejdelší vztah, pořád se učím.

Nharte napsal(a):

Mado, určitě jsem to nemyslela tak, že se máš někde plazit, či měnit...doufám, že tak to nebylo pochopeno.

Racionálně se chovat je prima, ale emoce neobloudíš. Ani ty, ani on.

Já osobně si sedám na zadek spíš v dlouhodobém vztahu- po letech, a to zcela upřímně.
(Na začátku vztahu lehám na záda a nestíhám sedání na zadek .)

Tak to já ráda lehám na záda i teď
Emoce jsou, ale pro mě je teď v mém stavu lepší se v nich moc nehrabat, ikdyž hlavou mi to lítá pořád.
Příští týden skočíme do té poradny

Je líp... nepodľahla si. To je fakt super, na . mmch - prečo si sa nešla pritúliť k nemu k tej televízii? ja telku nemám, ale keby som mala rozpozeraný film na DVD, tak by sa KTOKOĽVEK musel hodne namáhať, aby ma od neho odtrhol... Jedine, že by sa ku mne pridal.

Mado a mluvíte o tom spolu ? Já nemyslím rozebírat milenku atd ...ale ví on, že jsi nejistá a zmatená a že máš takovýhle pocity jaký popisuješ tady ? Ví to ? Víš jestli jen neudržuješ klid a mír umělel a on má pak pocit, že už je vše vyřešeno.

Mado já Ti rozumím a je mi jasný jak to myslíš. Ale z vlastní zkušenosti Ti musím říct, že ono "nepředhazování" stejně jednou bácne a něco vybublá- a třeba ve chvíli kdy to nejmíň sama čekáš. Ono promluvit si v klidu- nebo spíš sdělit jak mi je když .... je něco jinýho než předhazování, řešení a vyčítání. Řekla bych. že jde o formu sdělení.

Ja sa učím normálne požiadať o to, čo v tej chvíli potrebujem (objať, pritúliť sa mlčky, alebo naopak riešiť. . Nie nasilu a do zbláznenia, samozrejme, ale ak to neurobím, som nespokojná a to nemáva dobré konce. Keď si slušne (a nenas.ra.t.o) zavčasu po viem o to, čo chcem, väčšinou to dostanem v príjemnej podobe a spokojné sú obe strany.

mada77 napsal(a):

Amri, máš úplnou pravdu. Ale pokud já jsem ve stavu nějaký úzkosti, tak se obávám, že zrovna v tu chvíli nejsem schopna mluvit bez emocí, tudíž by to možná vyznělo jako předhazování, řešení atd. No a když je mi dobře, tak tu potřebu sdělovat svoje pocity ( negativní ) nemám. No je to těžký.

Mado a nešlo by to teda jinak ? Místo vyslovení příčiny - proč je Ti úzko říct jen : je mi úzko, mám strach, je mi smutno - prostě jak se cítíš?
Já si to představuju nějak takhle : Přitul mě, je mi úzko...Proč ? To nechci řešit, zeptej se mě na to až mi bude líp- jen mě přitiskni ... Tečka ..bez rozebírání důvodu.
Šlo by to ?

"Prudit debatou" nie je to isté ako povedať "Je mi úzko, objemi mě"... To prvé by som odložila na nejaký víkend(možno bezdetný? , ak sa dá...), to druhé možno hocikedy, keď máš chuť zaplašiť akutálne besy.